23 Cdo 3850/2023-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, K Vápence 2677, identifikační číslo osoby 25253361, zastoupené advokátem JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalované Česká republika – Úřad práce České republiky, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25, identifikační číslo osoby 72496991, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Střelečkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, o 1 905 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 373/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. 22 Co 95/2023-295, 22 Co 96/2023, ve znění doplňujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 22 Co 95/2023-299, 22 Co 96/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalované v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo ze dne 7. 5. 2014. Předmětem této smlouvy bylo provedení veřejné zakázky s názvem „ÚP ČR – Pardubice – výstavba budovy a školícího střediska“, jejíž součástí bylo rovněž vypracování projektu pro provedení stavby a projektové dokumentace k provedení interiéru. V průběhu řízení o vydání stavebního povolení byl třetí stranou podán opravný prostředek proti rozhodnutí o stavebním povolení, a proto nebylo možno dodržet původně plánované termíny provedení stavby.
Žalobkyně tak žalované navrhla posunutí termínu provedení stavby a variantně provedení tzv. „mokrých procesů“ stavby v zimním období za cenu zvýšených nákladů. Žalovaná neakceptovala žádnou z alternativ a odmítla zaplatit žalobkyni náklady na vypracování projektu pro provedení stavby a projektové dokumentace k provedení interiéru v celkové hodnotě 1 575 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně svým (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 30 C 373/2017-263, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. 4. 2023, č. j. 30 C 373/2017-269, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 905 750 Kč s příslušenstvím (výrok I) a
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem, ve znění doplňujícího usnesení, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba o zaplacení částky 199 650 Kč s příslušenstvím se zamítá, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I napadeného rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastnicemi (výrok II napadeného rozsudku) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III napadeného rozsudku).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání nesouhlasila s dovolací argumentací žalobkyně, označila její dovolání za nepřípustné a navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl.
6. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Žalovaná v dovolání předně rozporuje závěr soudů nižších stupňů, podle nichž na její straně došlo v důsledku převzetí projektové dokumentace k provedení stavby a interiéru k bezdůvodnému obohacení. Podle žalované však žalobkyní poskytnutá projektová dokumentace představovala vadné plnění, jelikož žalobkyně v ní počítala s náklady na provedení stavby o 12 000 000 Kč vyššími, než bylo sjednáno ve smlouvě o dílo. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů však vyplynulo, že vyšší odhadované náklady na provedení stavby byly v projektové dokumentaci žalobkyní uvedeny toliko jako variantní řešení pro případ, že by „mokré procesy“ stavby měly proběhnout v zimním období přelomu let 2014 a 2015; pro posouzení hodnoty, o níž se žalovaná po zániku předmětné smlouvy o dílo převzetím projektové dokumentace obohatila, byla uvedená varianta překračující domluvené rozpočtové limity podle odvolacího soudu nepodstatná. Uvedená námitka se tak míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4725/2018), a jako taková nemůže přípustnost podle § 237 o. s. ř. založit.
10. Zpochybňuje-li pak žalovaná samotný závěr soudů nižších stupňů, podle kterých byla žalobkyní poskytnutá projektová dokumentace pro žalovanou využitelná i po skončení jejich smluvního poměru, přehlíží, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení zpochybnit nelze. V poměrech projednávané věci přitom skutkové zjištění odvolacího soudu, že projektová dokumentace (pro provedení stavby i pro vybavení interiéru) byla pro žalovanou použitelná i po odstoupení od smlouvy o dílo, vycházelo z provedeného znaleckého posudku (srov. bod 9 odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu).
11. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Nutno též připomenout, že při úvaze o tom, zda
je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, a ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). 12. Žalovaná dále napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož závazek ze smlouvy o dílo nebyl závazkem fixním (ve smyslu § 1980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), tedy závazkem, na jehož případném opožděném plnění žalovaná neměla zájem. K uvedenému závěru odvolací soud dospěl na základě výkladu předmětné smlouvy (zejména jejích bodů 3.2 písm. a/, 3.2 písm. c/ a 6.1 písm. b/), který učinil již ve svém předchozím (kasačním) usnesení ze dne 23. 7. 2019, č. j. 22 Co 102/2019-128, a na který v napadeném rozsudku obsáhle odkázal (srov. bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku). 13. Žalovaná tak uvedenou námitkou ve skutečnosti pouze zpochybňuje výsledek výkladu právního jednání (předmětné smlouvy o dílo) učiněný odvolacím soudem. Nejvyšší soud však již v usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, vysvětlil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. O takový případ se v projednávané věci nejedná a ani z dovolání nevyplývá, že by žalovaná takové pochybení odvolacímu soudu vytýkala. 14. Žalovaná konečně namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil následky překážky vyšší moci, jež měla být představována podáním opravného prostředku třetí stranou v rámci stavebního řízení. Podle žalované existence takové překážky zavazovala účastníky smlouvy k její změně (reflektující nové okolnosti); jestliže ke změně smlouvy nedošlo, uplatnila se podle žalované původní smluvní úprava, podle níž bylo plnění žalobkyně vadné. Ani tato otázka však nečiní dovolání žalované ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustným, neboť jejím prostřednictvím se žalovaná pouze pokouší zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, dle něhož bylo plnění žalobkyně (obě projektové dokumentace) pro žalovanou využitelné. K tomu jí však z důvodů vyslovených již výše (srov. bod 11 odůvodnění tohoto usnesení) chybí způsobilý dovolací důvod. 15. Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud doplňuje, že ztotožnil-li se odvolací soud v napadeném rozhodnutí se způsobem, jímž soud prvního stupně posoudil podání opravného prostředku třetí osobou ve stavebním řízení jako okolnost zcela mimo dispozici a sféru žalobkyně, učinil tak nad rámec důvodů rozhodnutí ve věci samé (formou obiter dictum; srov. bod 12 odůvodnění napadeného rozsudku). Takto učiněný závěr tak nepředstavuje řešení otázky, na němž by soudní rozhodnutí záviselo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2474/2018, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4812/2017, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1320/2020, nebo ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3517/2022). Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2212/2017, a ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13). 16. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu