25 Cdo 3695/2016-563
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce
města Aš, se sídlem úřadu Kamenná 52, 352 01 Aš, zastoupeného Mgr. Rostislavem
Částkou, advokátem se sídlem Limnická 1246, 362 22 Nejdek, proti žalované A.
K., advokátce se sídlem nám. Republiky 2, 301 00 Plzeň, zastoupené Mgr.
Ondřejem Faistem, advokátem se sídlem Kamenická 1, 301 12 Plzeň, o 3.347.205,80
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 30 C
163/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 11.
5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-495, takto:
I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11.
5. 2016, č. j. 25 Co 30/2016-490, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně o povinnosti žalované zaplatit 25.653,91 Kč s příslušenstvím, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5.
2016, č. j. 25 Co 30/2016-490, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne
17. 9. 2015, č. j. 30 C 163/2012-427, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací
Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.
příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. O nároku na náhradu škody,
která měla žalobci vzniknout v souvislosti se zastupováním žalovanou v řízení
vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 255/2008 (ve sporu o vydání
neoprávněně čerpané bankovní záruky), rozhodl poté, co byl jeho rozsudek ze dne
7. 8. 2014, č. j. 30 C 163/2012-364, pokud jde o uvedenou částku (včetně
závislých výroků o náhradě nákladů řízení), zrušen rozsudkem Krajského soudu v
Plzni ze dne 15. 4. 2015, č. j. 25 Co 341/2014-386. Přiznaná částka
3.347.205,80 Kč se skládá z kapitalizovaného úroku z prodlení (1.628.503,07
Kč), poplatku za uvolnění bankovní záruky (25.653,91 Kč), náhrady nákladů
řízení (846.628 Kč a 503.341 Kč) a uhrazeného soudního poplatku (343.080 Kč). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná se jako advokátka zavázala
smlouvou o poskytování právních služeb ze dne 14. 4. 2005 poskytnout žalobci
právní služby ve věci výstavby bytových domů, již pro žalobce jako objednatele
(dále též jen „objednatel“ nebo „město“) na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 10. 2002 prováděla společnost GEOSAN GROUP, a. s., jako zhotovitel (dále též
jen „zhotovitel“). Dílo bylo předáno v roce 2005, avšak s vadami a nedodělky. Dohodou o narovnání ze dne 23. 3. 2007 byla mezi zhotovitelem a objednatelem
sjednána bankovní záruka na krytí vad a nedodělků z přejímacího řízení ve výši
8.551.303 Kč, kterou byl objednatel oprávněn čerpat při neplnění povinnosti
zhotovitele odstraňovat vady a nedodělky z přejímacího řízení (dohoda o
narovnání se netýkala reklamačního řízení a nároku na odstranění vad a
nedodělků z přejímacího řízení v termínech dohodnutých smluvními stranami). Z
titulu bankovní záruky uhradila UniCredit Bank, a. s., dne 4. 1. 2008 městu
8.551.303 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 8. 2008, č. j. 14 C
53/2008-129, byla městu uložena povinnost zaplatit zhotoviteli, z titulu
neoprávněně čerpané bankovní záruky, částku 8.576.956,91 Kč s úrokem z prodlení
a na náhradě nákladů řízení 595.611 Kč; tento rozsudek byl (po zrušení
potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni rozsudkem Nejvyššího soudu ze
dne 23. 6. 2011, č. j. 23 Cdo 830/2010-199) opětovně potvrzen rozsudkem
Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2011, č. j. 25 Co 390/2008-231, s tím,
že na nákladech odvolacího a dovolacího řízení bylo městu uloženo zaplatit
zhotoviteli 756.379 Kč. V tomto soudním řízení, s výjimkou odvolacího řízení po
zrušení věci dovolacím soudem, zastupovala město žalovaná. V době čerpání
bankovní záruky vázla na předmětu smlouvy o dílo vedle vady nevybudování
dětského hřiště, která nemohla být odstraněna pro nesoučinnost objednatele, též
další vada z přejímacího řízení, a to zemní vlhkost. Soud prvního stupně
dovodil objektivní odpovědnost žalované advokátky podle § 24 zákona č. 85/1996
Sb., o advokacii, za škodu vzniklou žalobci, neboť věděla, že na díle vázne
neodstraněná vada spočívající v zemní vlhkosti, avšak v řízení o vrácení
neoprávněně čerpané bankovní záruky vedeném před Okresním soudem v Chebu ji
netvrdila ani neprokazovala, což vedlo k neúspěchu ve sporu.
Bylo na ní, aby
jako profesionál v oboru práva tuto skutečnost u žalobce včas ověřila, vyžádala
si podklady a v řízení prokazovala existenci této vady (což učinila až v
odvolacím řízení, kde tyto námitky byly posouzeny jako tzv. nepřípustná
novota). Nebýt pochybení žalované, bylo by město v tomto řízení úspěšné.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j.
25 Co 30/2016-495, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
ztotožnil se s jeho právními závěry, že žalovaná se dopustila v řízení o vydání
neoprávněně čerpané bankovní záruky pochybení tím, že neuplatnila řádně a včas
vadu z přejímacího řízení, která nebyla zhotovitelem odstraněna (vadu zemní
vlhkosti), a která by zakládala důvod k čerpání bankovní záruky. Žalovaná,
ačkoli o existenci vady věděla, ji uplatnila až v odvolacím řízení, kde k ní
nebylo, jako k tzv. nepřípustné novotě, přihlíženo. Kdyby žalovaná tuto námitku
uplatnila, byl by žalobce ve sporu se zhotovitelem úspěšný (žaloba by byla
zamítnuta). Vzniklá škoda je proto v příčinné souvislosti s pochybením žalované
advokátky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 o. s. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud se při řešení otázky
odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku ze dne 26. 2.
2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, a usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo
2007/2009). Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil všechny předpoklady
odpovědnosti žalované za škodu včetně existence důvodů pro liberaci ve smyslu §
24 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Napadené rozhodnutí považuje za
nepřezkoumatelné, neboť žalovaná částka se skládá z jednotlivých skutkově
odlišných nároků a soudy se splněním předpokladů odpovědnosti u každého nároku
zvlášť nezabývaly. Nesouhlasí dále se skutkovými zjištěními ohledně přejímacího
řízení ze smlouvy o dílo, odmítá, že by k uplatnění bankovní záruky došlo z
jejího pokynu nebo že by se účastnila přejímacího řízení, a namítá, že
poskytovala žalobci právní služby pouze v dílčích otázkách a dále, že se soudy
nezabývaly tím, zda by byl žalobce v řízení před Okresním soudem v Chebu sp.
zn. 14 C 53/2008 úspěšný, pokud by existenci vady spočívající v zemní vlhkosti
žalovaná uplatnila, neboť se nezabýval všemi otázkami rozhodnými pro úspěch
žalobce v tomto řízení. Má za to, že pokud Okresní soud v Chebu rozsudkem ze
dne 19. 8. 2008, č. j. 14 C 53/2008-125, uložil městu zaplatit společnosti
GEOSAN GROUP, a. s., 8.576.956,91 Kč s úrokem z prodlení, neučinil tak pro
opomenutí dovolatelky, nýbrž proto, že vady a nedodělky, zjištěné při předání,
byly odstraněny, a proto nebylo město oprávněno bankovní záruku odčerpat; navíc
zmíněná zemní vlhkost nepředstavuje vadu z přejímacího řízení, ale vadu
reklamační, na kterou se bankovní záruka nevztahovala. Navrhla, aby dovolací
soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a poté je
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že není dán žádný důvod pro založení
jeho přípustnosti. Soudy obou stupňů správně dospěly k závěru o pochybení
žalované v řízení před Okresním soudem v Chebu, v příčinné souvislosti s čímž
městu vznikla škoda. Jelikož napadené rozhodnutí vychází z ustálené soudní
praxe dovolacího soudu, navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a žalobci přiznána
náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.)
shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§
240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a
není přípustné, pokud bylo rozhodnuto o částce 25.653,91 Kč.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných
nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém
z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat
samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom
řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru
civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále jen „Soubor“, pod C 2236, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013). Byla-li
odvolacím soudem zamítnuta žaloba sestávající z více nároků, přičemž jeden z
nich, nárok na zaplacení poplatku za uvolnění bankovní záruky ve výši 25.653,91
Kč, nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání
proti rozhodnutí o tomto nároku nepřípustné a dovolací soud je podle § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu (v částce 3.321.551,90 Kč) je dovolání podle § 237 o. s.
ř. přípustné pro řešení otázky existence vztahu příčiny a následku mezi vadným
postupem advokáta a škodou uplatněnou jednotlivými nároky a otázky splnění
předpokladu odpovědnosti advokáta za škodu spočívajícího ve vyřešení předběžné
otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát povinen
chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny.
Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským
předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu
advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat
důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta
vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., advokát odpovídá klientovi za újmu,
kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 tohoto
ustanovení se advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost odpovědnosti
podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani
při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.
Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie
podle zákona č. 85/1996 Sb., je koncipována jako odpovědnost bez zřetele na
zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění
předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná
souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škodou je míněna majetková
újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Otázkou odpovědnosti
advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem
advokacie (§ 24 zákona č. 85/1996 Sb.) se dovolací soud opakovaně zabýval a
dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu
škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 o.
s. ř.), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž
svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel
by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany
by obdržel plnění, jež na ní požadoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, Soubor C 3227, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, Soubor C 1743, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, popř. rozsudek
býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. 1 Cz 17/84, publikovaný
pod č. 13/1986 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla tím, že byl neúspěšný v
řízení o vrácení bankovní záruky proto, že žalovaná v tomto řízení neuplatnila
námitku existence vady zemní vlhkosti. Žalovaná skutečně tuto námitku v řízení
vedeném u Okresního soudu Cheb sp. zn. 14 C 53/2008 řádně neuplatnila. Při
řešení předběžné otázky odvolací soud uzavřel, že žalobce by byl v řízení
úspěšný, dovodil, že v případě zemní vlhkosti se jednalo o vadu z přejímacího
řízení, nevypořádal se ale dostatečně s argumentem žalované, že šlo o vadu
reklamační, jež čerpání bankovní záruky neumožňovala. Soud uvádí, že sama
žalovaná vadu z přejímacího řízení a reklamační rozlišovala, avšak nezdůvodnil,
z jakého důvodu se o reklamační vadu nejedná a vůbec se nevypořádal s námitkou,
že vada byla k datu čerpání záruky odstraněna (znalecký posudek z roku 2011
sice dokládá existenci zemní vlhkosti, ale sám o sobě není důkazem o tom, že
nejde o vlhkost, která se objevila znovu v reklamační lhůtě) ani s námitkou, že
byl stanoven termín odstranění vady, což by mělo rovněž za následek
neoprávněnost čerpání. Při řešení předběžné otázky musí soud zohlednit všechny
námitky, které by mohly být v původním řízení uplatněny, a pouze dospěje-li k
závěru, že by nemohly být důvodné, může učinit závěr o nepochybném výsledku
původního řízení. Řešení předběžné otázky, zda by byl žalobce, nebýt pochybení
žalované, v původním řízení nepochybně úspěšný, tak není úplné, a to i proto,
že rozhodnutí soudů zcela postrádá právní zdůvodnění údajného nepochybného
úspěchu žalobce.
Jestliže uplatněný nárok na náhradu škody sestává z několika dílčích položek,
jež jsou skutkově samostatnými nároky, je nezbytné posoudit, zda všechny
předpoklady odpovědnosti za škodu byly splněny, a to ve vztahu ke každému
jednotlivému nároku, i když byly uplatněny v jednom řízení (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1851/2002, Soubor
C 2073).
Žalobce v projednávané věci požadoval odškodnění více újem - kromě nároku, jež
nepodléhá dovolacímu přezkumu, požadoval zaplacení částky 1.628.503,07 Kč
(kapitalizované příslušenství), částky 595.611 Kč, již zaplatil úspěšné
protistraně na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, částky
251.017 Kč z titulu zaplacených nákladů protistraně v odvolacím řízení, částky
505.362 Kč požadované z titulu zaplacených nákladů dovolacího a konečného
odvolacího řízení a hodnotu zaplaceného soudního poplatku v částce 343.080 Kč.
Musí-li být pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu splněna podmínka
existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a pochybením žalované při
výkonu advokacie, musí soud zkoumat, zda jsou splněny všechny předpoklady
odpovědnosti za škodu ve vztahu ke každému jednotlivému nároku zvlášť. Odvolací
soud (stejně jako soud prvního stupně) takto nepostupoval, tvrzenou škodu (její
existenci ani výši) blíže nezkoumal, posuzoval ji jako celek a nezabýval se ani
tím, zda je dána příčinná souvislost mezi jednotlivými majetkovými újmami a
pochybením žalované. Tím se odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu
je neúplné, a proto nesprávné.
Dovolací soud z těchto důvodů rozsudek odvolacího soudu, s výjimkou části
výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalované
zaplatit 25.653,91 Kč s příslušenstvím, podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil,
včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení. Protože důvody, pro které
bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil podle § 243e odst. 2 o. s. ř. dovolací soud i rozhodnutí tohoto
soudu a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí o
věci rozhodne i o náhradě všech nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§
243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno, pozbývá toto
rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti,
a proto se dovolací soud nezabýval návrhem žalované na odklad vykonatelnosti.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu