24 Cdo 2006/2025-616
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Ústí nad Labem, se sídlem magistrátu v Ústí nad Labem, Velká Hradební č. 2336/8, dcery matky H. J. a otce Z. T., za účasti navrhovatelky N. B., o svěření do pěstounské péče a o nařízení ústavní výchovy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 17 P 82/2008, o odvolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2025, č. j. 96 Co 265/2024-599, takto:
I. Řízení o odvolání otce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 17 P 82/2008-557, rozhodl, že nezletilá AAAAA (pseudonym) se svěřuje do pěstounské péče navrhovatelky, která je povinna o ni pečovat a oprávněna zastupovat ji v běžných záležitostech; že navrhovatelka je oprávněna za nezletilou přijímat výživné, vymáhat výživné soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí a dále ho oprávněna za nezletilou žádat o poskytování dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi, důchodu a zastupovat ji v těchto řízeních a přijímat dávky SSP a důchod; že návrh otce na nařízení ústavní výchovy nezletilé se zamítá a že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí s pěstounskou péčí navrhovatelky a k tomu sdělil důvody, které ho k tomu vedou. Dne 18. 2. 2025 se ve věci konalo odvolací jednání, při kterém vzal otec své odvolání v celém rozsahu zpět. Ostatní účastníci se ke zpětvzetí odvolaní otcem nevyjádřili. Krajský soud v Ústí nad Labem proto usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 96 Co 265/2024-599, zastavil odvolací řízení a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dne 24. 6. 2025 u Krajského soudu v Ústí nad Labem podání označené jako „odvolání“.
3. Odvolání je podle § 201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Odvoláním napadené usnesení je ovšem rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího, proti němuž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li podle zákona přípustné, dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).
5. Odvolání tak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (srov. § 201 a § 10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava ČR v článku 91, může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 5 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
6. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o dovolání jakožto opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, ročník 2001; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1596/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 24 Cdo 1739/2023). Uvedené judikatorní závěry obstojí i po účinnosti novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. od 1. 1. 2013, neboť právní úprava § 10a a § 236 o. s. ř. z hlediska vymezení mimořádných opravných prostředků, o nichž Nejvyšší soud rozhoduje, nedoznala změny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 139/2016).
7. Otec by nemohl přitom být úspěšný, ani kdyby svým podáním zamýšlel podat dovolání, neboť podle ustanovení § 1 odst. 1 z. ř. s. projednávají a rozhodují soudy podle tohoto zákona právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
10. Protože se v dané věci jedná o řízení ve věci pěstounské péče podle § 466 písm. n) z. ř. s. a ve věci ústavní výchovy nezletilého dítěte podle § 466 písm. m) z. ř. s., tedy o řízení ve věcech upravených v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s., není v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 938/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2247/2023).
11. Nejvyšší soud proto řízení o odvolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 96 Co 265/2024-599, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu