23 Cdo 845/2023-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, proti žalované A. H., narozené XY, bytem XY, o zaplacení 1 188 850 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 49/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 3 Co 112/2022-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2021 č. j. 25 Co 143/2011-707, kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 Co 202/2016-578, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2016, č. j. 25 Co 143/2011-562, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalované o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a o námitce podjatosti.
Dále bylo tímto usnesením Vrchního soudu v Praze zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 Co 76/2018-652, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 143/2011-637, o zastavení odvolacího řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2017, č. j. 25 Co 143/2011-607, kterým byla zamítnuta žaloba žalované pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.
6. 2011, č. j. 25 Co 143/2011-327. Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podala žalovaná další žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 1. 12. 2022 potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2022, č. j. 16 C 49/2022-19, kterým Krajský soud v Hradci Králové zastavil řízení o výše zmíněné další žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalovanou a kterým rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání (doplněné námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) a též další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o.
s. ř.“. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Jelikož při podání dovolání nebyl žalovanou zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 23 Cdo 845/2023-45 (doručeným žalované dne 13. 4. 2023) žalovanou podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil ji o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku.
Žalovaná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradila, nýbrž toliko reagovala podáními ze dne 11. 4. 2023 a ze dne 2. 5. 2023, v nichž požádala (v řízení již opakovaně) o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odkazem na svůj zdravotní stav. Současně v prvém z těchto podání vznesla námitku podjatosti vůči členům soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. Jiřímu Němcovi, JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavlu Tůmovi, Ph.D., LL.M.
odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podávám objektivně důvodný podnět.“ V druhém z podání pak se zcela totožným odůvodněním vznesla námitku podjatosti předsedy senátu Mgr.
Jiřího Němce. Dovolací soud k žádostem žalované o osvobození od soudních poplatků (resp. též o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) již nepřihlížel, neboť má za nepochybné, že záměrem jejího počínání při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalované ve shodě s § 2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech žalované již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o dřívější žalobě pro zmatečnost – srov. § 230 odst. 3 o.
s. ř. – a nešlo ani o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé – srov. § 228 o. s. ř.) a že s takovými žádostmi nemůže být v tomto řízení žalovaná úspěšná (srov. § 138 o. s. ř.). Ostatně na tuto skutečnost upozorňoval žalovanou dovolací soud již ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání. O uplatnění zřejmě bezúspěšného práva se přitom jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno.
Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). Stejně tak Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu Nejvyššího soudu.
Žalovanou takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů.
Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29
Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým žalovaná přistupuje k využití svých procesních práv, jak je zjevné z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu (zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o.
s. ř.) tak dán není. Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2023
Mgr. Jiří Němec předseda senátu