25 Cdo 2100/2023-308
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a
soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: KAZIKO a.
s., IČO 26693054, se sídlem Pod Turnovskou tratí 182/18, Praha 9 – Hloubětín,
zastoupená Mgr. Radomilem Kožuským, advokátem se sídlem Sokolovská 68/105,
Praha 8, proti žalované: městská část Praha 14, IČO 00231312, se sídlem Bratří
Venclíků 1073/8, Praha 9, zastoupená JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem se
sídlem Tučapy 240, o zaplacení 950 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 347/2018, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co 92/2023-275, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co
92/2023-275, se se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26.
1. 2023, č. j. 40 C 347/2018-243, se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před
odvolacím a dovolacím soudem 42 738 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Šilhánka,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne ze dne 26. 1. 2023, č. j. 40 C
347/2018
-243, zamítl žalobu na zaplacení 950 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o
nákladech řízení. V řízení o vrácení 950 000 Kč čerpaných žalovanou z bankovní
záruky vyšel ze zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 17. 10. 2013
smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zhotovit dílo
spočívající v provedení zateplovacích prací a výměny výplní stavebních otvorů a
dalších prací v rámci projektu „Energetická úspora budovy MŠ Šebelova a MŠ
Zelenečská“ a závazek žalované jako objednatele zaplatit cenu díla 8 736 796 Kč
(dále jen „smlouva“). Strany smlouvy si sjednaly dobu plnění od června do konce
srpna 2014 a předání díla nejpozději 31. 8. 2014, následně dodatkem č. 1 ze dne
16. 6. 2014 stanovily provedení díla v době od 5. 5. 2014 do 5. 8. 2014 s tím,
že dílo musí být dokončeno a předáno nejpozději právě do 5. 8. 2014. Žalobkyně
dílo předala a žalovaná převzala dne 25. 8. 2014. Pro případ prodlení žalobkyně
s předáním díla si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za
každý i započatý den prodlení a pro účely zajištění závazků zhotovitele
vyplývajících z řádného plnění záručních podmínek ze smlouvy si sjednaly
bankovní záruku. Žalovaná vystavila žalobkyni dne 21. 11. 2014 penalizační
fakturu na smluvní pokutu pro nedodržení termínu dokončení a předání díla za
období od 6. 8. 2014 do 24. 8. 2014 na částku 950 000 Kč (19 dnů prodlení x 50
000 Kč). Protože žalobkyně s pokutou nesouhlasila a neuhradila ji, čerpala
žalovaná tuto částku z bankovní záruky. Obvodní soud věc posoudil podle § 301,
536 a 554 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obchodní
zákoník“) a uzavřel, že žalovaná čerpala bankovní záruku v souladu se smlouvou
a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení žalobkyně s dokončením a předáním
díla byla přiměřená, tudíž žalobu zamítl. Podle obvodního soudu smluvní pokuta
50 000 Kč denně ve vztahu k ceně díla činila 0,56 % sjednané ceny díla za den
prodlení, což za dané situace a vzhledem k významu včasného dokončení díla pro
objednatele v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu představuje ujednání,
které je souladné s dobrými mravy a tedy platné. Žalobkyně byla se zadávací
dokumentací včetně smlouvy a všech smluvních podmínek seznámena před tím, než
na základě výzvy k podání nabídek podala svou závaznou nabídku. Přiměřenost
smluvní pokuty obvodní soud shledal i s přihlédnutím k předmětu díla, kterým
byly mateřské školy, a k původnímu znění termínu dokončení díla, z čehož
jednoznačně vyplývala potřeba včasného dokončení díla před zahájením školní
výuky.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 30 Co 92/2023-275,
změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 v části zamítavého výroku tak, že
žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 475 000 Kč s příslušenstvím, ve
zbývající části jej potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,
avšak výši smluvní pokuty shledal podle § 301 obchodního zákoníku nepřiměřenou
a moderoval ji. Odvolací soud se neztotožnil především s hodnocením procentního
vyjádření výše smluvní pokuty (0,56 % denně) soudem prvního stupně, neboť se na
rozdíl od něj domnívá, že v daném případě nelze stanovit smluvní pokutu
procentem z celkové ceny díla. Dojde-li totiž k prodlení s provedením díla, je
nutné vycházet z hodnoty nedokončené části díla, která může mít v konkrétním
případě zcela marginální povahu. Například byla-li by žalobkyně v prodlení s
dílem v rozsahu cca 25 % (asi 2 200 000 Kč), pak by sjednaná smluvní pokuta
představovala asi 2,3 % z ceny nedokončené části díla a nejednalo by se o
přiměřenou smluvní pokutu. Odvolací soud uvedl, že s přihlédnutím k zájmu
žalované dokončit a předat dílo do konce prázdnin, s ohledem na to, že se
jednalo o budovy mateřských škol, jakož i k celkové hodnotě zakázky, k povaze
díla (zateplení a výměna výplní otvorů), ke sjednání bankovních záruk a ke
sjednanému harmonogramu prací dospěl k závěru, že částka 50 000 Kč je
nepřiměřená a smluvní pokutu moderoval na 25 000 Kč za každý den prodlení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
odůvodnila tím, že závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a
současně na vyřešení otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud podle dovolatelky pochybil při posouzení přiměřenosti smluvní
pokuty, zejména závěrem o vhodnosti procentního vyjádření její výše z ceny
nedokončené části díla. Tímto postupem se odchýlil od judikatury Nejvyššího
soudu, podle které nelze dovodit, že by byla sjednána nepřiměřeně vysoká
smluvní pokuta, byla-li sjednána v přiměřené procentní sazbě z celé ceny díla
za každý den prodlení (v této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015, a ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1778/2020). Rozsah stavebních prací, s jejichž zhotovením
se žalobkyně dostala do prodlení, se stal zřejmým až po uzavření smlouvy a
ujednání o smluvní pokutě, proto k této skutečnosti nelze přihlédnout při
moderaci smluvní pokuty. Účelem smluvní pokuty nebyla pouhá reparace případné
škody, která by prodlením žalobkyně mohla vzniknout, ale zejména její motivace
k včasnému a řádnému dokončení a předání díla. Jednalo se o rekonstrukci
mateřských škol, které po skončení prázdnin musely plnit svůj účel. K tomu,
jakož i k okolnosti, že si žalobkyně v rámci veřejné zakázky na základě výzvy k
podání nabídek sama opatřila zadávací dokumentaci jejím stažením z profilu
zadavatele, měl odvolací soud přihlédnout a výši smluvní pokuty posoudit jako
přiměřenou. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
změnil tak, že žalobu zamítne a žalobkyni uloží povinnost nahradit žalované
náklady řízení, popř.
aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhla odložit vykonatelnost rozhodnutí,
neboť jí neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí závažná újma. Žalobkyně ve vyjádření nesouhlasila s odkladem vykonatelnosti rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné
podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), je přípustné
pro řešení otázky moderace smluvní pokuty odvolacím soudem a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.
1. 2014 (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode
dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní
poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a
povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To
nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto
zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Smluvní pokuta byla sjednána před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, tudíž se otázka její přiměřenosti posoudí podle dosavadních právních
předpisů, konkrétně obchodního zákoníku, a to bez ohledu na to, že dodatek ke
smlouvě, kterým byl upraven termín plnění, byl uzavřen až za účinnosti zákona
č. 89/2012 Sb.
Podle § 301 věty první obchodního zákoníku může soud snížit nepřiměřeně vysokou
smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to
až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní
povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře konstatoval, že rozhodnutí soudu o
využití moderačního práva ve smyslu § 301 obchodního zákoníku a snížení
nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, je výsledkem určitého procesu. V první řadě
soud řeší otázku, zda byla či nebyla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní
pokuta. Nejvyšší soud vychází z toho, že ustanovení § 301 věty první obchodního
zákoníku neobsahuje žádná kritéria pro posouzení smluvní pokuty jako
nepřiměřeně vysoké a že je na soudu, aby podle svého uvážení v každém
jednotlivém případě vymezil sám hypotézu této právní normy na základě posouzení
individuálních okolností konkrétního případu, které shledá právně významnými –
se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu. Při
posouzení přiměřenosti smluvní pokuty je namístě brát zřetel zejména na důvody,
které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které
je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky
přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je
podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní
pokuty, podmíněnému předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty
(srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo
400/2004, ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, publikovaný pod č.
81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, ze
dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2535/2012, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo
4620/2015, ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2556/2017, a ze dne 21. 10.
2019, sp. zn. 32 Cdo 2757/2019).
Úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou (logicky) upínat toliko k
okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda
byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze posuzovat s
přihlédnutím k okolnostem, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v
určité výši (ať už přiměřené, nebo nepřiměřené) sjednána (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, publikovaný pod
č. 55/2019 Sb. rozh. obč.). Z uvedeného důvodu nelze při posuzování
nepřiměřenosti smluvní pokuty vztahující se k včasnému provedení celého díla
brát v úvahu, v jakém rozsahu bylo či nebylo dílo dokončeno. Pokud byla
sjednána smluvní pokuta pro porušení povinnosti dokončit a předat celé dílo ve
sjednaném termínu, přičemž byl dán jeden termín dokončení celého díla
zhotovovaného za určitou celkovou cenu díla, a nebyly sjednány sankce za
opožděné dokončení určitých etap díla, nelze podle judikatury Nejvyššího soudu
dovodit, že by byla smluvní pokuta sjednána nepřiměřeně vysoká, byla-li
sjednána v přiměřené procentní sazbě z celé ceny díla (případně, jako v této
věci přiměřenou konkrétní částkou) za každý den prodlení (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4620/2015).
V projednávané věci v rozporu se shora citovanou judikaturou odvolací soud
částku 50 000 Kč denně shledal nepřiměřeně vysokou s odůvodněním, že pro úvahu
o přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla je podstatný
rozsah díla, se kterým je zhotovitel v prodlení, a cena této zbývající části
díla. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty tak v rozporu se shora
uvedenými judikatorními východisky pokládal za podstatnou skutečnost, která
nastala až poté, co byla smluvní pokuta stranami smlouvy ujednána. V odůvodnění
svého rozsudku pak odvolací soud sice uvádí celou řadu okolností (že šlo o
zateplení budov a výměnu výplní stavebních otvorů, že byly sjednány bankovní
záruky zajišťující úhradu smluvních pokut a harmonogram prací, který umožnoval
průběžnou kontrolu provádění díla), avšak není zřejmé, jakým způsobem by která
z těchto skutečností měla podpořit jeho závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů jednoznačně vyplývá, že žalovaná měla
zájem na včasném dokončení díla proto, že předmětem díla byly mateřské školy,
které musely být od začátku školního roku v provozu, což odvolací soud ve
vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla nijak
nekomentoval.
Částka 50 000 Kč denně (0,56 % z dlužné částky) za každý den prodlení může v
závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o
nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry
dané věci přijatelnou. Nejvyšší soud v těchto případech zdůrazňuje potřebu
zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2008/2011, nebo ze dne 27. 6. 2017,
sp. zn. 33 Cdo 4985/2016). Soud prvního stupně všechny skutkové okolnosti věci
uvážil a svůj závěr o přiměřenosti smluvní pokuty ve výši odpovídající shora
citované judikatuře také přesvědčivě odůvodnil. Nejvyšší soud se ztotožnil s
posouzením soudu prvního stupně, že smluvní pokuta 50 000 Kč denně
(představující 0,56 % z celkové ceny díla) sjednaná pro případ nedodržení
termínu zhotovení a předání díla byla vzhledem ke konkrétním okolnostem případu
přiměřená. Především s přihlédnutím k tomu, že předmětem díla byly mateřské
školy, které musely být od začátku školního roku opět v provozu, měla tato
konkrétní smluvní pokuta zjevně motivační charakter (byť jistě mohla případně
sloužit i k reparaci nákladů, jež by bylo nutno vynaložit k zajištění
náhradních prostor pro fungování mateřských škol). Opomenout nelze ani to, že
znění smlouvy včetně termínu dokončení díla žalobkyně znala již před podáním
své závazné nabídky, načež byl stranami termín provádění díla dodatkem ke
smlouvě upřesněn. I z toho musel být žalobkyni zřejmý zájem žalované mít jasně
stanovený termín dokončení díla a dílo dokončeno včas.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a rozhodnutí
odvolacího soudu je věcně nesprávné. Protože dosavadní výsledky řízení umožňují
o věci rozhodnout, změnil dovolací soud podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.
rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně včetně
výroků o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
O náhradě nákladů řízení před odvolacím i dovolacím soudem bylo rozhodnuto
podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady
žalované za řízení před odvolacím soudem jsou představovány dvěma úkony právní
služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 24
200 Kč při tarifní hodnotě 950 000 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvěma
paušálními náhradami hotových výdajů advokáta po 300 Kč podle § 13 odst. 4
vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 30 008 vč. DPH. Náklady žalované v dovolacím řízení
se skládají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (dovolání) ve výši 10
220 Kč při tarifní hodnotě 475 000 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7, a §
11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady hotových výdajů ve
výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 12 730 vč. DPH.
Celkem za obě řízení 42 738 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst.
1 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř.
nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném
bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne
23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10.
2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu