USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalovanému Z. H., zastoupenému JUDr. JCLic. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 219/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, č. j. 10 Co 649/2024-183, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 374 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.
1. Žalobce dne 19. 12. 2023 podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 11. 2023, č. j. 13 C 219/2021-109, kterým soud zamítl žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 13 C 219/2021-136, žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku za odvolání do 15 dnů od doručení dotčeného usnesení. Dne 16. 1. 2024 bylo toto usnesení doručeno právnímu zástupci žalobce, žalobce však v uvedené lhůtě soudní poplatek za odvolání neuhradil. Usnesením ze dne 8. 2. 2024, č. j. 13 C 219/2021-137, proto Okresní soud v Karlových Varech řízení o odvolání proti shora označenému rozsudku zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
2. Podáními ze dne 14. 2. 2024 a ze dne 15. 2. 2024 žalobce (mj.) požádal o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku a o vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 1. 2024, č. j. 13 C 219/2021-136, jímž byl vyzván k úhradě soudního poplatku. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že v období od 15. 1. 2024 do 2. 2. 2024 byl hospitalizován v nemocnici s vážnými zraněními způsobenými napadením neznámou osobou, přičemž o tom, že měl soudní poplatek uhradit, se dozvěděl až dne 12. 2. 2024 od svého právního zástupce. Soudní poplatek žalobce uhradil dne 22. 2. 2024.
3. Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 13 C 219/2021-164, zamítl žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku (výrok I) a zamítl rovněž jeho žádost o vyslovení neúčinnosti doručení shora označeného usnesení (výrok II).
4. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
5. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené usnesení závisí na posouzení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, případně jde o otázku, která v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice „zda je pro vyslovení neúčinnosti doručení z důvodu hospitalizace dle § 50d občanského soudního řádu nutné, aby byla osoba, která neúčinnost doručení namítá, v úplné izolaci (tj. v bezvědomí, umělém spánku, či jiném podobném stavu)“.
6. Žalobce v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že vysloví neúčinnost doručení shora označeného usnesení, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Ve vyjádření k dovolání žalovaný uvedl, že dovolání nemá zákonem stanovené náležitosti a žalobce v dovolání nespecifikuje judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, ani neuvádí „žádná konkrétní data, kdy mělo dojít k počátku lhůt, neargumentuje ani žádnými judikáty či právní teorií“. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Žalobcem předložená právní otázka, kterou žalobce zpochybňoval závěr odvolacího soudu, že nebyl dán důvod pro vyhovění návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení rozhodnutí podle § 50d o. s. ř., přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť tato námitka se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3532/2022, a ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 517/2024).
13. Odvolací soud totiž svůj závěr o tom, že nebyl dán důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku, nezaložil na tom, že by (v projednávané věci nesplněnou) podmínkou vyslovení neúčinnosti doručení bylo, „aby byla osoba, která neúčinnost doručení namítá, v úplné izolaci (tj. v bezvědomí, umělém spánku, či jiném podobném stavu)“, nýbrž na tom, že dotčené usnesení bylo v souladu s § 45 odst. 2 a § 50b o. s. ř. řádně doručeno právnímu zástupci žalobce, který nebyl v době doručení hospitalizován a který se tedy mohl s jeho obsahem seznámit; usnesení přitom nebylo potřeba doručovat přímo žalobci (viz bod 16 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
14. Nejvyšší soud k tomu dodává, že ačkoliv dovolatel v bodě II dovolání ohlašuje, že usnesení odvolacího soudu napadá „v celém rozsahu“, je z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zřejmé, že proti němu brojí pouze v části, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o neúčinnosti doručení. Pro úplnost však Nejvyšší soud doplňuje, že závěr odvolacího soudu ohledně nemožnosti prominout zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku se nijak neodchyluje od judikatury Nejvyššího soudu, neboť ta je ustálena v závěru, že lhůta k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je lhůtou soudcovskou, jejíž zmeškání nelze prominout postupem podle § 58 o.
s. ř., neboť prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1217/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 398/2022, ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3/2015, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2954/2009).
15. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu