23 Cdo 525/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně EXBYDO s.r.o., se sídlem v Pelhřimově, Sadová 1106, PSČ 393 01,
identifikační číslo osoby 62497791, zastoupené JUDr. Davidem Karabcem,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Na Stráži 5/1306, proti žalované STATUS
stavební a.s., se sídlem v Humpolci, Nádražní 998, identifikační číslo osoby
46679120, zastoupené JUDr. Miroslavem Somrem, advokátem, se sídlem v
Jihlavě, Benešova 21, o zaplacení 1,398.667,82 Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1194/2009, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2011, č. j. 1
Cmo 79/2011-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
nároku na smluvní pokutu (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla platně, v souladu
s ustanovením § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), uzavřena Smlouva o dílo dne 15. září 1999, v Dodatku č. 1 byl dojednán konečný termín dokončení díla do 31. října 2000. Zápisem o odevzdání a převzetí staveb a jejich ucelených částí
(dále též jen „zápis“) vzal za prokázané, že dílo bylo žalobkyni předáno dne
30. října 2000 (správně dne 31. října 2000) a nevykazovalo žádné vady. Obsahem
tohoto zápisu je výslovné ujednání, že dílo je bez vad a obsahuje pouze
specifikaci nedodělků. K těmto nedodělkům je v zápisu oboustranně vyjádřeno, že
tyto budou odstraněny po dokončení úprav dvora a dílny, což bude upřesněno. Dojednání termínu ve smyslu tohoto zápisu však není obsahem žádné listiny, a to
ani dopisu žalobkyně ze dne 23. dubna 2002, z něhož je zřejmé pouze to, že
strany o termínu jednaly. Nebyla předložena žádná listina obsahující souhlasné
vyjádření obou stran, kdy nedodělky budou odstraněny. K námitce žalobkyně, že
jakékoli změny měly být ve vztahu ke Smlouvě o dílo prováděny písemnou formou,
uzavřel, že je-li toto ujednání součástí zápisu, který je proveden v písemné
formě, pak vyhovuje náležitostem Smlouvy o dílo. Soud prvního stupně tedy nepřisvědčil žalobkyni, že by žalovaná jako
zhotovitelka porušila svou vinnost ze Smlouvy o dílo předat dílo řádně a včas,
neboť žalovaná provedla dílo bez vad. K záležitosti odstranění nedodělků bylo
oboustranně dojednáno, že tyto budou v blíže neurčeném termínu dále odstraněny. Tento termín určen nebyl, tudíž žalovaná nemůže být v prodlení s dokončením
těchto nedodělků a již vůbec ne s předání díla. S ohledem na existující Dohodu
v zápisu o předání díla došlo k řádnému předání díla. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok). Odvolací soud zopakoval důkaz zápisem o odevzdání a převzetí staveb a jejich
ucelených částí a dopisem žalobkyně žalované ze dne 24. března 2002. Odkazuje na ustanovení § 365 a 370 obch. zák. se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně o tom, že žalovaná nebyla v prodlení, resp. že její prodlení
žalobkyně neprokázala. Uvedl, že žalobkyně jako objednatelka neposkytla nutnou
součinnost a neumožnila žalované dokončit dílo. Upozornil na skutečnost, že
dokončení díla žalovanou bylo vázáno jednak na dokončení úpravy dvora a dílny a
jednak na Dohodu o odstranění v zápise poznamenaných nedodělků. Bylo tedy na
žalobkyni, aby sdělila žalované, že úpravy dvora dílny byly dokončeny a dohodla
s žalovanou termín dokončení díla. Nadto upřesnil, že se nejednalo o vady v
pravém slova smyslu, nýbrž nedodělky, které sice byly v zápise konstatovány,
nikoliv však vytknuty s požadavkem jejich bezodkladného odstranění dokončením
díla.
Uvedl, že žalobkyně nesjednala termín opravy (dokončení díla),
nesouhlasila s provedením těchto prací v termínech žalovanou navržených či
dokonce v libovolném termínu a neprokázala ani žádné jednání s žalovanou o
jiném termínu, když jediný termín jí navržený (v době dovolených) nebyl
žalovanou akceptován. Shrnuto – neprokázala potřebnou součinnost. Odvolací soud
uzavřel, že v prodlení byla žalobkyně a tudíž nebyla v prodlení žalovaná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody
vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka vymezila dvě otázky zásadního právního významu: a) zda je možno
interpretovat listinu nazvanou „zápis o odevzdání a převzetí staveb a jejich
ucelených částí“ ze dne 31. října 2000 obsahující soupis nedodělků a údaj, že
lhůta k odstranění těchto nedodělků bude upřesněna, a která je podepsána
jednatelem dovolatelky a dvěma zaměstnanci žalované, jako změnu písemně
uzavřené Smlouvy o dílo ze dne 15. září 1999 ve znění Dodatku č. 1; b) zda je
neposkytnutí součinnosti dovolatelky situace, kdy dovolatelka sdělila dopisem
ze dne 23. dubna 2002 žalované ztohovitelce, že ve zhotovitelkou navrženém
termínu odstranění nedodělků není možné zpřístupnit místo plnění díla, avšak
nabídla jiný termín zpřístupnění místa plnění díla, který však žalovaná bez
vážného důvodu neakceptovala. Odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 32 Odo
230/2003, upozorňuje na skutečnost, že rozlišování pojmů vada a nedodělek je z
pohledu podmínek odpovědnosti za vady bez právního významu. Podle stávající
právní úpravy obchodního zákoníku se tedy dle dovolatelky jednalo o předání
díla s vadami. Nesouhlasí s výkladem zápisu o předání díla jako změnu písemně uzavřené Smlouvy
o dílo. Takový výklad považuje za rozporný s platnou právní úpravou a
judikaturou dovolacího soudu. Poukazujíc na výkladová pravidla pro výklad
právních úkonů v obchodních závazkových vztazích a na judikaturu Nejvyššího
soudu (sp. zn. 1 Odon 110/1998, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009, sp. zn. 25 Cdo
1116/2001, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009) zdůrazňuje, že výkladem lze pouze
zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či
doplňovat. Domnívá se, že uvedení soupisu vad, uvedení toho, že vady budou
odstraněny, a uvedení toho, že lhůta pro odstranění bude dohodnuta, není možno
interpretovat jinak než jako oznámení vad díla objednatelem zhotoviteli a
uplatnění konkrétního práva z vad díla. Uvádí, že čl. XI. odst. 1 Smlouvy o
dílo stanovil, že tuto smlouvu lze měnit pouze písemnými dodatky. Smluvní
strany tohoto ustanovení jednou využily, když dne 14. dubna 2000 uzavřely
Dodatek č. 1., kterým změnily čl. III. týkající se právě termínu plnění
(zhotovení) díla. Soudům vytýká, že při výkladu zápisu o předání díla k takové
smluvní praxi stran nepřihlédly. Dále upozorňuje na fakt, že zápis o předání
díla jménem žalované podepsali toliko dva její zaměstnanci Ing. M. K. a B. M.,
tedy nikoliv statutární orgán žalované způsobem předepsaným v obchodním
rejstříku. Taková změna smlouvy by tedy byla neplatná, neboť uvedení
zaměstnanci žalované by zcela jistě překročili zákonné zmocnění podle
ustanovení § 15 obch. zák.
Konečně poukazuje i na neurčitost právního úkonu,
když ze zápisu o předání díla není patrné, jaká část smlouvy by se měla tímto
zápisem nahradit a není zde uveden ani obsah této změny. Nemohlo tak dojít ke
kumulativní novaci čl. III. Smlouvy o dílo ve znění Dodatku č. 1. K druhé vymezené otázce zásadního právního významu dovolatelka uvádí, že v
dosavadním průběhu řízení nebylo vedeno dokazování, zda byly v zápise o předání
díla uvedené vady spočívající v nedodělcích vadami způsobujícími podstatné
porušení smlouvy či vadami způsobujícími nepodstatné porušení smlouvy ve smyslu
§ 345 odst. 2 obch. zák. Nicméně pro posouzení otázky, zda byla poskytnuta ze
strany věřitele (dovolatelky) součinnost, nepovažuje tuto skutečnost za
relevantní. Upozorňuje, že jakožto objednatelka v zápise o odevzdání zvolila
právo požadovat odstranění vad. Za této situace pak musí objednatelka
poskytnout zhotovitelce přiměřenou lhůtu ke splnění korelativní povinnosti
zhotovitelky vadu odstranit, jak vyplývá z ustanovení § 437 odst. 3 obch. zák. Zákon tedy nevyžaduje, aby se na lhůtě pro odstranění vad objednatelka se
zhotovitelkou oboustranně dohodly. Zákon naopak předpokládá, že lhůta bude
určena jednostranně (viz ustanovení § 437 odst. 3 či odst. 4 obch. zák.). Dle
dovolatelky k jednostrannému stanovení této lhůty objednatelkou zcela v souladu
se zákonem došlo, a to dopisem ze dne 23. dubna 2002. Dovolatelka dále namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Pochybení soudu prvního stupně spatřuje v tom, že
dovolatelce neposkytl poučení dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. Odvolací
soud pak rovněž pochybil, když tento nedostatek nenapravil. Ze shora uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně (případně pouze rozsudek
odvolacího soudu) a věc vrátil soudu prvního stupně (případně soudu odvolacímu)
k dalšímu řízení. Žalovaná se dle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání žalobkyně
nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být v daném případě přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelka výslovně
dovolává, tj.
že rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost
dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o
zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací
přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek
zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá
přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se
zabývat uplatněnými dovolacími důvody. Namítá-li předně dovolatelka, že zápis o předání díla je neplatnou změnou
smlouvy, neboť jej podepsali toliko dva její zaměstnanci Ing. M. K. a B. M.,
tedy nikoliv statutární orgán žalované způsobem předepsaným v obchodním
rejstříku a zaměstnanci žalované tak zcela jistě překročili zákonné zmocnění
podle ustanovení § 15 obch. zák., nezakládá tím žádnou otázku zásadního
právního významu napadeného rozhodnutí. V rozsudku ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněném pod
číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud s odkazem
na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, uveřejněném v časopise Soudních judikatura č. 1, ročník
2006, pod číslem 1, dovodil, že překročení zákonného zmocnění jednající osoby
se může dovolávat jen ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinnosti
vyplývající ze smlouvy stanovena, tj. právnická osoba, za kterou zástupce
jednal (k tomu srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 131/2006). Tohoto případného překročení zákonného zmocnění se tedy
nemůže žalobkyně dovolávat. Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se
odchýlit ani v projednávané věci.
Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že zápisem
ze dne 30. října 2000 došlo k předání díla žalované s výjimkou nedodělků, o
jejichž dokončení se účastníci dohodli v návaznosti na provedení úprav dvora
dílny. Práva a povinnosti smluvních stran se řídí především ustanoveními zavřené
dohody účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. 32 Cdo 2299/98). Účastníkům nic nebránilo se uvedeným zápisem dohodnout na prodloužení termínu s
celkovým dokončením díla. V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než
ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nelze uplatňovat výhrady proti
skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze
kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku
soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne,
že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné
(logicky vadné) skutkové závěry. Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr
odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry
dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k
nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno,
výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatněným regulérně či nikoliv – nemohou
být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního
významu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2012, 33 Cdo
3723/2010). Dovolatelka v dalším obsahu dovolání tak uvádí soubor právních námitek
vycházejících z vlastních skutkových zjištění, odlišných od skutkových zjištění
soudů. Jde tak zejména o polemiku dovolatelky o obsahu smlouvy o dílo, zejména
článku XI. o možných změnách smlouvy písemnými dodatky a o komunikaci mezi
účastníky významné pro posouzení, zdali byla poskytnuta součinnost k dokončení
díla. Nelze proto ničeho vytknout odvolacímu soudu v jeho závěru o prodlení
dovolatelky s plněním, kdy její součinnost byla objektivně nutná k tomu, aby
dlužník mohl plnit svůj závazek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
31. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008). Ze skutkových zjištění soudů, které
u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., být
zpochybněny nemohou, vyplývá, že bylo na dovolatelce, aby sdělila žalované, že
byly dokončeny úpravy dvora dílny a následně došlo k jednání o dokončení díla
(jak si účastníci dohodli). Dovolatelka v rozsahu tohoto sdělení, podle
skutkových zjištění soudů, součinnost neposkytla, nelze proto dovozovat
prodlení žalované s plněním.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani polemika dovolatelky o nedodělcích jako
vadách díla, neboť vzhledem k závěru odvolacího soudu o platné dohodě účastníků
o posunutí termínu dokončení díla a neposkytnutí součinnosti dovolatelkou
nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu posuzování nedodělků jako možných vad
určující a nejde o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu by
byl z hlediska právního posouzení věci založen. Konečně námitka dovolatelky, že jí soud prvního stupně neposkytl poučení podle
ustanovení § 118a o. s. ř., vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., k němu dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o
dovolání přípustné. Tato tvrzená vada řízení totiž není otázkou zásadního
právního významu podle § 237 odst. 3 o. s. ř. a otázku výkladu procesního
práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06). Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta
první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalovaná by měla právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, náklady jí však
nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.