USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. M., zastoupené Mgr. Ing. Jitkou Brázdovou, advokátkou se sídlem v Uherském Brodě, Kaunicova 62, proti žalovanému R. L., zastoupenému Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Štěchovice 1356/12, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 C 143/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 59 Co 252/2024-771, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
specifikovaných nemovitých věcí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 3 C 143/2020-564, poté na návrh žalobkyně předběžným opatřením žalovanému uložil nenakládat s tam specifikovanými nemovitými věcmi (nezcizovat a nezatěžovat je věcnými právy či břemeny a závazky) a zdržet se jednání spočívajícího v jejich ničení či poškozování. Žalovaný podal dne 18. 10. 2023 odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření a dne 24. 10. 2023 odvolání proti rozsudku. Žalovaný poté požádal o osvobození od soudních poplatků za výše uvedená odvolání.
Tato žádost byla zamítnuta usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 12. 2023, č. j. 3 C 143/2020-595, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 59 Co 14/2024-627. V reakci na výzvu k úhradě soudních poplatků za odvolání doručenou žalovanému dne 19. 3. 2024, žalovaný podal dne 2. 4. 2024 další žádost o osvobození od soudních poplatků a současně požádal o ustanovení zástupce.
2. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 3 C 143/2020-664, zastavil odvolací řízení ve věci odvolání žalovaného ze dne 24. 10. 2023, doplněného dne 26. 10. 2023, proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 8. 2023, č. j. 3 C 143/2020-528 (výrok pod bodem I), zastavil odvolací řízení ve věci odvolání žalovaného ze dne 18. 10. 2023 proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 9. 2023, č. j. 3 C 143/2020-564, o vydání předběžného opatření (výrok pod bodem II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Rozhodnutí odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) napadl
žalovaný včasným dovoláním, v němž namítl nesprávné právní posouzení věci, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání žalovaný spatřoval v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost „rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 8. 2023, č. j. 3 C 143/2020-528“, neboť v důsledku zastavení řízení je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné a žalovanému hrozí vznik závažné újmy a je ohrožen na svých právech.
5. Žalovaný konkrétně namítl (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz) nesprávnost závěru o nezaplacení soudních poplatků za podaná odvolání. Měl za to, že v řízení dostatečně prokázal, že dne 26. 3. 2024 zakoupil kolky v hodnotě 6 000 Kč odpovídající vyměřené výši soudních poplatků, které téhož dne předal k poštovní přepravě. Zdůraznil, že zastavení řízení pro pozdní zaplacení soudního poplatku, pokud ve lhůtě stanované k zaplacení soudní poplatku byly předány kolkové známky k poštovní přepravě, představuje odepření přístupu k soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „první námitka“).
6. Soudům nižších stupňů žalovaný též vytkl, že rozhodly o zastavení řízení, aniž předtím rozhodly o jeho (další) žádosti o osvobození od soudních poplatků a s ní spojené žádosti o ustanovení právního zástupce, čímž podle něj postupovaly v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3403/2009, a ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019 (jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), podle kterých žádost o osvobození od soudních poplatků je skutečností bránící marnému uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku, a o žádosti o ustanovení zástupce musí soud rozhodnout před tím, než učiní další kroky v řízení (dále jen „druhá námitka“).
7. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, spatřoval žalovaný pochybení odvolacího soudu i v tom, že neozřejmil, o jakou výjimku z pravidla vypořádat novou žádost o osvobození od soudního poplatku šlo v této věci. Odkazoval-li přitom odvolací soud na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, v němž nebyl shledán protiústavní postup obecných soudů, pokud nerozhodly o nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, nedošlo-li ke změně poměrů účastníka, pak v této věci podle žalovaného odvolací soud nemohl posoudit, zda došlo ke změně jeho majetkových poměrů, nezaslal-li mu vzor prohlášení (dále jen „třetí námitka“).
8. Žalovaný též vyjádřil přesvědčení o tom, že soud prvního stupně ho zkrátil na jeho právech, neboť mu v rozporu s § 5 a § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, nebylo poskytnuto poučení o vyplňování prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen „prohlášení“).
9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolací soud posoudil rozsah dovolání s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že ač bylo výslovně podáno
proti napadenému usnesení „v celém rozsahu“, proti výroku o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá jakékoli odůvodnění a tento výrok byl zjevně napadán pouze jako akcesorický. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
12. Přípustnost dovolání nezaloží první námitka, neboť tvrzení o nesprávnosti právního posouzení věci odvolacím soudem žalovaný v dovolání zakládá na vlastním skutkovém závěru o tom, že dne 26. 3. 2024 předal k poštovní přepravě zásilku určenou soudu obsahující vylepené kolky za účelem zaplacení soudního poplatku. Odvolací soud však vycházel ze zjištění, že zásilka doručená soudu dne 28. 3. 2024 obsahovala pouze dva prázdné listy papíru, a že ani potvrzení o zakoupení kolků nebylo způsobilé prokázat úhradu soudních poplatků, neboť z něj nebylo zřejmé, kým byly kolky zakoupeny, ani zda byly skutečně použity k úhradě soudního poplatku.
Přihlédl též k tomu, co žalovaný uváděl v dalších svých podáních (ve kterých se o úhradě soudního poplatku podáním ze dne 26. 3. 2024 nezmínil a opakovaně tvrdil, že není v jeho možnostech soudní poplatky za odvolání uhradit). Měl tak za nepravdivé (neprokázané) tvrzení žalovaného, že obsahem podání ze dne 26. 3. 2024 byly vylepené kolky na úhradu soudního poplatku. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. přitom nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů, z nichž vycházel při svém právním posouzení odvolací soud, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014).
13. Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani druhá námitka. Žalovaný ve své dovolací argumentaci přehlíží, že podle soudů nižších stupňů představovala jeho další žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř. zneužití procesních práv. Odvolací soud vysvětlil, že žalovaný v předchozím průběhu řízení opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a též o ustanovení zástupce a že jeho žádosti byly opakovaně zamítány (naposledy usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 12. 2023, č. j. 3 C 143/2020-595 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 59 Co 14/2024), své žádosti řádně nedokládal, neprokazoval své majetkové poměry (případně se zjištění skutečných majetkových poměrů a příjmů vyhýbal – vzal zpět jednu ze svých žádostí při prověřování majetkových poměrů soudem z důvodu zasahování do soukromí a bankovního tajemství), a též další žádost neobsahovala žádné konkrétní údaje, ačkoliv mu z rozhodování o předchozích žádostech muselo být zřejmé, že je jeho povinností soudu řádně a úplně sdělit všechny údaje o svých poměrech. Tuto další žádost proto považoval za obstrukční. Jestliže za takových okolností odvolací soud aproboval postup soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení, aniž předtím rozhodl o této další žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a s ní spojené žádosti o ustanovení zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř., k nimž nepřihlížel z důvodu, že jde o žádost obstrukční, tj. o zneužití procesních práv, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3719/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 24 Cdo 217/2023, nebo ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 27 Cdo 589/2024).
14. K tomu lze dodat, že odkazy žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3403/2009 a sp zn. 30 Cdo 825/2019 nejsou případné, neboť uvedená rozhodnutí byla vydána v odlišné skutkové situaci, v níž žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce nepředstavovaly zneužití procesního práva účastníkem řízení.
15. Ve vztahu k třetí námitce lze konstatovat, že oproti názoru žalovaného se odvolací soud neopomenul vypořádat s jeho další žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, neboť ji vypořádal právě tím, že k ní (stejně jako soud prvního stupně) nepřihlížel z důvodu, že šlo o zneužití procesních práv, což též podrobně odůvodnil. Od závěrů žalovaným zmíněné judikatury Ústavního soudu se tudíž neodchýlil.
16. Prostřednictvím námitky o absenci poučení soudem žalovaný v dovolání uplatňuje námitku vady řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení žalovaného o údajném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Nadto z obsahu spisu vyplývá, že z obsahu předchozích rozhodnutí soudu o žádostech žalovaného mu muselo být zřejmé, jaké údaje a v jakém rozsahu má uvést v žádosti příp. v prohlášení.
17. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
18. Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti, resp. právní moci napadeného rozhodnutí uplatněné v dovolání (i přes formulační nepřesnost bylo z obsahu žádosti zřejmé, že žalovaný chce dosáhnout odstranění účinků právní moci napadeného rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, které má vliv též na právní moc rozsudku). Tento návrh byl návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu