23 Cdo 845/2023-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců
JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně
České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační
číslo osoby 00027383, proti žalované A. H., narozené XY, bytem XY, o zaplacení
1 188 850 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726,
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 49/2022, o dovolání
žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 3 Co
112/2022-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726,
potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2021 č. j. 25
Co 143/2011-707, kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 4 Co
202/2016-578, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 22. 4. 2016, č. j. 25 Co 143/2011-562, kterým bylo zastaveno řízení o
žádosti žalované o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a o
ustanovení zástupce z řad advokátů a o námitce podjatosti. Dále bylo tímto
usnesením Vrchního soudu v Praze zastaveno dovolací řízení o dovolání žalované
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 Co
76/2018-652, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.
j. 25 Co 143/2011-637, o zastavení odvolacího řízení o odvolání žalované proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2017, č. j. 25 Co
143/2011-607, kterým byla zamítnuta žaloba žalované pro zmatečnost proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2011, č. j. 25 Co
143/2011-327. Proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podala
žalovaná další žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 1. 12. 2022 potvrdil
usnesení ze dne 26. 9. 2022, č. j. 16 C 49/2022-19, kterým Krajský soud v
Hradci Králové zastavil řízení o výše zmíněné další žalobě pro zmatečnost a na
obnovu řízení podané žalovanou a kterým rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo
na náhradu nákladů řízení (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání (doplněné
námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který věc rozhodoval) a též
další žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost s návrhem na zrušení napadeného
usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II
bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost
zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové
povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu
byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný
podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v
délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po
marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před
dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení
zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Jelikož při podání dovolání nebyl žalovanou zaplacen soudní poplatek ve výši 4
000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o
soudních poplatcích) vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 23 Cdo 845/2023-45 (doručeným žalované dne 13. 4. 2023) žalovanou podle § 9
odst. 2 zákona o soudních poplatcích k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od
doručení usnesení a poučil ji o následcích včasného nezaplacení soudního
poplatku. Žalovaná ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání
neuhradila, nýbrž toliko reagovala podáními ze dne 11. 4. 2023 a ze dne 2. 5. 2023, v nichž požádala (v řízení již opakovaně) o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce s odkazem na svůj zdravotní stav. Současně v
prvém z těchto podání vznesla námitku podjatosti vůči členům soudního oddělení
23 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. Jiřímu Němcovi, JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D.,
LL.M. a JUDr. Pavlu Tůmovi, Ph.D., LL.M.
odůvodněnou tím, že „se zřetelem na
jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o
jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že
nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto
objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní
odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podávám objektivně
důvodný podnět.“ V druhém z podání pak se zcela totožným odůvodněním vznesla
námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Jiřího Němce. Dovolací soud k žádostem žalované o osvobození od soudních poplatků (resp. též
o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení) již nepřihlížel, neboť má za
nepochybné, že záměrem jejího počínání při podání těchto žádostí je nikoliv
sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup
žalované ve shodě s § 2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06,
či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou
veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou
veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). K zneužívajícímu procesnímu úkonu
se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. O obdobných opakovaných žádostech
žalované již bylo rozhodováno, přičemž je zjevné, že v případě žaloby pro
zmatečnost a na obnovu řízení podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 368/2021-726, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva (jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o
dřívější žalobě pro zmatečnost – srov. § 230 odst. 3 o. s. ř. – a nešlo ani o
rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé – srov. § 228 o. s. ř.) a že
s takovými žádostmi nemůže být v tomto řízení žalovaná úspěšná (srov. § 138 o. s. ř.). Ostatně na tuto skutečnost upozorňoval žalovanou dovolací soud již ve
výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání. O uplatnění zřejmě
bezúspěšného práva se přitom jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů
účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné
úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho
požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v
odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). Stejně tak Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči
členům senátu Nejvyššího soudu.
Žalovanou takto vznesené námitky podjatosti
neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat,
že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 23 Cdo
Nejvyššího soudu, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání
a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná
ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami
podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být
důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou
podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako
obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo
3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29
Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým žalovaná přistupuje k využití svých procesních práv, jak je
zjevné z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu (zneužívá svého práva na soudní
ochranu opakovaným podáváním velkého množství vesměs neodůvodněných či zjevně
bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných
prostředků mimořádných). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti
jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není. Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za
dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto
okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona
o soudních poplatcích). Žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani
poté, co k tomu byla vyzvána Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud proto dovolací
řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Tím je
vypořádán i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu