23 Cdo 4262/2011

23 Cdo 4262/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové

a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně STING

PROJECT, s. r. o., IČO 64609103, se sídlem Jeseník, Slezská 535/2, zastoupené

Mgr. Pavlem Šestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti

žalovaným 1) HUDBA BEZ HRANIC, v. o. s., IČO 26790157, se sídlem Zlaté Hory,

Sokolská 290, PSČ 793 76, a 2) R. P., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Holoušem,

advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská 456, PSČ 790 01, o zaplacení částky

603.050,-- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v

Olomouci, pod sp. zn. 19 Cm 58/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. května 2011 č. j. 14 Cmo 386/2010 - 213,

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. května 2011, č. j. 14 Cmo

386/2010 – 213, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu

řízení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. srpna 2010, č. j. 19 Cm 58/2008 – 167, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni společně a

nerozdílně žalobci zaplatit částku 603.050,- Kč se zákonným úrokem z prodlení

od 14.11.2006 do zaplacení (výrok 1.), zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit

žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 162.315,12 Kč do tří dnů

od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta (výrok II.) a rozhodl o

povinnosti žalobkyně zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě - pobočka v

Olomouci náklady řízení ve výši 1.248,- Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci

tohoto rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně v opakovaném řízení, neboť k odvolání žalobkyně Vrchní soud

v Olomouci usnesením ze dne 10. 3. 2010, č.j. 14 Cmo 187/2009-121 rozsudek

soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, vyšel

ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 1) dne 2. 1. 2006 smlouvu o dílo

na provedení projektových prací pro stavbu "Stavební úpravy domu" v J. Předmětné dílo bylo provedeno a žalovanou 1) byla cena díla zaplacena. Následně

pak žalobkyně provedla pro žalovanou 1) práce na předmětné nemovitosti, domu,

které byly specifikovány v položkovém rozpočtu shora uvedeného projektu jako

ležaté kanalizace pod stropem I. NP a strop v I. NP. Účastníci se však neshodli

na vymezení předmětu díla a zejména na jeho ceně. Nebylo tvrzeno ani prokázáno,

že by účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu o dílo bez stanovení ceny díla. Vlastníkem nemovitosti byla pouze společnice žalované 1), E. P.-B. Bylo však

prokázáno a účastníky učiněno nesporným, že určitý rozsah prací, které

žalobkyně provedla a vyúčtovala, byl proveden řádně. Mezi účastníky byla sporná existence smlouvy o dílo a dále to, jaké práce podle

této smlouvy měla žalobkyně provést a jaká byla jejich hodnota. Žalobkyně tvrdila, že byla uzavřena smlouva na tzv. I. etapu vymezenou shora

uvedenými pracemi za dohodnutou cenu podle faktury č. ... ze dne 20. 10. 2006

na částku 1.237.897,- Kč, splatnou dne 13. 11. 2006, přičemž vyfakturovaná

částka představovala cenu prací ve výši 1.095.000,- Kč, po odpočtu částky

54.750,- Kč za nerealizované práce podle předávacího protokolu, s příslušným

DPH. Toto tvrzení prokazovala “Zápisem o předání a převzetí stavby” ze dne 20. 10. 2006, který byl sepsán po ukončení prací. Jiný důkaz prokazující vymezení

předmětu tvrzené smlouvy o dílo a jeho ceny soudu předložen nebyl. Slyšení

svědci i účastnická výpověď jednatele žalobkyně vypovídají o tom, že nebyl znám

přesný rozsah prací, jen se vědělo, že budou prováděny na etapy. Výpovědi všech

slyšených osob ohledně ceny se shodovaly na tom, že se měla pohybovat kolem

částky 1 000 000,- Kč až 1 200 000,- Kč, přičemž nikdo nevěděl, zda s DHP nebo

bez ní. Ani citovaná faktura č. ... neobsahuje údaj o tom, že vyúčtované plnění

je cena tvrzené I. etapy.

Vzhledem k tomu, že se smluvní strany před započetím

stavebních prací ani v jejich průběhu na vymezení předmětu díla a na ceně díla

nedohodly, uzavřely za pomoci třetích osob, které vystupovaly jako mediátoři,

dohodu o úhradě dluhu, podle níž z celkové částky bude na všechny pohledávky

existující ke dni 14. 1. 2008 zaplacena nejpozději do 15. 2. 2008 částka ve

výši 700.000,- Kč, a tuto částku také E. P. B. žalobkyni zaplatila. Soud prvního stupně proto zjištěný skutkový stav posoudil podle zákonných

ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o dílo (§ 536, § 546) a podle § 269

ObchZ a uzavřel, že cena díla je podstatnou částí smlouvy o dílo, ledaže strany

ve smlouvě projeví vůli uzavřít ji i bez určení ceny. Žalobkyně neprokázala

existenci platně uzavřené smlouvy o dílo pro absenci jejích základních

náležitostí, a to nedostatek vymezeného předmětu díla a jeho ceny. Práce, které

žalobkyně kvalifikovaně na domě ve Z. H. provedla, jí byly zaplaceny na základě

“dohody o narovnání” uzavřené s vlastnicí této nemovitosti E. P. B. Mezi

účastníky sporný závazek k zaplacení částky, fakturované fakturou č. ... ve

výši 1.237.897,50 Kč byl podle mínění soudu nahrazen závazkem novým z tzv. dohody o úhradě dluhu ze dne 14. 1. 2008, kterou posoudil jako dohodu o

narovnání, přičemž tento závazek zanikl jeho splněním E. P. B. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 26. května 2011, č. j. 14

Cmo 386/2010 – 213, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou

povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 603.050,- Kč spolu s

úrokem z prodlení od 14. 11. 2006 do 31., 12. 2006 ve výši 9% a od 1. 7. 2007

do zaplacení v roční výši, která v každfém jednotlivém kalendářním pololetí

trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výšiu limitní sazby pro

dvoutýdenní repo operace ˇCNB vyhlášené ve Věstníku ČNBV a platné vždy k

prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, do tří dnů od právní moci tohoto

rozsudku, dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stunů. Odvolací

soud v rámci svého přezkumu zopakoval dokazování přečtením výpisu z obchodního

rejstříku žalovaného 1), smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní (objednatel) a

společností ZETOS, spol. s r.o. dne 24. 8. 2006, zápisu o předání a převzetí

stavby ze dne 20. 10. 2006, smlouvy o dílo - dodávka projektových prací ze dne

2. 1. 2006, faktury č. ..., vystavené dne 20. 10. 2006 pro žalovanou 1),

sdělení E. P. B. ze dne 15. 12. 2006, adresovaného žalobkyni a výpisu z

katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště J.,

pro obec Z. H., katastrální území Z. H. v J., dále zopakoval výslech svědka M. K. a výslech E. B. jako účastnice řízení, neboť podle názoru odvolacího soudu

jejich prostřednictvím jednak nebylo zjištěno vše, co jimi mohlo být podle

obsahu spisu objasněno, a jednak měly být, jak také odvolatelka namítala,

hodnoceny odlišně, než jak učinil soud prvního stupně, a rozsudek soudu prvního

stupně změnil. Se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě mezi žalobkyní a žalovanou

1) nedošlo k dohodě o podstatných náležitostech smlouvy o dílo, a tudíž že

smlouva o dílo platně nevznikla, se odvolací soud neztotožňil. Podle jeho

názoru vyplývá z ustanovení § 536 obchodního zákoníku, že pro smlouvu o dílo

není stanovena obligatorně písemná forma, takže - neprojeví-Ii alespoň jedna

strana při jednání o uzavření smlouvy vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné

formě (§ 272 odst. 1 obchodního zákoníku) - může být uzavřena i ústně, případně

z části písemně a z části ústně. Nutno zdůraznit, že na platnost smlouvy o dílo

nemá ani vliv, byla-li uzavřena v době, kdy již byly některé práce provedeny. V daném případě v odvolacím řízení slyšená účastnice řízení E. B. (druhý

společník žalované 1) sice uvedla, že v rámci jednání o provedení celkové

rekonstrukce domu k dohodě ohledně ceny díla (celkové rekonstrukce), kterou

žalobkyně navrhla ve výši 8.000.000,- Kč, nedošlo, nicméně současně potvrdila,

že se žalovaná 1) s žalobkyní dohodli na přerušení těchto prací s tím, že se

"dodělá" pouze první etapa, jež byla uvedena v tzv. položkovém rozpočtu,

předloženém žalobkyní na jednom listu formátu A4, zahrnující provedení ležaté

kanalizace pod stropem prvního nadzemního podlaží a stropu prvního nadzemního

podlaží, přičemž v položkovém rozpočtu byla ve vztahu k těmto pracem obsažena i

cena, která odpovídala částce, uvedené v zápisu o předání a převzetí stavby. Konečně také potvrdila, že k uvedené dohodě došlo ještě před vyhotovením zápisu

o předání a převzetí díla ze dne 20. 10. 2006, a že položkový rozpočet,

předložený žalobkyní, měla žalovaná 1) k dispozici ještě před datem 22. 8. 2006, kdy došlo k předání a převzetí staveniště. Po posouzení výpovědi této

účastnice řízení v kontextu s obsahem zápisu o předání a převzetí stavby ze dne

20. 10.

2006, v němž je - mimo jiné - konstatován obsah závazku žalobkyně a

cena díla, tak odvolací soud uzavírá, že žalobkyně a žalovaná 1) dostatečně

určitě vymezili dílo - provedení ležaté kanalizace pod stropem prvního

nadzemního podlaží a stropu prvního nadzemního podlaží domu ve Z. H. - a určili

i cenu tohoto díla - částkou 1.095.000,- Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyní tvrzená existence platné smlouvy o dílo byla

prokázána již prostřednictvím těchto důkazů, odvolací soud, byť zopakoval

dokazování výslechem svědka M. K., nečinil z tohoto důkazu žádná zjištění v

tomto směru, neboť by to bylo nadbytečné. Z téhož důvodu rovněž nezopakoval

důkaz výslechem svědka Ing. J. P. Odvolací soud nečinil žádná zjištění ani z

dalšího v odvolacím řízení zopakovaného dokazování přečtením smlouvy o dílo

uzavřené mezi žalobcem a společností ZETOS, spol. s r.o., neboť je nesporné, že

žalobkyně provedením ležaté kanalizace a stropu prvního nadzemního podlaží

uvedenou společnost pověřila. Jak ze zápisu o předání a převzetí díla ze dne 20.10.2006 dále vyplývá,

žalobkyně, jako zhotovitelka, splnila svou povinnost provést dílo jeho řádným

ukončením a předáním předmětu díla objednateli, tj. žalované 1). V zápise jsou

sice konstatovány nedodělky, avšak s tím, že jde o nedodělky, které nebrání

užívání. Tyto vady proto nijak neovlivňují právo žalobkyně na zaplacení ceny

díla. Námitka žalovaných, že i tyto práce byly předčasně ukončeny, neobstojí. Převzetí prací v rozsahu provedení ležaté kanalizace pod stropem prvního

nadzemního podlaží a stropu prvního nadzemního podlaží jednak potvrdili svým

podpisem na zápisu o předání a převzetí stavby oba společníci žalované 1),

přičemž ani v přípise ze dne 15.12.2006, v němž E. B. žádala o vystavení faktur

na její "jméno", tj. poté, co žalovaná 1) obdržela fakturu s vyúčtováním ceny

za provedení těchto prací ve výši 1.237.897,50 Kč, nebylo namítáno, že práce,

převzaté dne 20.10.2006, fakticky v celém rozsahu provedeny nebyly. Skutečnost,

že dohodnuté práce byly provedeny, pak potvrdil i v odvolacím řízení slyšený

svědek M. K., zaměstnanec společnosti ZETOS, spol. s r.o., kterou žalobkyně

provedením těchto prací pověřila. Cena uvedeného díla byla žalovanému 1) vyúčtována fakturou č. ... ze dne 20. 10. 2006 částkou (po odpočtu částky 54.750,- Kč) včetně 19% DPH 1.237.897,50

Kč, jež byla splatná 13.11.2006. Doručení faktury, kterou je třeba považovat za

výzvu žalobce k zaplacení ceny díla (§340 odst. 2 obchodního zákoníku), přitom

žalovaní nezpochybňovali. Odvolací soud posoudil nárok žalobce na zaplacení ceny díla jako opodstatněný i

z hlediska jeho výše, neboť z částky 700.000,- Kč, kterou zaplatila E. B.,

žalobkyně, jak je ze skutkových tvrzení v žalobě zřejmé, částku 65.152,- Kč

započetla na úhradu faktury č. ..., jíž byla vyúčtována cena dalších prací,

následně realizovaných podle zápisu ve stavebním deníku ze dne 3. 11. 2006

(zaplacení této peněžité částky nebylo předmětem řízení).

Vzhledem k tomu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 603.050,- Kč s

příslušenstvím i vůči žalovanému 2), jako společníkovi veřejné obchodní

společnosti, a tedy ručiteli za zákona (§ 86, věta druhá, obchodního zákoníku),

odvolací soud z výše uvedených důvodů postupem podle ustanovení § 220 odst. 1,

písmo b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu

vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustnost

vyplývá z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jehož důvodnost spatřují

žalovaní v nesprávném právním posouzení věci dle ust. § 241a odst. 2 písmo b)

o. s. ř. Žalovaní namítají, že se Vrchní soud dostatečně nevypořádal se skutečností, že

pohledávka žalobkyně v řízení specifikovaná fakturou č. ... a částkou

1,237.897,50 Kč byla nahrazena závazkem z dohody o úhradě dluhu ze dne 14. 1. 2008 a zaplacením dohodnuté částky ve výši 700.000,- Kč E. P. B. zanikl tento

závaze splněním (§ 324 odst. 1 ObchZ). Vrchní soud ve svém rozhodnutí neuvedl,

na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že dle dohody o úhradě dluhu ze dne

14. 1. 2008 závazek nezanikl. Pokud jde o tvrzenou smlouvu o dílo jsou dovolatelé přesvědčeni, že nebyla

platně uzavřena, resp. nikdy žádná nevznikla, a to z následujících důvodů:

- jak vyplývá i ze svědecké výpovědi zástupce žalobkyně, ing. K.,

žalovaní měli zájem smlouvu uzavřít, ale nikdy neprojevili vůli určující

předmět díla. Z toho potom vyplývá, že nemohla být sjednána ani jeho cena, tzv. dohodnutá cena, která byla uvedena v zápise o předání a převzetí, byla

odsouhlasena pouze mezi žalobkyní a jejím subdodavatelem, společností ZETOS,

spol. s r. o. v průběhu stavby. Svědek K. uvádí, že do stavebního deníku

nezapisoval dohodnutou cenu, předmět smlouvy, protože se jednalo jen o první

etapu a celková cena díla měla být daleko jiná,

- jako rozhodující důkaz o vzniku smlouvy byl předložen žalobkyní zápis

o předání a převzetí stavby, v němž je číselný údaj dohodnutý žalobkyní a jejím

subdodavatelem. Tento údaj nepředstavuje dohodu o ceně mezi žalobkyní a

žalovanými. Stavební práce byly započaty dne 22. 8. 2006, ale ani ze zápisu o

předání staveniště nevyplynulo, co mělo být provedeno. Finanční vyjádření prací

se objevilo až při předání a převzetí stavby, ale stavba byla ukončena

předčasně pro rozpory žalobkyně a žalovaných. - pokud by se mělo vycházet z tvrzení žalobkyně, potom dohoda o ceně

byla vyjádřena až v protokolu o předání a převzetí díla, což by znamenalo, že

smlouva mohla vzniknout nejdříve ke dni předání a převzetí, což žalovaní

považují za výklad odporující platné právní úpravě, neboť by smlouva vznikla

retroaktivně po skončení prací, které měly být jejím předmětem. - pokud odvolací soud ve svém měnícím rozsudku vycházel majoritně z

výslechu E. P. B., dovolatelé upozorňují na její výpověď při jednání dne 19. 5. 2009, z níž jednoznačně vyplývá, že cena i předmět díla nikdy dohodnuty nebyly,

a to ani pro tzv. první etapu a též s odkazem na rozpočet, který nemá příslušné

náležitosti, aby mohl být považován odsouhlasený pro určení ceny díla. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud ČR podle

ust. § 243b odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil

k dalšímu řízení. K dovolání žalovaných podala vyjádření žalobkyně. Poukazuje na to, že tvrzení v

dovolání žalovaných jsou pouze jejich úvahami, které nemají oporu v provedeném

dokazování. Podle názoru žalobkyně jednala E. P. B.

pouze za sebe, nikoli za

žalovanou ad 1) a rovněž dohoda o narovnání se týkala pouze E. P. B. osobně. Žalobkyně se domnívá, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami

žalovaných a dovolání je nedůvodné. Navrhuje proto, aby bylo odmítnuto. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.,

kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§

l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího

soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1

o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti měnícímu rozsudku odvolacího

soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písmo a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek

soudu prvního stupně ve věci samé. Pokud jde o důvodnost dovolání, naplňují dovolací tvrzení dovolatele po

obsahové stránce dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Právní

posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového

stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy a v učinění

závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoli.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na

zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle

právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, která

byla správně určena, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav

nesprávně aplikoval.

Pokud jde odovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, je

nutno souhlasit s názorem dovolatelů, že odvolací soud sice použil správné

ustanovení obchodního zákoníku, podle něhož věc posuzoval, avšak tato

ustanovení nebyla na daný skutkový stav správně aplikována. Ust. § 536 ObchZ,

které má kogentní charakter (§ 263 odst. 2 ObchZ), stanoví, že smluvní strany

musí ve smlouvě charakterizovat její předmět, tj. určité dílo, které má

zhotovitel provést, a cenu, kterou je za provedení díla povinen zaplatit

objednatel. Z tohoto ustanovení vychází i judikatura Nejvyššího soudu ČR (viz

např. rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 178/2010, 23 Cdo 478/2012, 23 Cdo 2006/2009, 32

Odo 835/2002, 32 Odo 196/2005). Ust. § 536 ObchZ určuje, že se smlouvou o dílo

zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k

zaplacení ceny za jeho provedení (odst. 1). Dílem se rozumí zhotovení určité

věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba,

provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený

výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava

nebo úprava stavby nebo její části (odst. 2). Cena musí být ve smlouvě

dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z

jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto

určení (odst. 3). Mezi obligatorní náležitosti smlouvy o dílo patří dle výše

citovaného ustanovení předmět díla a určení ceny. Nedohodnou-li proto strany

alespoň tyto podstatné části smlouvy, k platnému uzavření smlouvy o dílo

nedojde.

Dovolatelům je třeba dát za pravdu, že odvolací soud rozhodl v rozporu s

uvedeným ustanovení § 536 odst. 1 obch. zák., které vyžaduje, aby se zhotovitel

zavázal k provedení určitého díla. Za označení určitého díla není možno

považovat určení díla tak, že je vymezeno jen obecně. Pro určité označení díla

nestačí, jestliže má zhotovitel provést jen obecně určenou celkovou

rekonstrukci domu. Jestliže odvolací soud považoval za prokázané, že dílo bylo

dostatečně charakterizováno v tzv. položkovém rozpočtu a v zápise o předání a

převzetí stavby, nepřihlédl dostatečně k tomu, že obě smluvní strany považovaly

dílo uvedené v těchto listinách za blíže neurčenou první etapu rozsáhlejších

prací, které však nebyly nikde přesněji dohodnuty. Obě listiny nelze považovat

za jednoznačný důkaz projevené vůle smluvních stran, vzhledem k okolnostem,

které dílo provázely (neshody smluvních stran ohledně financování prací), v

nich mohla být vyjádřena i pouhá rekapitulace provedených prací a jejich

ocenění.

Rovněž cena díla nebyla sjednána v souladu s § 536 odst. 3 ObchZ. Položkový

rozpočet může být podkladem pro ujednání ceny, pokud je zřejmé, že s ním obě

strany souhlasí. V daném případě byl však předložen žalovanou a vyplýval z něj

pouze závěr o ceně prací, které byly provedeny a předány zápisem ze dne 20. 10.

2006. Pro závěr o tom, že se jednalo o dohodu o ceně celého díla, není tento

rozpočet dostatečně průkazný.

Pokud jde o závěr odvolacího soudu o tom, že nárok žalobkyně na zaplacení

žalované částky je opodstatněný, je nutno konstatovat, že tento závěr odvolací

soud nijak blíže neodůvodnil, pouze konstatoval, že částku 65.152,- Kč

započetla žalovaná na cenu dalších prací podle zápisu ve stavebním deníku ze

dne 3. 11. 2006. Zpochybnil tím svoje závěry o určitosti ujednání o předmětu

díla, neboť podle nich mělo dílo spočívat pouze v pracích specifikovaných v

zápise o předání a převzetí stavby, jednak nepřihlédl ke zjištění soudu prvního

stupně o dohodě o narovnání, kterou s pomocí zprostředkovatelů uzavřela

žalobkyně s E. P. B. jako ručitelkou žalované ad 1) a o tom, že částka

700.000,- Kč, kterou jako narovnání smluvní strany dohodly, byla E. P. B.

zaplacena. Odvolací soud se nezabýval právním významem této dohody pro

posuzovaný spor, nemohl proto učinit ani závěr o oprávněnosti žalované částky

603.050,- Kč.

Nejvyšší soud s ohledem na to, že shledal důvodnou námitku dovolatele uvedenou

v jeho dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.),

napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 , část věty za

středníkem, o. s. ř.) a vrátil věc k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§

243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních

nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s.

ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2013

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu