23 Cdo 3195/2021-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně Broker Consulting, a.s., se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 2684/2,
identifikační číslo osoby 25221736, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomáškem,
advokátem sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, proti žalované Advice Corporation
s.r.o., se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, identifikační číslo osoby
24749389, zastoupené JUDr. Rudolfem Leškou, advokátem se sídlem v Praze 2,
Apolinářská 445/6, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně Simple Dino
s.r.o., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 858/23, identifikační číslo osoby
01946781, zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem sídlem v Brně, Jana
Uhra 171/13, o zaplacení 797 841 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 32 C 32/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 Co 80/2021-41, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2021, č. j. 32 C 32/2020-28,
připustil vstup vedlejší účastnice do řízení na straně žalobkyně. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. 32 C 32/2020-59, jež bylo právnímu zástupci
žalované doručeno dne 20. 9. 2021, soud prvního stupně žalovanou vyzval k
zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení a zároveň ji poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené
lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno. Žalovaná zaplatila soudní poplatek
bezhotovostním převodem připsaným na účet soudu dne 6. 10. 2021. Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalované povinnost
zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017], avšak
žalovaná přes poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti soudní
poplatek uhradila opožděně. Nejvyšší soud dospěl ve své rozhodovací praxi k ustálenému závěru, podle
kterého neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby
ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle § 9 odst. 1 věty první zákona
o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017), soud zastaví řízení
pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí
soudní poplatek již (opožděně) uhradil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo
3918/2018, ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, ze dne 19. 11. 2018,
sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, a ze dne 20. 12. 2018, sen. zn. 29 ICdo 152/2018,
proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne
21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 1147/19). Ústavní soud v tomto směru dovodil, že již samotná povinnost soudů vyzvat
poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem,
jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v
zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Jestliže tak
neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě
poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem
jeho pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS
1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18). Ústavní soud dále dospěl k závěru, že právní úprava § 9 odst. 1 věty poslední
zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, je v souladu s
ústavním pořádkem, a návrh na její zrušení zamítl (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20).
Nejvyšší soud ve svém rozhodování dovodil, že je-li soudní poplatek placen
bezhotovostním převodem, splní poplatník poplatkovou povinnost až okamžikem,
kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2635/2016, nebo ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, popř. též usnesení Ústavního soudu ze dne
23. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 2865/15). Na shora uvedených závěrech nic nemění, že usnesení o výzvě k zaplacení
soudního poplatku bylo vydáno asistentem soudce. Podmínky pro postup podle § 20
odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů, nebyly v projednávané věci splněny. Vzhledem k tomu, že lhůta k zaplacení soudního poplatku z dovolání uplynula dne
5. 10. 2021, přičemž do tohoto data žalovaná soudní poplatek nezaplatila, aniž
by se v projednávané věci jednalo o některou z výjimek podle § 9 odst. 4 zákona
o soudních poplatcích, je namístě dovolací řízení zastavit. Jelikož tak
neučinil soud prvního stupně, zastavil řízení o dovolání žalované podle § 9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, ve
spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, Nejvyšší soud. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.