USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalovanému: A. I., zastoupený JUDr. Jiřím Chvalinou, advokátem se sídlem Štefánikova 735, 739 61 Třinec, o žalobě žalobkyně pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 13/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2025, č. j. 4 Co 16/2025-419, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j. 4 Co 16/2025-419, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025, č. j. 11 Co 158/2021-414, jímž tento soud zastavil řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 7. 2024, č. j. 4 Co 1/2024-380, neboť dovolatelka ani po výzvě soudu nesplnila podmínku povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř.).
2. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2025, č. j. 4 Co 16/2025-419, podala dne 14. 7. 2025 žalobkyně dovolání. Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyla dovolatelka zastoupena advokátem ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), nesplnila tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
3. Soud prvního stupně dovolatelku ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatelky však tímto postupem dojít nemohlo, neboť o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byla v posuzované věci poučena soudem prvního stupně již dříve (č. l. 200, 268 a 398). Nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatelka v této věci (věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2721/2018 a 22 Cdo 3494/2023), ale i ve věcech jiných (např. věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 1605/2024, 25 Cdo 3143/2024 nebo 30 Cdo 1345/2025) na Nejvyšší soud s dovoláním již dříve obracela. Byla tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzývána opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám.
4. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, či ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 934/2023].
5. Jelikož dovolatelka nesplnila podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
6. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 10. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu