23 Cdo 633/2024-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobců a) Superior Investments s.r.o., se sídlem v Praze 2, Nové Město, Sokolská 1795/46, identifikační číslo osoby 24285251, a b) M. A. E. E., obou zastoupených Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 2095/150, proti žalované Hateras transfer s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Václavské náměstí 831/21, identifikační číslo osoby 24264491, zastoupené Mgr. Michaelem Kohlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1805/26, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 31/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 117/2023-93, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. Rsp 199/17, s tvrzením, že jsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b), c) a e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 12 Cm 31/2022-57, zamítl žalobu o zrušení předmětného rozhodčího
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do výše náhrady nákladů řízení a ve zbývající části výroku II a ve výroku I jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v celém rozsahu dovoláním, v němž namítli, že ačkoliv v řízení před odvolacím soudem uplatnili námitku, že rozhodčí soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz výslechem svědků, odvolací soud se touto námitkou nezabýval a nerozhodl o ní. Přípustnost dovolání žalobci spatřovali (konkrétně) v tom, že napadený rozsudek „závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“.
5. Žalobci dále namítli, že odvolací soud nesprávně právně posoudil námitku žalobců ohledně nesplnění poučovací povinnosti rozhodčím soudem, z důvodu jejíhož nesplnění považovali žalobci rozhodčí nález za překvapivý, přičemž nesouhlasili s názorem odvolacího soudu, že v rozhodčím řízení neměl rozhodčí soud s ohledem na nastalou procesní situaci povinnost žalobce poučit.
Dovolání je podle žalobců přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na řešení otázky procesního práva, jež je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována rozdílně. 6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že dovolání žalobců je nepřípustné, neboť žalobci neodůvodňují naplnění předpokladů přípustnosti dovolání a neodkazují na relevantní judikaturu dovolacího soudu, přičemž dovolací námitky žalobců směřují k nepřípustnému věcnému přezkumu rozhodčího nálezu. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl, případně zamítl. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 10. V části, v níž žalobci namítají nesprávné posouzení (odvolací) námitky, že z důvodu absence poučení podle § 118a o. s. ř. rozhodčím soudem byl rozhodčí nález pro žalobce překvapivý, trpí dovolání nedostatkem obligatorní náležitosti dovolání, neboť žalobci nedostáli požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 11. V projednávané věci žalobci ve vztahu k námitce nedostatku poučení podle § 118a o. s. ř. vymezili přípustnost dovolání tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je v rozhodování dovolacího soudu rozhodována rozdílně“, přičemž v dovolání je ve vztahu k dotčené námitce obsažen toliko (jediný) odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010. Z judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a ve kterých rozhodnutích Nejvyššího soudu (minimálně dvou) byla tatáž otázka rozhodnuta (vzájemně) rozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3703/2014, a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2156/2016). Žalobci však shora uvedenému požadavku na vymezení (jimi tvrzené) rozdílné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nedostáli. 12. V části, jíž žalobci brojí proti posouzení otázky (námitky) absence poučení podle § 118a o. s. ř. tak z důvodů shora uvedených dovolání trpí vadou absence obligatorní náležitosti dovolání, kterou již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v této části. 13. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání v rozsahu zbylé námitky žalobců. 14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Žalobci namítané pochybení odvolacího soudu, jenž se dle tvrzení žalobců nezabýval námitkou, že rozhodčí soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz výslechem svědků, a o této námitce nerozhodl, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť žalobci touto námitkou nepřekládají dovolacímu soudu žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadený rozsudek odvolacího soudu závisí, nýbrž tím tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v projednávané věci není. Podle § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterou však není námitka dovolatelů proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014). 17. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 18. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani (objektivně) přípustné. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu