23 Cdo 133/2023-635
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Fohlem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Trojice 1042/2, proti žalované Generali České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 111 720 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 288/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 25 Co 164/2021-564,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 111 720 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku pojistného plnění podle pojistné smlouvy uzavřené účastníky dne 3. 6. 2008 pod č. 7144571616. Žalovaná namítala, že žalobkyni právo na výplatu požadovaného nedoplatku pojistného plnění nevzniklo. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 15 C 288/2023-445, zamítl žalobu o zaplacení částky 111 720 Kč
(výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II), o náhradě nákladů státu (výroky III a IV) a o tom, že o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného právního zástupce žalobkyně bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích III a IV jej změnil jen co do výše náhrady nákladů státu (výrok II odvolacího soudu), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení (výrok IV odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání odmítla dovolací argumentaci žalobkyně, ztotožnila se s postupem i se závěry odvolacího soudu a navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně v dovolání namítala, že odvolací soud nerespektoval zásady hodnocení znaleckého posudku uvedené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, když bezvýhradně převzal závěry obsažené v dodatku č. 245/14 2020 znaleckého posudku, který vypracoval znalec MUDr. Aleš Sládek (dále jen „dodatek“). Žalobkyně konkrétně vytkla, že znalec v dodatku vycházel zejména z posudku FN Olomouc ze dne 19. 8. 2016, který považuje za nerelevantní, dále že dodatek trpí zásadním vnitřním rozporem v důsledku nepravdivých tvrzení znalce a že znalec své odborné závěry dostatečně neodůvodnil.
Dle žalobkyně bylo na odvolacím soudu, aby odstranil jmenované pochybnosti o správnosti závěrů znalce a vedl ho k objasnění jeho postupů formou doplnění dodatku, případně aby jeho závěry ověřil jinými důkazy. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že hodnocení důkazů odvolacím soudem není způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu hodnotí soud znalecký posudek jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., jen s tím rozdílem, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají jeho hodnocení, neboť soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020, či stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1981, na něž shora uvedená rozhodnutí navazují). Odvolací soud se neodchýlil od závěrů shora citované judikatury dovolacího soudu, ani od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.
2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, na který žalobkyně v dovolání poukázala, neboť v nich uvedených hledisek hodnocení znaleckého posudku se v přezkoumávané věci přidržel. O tom svědčí obsah odůvodnění napadeného rozsudku, ze kterého vyplývá, že odvolací soud měl znalecký posudek po vypracovaní jeho dodatku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání za přesvědčivý, přičemž závěry v něm uvedené neodporovaly ani ostatním v řízení provedeným důkazům. Odvolací soud výslovně konstatoval, že znalec své hodnocení odpovídajícím způsobem odůvodnil a ani žádný z účastníků nepožadoval podrobnější objasnění znaleckých závěrů, neboť výslech znalců nebyl účastníky navrhován (srov. bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Výsledný závěr odvolacího soudu, že dodatek k znaleckému posudku MUDr. Aleše Sládka ze dne 14. 7. 2020 je logický i přesvědčivý, náleží do sféry hodnocení důkazů, jež dovolacímu přezkumu – zacílenému v souladu s § 241a odst. 1 o. s. ř. výhradně na právní otázky, nikoli na problematiku skutkových zjištění – nepodléhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2824/2018, ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2803/2019, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1281/2020).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná jakožto nezastoupený účastník za jeden učiněný úkon (vyjádření k dovolání) právo na paušální náhradu ve výši 300 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu