27 Cdo 2308/2017-200
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Markem
Doležalem v právní věci žalobce J. K., proti žalovaným 1) České spořitelně, a.
s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo
osoby 45244782, a 2) brokerjet České spořitelny, a. s. v likvidaci, se sídlem v
Praze 4, Budějovická 1518/13a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27088677,
o zaplacení 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
4 pod sp. zn. 23 C 97/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 27. května 2016, č. j. 70 Co 187/2016-134, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při kterém nebyl
zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání,
avšak požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo
podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou
dány podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo
notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle § 30
odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015,
uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého směřuje-li dovolání účastníka, jenž
není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti
usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou
splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu
usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou ve smyslu § 30 o. s. ř.
splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce
dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li naopak k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím
řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto
nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241
a § 241b odst. 2 o. s. ř.). Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno
řízení o žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo
4832/2014, ze dne 26. dubna 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015, či ze dne 24. října
2017, sp. zn. 27 Cdo 1530/2017, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako
ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách),
jakož i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu žalobce na
osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 1530/2017). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určujícím kritériem, na základě
kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle § 138 odst. 1 o. s. ř.,
je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li
objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k
závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě,
že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod
číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – dospěl k závěru, že dovolateli
nemůže být přiznáno ani částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §
138 o. s. ř., neboť to neodůvodňují jeho poměry a současně se jedná o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva. Dovolatel totiž neuposlechl výzev soudu prvního
stupně a neodstranil vady žaloby, jež v důsledku tohoto nebyla způsobilá k
projednání, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, v opětovné
žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pak neuvedl a nedoložil žádné nové
skutečnosti svědčící o změně, resp. zhoršení, jeho poměrů. Za této situace nelze u dovolatele pokládat za splněné ani předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu § 30 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 21 Cdo
2254/2014; 21 Cdo 2256/2014). Jelikož dovolatel ani přes výzvu dovolacího soudu
(usnesení ze dne 5. prosince 2017, č. j. 27 Cdo 2308/2017-188), která mu byla
doručena dne 11.
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. prosince 2017
JUDr. Marek Doležal
pověřený člen
senátu