24 Cdo 1564/2024-618
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci posuzovaného P. L., zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, za účasti hmotněprávního opatrovníka posuzovaného Statutárního města Ústí nad Labem, identifikační číslo osoby 00081531, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8 a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dvořákova 3134/2, o svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 0 P 25/2017, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 96 Co 233/2022-540,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 0 P 25/2017-540, omezil svéprávnost posuzovaného tak, že není způsobilý právně jednat, včetně uzavírání smluv a dispozic s nemovitými věcmi, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 11 000 Kč; právně jednat se státními orgány a správními úřady, žádat o vydání povolení k opatření, dispozici a držení střelné zbraně či prodloužení takového povolení, včetně nakládání se střelnou zbraní a k nošení střelné zbraně; uzavírat manželství, uznat či popřít otcovství, osvojit dítě, dát souhlas k osvojení a vykonávat práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti; pořizovat pro případ smrti, včetně prohlášení o vydědění a jejich odvolání; jednat v pracovněprávních vztazích; činit souhlas s poskytnutím zdravotnických služeb, s výjimkou zdravotnických služeb při běžných ošetřeních a vyšetřeních svého zdravotního stavu; být volen, přičemž právo volit mu zůstává (výrok I); současně jmenoval opatrovníkem posuzovaného statutární město Ústí nad Labem (výrok II).
Rozhodl, že opatrovník je oprávněn a povinen sledovat ochranu zájmů opatrovance a naplňování jeho práv. Není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání (výrok III). Opatrovníku podle téhož rozsudku náleží běžná správa jmění opatrovance a jeho zastupování. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Dědictví nebo odkaz určeného pro zastoupeného s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba, jsou z této správy vyloučeny.
Opatrovník může přijetí takového daru, dědictví nebo odkazu odmítnout. K odmítnutí se vyžaduje schválení soudu (výrok IV). Opatrovník je povinen vyhotovit do dvou měsíců od svého jmenování soupis spravovaného jmění a doručit jej soudu a opatrovanci. Za trvání opatrovnictví vyhotoví opatrovník vyúčtování správy jmění opatrovaného každoročně do 30. června, které doručí soudu a opatrovanci (výrok V). Tehdejší opatrovnici pro řízení JUDr. Evě Šámalové přiznal odměnu ve výši 4 719 Kč (výrok VI). České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem právo na náhradu nákladů řízení „spočívající ve znalečném“ nepřiznal (výrok VII), stejně tak nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) na základě včas podaného odvolání posuzovaného v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I změnil tak, že P.
L., narozený dne XY, se omezuje ve svéprávnosti na dobu tří let s tím, že není způsobilý: - zříct se dědického práva, odmítnout dědictví, vzdát se dědictví a činit pořízení pro případ smrti; - jednat ve věcech dávek státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na péči, dávek pro osoby se zdravotním pojištěním a podpory v nezaměstnanosti; - jednat ve věcech zdravotního pojištění, nemocenského pojištění a důchodového pojištění; - uzavírat smlouvy o sociálních službách, které se poskytují za částečnou nebo plnou úhradu nákladů; - právně jednat v pracovněprávních vztazích; - nakládat s finanční hotovostí převyšující částku 11 000 Kč měsíčně, nakládat se svým majetkem převyšujícím částku 11 000 Kč a zavazovat (se), spravovat svůj nebo cizí majetek; - uzavírat žádné písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním; - k posouzení přijetí nebo odmítnutí zdravotní péče a zdravotních služeb, k udělení nebo neudělení souhlasu s umístěním v ústavu zdravotnické péče a k udělení nebo neudělení souhlasu se zásahy do své duševní a tělesné integrity v souvislosti se svým zdravotním stavem, jinak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích II, III, IV, V, VI a VII potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly v řízení, v němž bylo rozhodováno o svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného P. L. (dále též jen „posuzovaný“). Rozsudek odvolacího soudu posuzovaný napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud [jemuž byl spisový materiál předložen soudem prvního stupně dne 31. 5. 2024] podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Dovolání sepsal posuzovaný nejprve bez splnění podmínky povinného zastoupení.
Podle § 241 odst. 4 o. s. ř. však dovolání musí být sepsáno advokátem a ve smyslu § 241a odst. 5 o. s. ř. nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do určení rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám řádně nezastoupený dovolatel. Podle § 237 o. s. ř. (vymezujícího tzv. důvody přípustnosti dovolání) platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud 1/ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v 2/ rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. se dále podává, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tzv.
důvod přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (tzv. dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci (právní otázku), které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Z řečeného plyne, že jednou z obsahových náležitostí řádného dovolání je též tvrzení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z platné právní úpravy dovolání vyplývá, že dovolatel je povinen formulovat relevantní otázku a posléze ji podřadit pod některý ze čtyř typových předpokladů přípustnosti: 1. napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, 2. nebo jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, 3. nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, 4. anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (viz § 237 o. s. ř).
Řečeno jinak: dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést, jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, tak tuto nesprávnost konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Konkrétně to znamená jasné vymezení relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a uvedení, v čem se odvolací soud od ní odchýlil, v čem je tato praxe rozporná, anebo v čem je třeba ji změnit, případně že se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou [srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 3045/17].
Nyní posuzované dovolání obligatorní obsahové náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje, neboť ani v doplnění dovolání (byť bylo sepsáno advokátem) nebylo vymezeno, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V posuzovaném dovolání není žádný důvod přípustnosti dovolání vymezen.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje (ani) pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu či procesně nepřípustně domýšlel důvod přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015).
Dovolání je zákonodárcem konstruováno jako opravný prostředek mimořádný, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad je určí, a také, zda stanoví přísnější požadavky na jeho kvalitu, s čímž ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, není-li dostatečně kvalifikován samotný dovolatel. Platná právní úprava klade na účastníky řízení (jejich zástupce) poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění obsahových náležitostí dovolání; je ovšem třeba uvážit, že tomu tak není bezdůvodně (blíže např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26.
6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13, nebo usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, přičemž i v další své nálezové judikatuře netoleruje Nejvyššímu soudu, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. kupř. nález ze dne 11. 2.2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Uvedený závěr odpovídá přístupu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ze dne 15.
9. 2016 ve věci Trevisanato versus Itálie, stížnost č. 32610/07). V odkazovaném stanovisku dospělo plénum Ústavního soudu k závěru, že zákonný požadavek na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je srozumitelný, přiměřený a sleduje legitimní účel – směřuje ke zvýšení kvality podaných dovolání, a tím i ke zrychlení, zkvalitnění a zefektivnění rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu a k filtraci jeho nápadu. Od advokáta dovolatele se – zjednodušeně řečeno – požaduje, aby se ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu a v dovolání následně uvedl, jaký je podle jeho názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí; jeho úkolem je i zvážit, nakolik má podání ve světle relevantní judikatury naději na úspěch.
Obligatorní právní zastoupení advokátem v dovolacím řízení podle § 241 o. s. ř. by přitom mělo garancí vyššího standardu právní pomoci dovolatelům.
Námitkou že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným (či spíše neúplným) skutkovým zjištěním, je posuzovaným zpochybňován skutkový stav, z něhož vycházel odvolací soud. Mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání je však zákonem (již od 1. 1. 2013) zásadně předjímán toliko pro přezkum otázek právních a Nejvyšší soud je zpravidla vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Jejich zpochybňováním je tak uplatňován nepřípustný odvolací důvod. Ani pouhý odlišný názor posuzovaného na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 617/2012). Dovolání lze ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. totiž podat výlučně jen z důvodů nesprávného právního posouzení věci.
K případným v dovolání namítaným vadám řízení (zejména pokud jde o implicitně dovozovanou nepřezkoumatelnost rozsudků spojovanou s porušením povinnosti vypořádat se se všemi za řízení provedenými důkazy), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustné; samy o sobě však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Poukaz na vady řízení tak sám o sobě nemůže přípustnost dovolání založit.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly z iniciativy dovolatele v zákonem stanovené a neprodloužitelné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu