27 Cdo 1530/2017-349
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Markem
Doležalem v právní věci žalobce Statutárního města Ostravy – Městského obvodu
Ostrava – jih, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Horní 791/3, PSČ 700 30, proti
žalované J. S., o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení
Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. června 2010, č. j. 29 C 117/2007-92,
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 117/2007, o dovolání
žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2016, č. j.
57 Co 239/2016-310, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, při kterém nebyla
zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické
vzdělání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo
podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou
dány podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo
notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li
dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li
proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li
o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podá-li dovolatel (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud
potvrdil usnesení, jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudí,
zda vskutku splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v § 30 a § 138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku
povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy
dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů
nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto
nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov.
usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod
číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, a ze dne 26. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 1300/2015, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně
jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určujícím kritériem, na základě
kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle § 138 odst. 1 o. s. ř.,
je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li
objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k
závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě,
že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod
číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016, která jsou
veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
soudu, na jeho webových stránkách). Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací
soud přijal a podrobně odůvodnil nejen v napadeném usnesení, ale již předtím
též v usnesení ze dne 30. září 2014, č. j. 57 Co 408/2014-223, jakož i v
usnesení ze dne 31. července 2015, č. j. 57 Co 349/2015-256, a podle něhož
rozhodl-li v případech uvedených v § 229 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud,
lze žalobu pro zmatečnost podat buď jen proti rozhodnutí odvolacího soudu,
anebo rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže také trpí
zmatečností; rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze napadnout samostatně,
neboť jeho právní moc (jako jedna z podmínek pro podání zmatečnostní žaloby) se
odvíjí od rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3712/2014). Dovolatelce, která žalobou pro
zmatečnost napadla pouze rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoliv též usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2011, č. j. 57 Co 288/2011-142, jímž
bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, proto nemůže být přiznáno ani
částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., neboť se
jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Za této situace nelze u ní
pokládat za splněné ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení ve smyslu § 30 o. s. ř. Jelikož dovolatelka ani přes výzvu
dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, č. j. 27 Cdo
1530/2017-336), která jí byla doručena dne 21. září 2017, neodstranila
nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b
odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Marek Doležal
pověřený člen senátu