26 Cdo 3301/2024-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněného P. P., proti povinnému J. S., zastoupenému Mgr. Markem Svobodným, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o vymožení povinnosti vyklidit byt, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 EXE 1112/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Co 261/2022-33, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem ze dne 1. 3. 2022 se povinný domáhal zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Alešem Bursou, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, k vymožení povinnosti vyklidit byt č. XY v 6. nadzemním podlaží budovy č. p. XY a č. p. XY v katastrálním území a obci XY, včetně sklepní kóje a komory umístěné na chodbě domu (dále jen „předmětný byt“), uložené mu usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 2. 2018, č. j. 11 C 10/2014-108, o schválení soudního smíru, v jehož rámci se zavázal ke splnění této povinnosti do 28. 2. 2020 (dále jen „usnesení o schválení smíru“).
2. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 EXE 1112/2022-15, návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 1. 3. 2022 zamítl.
3. Na základě odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Co 261/2022-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož probíhající dovolací řízení ve věci „žaloby na určení, že soudní smír je neplatný“, i vedení řízení o určení vlastnického práva k bytu nepředstavují důvody, pro nějž právní úprava obsažená v § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), umožňuje zastavit exekuci; ostatně proti tomuto závěru soudu prvního stupně ani povinný nebrojil. Poté uvedl, že jedinou uplatněnou odvolací námitkou je „přesvědčení povinného o podjatosti soudce Mgr. Jaroslava Kneře“ (který vydal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně). V této souvislosti uvedené výtky však samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodnutí věci, neboť se zakládají toliko na jeho rozhodovací činnosti (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.). Shodně se soudem prvního stupně tak odvolací soud neshledal návrh povinného na zastavení exekuce opodstatněným.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (dále též jen
„dovolatel“) dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1151/2006. Exekuční titul - usnesení o schválení smíru - není (z jím blíže vylíčených důvodů) materiálně vykonatelným, když vyklizovaný byt je zde – coby jednotka – označen nedostatečně určitě: není uvedeno, že jde o jednotku, není uveden údaj o pozemku, příslušných podílech na něm a na společných částech budovy, „přestože jsou tyto s jednotkou spjaty“.
U vyklizované sklepní kóje a komory je pouze uvedeno, že jsou umístěny na chodbě domu; není zřejmé, o jakou kóji a komoru se jedná, zda jde o samostatné jednotky, příslušenství bytu či představují užívání společných částí budovy. Zároveň usnesení soudu prvního stupně vydal týž soudce, který rozhodoval i v řízení, v němž bylo vydáno usnesení o schválení smíru – exekuční titul. Zde povinný odkázal na své předchozí námitky „uvedené v návrhu na zastavení exekuce i v odvolání). Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání, postup povinného v řízení považuje za obstrukční, vedený snahou oddálit provedení vyklizení bytu.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti a uzavřel, že dovolání povinného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. z posléze uvedených důvodů přípustné.
8. Odkaz dovolatele v dovolání na předchozí podání (návrh na zastavení exekuce a odvolání) nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. a dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř. V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). K takovým odkazům proto dovolací soud nepřihlíží (srov. § 41a odst. 3 o. s. ř.).
9. Námitku, že exekuční titul - usnesení o schválení smíru - není (z jím blíže vylíčených důvodů) materiálně vykonatelný, uplatnil dovolatel, coby důvod zastavení exekuce, až v dovolání; na řešení této otázky napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí. Z hlediska skutkového základu takto nově uplatněného důvodu zastavení exekuce platí, že v dovolání nelze uplatňovat nová tvrzení či důkazy (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.).
10. Závěr odvolacího soudu, že rozhodovací činnost soudce (v poměrech dané věci v nalézacím řízení, jež skončilo vydáním exekučního titulu), nepředstavuje sama o sobě důvod jeho vyloučení z následně vedeného exekučního řízení, je správný, odpovídá již samotnému znění § 14 odst. 4 o. s. ř. i judikatuře z něj vycházející (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 20005, sp. zn. 25 Nd 26/2005) a nečiní výkladové obtíže; dovolání lze v tomto rozsahu posoudit jako zjevně bezdůvodné.
11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že za zjevně bezdůvodné je třeba považovat takové dovolání, v němž je předkládána otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), dále otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2699/2018), či otázka, jejímž řešením je zcela zjevně bezúspěšné uplatnění práva, tedy takové uplatnění práva, kdy je již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O první z uvedených případů jde i v předmětné věci.
12. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
14. Navíc v dané věci odklad vykonatelnosti podle § 243 písm. a) o. s. ř. nepřichází ani v úvahu, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebyla stanovena žádná povinnost.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu