26 Cdo 5487/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobkyně EQUS JENÍKOV, a.s., se sídlem v Praze 9, Rumburská
249/12, IČO 27755185, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem
v Praze 1, Vodičkova 699/30, proti žalované HŘEBČÍN JENÍKOV v.o.s., se sídlem v
Třebihošti 115, IČO 42195829, zastoupené Mgr. Markem Dianem, advokátem se
sídlem v Hostinném, B. Němcové 400, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního
soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 11/2014,o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2015, č. j. 25 Co
124/2015-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení
2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Diana,
advokáta se sídlem v Hostinném, B. Němcové 400.
Žalobou podanou dne 27. 1. 2014 u Okresního soudu v Jičíně se žalobkyně
domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit nemovité věci, tj.
budovu č. p., stojící na pozemku p. č. st. 58/1 (zemědělská usedlost) a pozemky
p. č. st. 58/1, p. č. st. 58/7, p. č. st. 125, p. č. 565/1, p. č. 565/2, p. č.
566/9, p. č. 566/10, p. č. 567/1, p. č. 569/1, p. č. 570/3, zapsané na listu
vlastnictví č. 456, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj,
Katastrální pracoviště Jičín, obec a katastrální území Č. T., a dále pozemky p.
č. 433/21, p. č. 433/26, p. č. 446/5, p. č. 483/3, zapsané na listu vlastnictví
č. 651, vedeném u Katastrální úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální
pracoviště Jičín, obec R., katastrální území R. u H. Svou žalobu odůvodnila
zejména tím, že je vlastnicí výše uvedených nemovitých věcí, které žalovaná
užívá bez právního důvodu, jelikož jí nájem založený nájemní smlouvou ze dne
27. 4. 2009 skončil dne 31. 12. 2013. Žalovaná však nemovitosti nevyklidila a
žalobkyni nepředala.
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 12.
2014, č. j. 7 C 11/2014-87, zastavil řízení (z důvodu zpětvzetí žaloby) ve věci
vyklizení domu č. p., stojícího na pozemku p. č. st. 58/1, ve věci vyklizení
pozemků p. č. 565/1 a p. č. 570/3, tj. nemovitých věcí zapsaných na listu
vlastnictví č. 456, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj,
Katastrální pracoviště Jičín, obec a katastrální území Č. T. a ve věci
vyklizení pozemků p. č. 433/21, p. č. 433/26, p. č. 446/5, p. č. 483/3, tj.
nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. 651, vedeném u Katastrálního
úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, obec R.,
katastrální území R. u H. (výrok I.), dále uložil žalované povinnost vyklidit
pozemky p. č. st. 58/1 a p. č. 565/2, tj. nemovité věci zapsané na listu
vlastnictví č. 456, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj,
Katastrální pracoviště Jičín, obec a katastrální území Č. T. (výrok II.),
zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit pozemky
p. č. st. 58/7, p. č. st. 125, p. č. 566/9, p. č. 566/10, p. č. 567/1, p. č.
569/1, tj. nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. 456, vedeném u
Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín,
obec a katastrální území Č. T. (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok IV.). Soud prvního stupně zjistil, že po skončení nájmu ke dni 31. 12.
2013 došlo dne 30. 1. 2014 k předání všech nemovitostí žalobkyni, ke dni 18. 8.
2014 byly pozemky vyklizeny (byly z nich odstraněny všechny věci žalované) a že
žalovaná užívá i nadále pouze pozemek p. č. st. 58/1 k přístupu a příjezdu do
svých objektů, k navážení krmiva a slámy a k vyvážení hnoje, k vyvádění zvířat
na pastvu a k přístupu k vodárně a elektrickému rozvaděči a pozemek p. č.
565/2, přes který vodí koně na pastvu. Uzavřel, že od 1. 1. 2014 neměla
žalovaná pro užívání těchto pozemků žádný právní důvod a je povinna je vyklidit
ve smyslu § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen
„o. z.“), jelikož je užívá v rozsahu obdobném nájemní smlouvě či věcnému
břemeni.
K odvolání žalobkyně proti výroku IV. a k odvolání žalované proti výroku II.
rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen
„odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, č. j. 25 Co 124/2015-147,
rozsudek soudu prvního stupně zrušil v jeho výroku II. v části, v níž byla
žalované uložena povinnost vyklidit pozemek p. č. 565/2, zapsaný na listu
vlastnictví č. 456, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj,
Katastrální pracoviště Jičín, obec a katastrální území Č. T., a v tomto rozsahu
řízení zastavil (výrok I.), dále jej v jeho výroku II. změnil tak, že zamítl
žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vyklizení pozemku p. č. st. 58/1,
zapsaného na listu vlastnictví č. 456, vedeném u Katastrálního úřadu pro
Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, obec a katastrální území Č.
T. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a
řízení odvolacího (výrok III.). Podkladem pro zrušení rozsudku soudu prvního
stupně a zastavení řízení v části týkající se pozemku p. č. 565/2 bylo částečné
zpětvzetí žaloby u odvolacího jednání konaného dne 4. 6. 2015, se kterým
žalovaná souhlasila. Ohledně pozemku p. č. st. 58/1 odvolací soud (vycházeje ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně) dovodil, že žalovaná tento pozemek
neoprávněně nezadržuje a dochází-li v daném případě k narušování vlastnického
práva žalobkyně, děje se tak jinou formou než zadržováním věci, proto jako
prostředek ochrany vlastnického práva by přicházela v úvahu žaloba zápůrčí
(negatorní), nikoli žaloba vindikační. „Navíc“ shledal, že užívá-li žalovaná
pozemek p. č. st. 58/1 v nezbytném rozsahu k přístupu a příjezdu do svých
objektů a k přístupu k vodárně a elektrickému rozvaděči v jejím vlastnictví,
představuje užívání daného pozemku žalovanou ve zjištěném rozsahu případ běžné
údržby a běžného hospodaření způsobem aprobovaným ustanovením § 1021 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozovala podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“) z toho, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S
odkazem zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 26 Cdo 3206/2006, a sp. zn. 22
Cdo 396/2003, dovozuje, že zvolená žaloba na vydání věci je opodstatněná,
jestliže žalovaná nezpřístupnila předmětný pozemek tak, aby jej mohla žalobkyně
v celém rozsahu užívat. Dále namítala, že odvolací soud v rozporu s konstantní
judikaturou dovolacího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2584/2008, sp. zn. 22 Cdo
3429/2007) nesprávně posoudil otázku oprávněnosti užívání pozemku p. č. st.
58/1 k navážení krmení a slámy do stáje a porodny, k odvozu hnoje, vyvádění
zvířat na pastvu a dále k trvalému přístupu a příjezdu do svých objektů a k
přístupu k vodárně a elektrickému rozvaděči v jeho vlastnictví, podle § 1021 o.
z., neboť tento způsob užívání představuje fakticky ekvivalent věcného břemene.
Navrhla, aby dovolací soud změnil napadený výrok II. rozhodnutí odvolacího
soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdí, případně aby
zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu o nedůvodnosti
zvolené formy ochrany vlastnického práva i se závěrem o podřazení způsobu
užívání předmětného pozemku žalovanou pod ustanovení § 1021 o. z. Navrhla, aby
dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal v souladu se zákonem č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a zjistil, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění
podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však
přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu je v závěru, že žaloba na vyklizení
(vindikační) není v této věci způsobilým prostředkem ochrany vlastnického
práva, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není
důvod se odchýlit.
Projednávanou věc je třeba s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posuzovat podle tohoto zákona.
Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem
žalován, aby ji vydal.
Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem
do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc
zadržuje.
Vzhledem k tomu, že ochrana vlastnického práva formou vindikační žaloby i
formou žaloby negatorní je v § 1040 odst. 1 a v § 1042 o. z. založena na
stejných principech jako tomu bylo v § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), lze v tomto směru i nadále vycházet
z dosavadní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 09.
2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 02. 2015,
sp. zn. 22 Cdo 83/2015).
Vztahem žaloby reivindikační a žaloby negatorní se zabýval rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne l5. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98, uveřejněný v časopise Právní
rozhledy pod č. 2/2001. Podle něj pro žalobu vindikační ve smyslu § 126 odst. 1
obč. zák. (nyní § 1040 odst. 1 o. z.) obecně platí, že se jí vlastník věci
domáhá na tom, kdo mu tuto věc neoprávněně zadržuje, aby mu ji vydal do jeho
(vlastníkovy) moci. Proto je také obvyklou součástí žalobního návrhu (tzv.
petitu) požadavek nejen vydání věci, ale i požadavek jejího předání. Jiným
způsobem ochrany vlastnického práva, vycházejícím rovněž z ustanovení § 126
odst. 1 obč. zák. (nyní § 1042 o. z.), je žaloba zápůrčí (negatorní). Touto
žalobou se vlastník věci domáhá, aby se žalovaný zdržel jiných neoprávněných
zásahů (jiných než neoprávněného zadržování věci) do vlastnického práva
žalobce; domáhá se jí buď, aby žalovanému bylo určité rušivé konání zakázáno
(aby se určitého konání zdržel) anebo aby věc uvedl do původního stavu, tj.
odstranil věci, které na pozemku dříve nebyly. Oba základní druhy vlastnických
žalob tak mají odlišný resp. samostatný skutkový základ podle toho, jakým
způsobem (jak a čím vším) žalovaný do výkonu vlastnického práva zasahuje. Není
vyloučeno, aby vlastník věci vůči žalovanému uplatnil jednou žalobou současně,
aby mu žalovaný vydal zadržovanou věc a současně se zdržel dalších rušivých
zásahů do výkonu vlastnických práv žalobce, např. nevstupoval na jeho pozemek.
Žalobkyně v této věci uplatnila žalobu vindikační a domáhala se vydání pozemku
se žalobním návrhem na jeho vyklizení za stavu, kdy žalovaná již její pozemek
nezadržovala (k jeho předání došlo dne 30. 1. 2014), ale rušila vlastnické
právo žalobkyně tím, že předmětný pozemek používala k přístupu do svých
nemovitostí. Závěr odvolacího soudu, že jako prostředek ochrany vlastnického
práva by přicházela v úvahu žaloba zápůrčí (negatorní), nikoli žaloba
vindikační, tak odpovídá shora uvedené ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
Odkaz dovolatelky na rozsudky dovolacího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 26
Cdo 3206/2006 či ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 396/2003, není případný,
neboť šlo o skutkově jiné situace.
Jestliže shora uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou
dovolacího soudu, není již nutno se zabývat dalším jeho závěrem, zda způsob
užívání předmětného pozemku žalovanou ve zjištěném rozsahu představuje případ
běžné údržby a běžného hospodaření aprobovaný ustanovením § 1021 o. z., který
odvolací soud uvedl „navíc“. Sluší se však v této souvislosti odkázat na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1281/2002, nebo ze
dne 12. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 34/2002, podle nichž právo vstoupit na pozemek
za účelem obhospodařování sousedních pozemků nebo staveb nelze přiznat, pokud
by jím došlo bez náhrady k omezení práva vlastníka sousedícího pozemku v
rozsahu blížícím se nebo se v podstatě rovnajícím povinnostem plynoucím z
věcného břemene.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu