22 Cdo 782/2025

22 Cdo 782/2025-847

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce K. Š., zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalované I. Š., zastoupené Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Duškova 164/45, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 191/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2024, č. j. 17 Co 120/2023-801, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.10. 2024, č. j. 17 Co 120/2023-801, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 27 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.

1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 6 C 191/2020-675, ve sporu o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) účastníků rozhodl tak, že do výlučného vlastnictví žalované připadá pozemek parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v k. ú. XY (výrok I), do výlučného vlastnictví žalobce připadá základní podíl v korporaci XY, IČO: XY, se sídlem v XY, o velikosti 50 %, na který připadá plně splacený vklad do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč, základní podíl v korporaci XY, IČO: XY, se sídlem v XY, o velikosti 50 %, na který připadá plně splacený vklad do základního kapitálu ve výši 7 500 Kč, a základní podíl v korporaci XY, IČO: XY, se sídlem ve Slovenské republice, XY, o velikosti 50 %, na který připadá plně splacený vklad do základního kapitálu ve výši 2 500 EUR (výrok II), do výlučného vlastnictví žalobce připadá osobní automobil Renault Latitude, rok pořízení 2014 (výrok III), do vlastnictví žalobce připadají práva a povinnosti k účtům žalobce, a to k účtu č. XY, vedeného u České spořitelny a.s.

a znějícího na jméno žalobce, č. XY, vedeného u mBank S.A. a znějícího na jméno žalobce, č. XY, vedeného u mBank S.A. a znějícího na jméno žalobce, a č. XY, vedeného u mBank S.A. a znějícího na jméno žalobce (výrok IV), do vlastnictví žalované připadají práva a povinnosti k účtu žalované č. XY, vedeného u ČSOB a.s. a znějícího na jméno žalované (výrok V), do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované připadá závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřeli žalobce a žalovaná s mBank S.A.

dne 27. 1. 2014, č. smlouvy XY (výrok VI), a do rovnodílného podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované připadá závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřeli žalobce a žalovaná s Modrou pyramidou stavební spořitelnou a.s. dne 27. 6. 2013, č. smlouvy XY (výrok VII). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu 2 008 363 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok VIII) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IX–XII).

2. K odvolání obou účastníků (odvolání žalobce směřovalo proti nákladovému výroku IX, odvolání žalované směřovalo proti výroku VIII, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu 2 008 363 Kč) Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2024, č. j. 17 Co 120/2023-801, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I–XII potvrdil, vyjma výroku VIII, ve kterém rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 2 135 113 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že se soudy obou instancí odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, když nesprávně aplikovaly judikované principy užití disparity na určení hodnoty a vypořádání obchodního podílu společnosti XY. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018, konkrétně v něm vyslovený závěr, že „jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu“. Namítla, že podíl ve společnosti byl po celou dobu výhradně v dispozici žalobce, který s ním mohl podle libosti nakládat, přičemž v souvislosti s tím došlo k rozvoji a zhodnocení rodinné firmy. Naproti tomu žalovaná i nadále (po rozvodu účastníků) pečovala o domácnost a dospělé děti, zejména vypomáhala dceři s péčí o vnouče. Soudy nedostatečnost péče o domácnost ze strany žalované nekonstatovaly. Soudy rozhodly v rozporu s dobrými mravy a principem spravedlnosti. K ohodnocení všech složek SJM mělo dojít ke stejnému datu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII ruší a věc se vrací k novému projednání. Též navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

4. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto, přičemž se podrobně vyjádřil k jednotlivým námitkám žalované uvedeným v dovolání.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod

8. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na https://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.

9. Dovolatel je povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023 (dostupné, stejně jako další níže uvedena rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)].

10. Dovolací soud předesílá, že dovolání žalované je na samé hraně projednatelnosti, neboť žalovaná převážně polemizuje se závěry nalézacích soudů, aniž by v dovolání byla explicitně obsažena zobecnitelná právní otázka, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

11. Z obsahu dovolání je nicméně patrné, že žalovaná brojí proti postupu nalézacích soudů, které – na základě znaleckého posudku (viz bod 22 prvostupňového rozsudku) – stanovily hodnotu obchodního podílu ve společnosti XY (dále též jen „podíl“) podle stavu ke dni zániku SJM (tj. 1 627 000 Kč), nikoliv ke dni jeho vypořádání (tj. 5 320 000 Kč). Žalovaná má přitom za to, že v tomto případě soudy špatně posoudily kritéria pro vyslovení disparity na vypořádávaném SJM, neboť dostatečně nepřihlédly k péči žalované o domácnost a děti, čímž měla být zásluhovost žalobce na navýšení hodnoty „vyvážena“. Závěr o disparitě, který se v tomto konkrétním případě promítl v časovém hledisku ocenění podílu, proto nepovažovala za správný a souladný s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018, který byl také jediným rozhodnutím, na které žalovaná v dovolání odkázala a s nímž mají být závěry odvolacího soudu v rozporu; tak tomu však v dané věci není.

12. V poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) mohou soudy o vypořádání SJM rozhodnout s využitím disparity (nerovnosti) podílů, a to s přihlédnutím ke kritériím uvedeným zejména v § 742 odst. 1 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017). Disparita se přitom může podle okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do SJM, či jen na některé z nich (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013).

13. Při úvahách o disparitě lze zohlednit tzv. princip zásluhovosti jednoho z manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Již v dovolatelkou odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2362/2018 dovolací soud uvedl, že co se pak týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. V témže rozhodnutí jako protipól principu zásluhovosti postavil dovolací soud na roveň péči o společnou domácnost a rodinu se zdůrazněním, že i k této péči má být při úvaze o disparitě přihlédnuto. Tyto výchozí úvahy formuloval dovolací soud především ve vztahu k disparitě na celkovém vypořádání všech hodnot a součástí společného jmění manželů a v situaci, kdy je společná domácnost vedena, tj. typicky za trvání manželství.

14. Ve vztahu k principu zásluhovosti v konkrétní podobě pro jednu součást společného jmění manželů pro období po zániku manželství a společného jmění vychází dovolací soud v judikatuře z toho, že úvaha o disparitě se může projevit v tom, že soud při vypořádání obchodního závodu a stanovení výše vypořádacího podílu vyjde z hodnoty obchodního závodu ke dni zániku SJM (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021), nikoliv – jak je tomu běžné – z hodnoty ke dni vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019), čímž bylo reagováno na zvýšení hodnoty obchodního závodu výhradně jedním z manželů po zániku společného jmění bez podílu druhého manžela na zvýšení této hodnoty společného jmění manželů.

15. Vyšší míru zásluhy jednoho manžela o nabytí společného majetku zpravidla vyvažuje osobní péče druhého manžela o rodinu a společnou domácnost; jen v mimořádných případech tomu může být jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011).

16. V uvedeném usnesení ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že by „nebylo vůči žalovanému spravedlivé zohlednit zvýšení hodnoty obchodního závodu v době po rozvodu manželství zvýšením vypořádacího podílu žalobkyně, neboť na zvýšení hodnoty obchodního závodu po zániku manželství neměla žalobkyně žádnou zásluhu (proto nelze vyjít ani ze zvýšené hodnoty po zániku SJM)“. Tyto závěry lze co do základní argumentace a východiska v dané věci přiměřeně užít též při zohlednění zvýšení hodnoty obchodního podílu po zániku SJM, k němuž došlo zásluhou jenom jednoho z manželů.

17. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že ke zvýšení hodnoty podílu po zániku manželství došlo jen díky zvýšenému úsilí žalobce (bod 45 prvostupňového rozsudku) a současně nelze toto zvýšené úsilí vyvážit péčí žalované o domácnost a děti účastníků (bod 46 prvostupňového rozsudku).

18. S těmito závěry se odvolací soud ztotožnil, přičemž uzavřel, že k úvaze o disparitě ve vztahu k obchodnímu podílu vedlo především zvýšené úsilí, pracovní nasazení žalobce, čas a jeho obchodní strategie (bod 24 a 27 napadeného rozhodnutí), přičemž žalovaná po zániku manželství již nepečovala o domácnost s dětmi (bod 28 napadeného rozhodnutí). Odvolací soud vyšel z toho, že zvýšení hodnoty obchodního podílu za období po rozvodu manželství bylo založeno „právě a jedině díky nadměrnému úsilí a nasazení žalobce“, který jako jednatel a společník ve spolupráci se synem účastníků věnoval podnikání veškerý čas a finanční prostředky, zatímco úsilí žalované v tomto směru nebylo prakticky žádné, neboť žalovaná byla v korporaci zaměstnána pouze po krátkou dobu od roku 2016 do jara 2017, poté se o podnikání a chod obchodní korporace nezajímala a na navýšení hodnoty obchodního podílu neměla žádnou zásluhu. Ostatně, v dovolání zásluhovost žalobce na navýšení hodnoty obchodního podílu dovolatelkou nijak zpochybňována ani rozporována není. Samotnou zásluhovost žalobce na významném navýšení podílu tak žalovaná žádným právně relevantním způsobem nezpochybnila.

19. Lze souhlasit se žalovanou potud, že zvýšené úsilí žalobce by mohlo být vyváženo péčí žalované o společnou domácnost a děti účastníků (přičemž ani za této situace by úvaha o disparitě nemusela být a priori vyloučena), avšak závěry nalézacích soudů spočívají na zjištění, že žalovaná v období, v němž zvýšené úsilí žalobce vedlo k výraznému navýšení hodnoty obchodního podílu, o společnou domácnost účastníků a jejich děti již nepečovala, pročež nebyla splněna hypotéza tohoto – do jisté míry – kompenzačního kritéria. Děti účastníků již byly v této době zletilé, nevedly s rodiči společnou domácnost a v období zvýšení hodnoty obchodního podílu již účastníci byli rozvedeni.

20. Lze tedy shrnout, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť nalézací soudy dospěly k závěru, že po zániku manželství účastníků došlo k významnému navýšení hodnoty podílu úsilím žalobce, které nebylo – pro účely úvah o disparitě – „vyváženo“ péčí žalované o domácnost či děti účastníků. Úvaha odvolacího soud v daném směru není v žádném ohledu zjevně nepřiměřená.

21. Pokud žalovaná namítala, že péči v tomto směru vyvíjela, přičemž odkázala na konkrétní aspekty péče o rodinu či domácnost, lze konstatovat, že se jedná o námitky žalované vůči skutkovým zjištěním nalézacích soudů (založeným např. na výpovědích dětí účastníků); těmi je však dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

22. Nakonec uváděla-li žalovaná v dovolání, že podíl ve společnosti „byl po celou dobu výhradně v dispozici žalobce, který s ním mohl podle libosti nakládat, a právě i v souvislosti s tím došlo k rozvoji a zhodnocení rodinné firmy“, není dovolacímu soudu zřejmé, jak může být tato námitka ku prospěchu žalované; blíže se jí však nezabýval, neboť k této námitce nevymezila žalovaná ani náznakem předpoklad přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. Ostatně, touto námitkou žalovaná potvrzuje zásluhovost žalobce na zvýšení hodnoty obchodního podílu.

23. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

24. Vzhledem k tomu, že dovolání žalované bylo pro nepřípustnost odmítnuto, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

25. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje

rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 30. 4. 2025

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu