26 Cdo 374/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobce města P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J.
M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 96.169,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 251/2003, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2005, č. j. 25 Co
150/2005-131, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2005, č.j. 25 Co 150/2005-131, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16.12.2004, č.j. 5 C
251/2003-106, rozhodl ve výroku I. tak, že řízení do částky 96.169,- Kč
zastavil, ve výroku II. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve
výši 3.850,- Kč žalobci ve výroku III. rozhodl tak, že zamítl žalobu, aby
žalovaný byl povinen zaplatit žalobci poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile
denně, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení z částky 4.039,-
Kč od 5.9.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.10.2000 do zaplacení, z
částky 4.039,- Kč od 5.11.2000 do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.12.2000
do zaplacení, z částky 4.039,- Kč od 5.1.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč
od 5.2.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.3.2001 do zaplacení, z
částky 3.635,- Kč od 5.4.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.5.2001 do
zaplacení, z částky 3.635,- Kč od 5.6.2001 do zaplacení, z částky 3.635,- Kč od
5.7.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.8.2001 do zaplacení, z částky
3.720,- od 5.9.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.10.2001 do
zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.11.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč
od 5.12.2001 do zaplacení, z částky 3.720,- Kč od 5.1.2002 do zaplacení, z
částky 3.941,- Kč od 5.2.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.3.2002 do
zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.4.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od
5.5.2002 do zaplacení, z částky 3.941,- Kč od 5.6.2002 do zaplacení, z částky
3.941,- Kč od 5.7.2002 do zaplacení, z částky 4.099,- Kč od 5.8.2002 do
zaplacení, z částky 4.099,- Kč od 5.9.2002 do zaplacení a ve výroku IV.
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 8. 2005,
č.j. 25 Co 150/2005-131, změnil výrok III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5
ze dne 16. 12. 2004, č.j. 5 C 251/2003-106, tak, že žalovanému uložil
povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí částku
205.963,- Kč (vyčíslený poplatek z prodlení) dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na jejich
náhradě částku 900,- Kč k rukám jeho advokáta.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že
přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ust. § 212 a 212a odst. 1 ve spojení s
ust. § 214 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2005 a dospěl k závěru, že
odvolání je důvodné. Dále uvedl, že na rozdíl od soudu prvního stupně
neshledal, že by žalobcův výkon práva byl v rozporu s dobrými mravy. Odvolací
soud dospěl k závěru, že ohledně příslušenství se jedná o zákonný nárok ve
smyslu ust. § 697 obč. zák. Žalovaný navíc zaplatil dlužnou jistinu až po
podání žaloby, a to až poté, co proti němu byl zahájen výkon rozhodnutí pro
předchozí dlužné nájemné. Nebylo rovněž prokázáno, že by v rozhodném období
žalovaný řádně uplatnil slevu z nájemného ve smyslu ust. § 699 obč. zák. a
pokud ji namítal v rámci svého vyjádření ze dne 7.6.2004, pak k takovéto
námitce nemohl soud s ohledem na uplynutí šestiměsíční lhůty přihlížet.
Odvolací soud se rovněž neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního
stupně v tom, že žalobce jako pronajímatel neplnil své povinnosti a že
nezajišťoval opravy v domě, neboť z výslechu svědků B. a K. bylo prokázáno, že
v roce 1999 popřípadě v roce 2000 byla v domě provedena rekonstrukce topení a
současně se správcovská firma zabývala stížnostmi žalovaného ohledně špatného
vytápění bytu a nárazového nedostatku teplé vody v roce 2001, jakož i zápachem
od sousedící firmy, kdy byla přislíbena kontrola topení v době odstávky s tím,
že v ostatních bytech se topí a též je zajištěna řádná údržba systému dodávky
teplé vody, přičemž zápach byl vysvětlen čištěním kanalizace. Odvolací soud
rovněž přihlédl k dopisu manželky žalovaného ze dne 26.3.2001, ze kterého
vyplynulo, že žalovaný a jeho manželka si byli vědomi dluhu na nájemném,
přičemž v tomto ohledu navrhovali pouze dohodu o možnosti odečtení některých
jejich investic do bytu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla
podána důvodně, a to i co do příslušenství-poplatku z prodlení z nájemného a
záloh na služby za jednotlivé měsíce od 8/2000 do 8/2002 včetně, když celková
výše dluhu na požadovaném příslušenství jím byla vyčíslena částkou 205.963,-
Kč.
Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho
zamítavém výroku tak, jak bylo uvedeno výše.
Dovoláním ze dne 6.12.2005, doručeným soudu prvního stupně dne
7.12.2005, napadl žalovaný výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu v celém
rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
a dovolací důvod spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, neboť
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání žalovaný nejprve popsal dosavadní průběh řízení a odcitoval některé
části odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále zejména uvedl, že již ve svém
vyjádření k žalobě ze dne 7.6.2004 namítal, že neexistuje aktivní věcná
legitimace žalobce ve sporu, neboť k datu podání žaloby za ním neměl
pohledávku, kterou žalobou uplatňuje, dále že pro případ oprávněného uplatnění
žalobního nároku by byl pasivně věcně legitimovaný ve sporu se svou manželkou,
která žalovaná nebyla, a rovněž namítal promlčení uplatněného nároku, a to z
důvodu právní jistoty, přičemž na těchto námitkách nadále trvá, a je toho
názoru, že žaloba byla podána bez právního důvodu. Dovolatel dále uvedl, že se
neztotožňuje s hodnocením odvolacího soudu, neboť již v řízení před soudem
prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že předmětný byt byl v naprosto
dezolátním stavu, kdy v bytě díky závadě na topném systému dosahovala teplota v
chladných měsících 17 stupňů, byly problémy s dodávkou teplé vody, při dešti do
bytu zatékalo, byl vlhký, na stropě a stěnách v blízkosti oken byla černá
plíseň. Po celou dobu trvání nájemního vztahu se spolu s manželkou snažil
situaci řešit, žádali o přeřazení bytu do II. kategorie, o výměnu bytu, o
opravu bytu stávajícího. Nakonec on ani jeho žena v bytě nemohli bydlet a
pobývali jinde, což bylo dle dovolatele prokázáno svědeckými výpověďmi paní M. a P. Syn začal mít zdravotní problémy, které byly ovlivněny místním prostředím. Dovolatel je toho názoru, že takovýto byt není možno užívat a odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu považuje za naprosto nedostatečné. Dovolatel se
rovněž neztotožnil se závěrem, že v rozhodném období neuplatnil slevu na
nájemném. Slevu na nájemném žádal u správní firmy A., s.r.o., ale všechny
písemné důkazy ohledně této skutečnosti byly zničeny při povodních v roce 2002. Uvedené bylo ovšem dle dovolatele prokázáno svědeckou výpovědí pana K.,
zaměstnance předmětné firmy, a není tedy pravdou, že by tak učinil až ve svém
vyjádření ze dne 7.6.2004. Odvolací soud nemůže pomíjet skutečnost, že
předmětný byt byl v dezolátním stavu a bez zásahu žalovaného a jeho manželky by
byl neobyvatelný. Dovolatel dále uvedl, že soudem byla porušena zásada volného
hodnocení důkazů. Neztotožnil se ani se závěrem odvolacího soudu, že ohledně
příslušenství se jednalo o zákonný nárok ve smyslu ust. § 697 obč. zák.,
přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 8/1997, v němž se uvádí, že „použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nelze vyloučit na základě úvahy, že takový výkon práva, který odpovídá
zákonu, je vždy v souladu s dobrými mravy“. Spornou částku uhradil a pokud jde
o poplatek z prodlení, výkon práva v tomto konkrétním případě je dle dovolatele
s ohledem na uvedené v rozporu s dobrými mravy. Žalobce by měl na poplatek z
prodlení nárok, kdyby z jeho strany došlo k plnění, ze kterého by tento nárok
vycházel. Nejde o to, že žalobce jako pronajímatel má pouze práva a žalovaný
jako nájemce pouze povinnosti. Práva a povinnosti jsou reciproční, jedná se dle
dovolatele o synallagmatický vztah.
Pokud by měl být nárok žalobce oprávněný,
muselo by ze strany žalovaného docházet k výkonu práva mu příslušejícímu, tedy
k řádnému užívání bytu, kdy tento byt by k tomu musel být uzpůsoben. Dovolatel
proto navrhl, aby dovolací soud jednak odložil vykonatelnost napadeného
rozhodnutí, a poté, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalobce, jak vyplynulo z obsahu spisu, se k dovolání žalovaného
nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené
náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 a 4
o.s.ř.
O odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nebylo dovolacím
soudem rozhodováno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z
podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného
rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě je dovolání obsahově směřující do měnícího výroku
napadeného rozhodnutí přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť
rozsudkem odvolacího soudu byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmateční vady), popř. k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly
v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady
nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci dovolací soud neshledal.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovolatelovou námitkou, že odvolací soud
porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Tímto dovolatel v podstatě uplatnil
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., podle kterého lze napadnout
výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat
- jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu
soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné
ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a
tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených
důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. S ohledem na to, že dovolatel tuto
svou námitku nijak blíže nerozvedl, dovolací soud mohl pouze po prostudování
spisu konstatovat, že v postupu odvolacího soudu neshledal žádné porušení zásad
vyplývajících z ust. § 132 o.s.ř., a proto dovolací důvod podle ust. § 241a
odst. 3 o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.
Dovolací soud se dále zabýval posouzením věci z hlediska dovolacího důvodu dle
ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. zda rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzením věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací
soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá,
nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel zejména nesouhlasí s právním
závěrem odvolacího soudu, že ohledně nároku na zaplacení poplatku z prodlení
nejde v daném případě o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3
odst. 1 obč. zák.
Podle ust. § 696 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále též
jen „obč. zák.“) se úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo záloha na
ně platí spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo právním předpisem
stanoveno jinak. Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná
s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit
pronajímateli poplatek z prodlení (§ 697 obč. zák.). Podle nařízení
vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše poplatku z prodlení
činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25,- Kč za
každý i započatý měsíc prodlení. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a
povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu
zasahovat do práv a povinností oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s
dobrými mravy.
Placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu náleží mezi
základní povinnosti nájemce bytu (srov. § 685 a násl. obč. zák.). Splnění této
povinnosti nelze přitom podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost
zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (srov.
např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2003, sp. zn. 26 Cdo 2083/2002, ze
dne 7.4.2004, sp. zn. 26 Cdo 2325/2003, ze dne 15.4.2004, sp. zn. 33 Odo
668/2002, a usnesení ze dne 25.7.2003, sp. zn. 26 Cdo 1056/2002). Této
povinnosti tudíž není nájemce zbaven ani v případě, že pronajímatel nesplní
svoji povinnost odstranit kvalifikované závady bránící řádnému užívání bytu. Z
toho vyplývá, že ani v případě nesplnění povinnosti pronajímatele odstranit
závady v bytě není nájemce oprávněn přestat platit nájemné, nýbrž má možnost
postupovat dle ust. § 691 obč. zák.
Soudní praxe dovodila, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním
normám s relativně neurčitou hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle
svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze
širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí
být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě
dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva
je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
12.8.2002, sp. zn. 21 Cdo 633/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu, svazku 26, pod C 2084). Nejvyšší soud rovněž dovodil, že ve vztahu k
požadavku na zaplacení úroků z prodlení není vyloučena úvaha o výkonu práva v
rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Nejvyšší soud dospěl
též k závěru (srov. rozsudek ze dne 29.3.2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99,
uveřejněný pod č. 5 v sešitě č. 1 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), že požadavek věřitele na zaplacení úroku z prodlení zásadně nelze
považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani v situaci, kdy
existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním
řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by
opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu prodlení,
nevycházel by z jeho smyslu, případně by jej dokonce zneužíval k poškození
dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v
tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele
by neznamenal podstatný přínos. V rozsudku ze dne 22.9.2005, sp. zn. 26 Cdo
2670/2004, pak Nejvyšší soud dovodil, že uvedené právní závěry lze bez dalšího
vztáhnout i na povinnosti zaplatit poplatek z prodlení v případě nezaplacení
nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu; ohledně tohoto
nároku není proto vyloučena úvaha o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy ve
smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák., a to zcela výjimečně především tehdy,
přispěl-li k neplacení nájemného či úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu
podstatným způsobem samotný pronajímatel, jak to Nejvyšší soud dovodil v
naposledy citovaném rozhodnutí. K uvedeným právním názorům se dovolací soud
přiklání také v projednávané věci.
V daném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu vycházel z toho, že poplatek z prodlení za neplacení úhrad za plnění
poskytovaná s užíváním bytu je zákonným nárokem ve smyslu ust. § 697 obč. zák.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že výkon práva žalobce
není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák. Odvolací
soud při aplikaci ust. § 3 odst. 1 obč. zák. na daný případ vycházel z toho,
že žalovaný řádně neuplatnil slevu z nájmu dle § 699 obč. zák. a dále z toho,
že pronajímatel plnil své povinnosti, když bylo prokázáno, že byla v domě
provedena rekonstrukce topení a že se zabýval stížnostmi žalovaného na stav
předmětného bytu.
Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že pronajímatel plnil své povinnosti a že
se zabýval stížnostmi žalovaného, porušil ust. § 213 odst. 2 o.s.ř., neboť
důkazy provedené soudem prvního stupně nezopakoval a přesto dospěl k jinému
skutkovému zjištění než tento soud; tím řízení trpí vadou uvedenou v ust. §
241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a proto je dovolání důvodné.
Odvolací soud se proto bude v dalším řízení zabývat stavem bytu, (viz výpověď
žalovaného, svědecká výpověď R. K. -č.l. 85, Ing. D. P. – č.l. 85, J. B. – č.l.
86) a tím, že žalovaný spolu s manželkou v bytě prováděli jisté opravy tak, aby
tento byl obyvatelný, výsledným efektem rekonstrukce topení (s topením byly
nadále potíže), postojem pronajímatele k potřebným opravám (s odkazem na
předpokládanou privatizaci), popř. zda zaplacení poplatku z prodlení ve
výši 205.963,- Kč nebude pro žalovaného likvidační (viz shora naznačené
rozhodnutí Nejvyššího soudu) a taktéž tím, že nájem předmětného bytu byl
ukončen dohodou ze dne 30. 8. 2002, a to k tomuto datu. Uvedené okolnosti jsou
nepochybně právně významné při úvaze, zda je výkon práva žalobce v rozporu s
dobrými mravy.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené podle ust. § 243b odst. 2 věty za
středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu podle
§ 243b odst. 3 věty první o.s.ř. k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první za středníkem o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu