USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. Davida Jánošíka, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1105/36, identifikační číslo osoby 72074477, jako insolvenčního správce dlužníka PSJ, a.s., se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, identifikační číslo osoby 25337220, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, proti žalované AED project, a.s., se sídlem v Praze 5, Pod Radnicí 1235/2a, identifikační číslo osoby 61508594, zastoupené Mgr. Janem Maršálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, o zaplacení 71 194 415 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 191/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 53 Co 272/2023-514, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 88 427 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 71 194 415 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka z titulu náhrady škody. Ta měla dlužníkovi vzniknout tím, že nahradil investorovi škodu způsobenou havárií, jejíž příčinou bylo vadné provedení díla žalovanou podle subdodavatelské smlouvy o dílo uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou dne 24. 9. 2013. Předmětem závazku žalované vyplývajícího ze smlouvy o dílo bylo vypracování projektové dokumentace pro stavbu výrobního areálu v Ruské federaci. Na základě žalovanou dodané projektové dokumentace byla stavba dlužníkem zhotovena, avšak v srpnu roku 2015 došlo k havárii potrubí sprinklerového a požárního systému, a to v důsledku vzájemné nesvařitelnosti dvou základních stavebních prvků předmětného potrubí. Žalobce tvrdil, že uvedená havárie vznikla v důsledku neurčité (a tedy vadné) projektové dokumentace zhotovené žalovanou, z níž nebylo zřejmé, jaké vlastnosti mají mít materiály použité přirealizaci stavby.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 16 C 191/2020-465, zamítl žalobu o zaplacení částky 71 194
415 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Žalovaná se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry učiněnými soudy nižších stupňů, rozsáhle a podrobně vyvracela argumentaci žalobce obsaženou v dovolání, uvedla, že je považuje za bezdůvodné a nepřípustné, a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl, případně aby je zamítl.
6. Dovolání žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Žalobce v dovolání nejprve namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda byla žalovanou dodaná projektová dokumentace vadná. Podle dovolatele odvolací soud nezohlednil skutečnost, že podle smlouvy o dílo bylo povinností žalované vyhotovit a předat ruskojazyčnou verzi projektové dokumentace, která by byla bez dalšího dostatečně určitá pro realizaci předmětné stavby v Ruské federaci. Dodaná verze projektové dokumentace vyhotovená v ruském jazyce však – na rozdíl od verze české – neobsahovala všeobecné podmínky, které by stanovovaly použití materiálů splňující české, resp. evropské (tj. nikoli ruské) technické normy, a proto tato (podle ujednání smlouvy o dílo rozhodná) varianta projektové dokumentace nebyla z pohledu specifikace použitelných materiálů dostatečně určitá, a byla tedy vadná.
10. Odvolací soud však napadený rozsudek nezaložil na závěru, že by z hlediska posouzení vad díla byla rozhodnou česká verze projektové dokumentace, která obsahovala všeobecné podmínky, nýbrž vyšel z posouzení, že žalovaná dostatečně specifikovala vlastnosti materiálů pro stavbu potrubí sprinklerového a požárního systému již tím, že v obou jazykových verzích projektové dokumentace navrhla pro stavbu daného systému použití elektrotvarovek „FRIATECH“. Z jejich použití totiž muselo být dlužníkovi (případně jeho subdodavatelům postupujícím s náležitou odbornou péčí) zřejmé, jaké požadavky jsou kladeny na stavební materiál (konkrétně skutečnost, že bylo nutno použít trubky s minimální hodnotou toku taveniny 0,2; srov. bod 15 odůvodnění napadeného rozsudku). Namítá-li tak žalobce, že odvolací soud nevycházel ze správné jazykové verze projektové dokumentace, vzhledem ke shora uvedenému je patrné, že se jeho námitka míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže proto založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1514/2022).
11. Dovolací soud neshledal dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. ani pro řešení námitky žalobce, podle něhož odvolací soud nesprávně posoudil porušení prevenční povinnosti a odborné péče žalovanou. Namítá-li totiž dovolatel, že žalovaná pochybila, když dlužníka neupozornila na nekompatibilitu navrhovaných prvků a materiálů, nespecifikovala do úrovně jednoznačně určující požadavky na jejich kvalitu a charakteristické vlastnosti a vypracovala projektovou dokumentaci ve dvou různých jazykových verzích, přehlíží již výše zmiňovaný závěr odvolacího soudu, podle něhož požadavky kladené na materiály použité při stavbě potrubí sprinklerového a požárního systému byly dostatečně stanoveny již samotnou volbou elektrotvarovek „FRIATECH“. Dovolatel tak ve skutečnosti zakládá kritiku právního závěru odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž
je právní posouzení věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, zedne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020). 12. Ani námitka žalobce, že žalovaná porušila své povinnosti plynoucí z autorského dozoru při stavbě, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud totiž k žalobcem zpochybňovanému závěru, že žalovaná tyto povinnosti neporušila, dospěl na základě zjištění, že součástí povinností z autorského dozoru nebyla kontrola postupu prací a použitých materiálů (srov. bod 17 odůvodnění napadeného rozsudku), tedy na základě výkladu smlouvy uzavřené dlužníkem a žalovaným. Nejvyšší soud přitom již v usneseních dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014 (a v mnohých dalších rozhodnutích), vysvětlil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. O takový případ se v projednávané věci nejedná a ani z dovolání nevyplývá, že by žalobce takové pochybení odvolacímu soudu vytýkal. 13. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil otázku spoluzavinění vzniku škody na straně dlužníka. Odvolací soud však napadený rozsudek na posouzení uvedené otázky (výlučně) nezaložil. Jestliže se žalobci nepodařilo úspěšně zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, a proto není odpovědná za škodu vzniklou v důsledku havárie potrubí sprinklerového a požárového systému, nemůže žádný další dovolací důvod (zpochybňující míru spoluzavinění na straně dlužníka) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezené otázky by se nemohlo v poměrech žalobce nijak příznivě projevit, což činí jeho dovolání i v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Tvrdí-li konečně žalobce, že závěry odvolacího soudu se v popsaných okolnostech vyznačují extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, popř. úplnost, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud má rovněž za to, že v posuzované věci se nejedná o výjimečný případ, v němž skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Odvolací soud nevybočil ze zákonných standardů dokazování a jeho hodnocení důkazů není výrazem zjevného logického excesu; důkazům, které byly provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají skutkové závěry, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel, a není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Dovolací soud doplňuje, že závažné procesní pochybení spočívající v libovůli soudů a extrémním rozporu jejich skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovodit pouze z toho, že odvolací soud při hodnocení důkazů dospěl ke skutkovým závěrům, s nimiž žalobce nesouhlasí. Odlišná verze skutku prosazovaná žalobcem na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů sama o sobě takový extrémní rozpor znamenat nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1606/2018, a ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4325/2018). 15. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné. 16. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu