27 Cdo 2048/2021-1078
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně BLANET – SHOP, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Pernikářce 762/33,
PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26214164, zastoupené JUDr. Josefem
Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, proti
žalované PROSPER TRADING a. s., se sídlem v Ostravě, Umělecká 305/1, PSČ 702
00, identifikační číslo osoby 47677791, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem,
advokátem, se sídlem v Praze 6, Studentská 541/3, PSČ 160 00, o zaplacení
6.573.378 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
30 Cm 64/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 17. 2. 2021, č. j. 8 Cmo 66/2019-992, 8 Cmo 16/2020, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2021, č. j. 8 Cmo 66/2019-992,
8 Cmo 16/2020, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2019, č.
j. 30 Cm 64/2001-826, ve znění rozsudku ze dne 17. 10. 2019, č. j. 30 Cm
64/2001-911, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
a) Návrh na zahájení řízení
[1] Žalobu doručenou Krajskému soudu v Ostravě 23. 2. 2001 podalo pět
původních žalobkyň, a sice:
a) Prague Investment Holding (Cyprus) Limited, se sídlem v Nicosii, 70
JF Kennedy Avenue, Kyperská republika, registrační číslo ?? 74394,
b) Manhattan, investiční fond, akciová společnost, se sídlem v Ostravě,
Gorkého 2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 44741596,
c) CENTRAL EUROPE PRIVATIZATION FUND, L.P., se sídlem v New Yorku, 14
Walworth Avenue, Scarsdale, Spojené státy americké,
d) Prague Associates (Cyprus) Limited, se sídlem v Nicosii, 70 JF
Kennedy Avenue, Kyperská republika, a
e) Marcuard Cook & Cie S. A., se sídlem v Ženevě, Rue des Alpes 7,
Švýcarská konfederace. [2] Tyto původní žalobkyně se žalobou domáhaly, aby soud uložil
žalovaným 1) OKD, a. s., se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ 728
30, identifikační číslo osoby 00002593, a 2) PROSPER TRADING a. s., se sídlem v
Ostravě, Výstavní 10, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47677791, povinnost
zaplatit:
1) žalobkyni a) částku 9.476.918,80 Kč s příslušenstvím,
2) žalobkyni b) částku 16.637.392,90 Kč s příslušenstvím,
3) žalobkyni c) částku 3.954.166,80 Kč s příslušenstvím,
4) žalobkyni d) částku 1.508.844,80 Kč s příslušenstvím a
5) žalobkyni e) částku 1.033.699,60 Kč s příslušenstvím. [3] Svůj návrh žalobkyně opřely o tvrzení, že jim v důsledku porušení
povinnosti žalovaných učinit veřejný návrh smlouvy o koupi veřejně
obchodovatelných akcií společnosti Moravskoslezské teplárny a. s.,
identifikační číslo osoby 45193410 (dále též jen „společnost MST“), vznikla
škoda spočívající v rozdílu mezi cenou, za níž byli žalovaní povinni akcie
společnosti MST odkoupit na základě veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií, a
cenou, za níž žalobkyně akcie následně prodaly. b) Řízení před soudem prvního stupně, soudy odvolacím a dovolacím
[4] Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 2. 2005, č. j. 30 Cm
64/2001-36, které nabylo právní moci 4. 3. 2005, ve spojení s unesením ze dne
20. 4. 2005, č. j. 30 Cm 64/2001-36, které nabylo právní moci 13. 5. 2005,
řízení o žalobě původních žalobkyň c), d) a e) zastavil (pro nezaplacení
soudního poplatku). [5] Usneseními ze dne 21. 9. 2005, č. j. 30 Cm 64/2001-60, ze dne 17. 2. 2006, č. j. 30 Cm 64/2001-70, ve znění usnesení ze dne 27. 4. 2006, č. j. 30 Cm
64/2001-76, a ze dne 14. 6. 2006, č. j. 30 Cm 64/2001-79, soud připustil, aby
do řízení na místo žalobkyně b) vstoupila společnost Prague Capital Partners,
s. r. o., identifikační číslo osoby 61854514, na její místo pak společnost
LANGUAGES AT WORK s. r. o., identifikační číslo osoby 61056529, na její místo
pak (společně) jednak společnost PRAGUE CAPITAL PARTNERS LIMITED, se sídlem v
Tortole, Road Town, 3rd floor, Omar Hodge Building, Wickhams Cay I, Britské
Panenské ostrovy, registrační číslo 109866, a jednak společnost BLANET – SHOP,
s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Pernikářce 762/33, PSČ 160 00, identifikační
číslo osoby 26214164. [6] Usnesením ze dne 30. 3. 2007, č. j. 30 Cm 64/2001-89, soud rozhodl,
že v řízení bude na straně žalované na místo společnosti OKD, a.
s., se sídlem
v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, identifikační číslo osoby 00002593 (dále
též jen „předchůdkyně první žalované“), pokračováno se společností OKD, a. s.,
se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 6/2020, identifikační číslo osoby
26863154. [7] Soud prvního stupně (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 2. 7. 2008,
č. j. 30 Cm 64/2001- 203, zamítl návrh žalobkyně a) Prague Investment Holdings
(Cyprus) Limited, jímž se na žalovaných domáhala zaplacení 6.875.151 Kč s
příslušenstvím (výrok I.), návrh žalobkyně b) PRAGUE CAPITAL PARTNERS LIMITED,
domáhající se zaplacení 6.767.869 Kč s příslušenstvím (výrok II.), i návrh
žalobkyně c) BLANET – SHOP s. r. o., jímž se na žalovaných domáhala zaplacení
7.628.244 Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok
IV. a V.). [8] K částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému žalobkyněmi a), b) a c) v
odvolání proti rozsudku doručeném soudu 13. 8. 2008 soud prvního stupně
usnesením ze dne 24. 8. 2010, č. j. 30 Cm 64/2001-281, které nabylo právní moci
dne 15. 9. 2010, svůj (v pořadí první) rozsudek v rozsahu zpětvzetí zrušil a
řízení v tomto rozsahu zastavil. [9] Ve vztahu k žalobkyním a) a b) nabyl posléze (v pořadí první)
rozsudek soudu prvního stupně právní moci. [10] V pořadí první rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2010, č. j. 8 Cmo 44/2009-295, jímž odvolací soud – k odvolání žalobkyně c)
[dále již jen „žalobkyně“] – potvrdil ve vztahu k žalobkyni výroky III., IV. a
V. rozsudku soudu prvního stupně, k dovolání žalobkyně zrušil Nejvyšší soud
rozsudkem
ze dne 20. 6. 2012, č. j. 29 Cdo 1023/2011-351, a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. [11] V pořadí druhý rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2013, č. j. 8 Cmo 44/2009-382, k (opětovnému) dovolání žalobkyně zrušil
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2014, č. j. 29 Cdo 1648/2013-410, a věc
(opětovně) vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [12] Vrchní soud v Olomouci (následně) usnesením ze dne 17. 9. 2014, č. j. 8 Cmo 44/2009-434, zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně co do
5.932.748,52 Kč s příslušenstvím, jakož i výroky o náhradě nákladů řízení ve
vztahu mezi žalobkyní a první a druhou žalovanou a věc v tomto rozsahu vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [13] Dovolání proti (v pořadí třetímu) rozhodnutí Vrchního soudu v
Olomouci odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 4. 2016, č. j. 29 Cdo
1438/2015-465. [14] Usnesením ze dne 19. 11. 2018, č. j. 30 Cm 64/2001-638, které
nabylo právní moci dne 4. 1. 2019, soud prvního stupně zastavil řízení ve
vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). [15] Soud prvního stupně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 7. 1. 2019,
č. j. 30 Cm 64/2001-826, uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni 470.200
Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a
rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 30 Cm 64/2001-911, soud prvního stupně zamítl žalobu co do zbytku
(dosud nerozhodnutého) příslušenství (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok II.). [16] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Předchůdkyni první žalované a druhé žalované vznikla dne 27. 12. 1996
(z důvodu nabytí 51 % akcií společnosti MST jednáním ve shodě) povinnost
nejpozději dne 25. 2. 1997 učinit ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o
koupi akcií společnosti MST; předchůdkyně první žalované a druhá žalovaná
povinnost nesplnily. 2) Ke dni vzniku povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy byla
akcionářkou společnosti MST (i) právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost
Manhattan, investiční fond, akciová společnost, identifikační číslo osoby
44741596 (dále též jen „Manhattan“ či „předchůdkyně žalobkyně“), v té době
vlastnící 15.000 kusů akcií (dále též jen „akcie“). 3) Cena za jednu akcii společnosti MST „na úrovni váženého průměru cen
obchodů uskutečněných na veřejných trzích na základě anonymní nabídky a
poptávky“ činila „v období šesti měsíců před rozhodným dnem, tj. v období od
27. 6. 1996 – 26. 12. 1996“, 995,55 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku Expert
Group, s. r. o., dále též jen „EG“). 4) Ke dni 25. 2. 1997 činila tržní cena akcie společnosti MST (na úrovni
váženého průměru z obchodů uskutečněných na veřejných trzích) 936,48 Kč za
akcii (zjištěno ze znaleckého posudku EG). 5) Předchůdkyně žalobkyně mohla akceptací veřejné nabídky obdržet
14.934.600 Kč, přičemž jejich tržní hodnota ke dni 25. 2. 1997 činila
14.047.200 Kč; rozdíl hodnot činí 887.400 Kč za 15.000 kusů akcií. 6) Za roky 1998 až 2000 vyplatila společnost MST předchůdkyni žalobkyně
dividendy celkem ve výši 1.528.800 Kč (konkrétně za rok 1998 ve výši 101 Kč za
akcii, za rok 1999 ve výši 180 Kč za akcii, za rok 2000 ve výši 185 Kč za
akcii). 7) Dne 14. 3. 2000 Manhattan akcie převedla na společnost PRAGUE
ASSOCIATES LIMITED, za cenu 1.222,50 Kč za akcii; celkem utržila (za 15.000
kusů akcií) 18.337.500 Kč. 8) Kdyby předchůdkyně žalobkyně uložila peněžní prostředky získané
akceptací veřejného návrhu na jí „užívané“ bankovní účty, získala by na
bankovních úrocích za období od 25. 2. 1997 do 14. 3.
2000 „3.587.800“ Kč. 9) Předchůdkyně žalobkyně tím, že akcie držela až do dne 14. 3. 2000,
utržila o 1.343.800 Kč více, než by získala akceptací veřejného návrhu smlouvy
a uložením takto získané částky na (svých) bankovních účtech; akceptací
veřejného návrhu smlouvy by totiž získala 14.934.600 Kč a „úrokové
výnosy“ („3.587.900 Kč“), oproti částce utržené za prodej akcií (až) dne 14. 3. 2000 (18.337.500 Kč) navýšené o dividendy (1.528.000 Kč). 10) Na žalobkyni „byla postoupena pohledávka v rozsahu 52,99 %“ z
původní žalobou uplatněné pohledávky na náhradu škody; rozdíl mezi výši
„odkupní ceny stran veřejného návrhu“ a tržní cenou akcií náležející k této
pohledávce činil ke dni 25. 2. 1997 470.200 Kč. 11) Závěry znaleckého posudku APELEN Valuation a. s. (dále též jen
„APELEN“) shledal soud rozpornými se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 342/2001 (neboť jím určená cena váženému průměru
neodpovídá, jde o cenu pouze jednoho konkrétního obchodu). [17] Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně uzavřel, že:
1) Předchůdkyně první žalované a druhá žalovaná porušily (jednáním ve
shodě vzniklou) povinnost učinit ostatním akcionářům nejpozději dne 25. 2. 1997
veřejný návrh smlouvy o koupi akcií společnosti (§ 66b, § 183b odst. 1 a § 183c
odst. 1, 3 a 4 písm. c/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 30. 6. 1997; dále jen „obch. zák.“). 2) Předchůdkyni žalobkyně v příčinné souvislosti s porušením (uvedené)
povinnosti vznikla (skutečná) škoda ve výši 59,16 Kč za jednu akcii,
odpovídající rozdílu mezi výší plnění připadajícího na jednu akcii, kterého by
se jí dostalo akceptací veřejného návrhu (tj. částky 995,64 Kč) a tržní
hodnotou (každé jednotlivé) akcie ke dni porušení povinnosti učinit veřejný
návrh (tj. částky 936,48 Kč). 3) Za škodu odpovídá druhá žalovaná. 4) Není rozhodné, za jakou cenu a komu byly akcie následně prodány. „Vývoj tržní hodnoty akcií (…) není možné spojovat se vzniklou škodou, a tedy
nelze dospět k závěru, že pokud za dané akcie bylo následně získáno více, než
kolik činila odkupní cena dle veřejného návrhu, byla škoda uhrazena a nárok na
náhradu škody tak zanikl“. [18] Soud se neztotožnil s tvrzením druhé žalované, že na akciích
vznikla škoda pouze „teoretická“, neboť „ke škodě nedošlo tím, že by z majetku
poškozeného akcie ušly, nýbrž tím, že hodnota jeho majetku v příčinné
souvislosti s jednáním druhé žalované poklesla“. [19] Vrchní soud v Olomouci k odvoláním žalobkyně i druhé žalované v
záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil
tak, že žalobu co do částky 470.200 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok),
ve výroku II. a v „doplňujícím rozsudku“ rozsudek potvrdil (druhý výrok),
rozhodl o znalečném a o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí, čtvrtý
a pátý výrok). [20] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, po doplnění dokazování výslechem zpracovatelů znaleckých posudků EG a
APELEN, uzavřel, že žaloba není (ani částečně) důvodná, neboť žalobkyni škoda
nevznikla.
[21] Škoda (totiž) podle odvolacího soudu může vzniknout pouze tehdy,
pokud se majetek porušením povinnosti (zde učinit veřejný návrh smlouvy)
snížil. K tomu však v daném případě nedošlo, neboť [jak vyplynulo ze znaleckého
posudku EG odpovídajícího (na rozdíl od znaleckého posudku APELEN) požadavkům §
183c odst. 3 obch. zák. a závěrům rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo
342/2001 a ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 160/2006, který určil cenu akcie
jako vážený průměr cen z veřejných obchodů uskutečňovaných na základě anonymní
nabídky a poptávky v období šesti měsíců předcházejících 27. 12. 1996, tj. v
částce 995,64 Kč] předchůdkyně žalobkyně prodejem akcií (dne 14. 3. 2000)
utržila (s připočtením vyplacené dividendy) více, než kolik by získala,
přistoupila-li by na veřejný návrh a takto získané peníze by zhodnotila
(„reálnou – možnou konzervativní investicí“ na jí – již zřízených – bankovních
účtech). [22] Stanovil-li znalecký posudek EG „hypotetickou“ škodu 887.400 Kč
(alikvótní část připadající na žalobkyni 470.200 Kč), jednalo se o výpočet
vycházející z předpokladu, že ke dni 25. 2. 1997 k prodeji akcií došlo, to se
však nestalo. [23] Důvodnou neshledal odvolací soud námitku žalobkyně poukazující na
(doslovné) znění § 183c odst. 3 obch. zák. (užití slova „alespoň“). Uvedl, že
„pro případ stanovení této ceny soudem však vyšší než zákonem stanovená cena
není namístě, neboť soud v takovém případě musí stanovit cenu striktně
odpovídající právnímu předpisu“; jiná situace by byla v případě, byla-li by
veřejná nabídka učiněna dobrovolně. [24] Vychází-li požadavek žalobkyně z rozdílu částek 1.850 Kč a 800 Kč
za akcii, přehlíží, že druhá z uvedených částek není cenou vycházející z
obchodů uskutečněných dne 25. 2. 1997 na veřejných trzích na základě anonymní
nabídky a poptávky, nýbrž šlo o cenu založenou na výpočtu znalce, za níž bylo
možno prodat „balík akcií“ (15.000 kusů) srovnáním s obchodem, k němuž došlo
(až) dne 10. 4. 1997 prodejem „balíku akcií“ (113.320 kusů); nadto šlo o přímý
obchod, cena tak odporuje závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1648/2013. II. Dovolání a vyjádření k němu
[25] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázek stanovení:
1) Ceny za jednu veřejně obchodovatelnou akcii podle § 183c odst. 3
obch. zák. (dále též jen „první otázka“).
2) Výše (rozsahu) škody způsobené porušením povinnosti učinit veřejný
návrh smlouvy o koupi akcií (dále též jen „druhá otázka“).
3) Počátku doby (šesti měsíců) rozhodné pro stanovení ceny za jednu
veřejně obchodovatelnou akcii (dále též jen „třetí otázka“).
[26] Ve vztahu k první otázce dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že
považoval za správný pouze znalecký posudek EG a vyšel toliko z jeho závěru.
Nesprávné právní posouzení spatřuje rovněž v tom, že pro stanovení ceny za
jednu akcii (dle § 183c odst. 3 obch. zák.) považoval odvolací soud za jedinou
cenu striktně odpovídající právnímu předpisu cenu odpovídající váženému průměru
cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době
šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. Má
za to, že i na projednávanou věc lze vztáhnout závěry, jež Nejvyšší soud přijal
(byť v poměrech pozdější právní úpravy) v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
1. 2019, sp. zn. 29 Cdo 293/2017. Tedy závěry, podle nichž je přiměřenou cenou
cena odpovídající váženému průměru cen (průměrné ceně), nebo prémiové ceně
snížené (až) o 15 %, podle toho, která z uvedených hodnot je vyšší, přičemž
prémiová cena je v poměrech projednávané věci „skoro“ dvojnásobně vyšší než
cena zjištěná z váženého průměru obchodů realizovaných z anonymní nabídky a
poptávky.
[27] Ohledně druhé otázky se dovolatelka domnívá, že je na místě vyjít
ze závěrů, jež Nejvyšší soud přijal v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1648/2013, a
„posoudit rozsah škody“ (…) „se zohledněním tržní ceny akcií v době, kdy daná
povinnost vznikla“ (při aplikaci závěrů znaleckého posudku APELEN).
[28] Ve vztahu k třetí otázce má dovolatelka za to, že odvolací soud
nesprávně posoudil šestiměsíční období, za nějž má být stanovena cena za jednu
akcii. Podle dovolatelky musí být do tohoto šestiměsíčního období zahrnut i
den, v němž povinná osoba získala akcie odpovídající či překračující hranici
stanovenou v § 183b odst. 1 obch. zák. (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Odo 342/2001).
[29] Druhá žalovaná s dovoláním nesouhlasí. Navrhuje, aby dovolací soud
dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
III. Přípustnost dovolání
[30] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[31] První otázka dovolání přípustným nečiní. Nejvyšší soud se jí totiž
zabýval již v rozsudku sp. zn. 29 Odo 160/2006. V tomto rozhodnutí uvedl, že
před tím, než byl § 183c odst. 3 obch. zák. novelizován zákonem č. 370/2000
Sb., ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. určovalo, že pokud se povinný veřejný
návrh smlouvy týkal veřejně obchodovatelných akcií, musela být cena za jednu
akcii stanovena alespoň jako vážený průměr cen, které byly uveřejněny z obchodů
uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla
povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. K tomu výslovně doplnil, že až do 31.
12. 2000 byl vážený průměr cen z obchodů na veřejných trzích jediným kritériem,
od něhož se odvíjela výše minimální ceny povinné nabídky převzetí podle
ustanovení § 183b obch. zák.
[32] Vyšel-li tedy odvolací soud při stanovení ceny za akcii z váženého
průměru cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích,
aniž by zohledňoval kritéria, která byla do § 183c odst. 3 obch. zák. včleněna
teprve (s účinností od 1. 1. 2001) zákonem č. 370/2000 Sb., je jeho právní
posouzení první otázky správné. Dovolatelem citované závěry usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Cdo 293/2017, přijaté v poměrech § 183c odst. 3 obch. zák., ve
znění zákona č. 370/2000 Sb., se v poměrech projednávané věci neuplatní.
[33] Dovolání je přesto přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení druhé
a třetí otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
[34] Jde jednak o otázku výpočtu škody způsobené porušením zákonné
povinnosti učinit veřejnou nabídku a jednak o otázku, zda do šestiměsíční doby,
která je podle § 183c odst. 3 obch. zák. rozhodná pro stanovení ceny za akcii
při povinné nabídce převzetí, má být zahrnut i den, ve kterém akcionář získal
nebo překročil podíl, po jehož získání či překročení je akcionář povinen učinit
veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií.
IV. Důvodnost dovolání průběh řízení
a) Použité právní předpisy
[35] S ohledem na dobu, kdy měla žalovaným vzniknout povinnost učinit
veřejný návrh smlouvy na koupi akcií (27. 12. 1996), jsou pro další úvahy
Nejvyššího soudu rozhodná níže uvedená ustanovení obchodního zákoníku ve znění
účinném k 24. 2. 1997, tj. naposledy ve znění zákona č. 142/1996 Sb. [36] Podle § 183b odst. 1 obch. zák. pokud jsou akcie společnosti
veřejně obchodovatelné, je akcionář, který získá buď sám, nebo společně s
jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b) podíl na veřejně obchodovatelných
akciích, s nimiž je spojeno hlasovací právo, v rozsahu jedné poloviny, a dále v
rozsahu dvou třetin nebo tří čtvrtin součtu jmenovité hodnoty všech akcií
společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, anebo tento podíl překročí,
povinen učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných
akcií této společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, do 60 dnů ode dne,
který následuje po dnu, v němž akcionář kdykoliv tento podíl získá nebo
překročí. Pro účely tohoto ustanovení se prioritní akcie, u nichž stanovy
vylučují hlasovací právo, považují za akcie, s nimiž není spojeno hlasovací
právo, a to i v případech, kdy podle zákona toto hlasovací právo dočasně
nabývají. [37] Podle § 183c odst. 3 obch. zák. v rozhodném znění, pokud se povinný
veřejný návrh smlouvy týká veřejně obchodovatelných akcií, musí být cena za
jednu akcii stanovena alespoň jako vážený průměr cen, které byly uveřejněny z
obchodů uskutečněných na veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy
vznikla povinnost učinit veřejný návrh smlouvy. b) Právní posouzení věci
[38] Již v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1023/2011 Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil závěr, podle něhož neučiní-li akcionář, který získal rozhodný podíl
na veřejně obchodovatelných akciích, ve lhůtě určené ustanovením § 183b odst. 1
obch. zák. veřejný návrh, porušuje tím svou zákonnou povinnost vůči těm
akcionářům, kteří byli vlastníky akcií k poslednímu dni lhůty pro učinění
povinného veřejného návrhu. Tito akcionáři se proto mohou – vedle nároku na
uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy – domáhat vůči povinnému
akcionáři taktéž náhrady škody, která jim byla porušením této zákonné
povinnosti způsobena. [39] K tomu Nejvyšší soud v témže rozhodnutí dodal, že právo akcionářů
domáhat se uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle
ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. a právo na náhradu škody vzniklé porušením
této povinnosti jsou samostatné nároky uplatnitelné vedle sebe, resp. nezávisle
na sobě. Uplatnění práva na náhradu škody tak není nikterak podmíněno
předchozím uplatněním práva na uložení dané povinnosti. [40] Z toho je patrné, že volba (jednoho či druhého) nároku je v
dispozici osoby, které měl být povinná nabídka převzetí adresována. [41] V případě nároku na uložení povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy
postačuje tvrdit a prokázat v zásadě jen, že ovládající akcionář řádně nedostál
své zákonné povinnosti učinit nabídku převzetí.
Při uplatnění nároku na náhradu
škody, která má spočívat v tom, že ovládající akcionář neučinil řádnou či
včasnou nabídku převzetí, resp. škody, která má odpovídat rozdílu mezi cenou,
jež měla být učiněna v nabídce převzetí, a cenou, za kterou se akcie nakonec
podařilo prodat (jako je tomu v projednávané věci – viz výše odstavec [3]), je
však nadto zapotřebí tvrdit a prokázat i tento (cenový) rozdíl. [42] Postupoval-li tedy odvolací soud v projednávané věci tak, že při
posuzování důvodnosti návrhu žalobkyně vzal v úvahu, za kolik akcie společnosti
MST nakonec – s časovým odstupem – prodala (jakož i to, kolik utržila na
dividendách), je jeho právní posouzení této (druhé) právní otázky správné. [43] Dovolání je přesto důvodné
[44] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo
5290/2009, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je účelem právní úpravy
povinného veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií zabezpečit v nezbytné míře
ochranu menšinových akcionářů cílové společnosti za situace, kdy dochází k
jejímu ovládnutí (a nastává tedy stav, kdy osoba či osoby, které společnost
ovládly, mohou prosadit bez ohledu na vůli ostatních akcionářů zásadní změny v
poměrech společnosti), respektive kdy dochází v důsledku zvýšení podílu
ovládající osoby (ovládajících osob) k získání (zákonem definované)
kvalifikované většiny touto osobou (těmito osobami) a tím i k dalšímu snížení
vlivu ostatních akcionářů na řízení společnosti. [45] Ve světle takto vymezeného účelu a smyslu právní úpravy povinné
nabídky převzetí je zapotřebí vykládat i otázku počítání šestiměsíční doby
podle § 183c odst. 3 obch. zák. Přitom je nezbytné akceptovat, že má-li být
právě uvedený účel naplněn, musí být se všemi (menšinovými) akcionáři, kteří
drží akcie stejného druhu a kterých se týká povinnost ovládajícího akcionáře
učinit jim veřejný návrh smlouvy o koupi jejich akcií, zacházeno rovnocenně. [46] Soudy nižších stupňů vyšly (gramatickým výkladem) z toho, že
povinnost učinit veřejný návrh vzniká ovládajícímu akcionáři ke dni, kdy v
cílové společnosti získal rozhodující podíl ve smyslu § 183b odst. 1 obch. zák. Od toho pak odvodily, že posledním dnem šestiměsíční doby podle § 183c odst. 3
obch. zák. je den, který předchází dni, v němž ovládající akcionář nabyl
rozhodující podíl v cílové společnosti. [47] Tento výklad právní úpravy povinného veřejného návrhu však nemůže
obstát. [48] Je tomu tak proto, že gramatický výklad představuje toliko prvotní
přiblížení se textu právní normy, obsažené ve vykládaném ustanovení (srov. za
všechna rozhodnutí např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03); teleologický výklad úpravy nabídky převzetí přitom vede k závěru
odlišnému. [49] V důsledku výkladu přijatého odvolacím soudem by se nijak
nezohlednily obchody, které ovládající akcionář učinil v den (a po dni), v němž
získal rozhodující podíl v cílové společnosti. Šestiměsíční doba stanovená v §
183c odst. 3 obch. zák.
by byla zafixována bez ohledu na to, kdy (popřípadě zda
vůbec) ovládající akcionář splní povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi
ostatních veřejně obchodovatelných akcií cílové společnosti (podle § 183b odst. 1 obch. zák.). Tím by se ovládajícímu akcionáři umožňovalo, aby v den (a po
dni), ve kterém získal rozhodující podíl v cílové společnosti, nabýval akcie
cílové společnost za cenu, která je vyšší, než je vážený průměr cen spočtený za
období končící dnem, který předchází dni, v němž ovládající akcionář nabyl
rozhodující podíl v cílové společnosti – a to aniž by se tato cena promítla do
váženého průměru. [50] Takový výklad by tedy v konečném výsledku popíral princip, podle
něhož je všem (menšinovým) akcionářům, kteří drží akcie stejného druhu a
kterých se týká povinnost ovládajícího akcionáře učinit jim veřejný návrh
smlouvy o koupi jejich akcií, zapotřebí poskytnout rovnocenné zacházení. Z
tohoto důvodu je úpravu § 183c odst. 3 obch. zák. třeba vykládat tak, že
posledním dnem šestiměsíční doby pro stanovení váženého průměru není den, který
předchází dnu, v němž ovládající akcionář nabyl rozhodující podíl v cílové
společnosti, nýbrž den, ve kterém ovládající akcionář splnil povinnost učinit
veřejný návrh smlouvy. [51] Nesplní-li ovládající akcionář svoji povinnost ve lhůtě stanovené v
§ 183b odst. 1 obch. zák., poslední den šestiměsíční doby splývá s posledním
dnem šedesátidenní lhůty určené v § 183b odst. 1 obch. zák. [52] Soudy nižších stupňů vyšly v poměrech projednávané věci z toho, že
předchůdkyně první žalované a druhé žalované nabyly ve společnosti MST
rozhodující podíl 27. 12. 1996. Při výpočtu váženého průměru cen ve smyslu §
183c odst. 3 obch. zák. přitom odvolací soud vyšel z posudku EG, který vážený
průměr cen stanovil za období šesti měsíců předcházejících dni 27. 12. 1996. [53] Právní posouzení této (třetí) otázky odvolacím soudem proto není
správné, jelikož odvolací soud určil šestiměsíční dobu podle § 183c odst. 3
obch. zák. jako časový úsek od 27. 6. 1996 do 26. 12. 1996, zatímco správně
měla být určena jako časový úsek 6 měsíců končících dnem, kdy předchůdkyně
první žalované a druhá žalovaná učinily veřejný návrh, k němuž byly povinny,
případně (pakliže povinnosti učinit veřejný návrh nedostály) posledním dnem
šedesátidenní lhůty určené v § 183b odst. 1 obch. zák. c) Shrnutí
[54] Jelikož právní posouzení třetí otázky není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud –
aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zrušil
rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním (ze stejného důvodu) i rozhodnutí soudu
prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [55] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud
prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226
odst. 1 o. s. ř.). [56] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.