25 Cdo 2242/2025-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. B., proti žalované: B. M., o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení částky 1 595 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 158/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 70 Co 177/2025-40, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2025, č. j. 70 Co 177/2025-40, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2025, č. j. 19 C 158/2024-33, jímž tento soud zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2024, č. j. 70 Co 390/2024-22, neboť dovolatel ani po výzvě soudu nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř.).
2. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 70 Co 177/2025-40, podal dne 30. 6. 2025 žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem a nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.). Nesplnil tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
3. Soud prvního stupně dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele tímto postupem dojít nemohlo, neboť o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byl v posuzované věci poučen soudem prvního stupně již dříve (č. l. 29).
4. Navíc je dovolacímu soudu z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na urážky a tvrzení o trestné činnosti osob označených v podání. Ostatně i v projednávané věci trpí podání žalobce zásadními vadami, které znemožňují jeho věcné projednání, a proto byla žaloba odmítnuta i v této věci odmítnuta. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět většinou zjevně bezúspěšné. Přestože si žalobce musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, neboť mu tato povinnost byla opakovaně sdělována v tomto i v jiných paralelně probíhajících řízeních (z mnoha např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3457/2019 nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020), opakovaně podává dovolání, aniž by splnil podmínku povinného právního zastoupení. Je-li pak soudem vyzván k odstranění tohoto nedostatku, reaguje na tyto výzvy zpravidla žádostmi o ustanovení bezplatného zástupce, aniž by sám učinil cokoliv ke splnění zákonem stanovené procesní podmínky dovolacího řízení. Podává-li žalobce opakovaně nedůvodné a neprojednatelné návrhy, lze takové počínání pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), a tím i za svévolné uplatňování práva. Je-li předpokladem pro ustanovení zástupce rovněž podmínka, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 a § 30 o. s. ř.), není v daném případě naplněn jeden z nezbytných předpokladů pro to, aby byl žalobci zástupce pro dovolací řízení ustanoven.
5. Jak se podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, či ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 934/2023].
6. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
7. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá. Pouze opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jimž však vzhledem k tomu, že jeho počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské, nelze vyhovět, neboť jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 a § 30 o. s. ř.). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu