22 Cdo 975/2025-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Ovocný trh 1096/8, proti žalovaným 1) R. H. a 2) J. H., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 678/23, o vyklizení části nemovitosti a odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 57/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 27 Co 172/2024-232, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 4 507 Kč a žalované 2) 3 660 Kč, vše k rukám zástupce žalovaných JUDr. Jiřího Obršlíka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 7 C 57/2023-181, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal odstranění části oplocení pozemku parc. XY, v k. ú. XY, obec XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY, u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, a to v části, kde toto oplocení přechází přes pozemek parc. č. XY, v k. ú. XY, obec XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY, u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, a to na základě prostorového vymezení těchto pozemků, tak jak je evidováno v katastrální mapě Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY, a dále vyklizení části pozemku parc.
č. XY, v k. ú. XY, obec XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY, u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, jenž je ve vlastnictví žalobce, a to v rozsahu, jak je tato část pozemku k vyklizení specifikována v geometrickém plánu č. 4131-1106/2020 ze dne 15. 9. 2020, který zpracovala Geodetická kancelář Kolín, s.r.o., IČO 24198048, se sídlem Jaselská 60, Kolín III, to vše ve lhůtě 15 dnů
2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce a žalovaných rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 27 Co 172/2024-232, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše nákladů řízení změnil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III rozsudku odvolacího soudu). II. Dovolání a vyjádření k dovolání
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud pochybil při posuzování předběžné otázky, zda je žalobce vlastníkem nemovitosti, jejíhož vyklízení a odstranění neoprávněné stavby z ní se domáhá. Odvolacímu soudu vyčítá, že neaplikoval § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) coby úpravu chránící dobrou víru žalobce ve stav zapsaný v katastru nemovitostí. Tím se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 304/2024 a dalších. Odvolací soud měl podle žalobce posoudit, zda se nemohl žalobce stát vlastníkem části pozemku, která je „připlocena“ k pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalovaných, na základě nabytí od neoprávněného (právní předchůdkyně žalobce) a měl posuzovat jeho dobrou víru ve stav zapsaný v katastru nemovitostí, to vše na základě aplikace § 984 odst. 1 o. z., a to i pokud by došlo k vydržení žalovanými nebo právními předchůdci žalovaných. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaní uvádí, že žalobce v průběhu řízení netvrdil existenci své dobré víry v nabytí sporné části pozemku v držbě žalovaných. Sporná část pozemku je od 70. let minulého století užívána vždy s pozemkem parc. č. XY s tím, že ani žalovaní, ani právní předchůdci žalovaných, neměli pochybnosti o vlastnické držbě, a to až do doby nabytí sousedního pozemku parc. č. XY žalobcem. Žalobcem odkazovanou judikaturu považují za nepřiléhavou, jelikož zvažovat případnou existenci dobré víry nabyvatele ve smyslu ustanovení § 984 o. z. lze tehdy, jestliže tuto dobrou víru účastník uplatnil anebo jestliže z okolností věci vyplynulo, že by mohla dobrá víra svědčit účastníku, aniž by ji tento účastník sám tvrdil, přičemž ke splnění těchto podmínek nedošlo. Proto navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl. III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Žalobce namítá, že odvolací soud nezohlednil aplikaci § 984 odst. 1 o. z., coby úpravu chránící dobrou víru žalobce ve stav zapsaný v katastru nemovitostí s tím, že měl v souladu s podmínkami aplikace § 984 odst. 1 o. z. uzavřít, že vlastníkem sporné části pozemku parc. č. XY, jejíhož vyklizení a odstranění neoprávněné stavby oplocení na ní se domáhá, je žalobce, a to po dovození jeho dobré víry, na základě nabytí od neoprávněného (právní předchůdkyně žalobce). V této otázce se tak odchýlil zejména od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 304/2024, (dostupného, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz) a nálezů Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 3644/19, a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12 (dostupných na https://nalus.usoud.cz).
8. Takovou námitku (že žalobce v souladu s § 984 odst. 1 o. z. nabyl spornou část pozemku za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu v katastru nemovitostí, tedy od právní předchůdkyně žalobce) nicméně vznáší žalobce poprvé až v dovolacím řízení. Obsahem odvolání žalobce byly toliko námitky ohledně chybného vytyčení hranic pozemků a ohledně nepoctivého úmyslu právních předchůdců žalovaných při stavbě oplocení. Námitkou nabytí od neoprávněného se tedy odvolací soud v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval.
9. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010).
10. Jestliže žalobce označenou námitku neuplatnil v odvolacím řízení, ačkoliv bezpochyby mohl, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci, přichází-li s touto námitkou žalobce až v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014).
11. Pokud dovolatel uvedl, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, pak přehlíží, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. IV. Závěr
12. Protože dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 5. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu