USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, Bubeneč, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalované A. H., o nařízení exekuce, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2021, č. j. 3 Co 31/2021-61, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 42/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 12/2024-19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
pro zmatečnost a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání a též další žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.
3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
5. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
6. Jelikož při podání dovolání nebyl žalovanou zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 23 Cdo 1308/2024-43 (doručeným žalované dne 13. 8. 2024) žalovanou podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil ji o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalovaná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradila, nýbrž toliko reagovala podáním ze dne 28.
8. 2024, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odkazem na svůj zdravotní stav, a vznesla námitku podjatosti vůči shora uvedenému předsedovi senátu. Kromě toho v podání ze dne 30. 5. 2024 vznesla žalovaná námitku podjatosti vůči všem shora uvedeným členům senátu soudního oddělení 23 Cdo odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podávám objektivně důvodný podnět.“
7. Dovolací soud k žádostem žalované o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) nepřihlížel, neboť má za nepochybné, že záměrem jejího počínání při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalované ve shodě s § 2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech žalované již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro zmatečnost podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2021, č. j. 3 Co 31/2021-61, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí v řízení o žalobě na obnovu řízení směřované proti rozhodnutí, jímž nebylo rozhodnuto o věci samé – srov. § 228 o.
s. ř.) a že s takovými žádostmi nemůže být v tomto řízení žalovaná úspěšná (srov. § 138 o. s. ř.). O zřejmě bezúspěšné uplatnění práva se přitom jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
8. Stejně tak Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu Nejvyššího soudu. Žalovanou takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí soudů všech stupňů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým žalovaná přistupuje k využití svých procesních práv, jak je zjevné z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu (zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
9. Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu