22 Cdo 809/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyň: a) L. P. K. a b) O. T. K., zastoupených JUDr. Josefem Holubem,
advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalované BSS Group, s. r.
o., se sídlem v Neveklově, Pražská 121, identifikační číslo osoby 25666762,
zastoupené Mgr. Kateřinou Velkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Ovčí Hájek
2347, o nároku z porušení předkupního práva, vedené u Okresního soudu v Kladně
pod sp. zn. 20 C 107/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 30 Co 354/2014-166, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 30 Co
354/2014-166, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 30. května 2014, č. j.
20 C 1072/2013-118, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. května
2014, č. j. 20 C 107/2013-118, žalované uložil, aby učinila žalobkyním nabídku
ke koupi spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve znění uvedeném v příloze
rozsudku. Podle nabídky má být předmětem kupní smlouvy převod spoluvlastnického
podílu ve výši ideálních 7/12 nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu pro
Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný, na LV č. 212 pro k. ú. a obec
V., okres K. Žalovaná prodává každé ze žalobkyň ideální polovinu svého
spoluvlastnického podílu na nemovitostech, tj. každé z nich ideálních 7/24.
Celková kupní cena činí 3 116 667 Kč a každá z kupujících zaplatí prodávající 1
558 330,50 Kč do tří dnů do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Žalované bylo
také uloženo, aby zaplatila žalobkyním na náhradě nákladů řízení 266 007 Kč do
tří dnů od právní moci rozsudku. Odměnu zástupce žalobkyň - advokáta
stanovil soud prvního stupně podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 a § 12 vyhl. č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif). Vycházel z toho, že předmětem řízení je předkupní
právo – nabídka smlouvy k věci penězi ocenitelné, a to kupní cenou 3 166 667 Kč.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne
24. září 2014, č. j. 30 Co 354/2014-166, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil. Uložil žalované, aby zaplatila žalobkyním na náhradě nákladů
odvolacího řízení 82 187 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že účastnice jsou
spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, a to žalobkyně každá ideální 1/12,
žalovaná ideálních 7/12, dalšími spoluvlastnicemi jsou tři sestry žalobkyň,
každá v rozsahu ideální 1/12.
Další spoluvlastník J. K., strýc žalobkyň, svůj spoluvlastnický podíl -
ideálních 7/12 - prodal kupní smlouvou ze dne 9. dubna 2013 P. S. za kupní cenu
5 250 000 Kč. Smlouva obsahovala ujištění prodávajícího, že při prodeji
spoluvlastnického podílu nebylo porušeno předkupní právo třetích osob. P. S.
prodal žalované kupní smlouvou uzavřenou 28. května 2013, s účinky vkladu práva
do katastru nemovitostí k 30. 5. 2013, spoluvlastnický podíl k nemovitostem za
kupní cenu 3 116 667 Kč. P. S. neučinil žalobkyním nabídku ke koupi
spoluvlastnického podílu na nemovitostech (neprokázal doručení listiny z 15. 4.
2013, ve které určil lhůtu k využití předkupního práva kratší než dva měsíce –
do 20. 5. 2013).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podle § 3028
zákona č. 89/2012, občanský zákoník, je třeba věc posoudit podle zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále „obč. zák.“),
neboť k tvrzenému porušení předkupního práva mělo dojít před 1. 1. 2014, kdy
nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Se soudem prvního stupně byl zajedno i v
tom, že P. S. porušil před prodejem svého spoluvlastnického podílu na
nemovitostech předkupní práva žalobkyň, náležející jim podle § 140 obč. zák.,
neboť jim spoluvlastnický podíl nenabídl ke koupi. I kdyby P. S. prokázal
tvrzenou nabídku k využití předkupního práva žalobkyním z 15. 4. 2013, pak
poskytl kratší než zákonnou lhůtu (do 20. 5. 2013), neboť § 605 obč. zák.
stanoví lhůtu dvouměsíční, a předkupní právo žalobkyň by bylo už z tohoto
důvodu porušeno. Proto podle § 603 odst. 3 obč. zák. žalované uložil, aby
spoluvlastnický podíl nabídla žalobkyním ke koupi, a to včetně podílů
připadajících na další tři spoluvlastnice nemovitostí – sestry žalobkyň u každé
ideální 1/12. Odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33
Cdo 603/2008 a sp. zn. 22 Cdo 2358/2010, podle kterých spoluvlastnický podíl
spoluvlastníků, kteří nechtějí podíl (resp. část na ně připadající) na základě
předkupního práva koupit, přirůstá těm spoluvlastníkům, kteří předkupní právo
realizovat chtějí. Soud prvního stupně správně dovodil, že k přirůstání podílu
dochází i v případech, kdy nebylo zjištěno, že dalším spoluvlastníkům byla
učiněna řádná nabídka k realizaci předkupního práva a zda a jak na ni
reagovali. Takový výklad odpovídá účelu zákonného předkupního práva, jímž je,
aby podle možností zůstalo zachováno vlastnické právo dosavadním
spoluvlastníkům, případně některému z nich. Pokud by se žalovaná chtěla bránit,
je na ní, aby existenci nabídky a její odmítnutí prokázala. K náhradě nákladů
řízení žalobkyním byla žalovaná zavázána, neboť v řízení před soudy nebyla
úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Při určení odměny advokáta vycházel odvolací
soud z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost
uplatňuje podle § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu řeší otázku
hmotného práva dosud v rozhodování dovolacím soudem neřešenou. Namítá
nesprávné právní posouzení věci.
Odvolací soud ohledně přirůstání podílů dalších spoluvlastníků, kteří nevyužili
předkupního práva, sice odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo
603/2008 a sp. zn. 22 Cdo 2358/2010; na rozdíl oproti nyní řešené věci však v
uvedených případech k nabídce koupě spoluvlastnického podílu dalším
spoluvlastníkům skutečně došlo a ti o jeho odkoupení neprojevili zájem. Z
těchto rozhodnutí však vyplývá, že pokud se spoluvlastník o porušení
předkupního práva nedozví, nemůže relevantním způsobem vyjádřit svůj nezájem o
jeho koupi. Proto právo na vykoupení dalších podílů nemohlo „přirůst“
žalobkyním.
Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí o nákladech řízení je v rozporu s
judikaturou dovolacího soudu. Odkazuje na usnesení ze dne 28. dubna 2014, sp.
zn. 33 Cdo 951/2014. Rovněž soud prvního stupně pochybil, neboť neaplikoval § 9
odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ostatně žalobkyně
zaplatily soudní poplatek ze žaloby 2 000 Kč, tedy s předmětem penězi
neocenitelným. Nebylo také zváženo, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele
hodné podle § 150 o. s. ř., které by měly vést k podstatnému snížení náhrady.
Dovolatelka také uvádí, že „z formulace hodnocení důkazů soudem prvního stupně
potvrzené odvolacím soudem vyplývá, že soudy nepostupovaly v souladu s § 3 o.
s. ř.“, a rozvádí konkrétní výhrady k hodnocení důkazů. Ohrazuje se proti
zjištění, že se podílela na porušení předkupního práva předchozím
spoluvlastníkem. Nesouhlasí ani s tím, že dokazování nebylo podle jejího
návrhu doplněno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhly odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Závěr o
přirůstání podílů dalších spoluvlastníků při výkonu předkupního práva je v
souladu s judikaturou dovolacího soudu (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2358/2010).
Kromě toho další spoluvlastnice o zamýšleném prodeji věděly z dopisu zástupce
žalobkyň JUDr. Josefa Holuba z 24. 4. 2013, který je ve spise založen, a rovněž
z dopisu žalované z 11. 8. 2014. Rozhodly se však svého předkupního práva
nevyužít. Rovněž o náhradě nákladů řízení rozhodly soudy v souladu s
rozhodnutími Ústavního soudu a také rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo
1875/2005. Žaloba může být při porušení předkupního práva spoluvlastníka
formulována jak na nahrazení projevu vůle, tak na uložení povinnosti nabídnout
odkoupení spoluvlastnického podílu; v obou případech jde o převod majetku,
který je penězi ocenitelný.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných
ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti
vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se
ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných
a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních
předpisů.
Protože ke vzniku nároku žalobkyň mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval
dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále opět „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. září 2014,
dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou
oprávněnou osobou – účastnicí řízení a že je podle § 237 o. s. ř. přípustné,
neboť otázka přirůstání práva na výkup spoluvlastnického podílu toho
spoluvlastníka, který se o prodeji podílu nedověděl, při výkonu předkupního
práva nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud výslovně řešena.
Dovolací soud v první řadě považuje za důležité připomenout, že od 1. ledna
2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (k tomu
srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu dovolací soud vychází ze
skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, je povinen považovat veškeré
námitky, které polemizují se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, v
dovolacím řízení za nevýznamné.
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo,
ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117 obč. zák.). Nedohodnou-li se
spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně
podle velikosti podílů (§ 140 obč. zák.). Neplatnost právního úkonu
spoluvlastníka, kterým bylo porušeno předkupní právo, je relativní (viz § 40a
obč. zák.).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 2358/2010,
publikovaném – stejně jako další rozhodnutí zde uvedená – na www.nsoud.cz -
uvedl:
„Předkupní právo zaniká i v případě, že spoluvlastník o zamýšleném prodeji
druhým spoluvlastníkem třetí osobě ví, dá však nepochybně najevo, že o věc nemá
zájem a že s prodejem souhlasí. V tomto případě jde o ústně nebo konkludentně
uzavřenou dohodu o tom, že předkupní právo nebude uplatněno. Pokud
spoluvlastník výslovně projeví vůli věc nekoupit, bylo by nadbytečné mu ji
ještě nabízet ke koupi. Také v komentáři k obecnému zákoníku občanskému z roku
1811 se s odkazem na tehdejší judikaturu uvádí, že předkupní právo zaniká
‚zřeknutím, jež může nastati též mlčky‘, a že ‚v prohlášení souhlasu ke koupi
daném oprávněným z předkupního práva jest vzdání se téhož‘ (Sedláček, J.,
Rouček, F. a kol.: Komentář k čsl. obecnému občanskému zákoníku a občanské
právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha 1936, díl IV., s. 813,
816)“.
V rozsudku ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 603/2008, publikovaném pod č.
75/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl: „Dohodu o
výkonu předkupního práva, s níž počítá druhá věta ustanovení § 140 obč. zák.,
mohou po vykonání nabídky ohlášením všech podmínek uzavřít všichni oprávnění
spoluvlastníci; nejde totiž o hospodaření se společnou věcí, takže rozhodování
na základě principu majorizace je vyloučeno (§ 139 obč. zák.). Nebylo-li takové
dohody - jako v souzené věci, právo vykoupit podíl svědčí těm z oprávněných
spoluvlastníků, kteří o koupi mají zájem a předkupní právo skutečně vykonali.
Protože nabídka zavázaného spoluvlastníka se vztahuje na celý podíl, který
zamýšlí zcizit, je z titulu zákonného předkupního práva oprávněným
spoluvlastníkům, kteří zájem relevantním způsobem projevili, k dispozici opět
celý podíl. Z toho vyplývá, že potenciální nárok těch spoluvlastníků, kteří
podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně připadala, kdyby předkupní
právo uplatnili) vykoupit nechtějí, „přiroste“ těm spoluvlastníkům, kteří
nabídku k výkupu (včas a řádně) přijali. Že si podíl zavázaného spoluvlastníka
vypořádají poměrně podle velikosti svých podílů na věci (takže žádná část
podílu není zcizitelná zavázaným spoluvlastníkem třetí osobě), již bez dalšího
vyplývá ze zákona… Z citovaného R 75/2010 se podává, že předkupní právo
spoluvlastníků, kteří podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně
připadala, kdyby zákonné předkupní právo uplatnili) vykoupit nechtějí,
„přiroste“ ostatním spoluvlastníkům. To platí i v případě, že prodávající
spoluvlastník poruší předkupní právo více spoluvlastníků, a někteří z nich dají
najevo, že nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechtějí. Přitom není
třeba, aby byla o neuplatnění uzavřena výslovná dohoda; postačí, když
spoluvlastník dá zřetelně, byť i konkludentně, najevo, že předkupní právo
uplatnit nechce.“ Podobně viz unesení ze dne 8. července 2014, sp. zn. 22 Cdo
2821/2014.
Z uvedeného vyplývá, že předkupní právo spoluvlastníka vykoupit spoluvlastnický
podíl podle velikosti podílu podle § 140 obč. zák. může zaniknout dohodou
spoluvlastníků nebo tím, že spoluvlastník dá najevo – projeví vůli (byť i
konkludentně), že předkupní právo využít nechce. Pokud mu byla učiněna nabídka
odkoupení podílu a dal najevo, že podíl koupit nechce, nebo i v případě, že k
nabídce nedošlo, ale spoluvlastník o prodeji ví, ale o odkoupení rovněž projeví
nezájem způsobem, který lze považovat za projev vůle, „přiroste“ jeho předkupní
právo ostatním spoluvlastníkům. Jestliže se však spoluvlastník o prodeji
spoluvlastnického podílu vůbec nedozví, pak nelze pojmově uvažovat o tom, že se
svého předkupního práva vzdává a že jeho právo na odkoupení podílu (ideální
části, která by na něj připadala, kdyby právo uplatnil) „přirůstá“ dalším
spoluvlastníkům, kteří své předkupní právo uplatňují.
V daném případě prodal P. S. žalované podíl v roce 2013 a tak nemohlo být v
době rozhodování odvolacího soudu právo dalších spoluvlastníků na výkup podílu
promlčeno a nezaniklo ještě ani podle § 3062 o. z., omezujícího jeho trvání do
jednoho roku od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Za této situace
bylo třeba (např. dotazem na ty spoluvlastníky, kteří nebyli účastníky řízení)
postavit najisto, zda se práva na výkup podílu vzdávají.
Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že právo na vykoupení podílu žalované,
svědčící spoluvlastníkům, kteří nebyli účastníky řízení, žalobkyním přirostlo,
aniž učinil skutkové zjištění o tom, že tito spoluvlastníci projevili – byť i
konkludentně – vůli podíl nekoupit, je jeho rozhodnutí nesprávné a dovolání je
v této části důvodné. Dovolací soud podotýká, že vzhledem k tomu, že v
dovolacím řízení se neprovádí dokazování, nemohl přihlédnout k tvrzení
uvedenému ve vyjádření k dovolání, že další spoluvlastníci byli o zamýšleném
převodu informováni.
Žalovaná napadla dovoláním také výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě
nákladů řízení (potvrzující výrok rozsudku soudu prvního stupně a výrok o
nákladech odvolacího řízení). Namítala nesprávnou aplikaci advokátního tarifu
při stanovení odměny advokáta v řízení, v němž se spoluvlastník nemovitostí
domáhá z titulu porušení předkupního práva proti dalšímu spoluvlastníkovi
uložení povinnosti nabídnout mu spoluvlastnický podíl ke koupi podle § 603
odst. 3 obč. zák. Protože vzhledem k tomu, že se ruší rozhodnutí ve věci samé,
je třeba zrušit i nákladové výroky, bylo by nadbytečné zabývat se přípustností
dovolání v této části. K věci se nicméně poznamenává:
Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo
865/2005, že v řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření kupní
smlouvy se odměna advokáta stanoví podle sazby mimosmluvní odměny uvedené v § 7
advokátního tarifu z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 advokátního
tarifu ve výši kupní ceny, za níž má být předmět smlouvy prodán. K témuž závěru
dospěl v rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 4017/2013, a v usnesení
ze dne 30. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 1984/2014. Jestliže je v řízení o
nahrazení projevu vůle podle § 603 odst. 3 obč. zák. předmět řízení penězi
ocenitelný, platí totéž i pro řízení, v němž se spoluvlastník domáhá podle
téhož ustanovení, aby mu spoluvlastník, který nabyl podíl při porušení
předkupního práva, nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi.
Dovolatelka míní, že věc bylo třeba posoudit podle § 9 odst. 3 písm. b)
advokátního tarifu, který stanoví, že „částka 35 000 Kč se považuje za tarifní
hodnotu ve věcech žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku
právního jednání, jehož předmět je penězi neocenitelný“. V dané věci je
předmětem právního jednání (smlouvy o převodu podílu), které má být rozsudkem
završeno (nahrazovaný projev vůle směřuje k jeho vzniku) spoluvlastnický podíl,
který je penězi ocenitelný. Jestliže se tedy spoluvlastník domáhá, aby mu
spoluvlastník, který nabyl podíl při porušení předkupního práva, nabídl
spoluvlastnický podíl ke koupi, je předmětem požadovaného prohlášení vůle
spoluvlastnický podíl, který je zásadně penězi ocenitelný.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve výroku
ve věci samé je důvodné, dovolací soud zrušil napadený rozsudek v celém
rozsahu. Protože důvod, pro který bylo zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil také jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§
243e odst. 1 a 2 věta prvá o. s. ř.).
V Brně dne 8. září 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu