USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele M. S., narozeného XY, bytem XY, za účasti N. V. se sídlem XY,
identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Vítem Tokarským, advokátem, se
sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, PSČ 110 00, o změnu zápisu v obchodním
rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 2214/KSUL, o
dovolání N. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, č. j.
14 Cmo 94/2021-495, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „rejstříkový soud“)
usnesením ze dne 26. 1. 2021, č. j. C 2214/RD193/KSUL, Fj 25281/2020/KSUL,
rozhodl o výmazu jednatele M. S. (dále též jen „M. S.“) z obchodního rejstříku
a o zápisu dne zániku jeho funkce k 6. 8. 2019.
[2] Jde přitom již o třetí rozhodnutí rejstříkového soudu ve věci samé,
když první usnesení rejstříkového soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. C
2214/RD139/KSUL, Fj 1554/2020/KSUL, o zastavení řízení, Vrchní soud v Praze k
odvolání navrhovatele usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 14 Cmo 64/2020-402,
zrušil a věc vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení, a druhé usnesení
rejstříkového soudu ze dne 25. 5. 2020, č. j. C 2214/RD163/KSUL, Fj
1554/2020/KSUL, jímž rejstříkový soud vyhověl návrhu, Vrchní soud v Praze k
odvolání N. V. (dále též jen „společnost“) usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j.
14 Cmo 238/2020-430, rovněž zrušil a věc opětovně vrátil rejstříkovému soudu k
dalšímu řízení.
[3] Rejstříkový soud vyšel z tohoto, že:
1) Dne 10. 1. 2020 došel rejstříkovému soudu návrh navrhovatele na výmaz
jednatele M. S. z obchodního rejstříku se dnem zániku funkce k 6. 8. 2019. K
návrhu byla doložena pozvánka na valnou hromadu konanou dne 6. 8. 2019
vyhotovená navrhovatelem jako jednatelem společnosti, zápis z jednání valné
hromady ze dne 6. 8. 2019, která odvolala jednatele M. S. pro porušování
povinností při výkonu funkce, a prezenční listina.
2) Mgr. Vít Tokarský, advokát zmocněný k jednání za společnost M. S., v
zastoupení společnosti doručil dne 16. 1. 2020 rejstříkovému soudu podání, jímž
vzal návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku v plném rozsahu zpět, a
současně předložil jím podepsané čestné prohlášení ze dne 15. 1. 2020, v němž
uvádí, že „… ještě před zahájením valné hromady jsem se ujal slova a v souladu
s rozhodnutím M. S. jako jediného jednatele společnosti jsem valnou hromadu na
místě a s okamžitou platností odvolal“.
[4] Na takto ustaveném základě rejstříkový soud uzavřel, že ve spisu
„jsou jednoznačně uloženy řádné doklady z valné hromady konané dne 6. 8. 2019,
kde byl M. S. odvolán z funkce jednatele“. Podle ustálené rozhodovací praxe
soudů lze přezkoumávat platnost rozhodnutí valné hromady pouze v řízení o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. V jiných řízeních nelze otázku
platnosti posuzovat ani jako otázku předběžnou. Nebyla-li neplatnost usnesení
valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, a taková skutečnost se z obsahu
spisu nepodává, je třeba je považovat za platné. Z předložených listin není
podle rejstříkového soudu možné (bez dalšího) učinit závěr o tom, že by
usnesení valné hromady bylo stiženo vadami způsobujícími, že se na ně hledí,
jako by nebylo přijato [§ 45 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále též jen „z.
o. k.“, a § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále též jen „o.
z.“].
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení rejstříkového soudu (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud ve shodě s rejstříkovým soudem dospěl k závěru, podle
něhož se z předložených listin podává, že jednatel M. S. byl ze své funkce
usnesením valné hromady odvolán.
[7] Tvrdí-li společnost, že „valná hromada byla jednatelem odvolána“,
pak podle odvolacího soudu přehlíží, že „uvedená skutečnost nezpůsobuje
nicotnost (na takové valné hromadě přijatých) rozhodnutí, nýbrž je důvodem pro
případné vyslovení jejich neplatnosti“. Zkoumání případné neplatnosti usnesení
valné hromady přesahuje rámec přezkumné činnosti rejstříkového soudu.
[8] Odvolací soud považoval navrhovatele za osobu aktivně věcně
legitimovanou k podání návrhu ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o
veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských
fondů (dále též jen „z. v. r.“). Je tomu tak proto, že společnosti vznikla
podle § 11 odst. 1 z. v. r. povinnost podat návrh na změnu zápisu do obchodního
rejstříku do 15 dnů ode dne, kdy došlo ke vzniku rozhodné skutečnosti. Jelikož
společnost návrh na změnu zápisu v této lhůtě nepodala, mohl návrh podat
navrhovatel jako společník, který má právní zájem na výmazu zápisu jednatele,
jemuž zanikla funkce, z obchodního rejstříku.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky 1 a 2), a otázky hmotného práva,
která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena (otázka 3).
[10] Podle dovolatelky jde o následující „otázky“:
1) „Byla-li valná hromada společnosti odvolána, jakékoli rozhodnutí
přijaté na této valné hromadě je nicotné, nikoli neplatné.“
2) „I kdyby rozhodnutí přijaté na odvolané valné hromadě nebylo nicotné,
ale neplatné, tak pokud z obsahu spisu vyplývá, že k odvolání valné hromady
došlo, nemůže rejstříkový soud návrhu na zápis skutečností vyplývajících ze
zápisu z této valné hromady vyhovět, nýbrž je povinen jej zamítnout.“
3) „Společník není aktivně legitimován k podání návrhu, pokud společnost
nepodá návrh na zápis změny údajů do obchodního rejstříku dle rozhodnutí valné
hromady z důvodu, že jí je známo, že jednatel valnou hromadu odvolal.
Nevznikla-li společnosti povinnost návrh podat, nemohla vzniknout ani
společníkovi.“
[11] Závěr odvolacího soudu, podle něhož odvolání valné hromady
způsobuje neplatnost, nikoli nicotnost, rozhodnutí přijatých na této valné
hromadě, považuje dovolatelka za zjevně nesprávný. Nejvyšší soud podle
dovolatelky uvedenou otázku již řešil, a to v usnesení ze dne 24. 8. 2010, sp.
zn. 29 Cdo 211/2009. Dovolatelka proto setrvává na námitce, že byla-li valná
hromada svolaná na 6. 8. 2019 odvolána, nemůže být jakékoli rozhodnutí přijaté
takovou valnou hromadu rozhodnutím valné hromady a nemůže mít jakékoli právní
účinky. I kdyby se po řádném odvolání valné hromady dostavili na místo
společníci a o návrhu na odvolání jednatele hlasovali, jednalo by se o pouhé
neformální setkání společníků bez oprávnění přijímat rozhodnutí jménem
společnosti.
[12] Dovolatelka má za to, že pokud tvrdila a prokázala, že valná
hromada byla odvolána, měly se soudy touto argumentací důsledně zabývat a návrh
na změnu zápisu v obchodním rejstříku zamítnout, neboť předložený zápis z
odvolané valné hromady nemůže osvědčovat skutečnosti zapisované do obchodního
rejstříku.
[13] Navrhovatel navíc nebyl podle dovolatelky aktivně věcně legitimován
k podání návrhu. Společnosti totiž nevznikla povinnost podat návrh na změnu
zápisu v obchodním rejstříku, a proto se nedostala do prodlení ve smyslu § 11
odst. 2 a 3 z. v. r.
[14] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí rejstříkového soudu, zrušil a věc vrátil
rejstříkovému soudu k dalšímu řízení.
[15] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou
otevřené otázky, zda a za jakých podmínek lze odvolat valnou hromadu
společnosti s ručením omezeným a zda a jaké právní účinky mají rozhodnutí
přijatá na odvolané valné hromadě společnosti s ručením omezeným, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. [16] Podle § 181 odst. 1 z. o. k. valnou hromadu svolává jednatel
alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva
určí, že valná hromada má být svolána častěji. [17] Podle § 183 z. o. k. v případě, že společnost nemá jednatele nebo
jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, svolá valnou hromadu kterýkoliv
společník. Vyžadují-li to zájmy společnosti, svolá valnou hromadu dozorčí rada,
je-li zřízena. [18] Podle § 187 z. o. k. společník nebo společníci, jejichž vklady
dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech
(dále jen „kvalifikovaný společník“), mohou požádat jednatele, aby svolal
valnou hromadu k projednání jimi navržených záležitostí (odstavec 1). Jestliže
valná hromada není svolána do 1 měsíce ode dne doručení žádosti a nekoná se v
přiměřené lhůtě, je ji kvalifikovaný společník oprávněn svolat sám; ustanovení
§ 184 až 186 se použijí obdobně. Náklady spojené se svoláním valné hromady nese
společnost, ledaže bylo svolání zjevně neopodstatněné (odstavec 2). [19] Podle § 410 z. o. k. odvolání nebo odložení konání valné hromady
oznámí společnost akcionářům způsobem stanoveným tímto zákonem a stanovami pro
svolání valné hromady, a to alespoň 1 týden před původně oznámeným datem konání
valné hromady, jinak uhradí akcionářům, kteří se na valnou hromadu dostavili
podle původní pozvánky, s tím spojené účelně vynaložené náklady (odstavec 1). V
případě, že byla valná hromada svolána z podnětu kvalifikovaných akcionářů, je
odvolání nebo odložení jejího konání možné, jen souhlasí-li s tím tito
akcionáři (odstavec 2). [20] Podle § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na
základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká
právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. [21] Valnou hromadu společnosti s ručením omezeným svolává především
jednatel jako statutární orgán společnosti, popř. osoba, které zákon přiznává
působnost statutárního orgánu (např. likvidátor společnosti podle § 193 o. z. či soudem jmenovaný opatrovník společnosti podle § 487 odst. 1 o. z.). V
zákonem přesně vymezených případech tak mohou učinit i jiné osoby (společníci
podle § 183 věty první a 187 odst. 2 z. o. k., popř. podle § 183 věty druhé z. o. k. dozorčí rada, je-li zřízena a vyžadují-li to zájmy společnosti). [22] Má-li společnost více jednatelů, může valnou hromadu svolat
kterýkoliv z nich, neurčí-li společenská smlouva jinak (v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97). Určí-li
však společenská smlouva v souladu s § 194 odst. 2 z. o.
k., že více jednatelů
tvoří kolektivní orgán, rozhoduje o svolání valné hromady tento kolektivní
orgán zásadně ve sboru (§ 156 o. z., § 44 odst. 3, § 194 odst. 2 a § 440 z. o. k.). [23] Jelikož rozhodnutí o svolání valné hromady (včetně určení místa,
data a hodiny konání valné hromady a jejího pořadu) spadá do působnosti
jednatele jako člena statutárního orgánu, musí jej jednatel učinit osobně, tj. nemůže výkon této činnosti přenést na třetí osobu, ledaže by v případě
existence více jednatelů tvořících kolektivní orgán pro jednotlivý případ
zmocnil jiného jednatele, aby za něho při jeho neúčasti na zasedání
kolektivního orgánu hlasoval (srov. § 159 odst. 2 o. z.). Uvedený závěr však
nebrání tomu, aby jednatel pověřil třetí osobu realizací tohoto rozhodnutí
(např. rozesláním pozvánky společníkům, zajištěním a organizací zasedání valné
hromady apod.). [24] Termín a místo konání valné hromady a její program se oznamuje
společníkům pozvánkou. Pozvánka na valnou hromadu je právním jednáním
společnosti, jež za společnost (jako její zástupce) činí k tomu oprávněná osoba
(srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo
4108/2018). Případná pochybení při svolání valné hromady [vady ve formě, obsahu
a způsobu doručení pozvánky, nedodržení lhůty určené zákonem nebo společenskou
smlouvou, svolání valné hromady neoprávněnou osobou (např. jednatelem v případě
neexistence rozhodnutí jednatelů tvořících kolektivní orgán, dozorčí radou, i
když to nevyžadují zájmy společnosti, kvalifikovaným společníkem, i když nebyly
splněny podmínky uvedené v § 187 odst. 2 z. o. k., apod.)] nepředstavují vady,
pro něž by se na usnesení přijatá valnou hromadou hledělo, jako by nebyla
přijata, nýbrž mohou být (pouze) důvodem pro vyslovení neplatnosti těchto
usnesení (srov. závěry judikatury citované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019). [25] Zákon o obchodních korporacích neupravuje výslovně možnost odvolání
již svolané valné hromady společnosti s ručením omezeným (na rozdíl od právní
úpravy akciové společnosti). Konkrétní úprava této otázky je tak zcela
ponechána na společenské smlouvě. Jakkoliv obecně lze právní jednání učiněné v
písemné formě účinně odvolat pouze tehdy, dojde-li odvolání druhé straně
nejpozději současně s původním projevem vůle (srov. § 572 o. z.), je nutné (v
případě absence konkrétní úpravy ve společenské smlouvě) přihlédnout ke
zvláštní povaze a účelu pozvánky na zasedání valné hromady, a zejména k tomu,
že zákonodárce v právní úpravě akciové společnosti stanovil zvláštní pravidlo
umožňující odvolat valnou hromadu i po doručení pozvánky akcionářům, a to až do
doby, než mělo být zasedání valné hromady podle pozvánky zahájeno (srov. § 410
z. o. k.). [26] Z teleologického hlediska přitom není důvodu, aby se zvláštní
právní úprava odvolání valné hromady akciové společnosti nepoužila (analogicky)
též v poměrech společnosti s ručením omezeným. Takový stav se neslučuje s
principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu.
Ve vztahu k otázce možnosti
odvolání valné hromady společnosti s ručením omezeným tedy existuje v zákoně
tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí
analogie (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016, uveřejněné pod číslem 54/2019 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu a literaturu). [27] Vedle tzv. otevřené mezery v zákoně je dalším předpokladem pro
užití analogie ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. podobnost s jiným – právem výslovně
upraveným – případem. Možnost odvolání valné hromady akciové společnosti je
součástí právní úpravy svolání valné hromady akciové společnosti. Účel právní
úpravy svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným a akciové
společnosti je přitom totožný (k jeho výkladu srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27
Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). [28] Ve světle výše uvedené argumentace je namístě přijmout závěr, podle
něhož v případě absence zvláštní úpravy ve společenské smlouvě se pro odvolání
valné hromady společnosti s ručením omezeným použije přiměřeně § 410 z. o. k. [29] Osobou oprávněnou odvolat valnou hromadu je zásadně její
svolavatel. Nelze zcela vyloučit ani možnost, že valnou hromadu bude moci
odvolat i osoba od svolavatele odlišná, jíž svědčí oprávnění svolat valnou
hromadu. Vždy však bude nutné posoudit, zda tato osoba není ve vztahu ke
svolavateli, jakož i ke společnosti samotné, ve střetu zájmů. V případě, že
byla valná hromada svolána z podnětu kvalifikovaného společníka (případně přímo
kvalifikovaným společníkem), je odvolání valné hromady možné, jen souhlasí-li s
tím tento společník (§ 410 odst. 2 z. o. k. per analogiam). Svolala-li valnou
hromadu dozorčí rada, neboť to vyžadují zájmy společnosti, nebude zpravidla
možné, aby valnou hromadu (bez souhlasu dozorčí rady) odvolal jednatel. Totéž
platí i v případě, že valnou hromadu svolá společník s odůvodněním, že jednatel
dlouhodobě neplní svoje povinnosti. Svolá-li valnou hromadu jeden z jednatelů s
návrhem, aby odvolala jiného jednatele pro porušení povinností při výkonu
funkce, je nepochybné, že jednatel, o jehož odvolání má být rozhodováno, nemůže
takto svolanou valnou hromadu odvolat. [30] Odvolává-li valnou hromadu jednatel, musí tak (stejně jako při
rozhodnutí o svolání valné hromady) učinit osobně (§ 159 odst. 2 o. z.). [31] V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 Nejvyšší soud ve
shora citovaném usnesení sp. zn. 29 Cdo 211/2009 formuloval a odůvodnil závěr,
podle kterého valná hromada je nejvyšším orgánem akciové společnosti, který
tvoří všichni její akcionáři; schází se na řádných nebo mimořádných jednáních. Z právní úpravy valné hromady v obchodním zákoníku přitom nepochybně vyplývá,
že k výkonu působnosti valné hromady není oprávněno jakékoli shromáždění
akcionářů akciové společnosti, ale jen takové shromáždění, které splňuje
předpoklady stanovené zákonem.
Tento závěr lze dovodit z toho, že obchodní
zákoník předepisuje postup pro svolání valné hromady, volby jejích orgánů a
její vedení a řízení. K tomu, aby mohla valná hromada přijímat rozhodnutí,
jejichž přijetí jí zákon svěřuje, je proto – mimo jiné – nezbytné i splnění
určitých formálních předpokladů stanovených zákonem. Jedním z takových
předpokladů je, aby bylo konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem
ustaveno, tj. aby bylo řádně svoláno, zahájeno a vedeno. [32] Tento závěr – byť přijatý v poměrech obchodního zákoníku pro
akciovou společnost – se obdobně prosadí i ve vztahu k právní úpravě
společnosti s ručením omezeným účinné od 1. 1. 2014. [33] Z uvedeného vyplývá, že poté, kdy byla valná hromada k tomu
oprávněnou osobou včas (tj. před zahájením zasedání) odvolána, nemůže se konat. Jde o obdobnou situaci, jako by valná hromada vůbec nebyla svolána. Sejdou-li
se přesto v původně (pozvánkou) určeném termínu a místě společníci, zásadně
nepůjde o zasedání valné hromady a na rozhodnutí přijatá v průběhu tohoto
setkání nelze hledět jako na rozhodnutí valné hromady. Uvedené však nebrání
tomu, aby se v původně určeném termínu a místě (i přes odvolání valné hromady)
sešli všichni společníci a za podmínek uvedených v § 184 odst. 3 z. o. k. prohlásili, že se vzdávají práva na včasné a řádné svolání valné hromady a že
zasedání valné hromady i přes její odvolání uskuteční. Neúčast či nesouhlas
některého ze společníků však konání odvolané valné hromady vylučuje. [34] Odvolá-li valnou hromadu osoba, která k tomu není oprávněna, nemá
takové odvolání žádné právní účinky; valná hromada se proto může konat. Společník, který se zasedání valné hromady nezúčastní, vycházeje z mylné
domněnky, že valná hromada byla odvolána, se může za zákonem stanovených
podmínek domáhat vyslovení neplatnosti usnesení na této valné hromady přijatých
(k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29
Cdo 1265/2014, které jsou použitelné i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014). [35] V projednávané věci valnou hromadu svolal navrhovatel jako jednatel
společnosti s tím, že na pořadu jednání valné hromady mělo být odvolání M. S. z
funkce jednatele společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce. Z
uvedeného vyplývá, že M. S. nebyl oprávněn takto svolanou valnou hromadu
odvolat. [36] Nebyla-li valná hromada řádně odvolána a podává-li se současně z
obsahu listin předložených rejstříkovému soudu, že se konala a přijala
rozhodnutí o odvolání M. S. z funkce jednatele společnosti, je takové
rozhodnutí valné hromady platné, dokud nebyla jeho neplatnost vyslovena soudním
rozhodnutím. Rejstříkovému soudu v rejstříkovém řízení nepřísluší posuzovat
platnost usnesení valné hromady, a to ani v řízení o zápisu skutečnosti
založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod
číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj
navazující).
[37] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je
navrhovatel osobou aktivně věcně legitimovanou k podání návrhu ve smyslu § 11
odst. 3 z. v. r., neboť společnosti vznikla povinnost ve smyslu § 11 odst. 1 z. v. r. podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku do 15 dnů ode dne, kdy
došlo ke vzniku rozhodné skutečnosti podléhající zápisu do obchodního
rejstříku, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [38] Z té se podává, že:
1) Návrh na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) určité skutečnosti v
obchodním rejstříku může zásadně podat pouze dotčená (zapsaná) obchodní
korporace [§ 11 odst. 1, § 47 a § 42 písm. a) z. v. r.], nestanoví-li jinak
zvláštní právní předpis. 2) Jde-li o skutečnost, která musí být podle zákona zapsána v obchodním
rejstříku (srov. zejména § 25 odst. 1 a § 48 z. v. r.), popř. o změnu či výmaz
skutečnosti, která je v obchodním rejstříku zapsána podle § 25 odst. 1 písm. k)
z. v. r., přestože její zápis zákon neukládá, je obchodní korporace povinna
návrh podat ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, kdy rozhodná skutečnost
vznikne (nastane) [§ 11 odst. 2 z. v. r.]. 3) Nepodá-li zapsaná korporace návrh do 15 dnů ode dne, kdy uplyne lhůta
„bez zbytečného odkladu“ upravená v § 11 odst. 2 z. v. r. (tedy, kdy jí vzniká
povinnost podat návrh), otevírá ustanovení § 11 odst. 3 z. v. r. aktivní věcnou
legitimaci k podání návrhu na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) skutečností v
obchodním rejstříku všem osobám, kterým na takovém zápisu svědčí právní zájem. 4) Podá-li návrh na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) skutečností osoba
odlišná od zapsané korporace, rejstříkový soud nejprve posoudí, zda od vzniku
rozhodné skutečnosti uplynula lhůta složená ze lhůty „bez zbytečného odkladu“
podle § 11 odst. 2 z. v. r. a lhůty 15 dnů podle § 11 odst. 3 z. v. r.; teprve
ode dne následující po uplynutí této (složené) lhůty je osoba, mající právní
zájem na zápisu, aktivně věcně legitimována k podání návrhu podle posledně
označeného ustanovení. 5) Nepodá-li společnost s ručením omezeným poté, kdy jednateli zanikne
funkce, v rozporu s § 11 odst. 1 a 2 z. v. r. návrh na výmaz jednatele z
obchodního rejstříku a na zápis dne zániku jeho funkce ve lhůtě určené § 11
odst. 3 z. v. r., vzniká společníkům právo podat návrh na zápis uvedených
skutečností podle posledně označeného ustanovení. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo
2624/2016, uveřejněné pod číslem 2/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo
1981/2018, a ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3873/2019. [39] Rozhodla-li valná hromada o odvolání M. S. z funkce jednatele,
vznikla společnosti povinnost podat návrh na zápis příslušné změny do
obchodního rejstříku. Neučinila-li tak v zákonem stanovené lhůtě, vzniklo v
důsledku toho navrhovateli oprávnění podat návrh podle § 11 odst. 3 z. v. r.
[40] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího
důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu
zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k
jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl. [41] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3
větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání společnosti
bylo zamítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů dovolacího řízení. Navrhovateli však podle obsahu spisu v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.