USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců
JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněného
města Lomnice nad Popelkou, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo náměstí 6,
identifikační číslo osoby 00275905, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., pro
vymožení 99 139 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 36/2021, o dovolání povinných
proti usnesení Vrchního soudu v Paze ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 Co 7/2024-17,
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 12. 2023, č. j. 16
C 36/2021-10, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou povinnými proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2021, č. j. 3 Co 69/2021-161 (výrok I) a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Zmíněným usnesením Vrchního soudu v Praze, proti němuž byla podána žaloba pro
zmatečnost, bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.
3. 2021, č. j. 24 Co 436/2015-145, jímž bylo zastaveno pro nezaplacení soudního
poplatku řízení o žalobě na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 4 Co 18/2019-57.
2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2023, č. j.
16 C 36/2021-10, ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že se o
náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní (nezastoupení
advokátem) dovolání spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu,
který ve věci rozhodoval a navrhli zrušení napadeného usnesení a odklad jeho
vykonatelnosti.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
[srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s.
ř.“.
5. Podáním dovolání vznikla povinným povinnost zaplatit soudní poplatek
za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst.
1 větu první zákona o soudních poplatcích).
6. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu
byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný
podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po
marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před
dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení
zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
7. Jelikož při podání dovolání nebyl zaplacen soudní poplatek ve výši 4
000 Kč každým z povinných, jež neměli postavení nerozlučných společníků (podle
položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních
poplatcích), vyzval Nejvyšší soud povinné usneseními ze dne 10. 9. 2024, č. j.
23 Cdo 2294/2024-36 [doručeným povinnému 1) dne 16. 9. 2024], a ze dne 10. 9.
2024, 23 Cdo 2294/2024-37 [doručeným povinné 2) dne 16. 9. 2024] podle § 9
odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od
doručení usnesení a poučil je o následcích včasného nezaplacení soudního
poplatku.
8. Povinní ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání
neuhradili. V podání ze dne 14. 9. 2024 vznesli námitku podjatosti vůči soudcům
soudního oddělení 23 Nejvyššího soudu, kterou odůvodnili pouze tím, že „se
zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. a nevyvratitelně
prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi
závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/
hmotněprávní odpovědnosti.“ Současně žádali pro dovolací řízení o ustanovení
zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudního poplatku.
9. Jelikož povinní ani ve stanovené lhůtě soudní poplatek za dovolání
neuhradili, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních
poplatcích zastavil, čímž se stal bezpředmětným i akcesorický návrh povinných
na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž již proto nebylo
samostatně rozhodováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn.
III. ÚS 3425/16).
10. Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči
členům senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali o napadeném rozhodnutí, jakož
ani k námitce podjatosti vůči soudcům soudního oddělení 23 Nejvyššího soudu.
Povinnými takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení
o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o
nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům, nýbrž předestírají pouze zcela vágní
formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu
spisu i z úřední činnosti je Nejvyššímu soudu známé, že povinní ve věci reagují
obdobně neodůvodněnými námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané
rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi
okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě
neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto)
vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní
obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov.
obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd
201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., ze dne 27. 10. 2011, sp.
zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 13.
5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo
3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, ze dne 22. 3. 2023,
sp. zn. 21 Cdo 3739/2022, nebo ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 4/2024, jež
jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí – na
http://www.nsoud.cz).
11. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k žádostem povinných o osvobození od
soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť má za
nepochybné, že záměrem jejich počínání i při podání těchto žádostí je nikoliv
sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup
povinných nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srov.
například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06,
či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu
se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol.
Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer,
2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd
159/2016].
12. Shora uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu,
jakým povinní přistupují k využívání svých procesních práv, jak je zjevné z
obsahu spisu i z úřední činnosti soudu (zneužívají práva na soudní ochranu
opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně
bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných
prostředků mimořádných).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v
projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě pro zmatečnost
coby prostředku nápravy směřujícímu proti rozhodnutí vydanému v exekučním
řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený
soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2024
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu