26 Cdo 1998/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté ve věci žalobců a) GURMAN LANŠKROUN s.r.o., se sídlem Lanškroun,
Jana Marka Marků 5, IČ 64789101, b) J. M., zastoupených Mgr. Tomášem Bobkem,
advokátem se sídlem Praha 5, Plzeňská 1972/158, proti žalovanému městu
Lanškroun, se sídlem Lanškroun, Jana Marka Marků 12, IČ 00279102, zastoupenému
JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 5/49, o
umožnění přístupu do nebytových prostor a o vzájemném návrhu žalovaného na
vyklizení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C
110/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 22. ledna 2013, č. j. 19 Co 178/2012-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.325,- Kč, k rukám JUDr. Milana
Jelínka, advokáta se sídlem Praha 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Žalobci podali včasné dovolání proti rozsudku ze dne 22. 1. 2013, č.j. 19 Co
178/2012-283, jímž Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) ve věci samé
potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (soudu prvního stupně) ze
dne 14. 10. 2011, č.j. 12 C 110/2010-161, ve spojení s opravným usnesením ze
dne 14. 11. 2011, č.j. 12 C 110/2010-175, kterým byla zamítnuta žaloba na
uložení povinnosti žalovanému strpět užívání nebytových prostor tam
specifikovaných (dále též jen „předmětné nebytové prostory“) v rozsahu nájemní
smlouvy ze dne 2. 1. 1996 a zajistit nerušený a ničím neomezený přístup
žalobcům, jejich zaměstnancům a osobám pověřeným žalobci a všem návštěvníkům
restaurace, za účelem provozování hostinské činnosti v předmětných nebytových
prostorách a uložena žalobcům povinnost vyklidit předmětné nebytové prostory do
15 dnů do právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací
soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení. Dovolání není přípustné podle § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 (srovnej článek
II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a zákona č. 293/2013
Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná
se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak (§ 237 o. s. ř.).
Žalobci nastolené právní otázky týkající se zejména výkladu ustanovení § 45
písm. p) zákona č. 367/1990 Sb. o obcích (podle nějž je v dané věci třeba
postupovat), však již byly dovolacím soudem vyřešeny, odvolací soud se od
ustálené praxe Nejvyššího soudu neodchýlil a současně není důvod, aby vyřešené
právní otázky byly posouzeny jinak. Judikatura dovolacího soudu (srov. např.
rozsudky z 29. 9. 2003, sp.zn. 21 Cdo 224/2002, z 29. 4. 2005, sp.zn. 32 Odo
11/2004, z 17. 1. 2007, sp.zn. 30 Cdo 3048/2006, z 23. 1. 2007, sp.zn. 30 Cdo
1571/2006, z 24. 6. 2009, sp.zn. 30 Cdo 2064/2008 a z 10. 11. 2009, sp.zn. 28
Cdo 2075/2009) je ustálena v názoru, že právní úkon starosty obce vyžadující
schválení zastupitelstvem obce (resp. obecní radou) provedený bez takového
předchozího schválení je od počátku neplatný podle ustanovení § 39 občanského
zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 3028 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb.). V rozhodnutí z 27. 5. 2009, sp.zn. 32 Cdo 1841/2009,
na nějž odkázal i soud prvního stupně, pak Nejvyšší soud dovodil, že vůle
vyjádřená v rozhodnutí orgánu obce musí být natolik určitá a zřetelná, aby
nevznikaly pochybnosti o jejím obsahu, a že starosta obce nemůže tuto vůli
orgánu obce „dotvořit“. Vzhledem k pravidlům, podle nichž kolektivní orgány
obce rozhodují, je vyloučeno přijetí rozhodnutí jiným než výslovným způsobem
(konkludentním jednáním) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 3. 2013,
sp.zn. 32 Cdo 923/2011. Dalšími námitkami dovolatel uplatnil nezpůsobilý
dovolací důvod, neboť směřují proti zjištěnému skutkovému stavu (z provedených
důkazů dovozuje, že uzavření nájemní smlouvy předcházelo rozhodnutí rady
města), a dovolací soud se jimi proto nezabýval.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první
o.s.ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí,
může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. ledna 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu