23 Cdo 2942/2021-213
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců
Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce P. L., se sídlem XY,
identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se
sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, proti žalované Colonnade Insurance S. A.,
se sídlem v Lucemburku, rue Jean Piret 1, L-2350, Lucemburské velkovévodství,
registrační číslo B 61605, podnikající na území České republiky prostřednictvím
Colonnade Insurance S. A., organizační složka, se sídlem v Praze 4, Nusle, Na
Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04485297, zastoupené
Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze, Washingtonova 1624/5, o
zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 204 500 Kč, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 133/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 25 Co 111/2021-179, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 25 Co 111/2021-179,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
2. Žalobce uzavřel dne 3. 11. 2009 se společností UniCredit Leasing CZ,
a. s., smlouvu o financování, jejímž hlavním předmětem bylo poskytnutí úvěru na
zaplacení kupní ceny osobního automobilu zn. F. M. (dále jen „vozidlo“). V téže
smlouvě bylo s pojišťovnou QBE Insurance (Europe) Ltd. (dále jen „právní
předchůdkyně žalované“), za niž jednala úvěrující společnost, sjednáno
„pojištění pořizovací ceny GAP s pojištěním spoluúčasti“, ohledně něhož smlouva
odkazuje na pojistné podmínky „EuroGAP PREMIUM“ (dále též jen „pojistné
podmínky“).
3. V pojistných podmínkách bylo ujednáno, že škodnou událostí se pro
účely pojištění rozumí událost, ze které vznikla totální škoda a která by mohla
být důvodem vzniku práva na pojistné plnění od primárního pojistitele (čl.
3.1.). Pojistnou událostí se rozumí totální škoda, se kterou je spojený vznik
povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění z pojištění EuroGAP (čl.
3.2.). Pojištění EuroGAP se vztahuje na finanční ztrátu vypočítanou podle čl.
11, která vznikne pojištěnému v souvislosti s pojistnou událostí za
předpokladu, že pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z primárního
pojištění (čl. 5.1.). V případě pojistné události poskytne pojistitel pojistné
plnění ve výši rozdílu mezi limitem pojistného plnění stanoveného podle
pojistného programu a vyšší z následujících hodnot: a) hodnota vozidla
vypočítaná primárním pojistitelem, b) hodnota vozidla stanovená podle ceníku
automobilů Eurotax v den pojistné události (čl. 11.1.). Limitem pojistného
plnění je pořizovací cena vozidla, která se po uplynutí 36 měsíců lineárně
snižuje o 10 % ročně (čl. 11.2.). Pojistné plnění je splatné do 15 dní od
ukončení šetření pojistné události pojistitelem, pokud pojistitel obdržel od
pojištěného veškeré požadované doklady, včetně dokladu o výši pojistného plnění
vyplaceného primárním pojistitelem (čl. 11.6.). Pojistitel může snížit nebo
zamítnout pojistné plnění v případě, že škodná událost byla posouzena primárním
pojistitelem jako totální škoda dříve, než byla škodná událost z tohoto
pojištění nahlášena pojistiteli, nebo pokud není pojistiteli umožněno
samostatně posoudit škodnou událost z důvodu prodlení pojištěného z hlášení
pojistné škodné události nebo z důvodu nakládání se zbytky vozidla (čl. 12.3.).
Pojistitel může na své vlastní náklady ustanovit znalce (čl. 12.4.). V době
uplatnění nároku na pojistné plnění musí pojištěný pojistitel předložit úplně
vyplněný formulář hlášení škodní/pojistné události a předložit všechny doklady
požadované v tomto formuláři nebo jinak požadované pojistitelem (čl. 12.6.).
Všechny právní vztahy vyplývající z pojištění se řídí platnými právními
předpisy České republiky (čl. 14.1.).
4. Dne 29. 10. 2011 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě. Primární
pojistitel žalobci dne 13. 12. 2011 sdělil, že předpokládané náklady na opravu
vozidla převyšují jeho obvyklou cenu, oprava proto není rentabilní a škodní
událost bude likvidována formou totální škody. Právní předchůdkyně žalované
žalobci dne 6. 12. 2011 potvrdila, že zaregistrovala nahlášení škodní události,
a požádala ho o zaslání formuláře pro hlášení pojistné události, řidičského
průkazu, adresu místa uložení vozidla, kopie dokladu o nahlášení škodní
události policii a další části formuláře pro hlášení pojistné události, kterou
lze vyplnit na základě likvidace primárního pojistitele. Žalobce jí dne 8. 12.
2011 zaslal formuláře a další požadované dokumenty. Primární pojistitel dne 22.
3. 2012 žalobci sdělil, že ukončil šetření škodní události a na základě
výsledků šetření „odložil nárok bez náhrady“. Jako důvod pro odepření plnění
uvedl, že vozidlo nebylo v době dopravní nehody způsobilé k provozu na
pozemních komunikacích.
5. Žalobce dne 12. 10. 2015 prostřednictvím svého zástupce vyzval právní
předchůdkyni žalované k vyplacení pojistného plnění. Uvedl, že došlo k totální
škodě na vozidle rovné rozdílu mezi pořizovací cenou vozidla a obvyklou
hodnotou vozidla v době před pojistnou událostí ve výši 249 417 Kč a že
primární pojistitel odmítl pojistné plnění vyplatit s odůvodněním, že vozidlo
mělo nadměrně opotřebované pneumatiky. S tím on nesouhlasí, proti primárnímu
pojistiteli podal žalobu a s ohledem na vznik nároku na pojistné plnění vyzývá
právní předchůdkyni žalované, aby mu poskytla pojistné plnění do 27. 10. 2015.
K výzvě byl připojen dopis primárního pojistitele o ukončení šetření pojistné
události a žaloba.
6. V roce 2017 byl pojistný kmen právní předchůdkyně žalované převeden
na žalovanou.
7. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, č. j. 33 Cm
10/2015-203, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020,
č. j. 12 Cmo 165/2019-242, bylo primárnímu pojistiteli uloženo zaplatit žalobci
pojistné plnění ve výši 175 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 4. 2012
do zaplacení, neboť se mu nezdařilo prokázat, že vozidlo bylo nezpůsobilé k
provozu na pozemních komunikacích. Zástupce žalobce dne 9. 6. 2020 oznámil
žalované ukončení sporu s primárním pojistitelem a přiložil příslušná
rozhodnutí. Žalovaná dne 9. 7. 2020 žalobci sdělila, že ukončila šetření
pojistné události a provedla výpočet pojistného plnění, na základě čehož mu
vyplatila částku 204 500 Kč, a téhož dne žalobce tuto částku obdržel.
8. Soud prvního stupně poté, co předmětnou smlouvu posoudil jako
pojistnou smlouvu podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“ či „ZPS“), vyjádřil
názor, že ujednání, podle něhož splatnost dluhu žalované nastane do 15 dnů od
ukončení šetření pojistné události, a to za podmínky předložení stanovených
dokumentů, neumožňuje jinou interpretaci než tu, že splatnost byla navázána na
dvě odkládací kumulativní podmínky podle § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), tj. na předložení
dokumentů a na ukončení šetření. Podmínku předložení dokumentů, z nichž sporným
bylo předložení dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním
pojistitelem, shledal splněnou doručením dopisu žalobce ze dne 12. 10. 2015,
jehož přílohou byl dopis primárního pojistitele, z něhož vyplynulo, že žalobci
se žádného plnění od něj nedostane. Takové sdělení neznamená podle názoru soudu
prvního stupně nic jiného, než že žalobce v souladu s pojistnými podmínkami
řádně doložil výši pojistného plnění poskytnutého primárním pojistitelem a že
tato výše je nulová.
9. Obrana žalované, že pro výpočet pojistného plnění potřebovala znát
výši částky, kterou žalobce obdrží od primárního pojistitele, nemá podle soudu
prvního stupně oporu v pojistných podmínkách. Z nich se podle něho podává, že
vznik povinnosti žalované plnit byl podmíněn nikoliv vyplacením plnění z
havarijního pojištění či stanovením jeho výše, nýbrž toliko vznikem nároku
žalobce proti primárnímu pojistiteli. Právní předchůdkyni žalované byly ke dni
27. 10. 2015, do kdy byla vyzvána k plnění, známy všechny tři sjednané vstupní
údaje pro výpočet pojistného plnění. Argumentace žalované by mohla vést k
absurdnímu závěru, že nebude moci stanovit pojistné plnění nikdy, nebude-li
primární pojistitel schopen plnit vůbec.
10. Ujednání pojistných podmínek, podle něhož škodnou událostí se rozumí
událost, ze které vznikla totální škoda a která by mohla být důvodem vzniku
práva na pojistné plnění od primárního pojistitele, je podle soudu bezrozporné
a je třeba je vykládat podle jazykového vyjádření tak, že vznik nároku na
pojistné plnění nebyl podmíněn tím, že primární pojistitel poskytne nenulové
pojistné plnění z havarijního pojištění. Jedinou podmínkou vzniku nároku
žalobce bylo, aby vznikla totální škoda, která by případně mohla být důvodem
pro vznik povinnosti k plnění ve vztahu k primárnímu pojistiteli.
11. Stran splnění podmínky ukončení šetření pojistné události soud
prvního stupně konstatoval, že zákon o pojistné smlouvě stanoví v § 16 nejzazší
možnou dobu trvání šetření v délce tří měsíců po tom, co byla pojistiteli
pojistná událost oznámena, a v posuzovaném případě tato doba uplynula dne 6. 3.
2012. Žalovaná podle něho netvrdila žádnou skutečnost, která by odůvodňovala
závěr, že šetření bylo znemožněno nebo ztíženo z viny oprávněné osoby,
pojistníka nebo pojištěného. Podle pojistných podmínek bylo pojištění finanční
ztráty nastaveno tak, že vznik nároku na pojistné plnění i způsob výpočtu jeho
výše nebyl přímo závislý na plnění od primárního pojistitele. Skutečnost, že
nebylo skončeno řízení o nároku na pojistné plnění od primárního pojistitele,
nepředstavuje důvod prodloužení splatnosti pojistného plnění od žalované.
Opačný výklad by činil povinnost žalované vést samostatně šetření o pojistné
události obsoletním; právní předchůdkyně žalované si dohodla široké možnosti
pro vlastní šetření, například si vymínila možnost ustanovit znalce či
požadovat po žalobci další blíže neurčené podklady pro zjištění skutkového
stavu, žalované tedy nic nebránilo, aby si závěr o hloubce dezénu pneumatik v
rámci vlastního šetření učinila sama.
12. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
13. Odvolací soud poté, co zčásti zopakoval dokazování listinami,
zjistil z pojistných podmínek EuroGAP PREMIUM, že podle čl. 2.6. totální škoda
je taková škoda na vozidle, ze které vznikl nárok na pojistné plnění z
primárního pojištění a která je řešena primárním pojistitelem jako „totální
škoda“, včetně zničení nebo takové škody, v důsledku níž je neekonomické nebo
technicky nemožné uvedení vozidla do původního stavu. Z čl. 3.1. plyne, že
škodnou událostí se rozumí událost, ze které vznikla totální škoda a která by
mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění od primárního pojistitele.
Podle čl. 3.2. pojistnou událostí se rozumí totální škoda, se kterou je spojen
vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění z pojištění EuroGAP. Z
čl. 5.1. plyne, že pojištění EuroGAP se vztahuje na finanční ztrátu vypočítanou
podle čl. 11 těchto pojistných podmínek, která vznikne pojištěnému v
souvislosti s pojistnou událostí, za předpokladu, že pojištěnému vznikne nárok
na pojistné plnění z primárního pojištění. Z čl. 11.1. plyne, že v případě
pojistné události poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši rozdílu mezi
limitem pojistného plnění stanoveného podle pojistného programu a vyšší z
následujících hodnot: za a) hodnota vozidla vypočtená primárním pojistitelem,
za b) hodnota vozidla stanovená podle ceníku automobilů Eurotax v den pojistné
události. Z čl. 11.5. plyne, že celkové pojistné plnění z primárního pojištění
a tohoto pojištění EuroGAP, včetně jakýchkoliv částek získaných pojištěným z
jakéhokoliv jiného zdroje, včetně částky získané z likvidace zbytků vozidla,
nepřesáhne pojistnou částku. Z čl. 11.6. vyplývá, že pojistné plnění je splatné
do 15 dní od ukončení šetření pojistné události pojistitelem, pokud pojistitel
obdržel od pojištěného veškeré požadované doklady, včetně dokladu o výši
pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
14. Z informace Allianz pojišťovna, a. s., o škodné události ze dne 22.
3. 2012 odvolací soud zjistil, že primární pojistitel žalobci oznámil, že
ukončil šetření uvedené škodní události na podkladě dopravní nehody ze dne 29.
10. 2011, přičemž na základě výsledku šetření nárok odkládá bez náhrady.
Důvodem je skutečnost, že dle znaleckého posudku nebylo vozidlo v době dopravní
nehody způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jedná se o výluku z
pojištění dle Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel –
autopojištění 06, článek III, odst. 1 písm. m). V případě, že by předmětná
škodná událost byla likvidní, jednalo by se o finanční totální škodu.
15. Odvolací soud usoudil, že jestli soud prvního stupně založil svůj
závěr o splnění podmínky předložit doklad osvědčující plnění primárního
pojistitele na tom, že žalobce doložil zprávu od primárního pojistitele se
sdělením, že nebude plnit, pak toto sdělení vyložil v rozporu se smyslu, účelem
a logikou pojistných podmínek. Zdůraznil, že podle čl. 5.1. pojistných podmínek
se pojištění EuroGAP vztahuje na finanční ztrátu vypočtenou podle čl. 11, která
vznikne pojištěnému v souvislosti s pojistnou událostí za předpokladu, že
pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění z primárního pojištění. Primární
pojistitel žalobci sdělil, že pojistné plnění přímo vylučuje, a tuto výluku z
plnění nelze považovat za plnění, byť v nulové výši, neboť primární pojistitel
žalobci sdělil nelikvidnost škodní události, čímž bylo vyloučeno i naplnění
podmínky totální škody. Protože tedy primárním pojistitelem nebyla škodní
událost likvidována, nenastala ani podmínka totální škody, pro niž bylo
pojištění GAP sjednáno. Jestliže žalobce nedoložil doklad o výši pojistného
plnění vyplaceného primárním pojistitelem, nesplnil podmínku čl. 11.6.
pojistných podmínek, nadto škodná událost nebyla primárním pojistitelem řešena
jako tzv. totální škoda, která by vůbec zakládala nárok žalobce na jakékoliv
pojistné plnění, tedy nebyla splněna ani podmínka čl. 3.2. Žalobce doložil
žalované vznik nároku na plnění od primárního pojistitele teprve doručením
dopisu ze dne 9. 6. 2020, teprve tehdy mu proto vznikl nárok na pojistné plnění
vůči žalované. Vzhledem k tomu odvolací soud vyhodnotil jako nadbytečné zabývat
se tím, kdy a za jakých podmínek žalovaná měla či mohla skončit šetření
pojistné události, a řešit otázku případné dřívější splatnosti pojistného
plnění.
16. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na to, že žalobce obdržel od
žalované částku pojistného plnění dne 9. 6. 2020, tj. téhož dne, kdy mu vznikl
nárok na pojistné plnění, žalovaná se do prodlení nedostala.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Rozhodnutí odvolacího napadl žalobce výslovně v celém rozsahu, podle
obsahu však jen ve výroku o věci samé, dovoláním, jež má za přípustné pro
řešení otázky hmotného práva dovolacím soudem dosud neřešené, „zda pojistitel
je či není oprávněn odepřít výplatu pojistného plnění pro nepředložení
neexistujícího dokladu pojištěným“, resp. proto, že odvolací soud se odchýlil
od judikatury Nejvyššího soudu.
18. Dovolatel argumentuje, že i když oproti názoru odvolacího soudu
primární pojistitel škodnou událost jako totální škodu řešil, jak je zřejmé z
jeho dopisu ze dne 22. 3. 2012, leč mimosoudně nedořešil, faktem je, že
žalované se skutečně nedostalo „dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného
primárním pojistitelem“. Tento doklad však neexistoval z důvodu protiprávního
neposkytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění. Dovolatel se táže, zda
je spravedlivější, aby pochybení primárního pojistitele šlo k jeho tíži nebo k
tíži žalované, a to za situace, že on mimo podání žaloby proti primárnímu
pojistiteli nedisponoval žádným jiným právním prostředkem, jak negativní
následky jeho pochybení eliminovat, na rozdíl od žalované, která mohla a také
měla provést své vlastní šetření a posoudit, zda jí vůči dovolateli vznikl
závazek k pojistnému plnění podle čl. 4.1. pojistných podmínek, tedy zda došlo
k pojistné události ve smyslu ujednání čl. 3.2. a čl. 2.6. pojistných podmínek,
čili zda mu vznikl – byť i nebyl dobrovolně uspokojen – nárok na pojistné
plnění od primárního pojistitele.
19. Dovolatel má za relevantní, zda mu vznikl nárok na pojistné plnění
od primárního pojistitele, a nikoliv zda a kdy primární pojistitel tento nárok
uspokojil. Prosazuje názor, že chtěla-li žalovaná spojit své pojistné plnění
nikoliv již se vznikem jeho nároku na pojistné plnění z havarijního pojištění,
nýbrž až s jeho uspokojením, měla ve svých pojistných podmínkách - jejichž
autorkou je ona sama, pročež by v duchu právního názoru vyjádřeného Nejvyšším
soudem např. v jeho rozsudku ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2757/2016, měla
být za ně i ona sama zodpovědná – pojistnou událost vymezit jinak, než jak to
učinila v článcích 3.2. a 2.6.
20. Dovolatel brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož soud
prvního stupně vyložil sdělení primárního pojistitele ze dne 13. 10. 2015 v
rozporu se smyslem, účelem a logikou pojistných podmínek. Namítá, že též
pojištění pořizovací ceny vozidla by mělo respektovat obecný účel pojištění,
jímž je podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo
864/2008, úplatné přenesení rizika pojištěného na pojišťovnu. Nemohl-li proto
bez své viny dodat neexistující doklad o výši pojistného plnění vyplaceného
primárním pojistitelem, neopravňovalo to žalovanou nevyplatit mu pojistné
plnění z pojištění pořizovací ceny vozidla, naopak žalovaná byla povinna sama
provést „šetření nutné ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit“, jak jí
ukládá ustanovení § 16 odst. 1 ZPS, a pojistné plnění mu poskytnout.
21. Dovolatel rovněž zpochybnil závěr odvolacího soudu, že nedoložil-li
vznik nároku na plnění od primárního pojistitele a nesplnil tak podmínky nároku
na pojistné plnění z pojištění GAP, je nadbytečné zabývat se tím, kdy a za
jakých podmínek žalovaná měla či mohla skončit šetření pojistné události.
Argumentuje s odkazem na závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.
12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4645/2007, že obdobně jako nelze s pojistným plněním
vyčkávat na výsledek trestního stíhání pojištěného, nebylo lze ani s pojistným
plněním z pojištění pořizovací ceny vozidla roky vyčkávat na výsledek
občanskoprávního řízení vedeného mezi dovolatelem a primárním pojistitelem.
22. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího
soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
23. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání zpochybňuje jeho přípustnost,
popřípadě důvodnost, skrze námitku, že předložená otázka není způsobilá změnit
závěry napadeného rozsudku, neboť řešení otázky prodlení s výplatou pojistného
plnění je složeno z několika parciálních posouzení a dovolání směřuje pouze
proti jedinému z nich. Prosazuje názor, že pro nárok žalobce na pojistné plnění
bylo nutné splnit podmínky, aby primární pojistitel řešil škodní událost jako
tzv. „totální škodu“, aby v důsledku totální škody vznikl žalobci nárok na
pojistné plnění od primárního pojistitele, aby výše pojistného plnění
primárního pojistitele byla jednoznačně stanovena a aby byly předloženy veškeré
potřebné doklady osvědčující splnění podmínek, zejména těch, které osvědčují
plnění primárního pojistitele.
24. Žalovaná poukazuje na to, že lhůta k ukončení šetření stanovená v §
16 odst. 2 a 3 ZPS neběží, je-li šetření pojistitele znemožněno nebo ztíženo z
viny oprávněné osoby, pojistníka nebo pojištěného. K tomuto pojistné podmínky
stanoví, že pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení šetření pojistné
události, pokud pojistitel obdržel od pojištěného veškeré požadované doklady,
včetně dokladu o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
Teprve stanovením výše pojistného plnění primárního pojistitele mohlo být
skončeno šetření o výši pojistného plnění vypláceného žalovanou.
25. Za podstatné pro posouzení nároku dovolatele žalovaná považuje
především ujednání pojistných podmínek v čl. 11.6. a v souvisejícím čl. 12.6.
Zdůrazňuje, že podmínky pro založení nároku dovolatele na pojistné plnění byly
splněny teprve doručením dopisu jeho právního zástupce ze dne 9. 6. 2020, v
němž dokládá výši pojistného plnění stanoveného a vyplaceného primárním
pojistitelem. Zdůrazňuje význam závislosti pojištění GAP na primárním
pojištění. Pojistnou událostí se pro účely pojištění GAP rozumí totální škoda,
při níž vznikl pojištěnému nárok na pojistné plnění z primárního pojištění a
která je řešena primárním pojistitelem jako tzv. totální škoda. Výpočet a
výplata pojistného plnění je zcela závislá na výsledku šetření primárního
pojistitele, včetně šetření, zda je škodní událost likvidní a pojistnou
událostí, a na výpočtu pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
Jeho výše je elementární hodnotou, na jejímž základě je následně stanovena výše
pojistného plnění z pojištění GAP. To potvrzuje mimo jiné zásada uvedená v čl.
11.5. pojistných podmínek. V souladu s ujednáním článku 5.1. pojistných
podmínek by bez plnění primárního pojistitele ani nevznikla pojistná událost.
Primární pojistitel plnění vyloučil a v takovém případě není splněna podmínka
pro výplatu pojistného plnění z pojištění GAP.
26. Žalovaná navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
III. Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony],
dále jen „o. s. ř.“.
28. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240
odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§
241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud v prvé řadě zabýval otázkou jeho
přípustnosti.
29. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
30. Ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. stanoví, že dovolání podané proti
rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež
nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení
pokračovat, dovolací soud odmítne.
31. Podle § 243c odst. 2 o. s. ř. k přijetí usnesení o odmítnutí
dovolání z důvodu, že dovolání není podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu
všech členů senátu.
32. Z posledně citovaného ustanovení (z jeho smyslu a účelu) vyplývá, že
při nesouhlasu jednoho ze členů tříčlenného senátu s odmítnutím dovolání pro
nepřípustnost musí být napadené rozhodnutí přezkoumáno věcně, byť podle většiny
senátu podmínky přípustnosti dány nejsou. Pak musí následovat dovolací
rozhodnutí ve věci samé a vypořádání se s důvody vymezenými v dovolání [srovnej
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016 (jež je,
stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho
webových stránkách), a v něm citovanou komentářovou literaturu].
33. Uvedená situace nastala i v nyní posuzovaném případě. Dovolání
nemohlo být odmítnuto jako nepřípustné, neboť jeden ze členů tříčlenného senátu
s takovým postupem nesouhlasil. Nejvyšší soud proto dovolání neodmítl a
rozhodnutí odvolacího soudu podrobil dovolacímu přezkumu, jsa přitom vázán
důvodem vymezeným v dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
34. Formulace otázky, kterou dovolatel předkládá jako dosud judikatorně
nevyřešenou, není sama o sobě dost dobře srozumitelná. Z kontextu dovolání,
jakož i z právního posouzení odvolacího soudu, proti němuž dovolatel skrze tuto
otázku brojí, je však patrno, že dovolatel se táže, zda pojištěnému vznikne
nárok na pojistné plnění z pojištění pořizovací ceny GAP, třebaže nepředložil
pojistiteli doklad o výši pojistného plnění vyplaceného primárním pojistitelem.
35. Otázka, kterou takto dovolatel předkládá, není otázkou hmotného
práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Těžiště řešení této otázky nespočívá ve výkladu
obecně závazných právních předpisů, nýbrž ve výkladu konkrétních pojistných
podmínek jako součásti konkrétní pojistné smlouvy, tedy ve výkladu smlouvy. To
vyplývá jak z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, tak z dovolací
argumentace. Nejvyšší soud vysvětlil např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2022, sp.
zn. 23 Cdo 3348/2020, že pojistné podmínky jsou v režimu zákona o pojistné
smlouvě součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter,
právní normou nejsou; nejsou ničím víc, než předem připravenou částí pojistné
smlouvy, pouhou praktickou formou zjednodušení, racionalizace smluvního
procesu. Výklad pojistných podmínek tak není výkladem právního předpisu, nýbrž
výkladem právního úkonu, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a
judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených
interpretačních metod.
36. Nejvyšší soud přitom vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z
názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného
skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při
odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu, není řešením otázky hmotného
práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud
mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu
právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že
by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srovnej
usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp.
zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019, či
rozsudek ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4636/2018). Obdobně pak platí, že
výsledek výkladu právního úkonu není (nemůže být) řešením otázky hmotného či
procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., v rozhodovací praxi dovolacího soudu
dosud neřešené (srovnej např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo
1684/2018, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2631/2021, a ze dne 26. 10.
2021, sp. zn. 23 Cdo 2954/2021).
37. Dovolatel postup odvolacího soudu při výkladu obchodních podmínek
zpochybnil a jeho kritika je zčásti opodstatněná.
38. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy
vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle
toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
39. Podle § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k
31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), projev vůle se vykládá podle úmyslu
jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen,
znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze
vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu
zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen.
Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim
zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců
1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle,
včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly,
jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (odstavec 3).
Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v
pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu
použila (odstavec 4).
40. Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25
Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386,
že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve
vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých
použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či
systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu).
Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná
vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k
vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového
vyjádření úkonu.
41. Nelze přisvědčit námitce, že napadené rozhodnutí je v otázce, co se
v pojistných podmínkách rozumí pojistnou událostí, v rozporu se závěrem
Nejvyššího soudu přijatým v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2757/2016, podle něhož je
třeba při výkladu právního jednání vzít na zřetel zásadu contra proferentem.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že pravidlo obsažené v § 266
odst. 4 obch. zák. může nalézt uplatnění jen za splnění předpokladu, že jde o
pojem skutečně nejednoznačný, tj. že projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1
ani podle odstavce 2 ustanovení § 266 obch. zák., neboť kombinovat postupy
podle § 266 odst. 1 a § 266 odst. 4 obch. zák. je z povahy věci vyloučeno
(srov. již rozsudek ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, a z pozdější
doby např. usnesení ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1993/2021, či rozsudek
ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Proto také v rozhodnutí sp. zn.
32 Cdo 2757/2016 uložil soudům nižších stupňů, aby se především pokusily
odstranit zjevný rozpor v pojistných podmínkách výkladem. Ve zde souzené věci
však odvolací soud dospěl k závěru o obsahu pojmu „pojistná událost“ v
pojistných podmínkách výkladem podle § 266 odst. 2 obch. zák. a výkladový
prostředek upravený v § 266 odst. 4 o. s. ř. nepoužil (z pohledu jím přijatých
závěrů k tomu neměl důvod).
42. Při výkladu pojistných podmínek EuroGap odvolací soud správně
vycházel z účelu a smyslu pojištění pořizovací ceny jako pojištění
sekundárního, doplňujícího a tudíž závislého na pojištění primárním. Jeho
názor, podle něhož povinnost dovolatele předložit doklad o pojistném plnění
poskytnutém primárním pojistitelem nebyla (nemohla být) splněna tím, že
dovolatel předložil doklad o „nulovém plnění“, totiž o tom, že mu primární
pojistitel pojistné plnění z havarijního pojištění pro výluku odepřel, je s
účelem uvedeného pojištění a s pravidly logiky v souladu a oproti tomu, jak
argumentuje dovolatel, nikterak nekoliduje s obecným účelem pojištění,
vymezeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 864/2008 jako úplatného
přenesení rizika pojištěného na pojišťovnu.
43. Při výkladu, co je podle pojistných podmínek pojistnou událostí,
odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepominul článek 2.6., v němž je pro
účely pojištění pořizovací ceny GAP definována totální škoda jako taková škoda
na vozidle, ze které vznikl nárok na pojistné plnění z primárního pojištění a
která je primárním pojistitelem jako „totální škoda“ řešena (podle výkladu
odvolacího soudu a v souladu s logikou věci „vyřešena“). Na rozdíl od soudu
prvního stupně nezaměňoval pojmy škodná událost a pojistná událost a
reflektoval (i když ne bezvýjimečně, srov. níže) rozdíl mezi vznikem práva na
pojistné plnění a jeho splatností. Ve zbytku si však při výkladu pojistných
podmínek nepočínal dostatečně důsledně.
44. Zákon o pojistné smlouvě vymezuje v § 3 pod písm. b) pojistnou
událost jako nahodilou skutečnost blíže označenou v pojistné smlouvě nebo ve
zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je
spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Pro vyřešení
otázky, zda a kdy se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dostala do
prodlení s poskytnutím pojistného plnění, proto má zásadní význam, kdy nastala
pojistná událost, neboť tímto okamžikem vznikla pojistiteli povinnost
poskytnout pojištěnému pojistné plnění a pojištěnému vzniklo odpovídající
právo. Teprve poté, co toto právo vzniklo, se mohlo stát splatným, a pojistitel
se nemohl dostat do prodlení s pojistným plněním dříve, než uplynula příslušná
v pojistných podmínkách stanovená (dohodnutá) doba splnění (§ 563 obč. zák.). V
úvahách, co bylo v předmětných pojistných podmínkách pojistnou událostí, je
odůvodnění napadeného rozhodnutí zatíženo rozporem.
45. Z argumentace odvolacího soudu na jedné straně vyplývá, že pojistnou
událostí („událostí zakládající nárok žalobce na jakékoliv pojistné plnění“)
byla totální škoda ve smyslu čl. 2.6. pojistných podmínek, tj. vyřešení škody
primárním pojistitelem jako totální. Vedle toho odvolací soud uzavírá, že
žalobci vznikl nárok na pojistné plnění vůči žalované (tedy nastala, resp. byla
dovršena pojistná událost) teprve tehdy, když jí (doručením dopisu svého
právního zástupce ze dne 9. 6. 2020) doložil vznik nároku na plnění od
primárního pojistitele. Z toho pak vychází též závěr, že žalobce obdržel od
žalované pojistné plnění téhož dne, kdy mu na ně vznikl nárok. V pořadí druhý z
těchto vzájemně se vylučujících závěrů přitom odvolací soud založil na
argumentu, že jestli žalobce nedoložil doklad o výši pojistného plnění
vyplaceného primárním pojistitelem, nesplnil podmínku čl. 11.6. pojistných
podmínek, aniž se vypořádal s tím, že dikce článku 11.6. nasvědčuje tomu, že
předmětem jeho úpravy je splatnost pojistného plnění, nikoliv vznik nároku. Už
pro uvedený rozpor nemůže napadené rozhodnutí obstát; je zjevné, že odvolací
soud si nezjednal cestou výkladu jasno, co přesně bylo v pojistných podmínkách
sjednáno jako pojistná událost.
46. Vedle toho se odvolací soud opomněl vypořádat s články 12.3. a 12.4.
pojistných podmínek, zakládajících pojistiteli oprávnění provést za tam
stanovených předpokladů vlastní šetření za účelem posouzení škodné události a
zjednat za tímto účelem znalecký posudek, na nichž mimo jiné založil své
odlišné závěry soud prvního stupně. Bylo třeba posoudit, zda lze z pojistných
podmínek se zřetelem na účel a smysl pojištění pořizovací ceny Gap a na logiku
věci dovodit povinnost pojistitele v rámci šetření, zda nastala pojistná
událost z tohoto pojištění, zjišťovat, zda nastala pojistná událost z
primárního pojištění, tedy z pojistného vztahu, jehož není účasten. Nemůže
obstát postup při výkladu právního úkonu, který ponechá stranou ujednání, jež
nejsou zjevně irelevantní ve vztahu k tomu, co má být výkladem zjištěno.
47. Je též třeba zdůraznit, že v případech, kdy projev vůle nelze
vyložit podle § 266 odst. 1 obch. zák., je třeba postupovat podle druhého
odstavce tohoto ustanovení. Není tedy rozhodné, jak projev vůle vnímá procesní
soud, nýbrž jaký význam by projevu vůle zpravidla přikládala osoba v postavení
osoby, které byl projev vůle určen (tj. typický účastník v postavení adresáta
úkonu, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20
Cdo 1291/2003). Nezdaří-li se lze projev vůle vyložit ani podle tohoto
ustanovení, bude třeba postupovat podle zásady contra proferentem, zakotvené v
§ 266 odst. 4 obch. zák. jak se (předčasně) domáhal dovolatel.
48. Pro úplnost zbývá poznamenat, že námitku, podle níž se odvolací soud
odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4645/2007, nelze
posoudit, není-li vyřešena otázka, zda pojistitel byl povinen předběžně
posuzovat otázku vzniku nároku pojištěného vůči primárnímu pojistiteli a tudíž
provádět za tímto účelem šetření.
49. Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, je z
uvedených důvodů neúplné a tudíž nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší
soud v té souvislosti zdůrazňuje, že nikterak nepředjímá, s jakým výsledkem má
být nový, tentokrát úplný výklad proveden.
50. Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud zkoumal, zda řízení
netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Takové vady se ze spisu nepodávají. Je však třeba podotknout, že přiznává-li
soud úrok z prodlení za určitou, konkrétně omezenou dobu, je vhodné pro účely
dobrovolného plnění, popřípadě pro účely výkonu rozhodnutí či exekuce tyto
úroky vyčíslit (tzv. kapitalizovat).
51. Protože rozsudek odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů
správný, Nejvyšší soud jej bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.) podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o
nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), a věc podle § 243e odst.
2 věty první o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
52. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
53. O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu