26 Cdo 923/2023-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce P. R., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, IČO: 00025429, o odškodnění, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2021, č. j. 53 Co 133/2021-24, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. února 2021, č. j. 26 C 183/2020-17, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 133/2021, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2022, č. j. 53 Co 133/2021-9, a Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2022, č. j. 5 Co 91/2022-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. září 2021, č. j. 53 Co 133/2021-6, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2021, č. j. 53 Co 133/2021-24, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. února 2021, č. j. 26 C 183/2020-17, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. března 2022, č. j. 53 Co 133/2021-9, jeho odvolání proti výše označenému usnesení odmítl pro opožděnost a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K jeho odvolání Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. června 2022, č. j. 5 Co 91/2022-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Proti naposledy citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.
s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření.
Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. V projednávané věci podal dovolatel (nezastoupen advokátem) proti citovaným usnesením včasné dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o tomto návrhu nerozhodoval a dovolatele ani nevyzýval k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení a k zaplacení soudního poplatku z dovolání s odůvodněním, že dovolatel opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta v rámci svých litigiózních praktik (popsaných na č. l.
20 spisu), a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na přístup k soudu; přitom poukázal rovněž na nepřípustnost žaloby pro zmatečnost, v jejímž rámci bylo dovolání podáno, a také (byť nesprávně) na nepřípustnost dovolání. Následně spis předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval souladně s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19.
října 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, a dále též usnesení Nejvyššího soudu z 27. března 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, z 19. června 2019, sp. zn.
27 Cdo 1189/2019, či ze 7. června
2022, sp. zn. 26 Cdo 873/2022 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 4. října 2022, sp. zn. III. ÚS 2435/22) Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8.
srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu ze 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, z 25. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a ze 7. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; byl o ní poučen již nesčetněkrát v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti.
Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla dovolatelem ve dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud – předseda senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) – proto řízení o dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení zastavil podle § 241b odst. 2 a 104 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky advokátního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27.
ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21.
srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, z
9. června 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či z 13. září 2022, sp. zn. 26 Cdo 1843/2022).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu