26 Cdo 3213/2022-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatelky V. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., advokátem se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, za účasti S. XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 1/2018, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Cmo 150/2020-203, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám JUDr. Tomáše Tomšíčka, advokáta se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
rozhodnuto o dokončení třetí etapy výtahů (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Cmo 150/2020-203, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že v dané věci není dán důležitý důvod k přezkoumání usnesení účastníka, neboť jím bylo rozhodnuto o schválení realizace třetí fáze rekonstrukce výtahu v podobě osazení portálových dveří, tedy finální fáze již dříve schválené rekonstrukce platnými rozhodnutími shromáždění Společenství, která již nelze v tomto řízení přezkoumat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání navrhovatelky proti citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se účastník řízení prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Otázka nastolená k dovolacímu přezkumu [výklad pojmu důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ke dni konání shromáždění, tj. před novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb. (dále jen „o.
z.“)], byla totiž v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s tímto výkladem v souladu. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.
Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Judikatura dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo
2657/2016, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, uveřejněné pod č. 66/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1051/2019) je ustálena v názoru, že ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., zakotvuje právo vlastníka jednotky, nesouhlasí-li s usnesením přijatým shromážděním (o záležitostech náležejících do působnosti shromáždění), navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která je předmětem dotčeného usnesení. Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny.
Vzhledem k tomu, že při tomto rozhodování jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, je právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním omezeno z hlediska osobního, časového a věcného.
Uplatnit je může jen přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). V citovaném usnesení z 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, Nejvyšší soud rovněž přijal a odůvodnil právní názor, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014 (ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. I. ÚS 60/09, a ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1746/14), a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněný pod č. 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4386/2015]. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná.
Napadeným usnesením bylo rozhodnuto toliko o realizaci třetí (finální) fáze v podobě osazení výtahových dveří již předtím schválené a provedené rekonstrukce výtahů. Za tohoto stavu není dán důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním, neboť toto usnesení nepředstavuje natolik intenzivní zásah do podstaty předmětu vlastnictví, aby zde byl ospravedlněn zásah veřejné moci do vnitřních (soukromoprávních) poměrů Společenství, a to vzhledem k tomu, že usnesení Společenství, kterými bylo rozhodnuto o rekonstrukci výtahů a o způsobu její realizace (schválením smlouvy o dílo) u soudu nebyla napadena (nebyla vyslovena jejich neplatnost).
Z tohoto důvodu není usnesení odvolacího soudu v rozporu ani s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, jež považuje za důležitý důvod schválení smlouvy o dílo, která stanoví konkrétní podmínky, za nichž bude výměna výtahů realizována. Nejvyšší soud dále vzhledem k obsahu dovolání dodává, že dovolatelka svými námitkami (že nebyla přítomna na shromáždění, kde se rozhodovalo o rekonstrukci výtahů, že výtahové kabiny i dveře mají nedostatečné rozměry pro osobu na invalidním vozíku) ve skutečnosti zpochybňuje platnost usnesení shromáždění ze dne 25.
11. 2009, kde bylo rozhodnuto o provedení rekonstrukce výtahů formou tří etap, a ze dne 21. 4. 2011, kde byla schválena smlouva o dílo včetně finálního schválení etapové modernizace výtahů. Odvolací soud však v souladu s ustálenou judikaturou poukázal na to, že platnost dříve přijatých rozhodnutí shromáždění nelze v tomto řízení ani v jiných řízeních přezkoumávat, a to ani jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).
S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Namítla-li tedy dovolatelka rovněž vady řízení (námitkami, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal se všemi jejími argumenty, že nesprávně posoudil jí předložené důkazy), neuplatnila v tomto ohledu jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu