USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem
ve věci žalobce Bytového družstva XY, družstva, se sídlem XY, IČO: XY,
zastoupeného Mg r. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze 10,
Konopišťská 1153/6, proti žalovanému M. Š., bytem XY, o vyklizení bytu, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 229/2006, o dovolání žalovaného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2021, č. j. 54 Co
208/2021-632, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. února 2021,
č. j. 39 C 229/2006-613, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, v tehdy účinném znění, zastavil „dovolací řízení k návrhu
žalovaného ze dne 14. prosince 2020, došlému soudu dne 17. prosince 2020“,
neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z dovolání ve lhůtě stanovené
usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. prosince 2020, č. j. 39 C
229/2006-609, které mu bylo doručeno 11. ledna 2021 (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne
22. června 2021, č. j. 54 Co 208/2021-632, usnesení soudu prvního stupně
potvrdil ve výroku I. (výrok I.) a zrušil ve výroku II. (výrok II.). Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) –
nezastoupen advokátem – dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo
podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel
(fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně
notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní
podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze
odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. V projednávané věci podal dovolatel (nezastoupen advokátem) včasné dovolání
proti usnesení odvolacího soudu. Současně požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 9. listopadu 2021, č. j. 39 C 229/2006-645, soud prvního stupně zastavil řízení o
osvobození dovolatele od soudního poplatku z dovolání a zamítl jeho návrh na
ustanovení zástupce. K jeho odvolání odvolací soud usnesením ze dne ze dne 21. prosince 2021, č. j. 54 Co 469/2021-653, naposledy citované usnesení soudu
prvního stupně zrušil s odůvodněním, že k opakované (již osmé) žádosti
dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací
řízení ze dne 13. září 2021 nebude přihlíženo. Poté soud prvního stupně
usnesením ze dne 4. února 2022, č. j. 39 C 229/2006-656, dovolatele vyzval k
zaplacení soudního poplatku z dovolání s poučením, že dovolací řízení bude
zastaveno, nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen. Na tuto výzvu
reagoval dovolatel pouze podáním ze dne 28. února 2022, v němž opět požádal o
osvobození od soudních poplatků. Následně byl spis předložen dovolacímu soudu k
rozhodnutí o podaném dovolání.
Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými
skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo
Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval souladně s
ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19. října 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, a dále též usnesení Nejvyššího soudu z 27. března 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, z 19. června 2019, sp. zn. 27 Cdo 1189/2019, či z 2. srpna
2021, sp. zn. 26 Cdo 1393/2021). Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že
poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v
dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším
soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o
důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku
dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm
citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu ze 4. října
2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, z 25. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a
ze 7. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Ačkoliv soud prvního stupně
dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního
zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel
si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být
vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (viz č. l. 283
spisu), ale také v jiných řízeních. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §
241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla
dovolatelem ve dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud – předseda senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) – proto řízení o
dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle § 241b odst. 2 a 104
odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud
vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro
nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení zásadně přednost zastavení
pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. ledna
2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku
dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto řízení je zřejmé, že si
je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze
opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, z
9. června 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze 7. července 2020, sp. zn. 26
Cdo 1898/2020).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a
jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z
23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 6. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu