26 Cdo 1726/2025-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatele I. D., zastoupeného Mgr. Martou Vyškovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, za účasti Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Martou Hubkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nerudova 320/6, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 138/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 93/2024-103, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Navrhovatel se domáhal určení, že je neplatné usnesení č. 9.7, přijaté shromážděním účastníka (Společenství vlastníků XY – dále též jen „Společenství“) dne 4. 4. 2021, jímž byl udělen souhlas s uzavřením aktualizované smlouvy se společností PFM-Greenvia s.r.o., IČO 04344103, se sídlem Purkyňova 71/99, 612 00 Brno, pro správu venkovní zeleně pro rok 2021 v rozsahu předložené cenové nabídky (dále též jen „předmětné usnesení“).
2. Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. 36 Cm 138/2021-50, návrh na určení neplatnosti předmětného usnesení
3. Na základě odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 93/2024-103, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Vyšel shodně se soudem prvního stupně mj. ze zjištění, že v době zahájení řízení byl navrhovatel členem účastníka a vlastnil bytové jednotky č. 1818/27 a č. 1825/70 vymezené v budově č. p. XY a XY na ulici XY ve XY, která je součástí pozemku p. č. XY (dále společně též jen „jednotky“). V průběhu řízení obě jednotky prodal – jednotku č. 1818/27 kupní smlouvou ze dne 19. 10. 2023 V. P., s právními účinky vkladu vlastnického práva v katastru nemovitostí ke dni 16. 11. 2023, a jednotku č. 1825/70 kupní smlouvou ze dne 9. 5. 2023 J. P., s právními účinky vkladu vlastnického práva v katastru nemovitostí ke dni 27. 7. 2023.
5. Po právní stránce odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že v důsledku prodeje obou jednotek navrhovatel přestal být členem Společenství, a ztratil tak (z hlediska postavení člena společenství vlastníků jednotek) aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Ztratí-li totiž účastník postavení, které jej k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění opravňuje, ztrácí tak i věcnou legitimaci v řízení. Jestliže navrhovatel ztratil oprávnění podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení orgánu Společenství jako jeho člen, zabýval se dle odvolacího soudu soud prvního stupně správně otázkou, zda mu nesvědčí aktivní legitimace z důvodu zájmu hodného právní ochrany. V této souvislosti odvolací soud, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 458/2019 (správně 27 Cdo 458/2019), vyložil, že smyslem přiznání oprávnění nečlenovi spolku (obdobně u nečlena společenství vlastníků jednotek) domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku (shromáždění společenství vlastníků jednotek) je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své záležitosti nezávisle na třetích osobách. Právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku tak bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popřípadě jinak mění jeho právní postavení. Výjimečně lze připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí ochrany bude jevit jako spravedlivé. Navrhovatel však na požadovaném vyslovení neplatnosti předmětného usnesení právní zájem nemá, neboť vyslovením neplatnosti by se jeho právní postavení nikterak nezměnilo. Argumentuje toliko zájmem finančním s tím, že se podílel na zaplacení úhrad na údržbu zeleně a případně by se mohl domáhat vydání bezdůvodného obohacení či náhrady škody. V uvedeném však zájem hodný právní ochrany spatřovat nelze, neboť nepřeváží právo Společenství spravovat si své záležitosti nezávisle na třetích osobách. Námitky nepřiměřené délky řízení a „nekompetentnosti výboru“ Společenství shledal odvolací soud pro posouzení věci irelevantní.
6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
7. Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu – klade v tomto směru dovolací otázku, jež zčásti měla být vyřešena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 458/2019 (správně 27 Cdo 458/2019) a zčásti v rozhodování dovolacího soudu neměla být dosud vyřešena, zda právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít i osoba, která již není členem společenství vlastníků jednotek, a zda na jeho aktivní legitimaci má vliv skutečnost, že předmětné usnesení se týká výlučně období, kdy byl členem Společenství, a nejde o práva a povinnosti, které by přecházely při prodeji jednotek na nového vlastníka, přípustnost dovolání tím dle § 237 o. s. ř. založena není, neboť tato otázka byla odvolacím soudem (jenž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně) vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
8. Ta ustáleně vychází z toho, že soudní ochranu (přehlasovaného) vlastníka ve vztahu k rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek upravenou v § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) lze připustit výjimečně. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, či ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1714/2024).
9. Z hlediska otázky aktivní legitimace osoby, jež může podat návrh na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním, je dovolacím soudem ustáleně vycházeno (pro poměry aktivní legitimace navrhovatele vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 o. z.; kterážto východiska lze přiměřeně vztáhnout i na danou věc; srov. též § 1221 o. z.) z toho, že navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího; viz § 211 o. s. ř.). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3381/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2873/2020, ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021, či ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 228/2022).
10. Jestliže dovolatel (podle skutkových zjištění soudů, jež dovoláním zpochybnit nelze; srov. § 241a odst. 1 o. s. ř., a jež ostatně dovolatel ani nezpochybňuje) prodal v průběhu soudního řízení obě jednotky a přestal být členem Společenství, ztratil postavení zakládající (bez dalšího) jeho aktivní věcnou legitimaci. Ta by mu zůstala zachována toliko v případě, že by měl na požadovaném vyslovení neplatnosti předmětného usnesení zájem hodný právní ochrany; tím by byl v takovém případě současně naplněn i „důležitý důvod“ (coby věcné omezení) dle § 1209 odst. 1 o. z.
11. Dovolatelem deklarovaný zájem spočívající v (obecně tvrzeném) zásahu předmětným usnesením do jeho „majetkových práv a finanční sféry“, neboť byla Společenstvím uzavřena „neekonomická smlouva“ o údržbě zeleně, a v tom, že by mohl vůči Společenství „vznášet nároky tvořené bezdůvodným obohacením, náhradou škody atp.“, neboť výbor Společenství, v rozporu s § 159 odst. 1 o. z., „svévolně nakládal“ s finančními prostředky, takovým zájmem hodným právní ochrany ve smyslu § 258 o. z., za použití § 1221 o. z. není. Nepředstavuje ani uvedený „důležitý důvod“ dle § 1209 odst. 1 o. z. pro prolomení výše uvedeného principu minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů.
12. Rozhodování orgánů společenství vlastníků jednotek týkající se hospodaření má dopad do majetkových poměrů jeho členů pravidelně. Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem, a práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 51/2000).
13. Člen společenství vlastníků jednotek má v daném případě obecně k dispozici jiné právní prostředky (právo na řádné a včasné vyúčtování zálohových plateb na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky dle § 1181 o. z., právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje dle § 1179 o. z.).
14. Tím méně pak lze dovozovat aktivní legitimaci (zájem hodný právní ochrany) u bývalého člena společenství vlastníků jednotek.
15. Dovolatel ani blíže neobjasňuje, v čem by mu závěr o nedostatku aktivní legitimace v dané věci měl bránit při uplatňování případných (blíže neupřesněných) nároků na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení.
16. Soukromoprávní odpovědnost člena voleného orgánu společenství vlastníků jednotek za porušení povinností při výkonu jeho funkce dle § 159 odst. 1 o. z. je dána vůči společenství, nikoliv vůči jinému jeho členu.
17. Ze shora uvedeného se podává, že závěr odvolacího soudu, že u navrhovatele „zájem hodný právní ochrany spatřovat nelze, neboť jde o zájem, který nepřevažuje právo společenství spravovat si své záležitosti nezávisle na třetích osobách“, je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
18. Stran dovolací námitky týkající se „nedostatečného odůvodnění“ rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (a tedy dovolací důvod nezpůsobilý). K takovým vadám řízení, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Sluší se proto jen dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu jsou seznatelné úvahy a závěry, jež odvolací soud učinil; je srozumitelné. Nelze ho považovat za nepřezkoumatelné. Ostatně ani dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. Dovolatel výslovně svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku, byť vůči němu žádné dovolací námitky neprezentuje. Zde však ostatně platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné. 20. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu