USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně V. N., zastoupené Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované I. B., zastoupené Mgr. Veronikou Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 88/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2025, č. j. 54 Co 546/2024-320, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Veroniky Benešové, advokátky se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 6 C 88/2019-298, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že psychické funkce zůstavitelky byly v předmětném období zcela funkční, zůstavitelka byla schopna vytvářet vlastní úsudky a svými komunikačními schopnostmi je samostatně a srozumitelně sdělit. Byť zůstavitelka trpěla těžkou krátkozrakostí a stařeckou vetchozrakostí, toto oslabení zraku jí nezpůsobilo slepotu a byla schopna za pomoci pomůcky (lupy) číst a psát si poznámky.
Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že zůstavitelka nebyla schopna si závěť, pořízenou formou notářského zápisu, před jejím podpisem přečíst. Soud vzal za prokázané na základě revizního znaleckého posudku z oboru oftalmologie a svědecké výpovědi notářky JUDr. Blanky Čechové, která závěť sepisovala, že průběh, sepisování a podpis závěti zcela odpovídá jeho písemnému zachycení ve veřejné listině, tedy že zůstavitelka si závěť před jejím podpisem přečetla. Notářka kromě toho neměla sebemenší důvod postupovat v rozporu se zákonem a v případě, že by ji zůstavitelka informovala, že není schopna si text závěti sama přečíst, nezajistit účast tří svědků při tomto úkonu, jak vyžaduje § 1535 odst. 1 o.
z., navíc ve zdravotnickém zařízení, kde by oslovení tří osob k svědčení u závěti nepochybně nebylo problémem. Žalobkyně se k výzvě soudu k reviznímu znaleckému posudku nevyjádřila, navrhla pouze výslech zpracovatele znaleckého posudku. K jednání nařízenému na den 4. 3. 2024 se však žalobkyně, ač předvolána, nedostavila. Na tomto jednání soud nevyhlásil rozsudek, aby dal žalobkyni možnost písemného závěrečného návrhu, a nařídil postupně další jednání na dny 27. 3. 2024, 3. 5. 2024, 5. 6. 2024 a 17.
7. 2024, když žalobkyně vždy před jednáním požádala o jeho odročení s argumentací nepříznivého zdravotního stavu, který dokládala pracovními neschopenkami. Z vyjádření lékařky žalobkyně, vyžádaného soudem, soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně byla ukončena dne 7. 6. 2024. Dne 16. 7. 2024, jeden den před nařízeným jednáním, žalobkyně znovu požádala o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, kterou nedoložila. Žalovaná oproti tomu do spisu založila prezentaci žalobkyně na facebooku, ze které se podávají její soukromé aktivity připadající na dny, přiléhající k nařízeným jednáním a žádostem o odročení jednání.
Soud proto poslední žádost o odročení vyhodnotil jako nedůvodnou a jednal proto s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. bez její přítomnosti, přičemž zdůraznil, že žalobkyně byla zastoupena advokátem, kterému v účasti na jednání soudu nebránila žádná překážka. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 54 Co 546/2024-320, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku, že soud jednal dne 4. 3.
2024 a dne 17. 7. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně. Omluva na prvně uvedené jednání byla odůvodněna nemocí a doložena potvrzením.
Na druhé z předmětných jednání žalovaná omluvu z jednání ničím nedoložila a bylo zjištěno, že její pracovní neschopnost již dříve skončila. Podle odvolacího soudu účast žalobkyně na žádném z uvedených jednání nebyla nutná a nic nebránilo tomu, aby se jednání zúčastnil její právní zástupce a aby při prvním z uvedených jednání kladl otázky znalci, který byl toho dne vyslýchán, a aby při posledním jednání přednesl závěrečný návrh. Obě předmětné žádosti o odročení proto byly nedůvodné. Za odpovídající považoval též skutková zjištění soudu prvního stupně.
Zpracovatel znaleckého posudku vysvětlil, jak bylo možné, že zůstavitelka byla schopna samostatně číst psaný text, ale nebyla schopna se samostatně pohybovat po okolí, když vycvičený pacient je schopen využít i malé ostrůvky zbylého vidění, jestliže je v klidu a může přesně zaměřit sledovaný text. Záznamy ve zdravotnické dokumentaci o praktické nevidomosti byly učiněny zdravotníky bez erudice v posuzování praktické použitelnosti zbytku vizu. Nebylo proto třeba, aby byla závěť uzavřena postupem podle § 65 až § 68 notářské řádu (když § 1535 a § 1536 o.
z. ve znění od 1. 3. 2017 se vztahují jen na závěť pořízenou soukromou listinou). Skutečnost, že žalobkyně podala na notářku stížnost k Notářské komoře, nečiní samo o sobě notářku nevěrohodnou či zaujatou svědkyní. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu „dosud nebyla vyřešena a má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že účast žalobkyně na předmětných jednáních nebyla nezbytná a že se jednání mohl účastnit její právní zástupce, a odkazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2537/11. Dále dovolatelka polemizuje se závěry zpracovatele revizního znaleckého posudku. Nesouhlasí rovněž s tím, že se § 1536 o. z. aplikuje jen na závěti pořízené soukromou listinou. Závěrem dovolatelka argumentuje zákonnou ochranou rodiny.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvádí, že žalobkyně řádně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, a že nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Dále uvádí, že žalobkyně se mohla písemně vyjádřit ke znaleckému posudku, zaslat otázky znalci písemně soudu, nebo žádat opakovaný výslech znalce, nic z toho však žalobkyně neučinila. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť v něm uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že bylo jednáno v její nepřítomnosti.
Tímto však dovolatelka z obsahového hlediska namítá tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. (jež je dána tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). K tomu, že námitka nenaplnění předpokladů pro postup podle § 101 odst. 3 o. s. ř. vystihuje zmatečnostní vadu dle § 229 odst. 3 o. s. ř., srov. např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2006, pod číslem 82, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010, uveřejněného pod číslem 147/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sen. zn. 29 ICdo 27/2022. K prověření zmatečnostní vady řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání (srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouze nad rámec uvedeného lze doplnit, že dovolatelka k této námitce nadto ani neformuluje žádnou právní otázku. Pokud dále dovolatelka polemizuje se závěry revizního znaleckého posudku, opět uplatňuje nezpůsobilý dovolací, neboť napadá skutková zjištění soudů, a nadto ani neformuluje otázku hmotného nebo procesního práva. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2538/2017). Podrobit dovolacímu přezkumu tedy lze toliko otázku, zdali odvolací soud stran uvedených výhrad postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s procesními předpisy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017). Právní úprava dovolacího řízení předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí.
Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal úplnou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o.
s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas dovolatelky s tím, která ustanovení by na sepisování závěti dopadala (zda notářského řádu, nebo občanského zákoníku), kdyby dovolatelka byla nevidomá, když soudy po skutkové stránce zjistily, že dovolatelka byla schopná si text přečíst, neboť na takové otázce, kterou dovolatelka opět ani řádně neformuluje, napadené rozhodnutí nezávisí.
Podle dikce § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.