27 Cdo 2908/2023

27 Cdo 2908/2023-947

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Správy pohledávek OKD, a. s., se sídlem v Karviné, Stonavská 2179, PSČ 735 06, identifikační číslo osoby 26863154, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Dr. Klaus-Dieteru Beckovi, bytem v Dinslakenu, Raiffeisenstrasse 21, D-46535, Spolková republika Německo, 2) RNDr. Miloslavě Trgiňové, bytem v Praze 7, Sanderova 1618/2, PSČ 170 00, 3) Dr. Ing. Jánu Fabiánovi, bytem v Praze 6, Hošťálkova 392/1c, PSČ 169 00, 4) Marku Jelínkovi, bytem v Amstelveen, Van der Veerelaan 43, 1181 PZ, Nizozemské království, a 5) Dr. Karlu Friedrichu Jakobovi, bytem v Dinslakenu, Eppinkstrasse 7, D-46535, Spolková republika Německo, žalovaní 1), 3) a 5) zastoupeni Mgr. Ondřejem Mikulášem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, PSČ 140 00, žalovaná 2) zastoupena Mgr. Ondřejem Sekaninou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1567/23, PSČ 140 00, a žalovaný 4) zastoupen Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, PSČ 110 00, o zaplacení 1.773.408.706 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 65/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2023, č. j. 8 Cmo 244/2022-812, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2023, č. j. 8 Cmo 244/2022-812, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-566, ve znění usnesení ze dne 11. 7. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-632, a ve znění rozsudku ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-750, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 14. 2. 2018 se žalobkyně po žalovaných (bývalých členech jejího představenstva) domáhá zaplacení 1.773.408.706 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 6. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-566, ve znění usnesení ze dne 11. 7. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-632, a ve znění rozsudku ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-750, žalobu zamítl

(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až VI.).

[3] Přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaní byli členy představenstva žalobkyně, a to žalovaný 1) od 21. 5. 2007 do 31. 3. 2013, žalovaná 2) od 1. 11. 2007 do 31. 10. 2012, žalovaný 3) od 1. 11. 2007 do 31. 12. 2013, žalovaný 4) od 1. 11. 2007 do 1. 9. 2015 a žalovaný 5) od 1. 11. 2007 do 30. 6. 2013. 2) Žalobkyně měla dlouhodobé bankovní úvěry, a to: - syndikovaný úvěr – tranše 1, měna CZK, úroková sazba 3M PRIBOR + 1,10 % (s poznámkou, že sazba přirážky se pohybuje mezi 0,65 % a 1,35 % za rok v závislosti na aktuálním koeficientu zadluženosti), splatnost 2011, - syndikovaný úvěr – tranše 2, měna CZK, úroková sazba 3M PRIBOR + 1,35 %, splatnost 2012,

- syndikovaný úvěr – tranše 3, měna CZK, úroková sazba 3M PRIBOR + 1,50 %, splatnost 2013,

- syndikovaný úvěr – tranše 1, měna EUR, úroková sazba 3M EURIBOR + 1,10 % (s poznámkou, že sazba přirážky se pohybuje mezi 0,65 % a 1,35 % za rok v závislosti na aktuálním koeficientu zadluženosti), splatnost 2011, - syndikovaný úvěr – tranše 2, měna EUR, úroková sazba 3M EURIBOR + 1,35 %, splatnost 2011, a

- syndikovaný úvěr – tranše 3, měna EUR, úroková sazba 3M EURIBOR + 1,50 %, splatnost 2011 (dále též jen „syndikovaný úvěr“). 3) Dne 27. 4. 2010 žalobkyně předčasně splatila syndikovaný úvěr v celkové výši 2.631.263.000 Kč a 245.845.000 EUR. Část syndikovaného úvěru uhradila žalobkyně z vlastních zdrojů, část uhradila jediná akcionářka žalobkyně New World Resources B. V. (dále též jen „NWR“), a to na základě smlouvy „Payment Agreement“ ze dne 26. 4. 2010, podle níž si žalobkyně vypůjčila prostředky ke splacení syndikovaného úvěru „za stejných podmínek, jaké byly u původního syndikovaného úvěru“.

Úvěr ze smlouvy „Payment Agreement“ žalobkyně splatila dne 18. 5. 2010. 4) Na jednání představenstva žalobkyně konaném dne 17. 5. 2010 informoval ředitel pro právní služby o záměru NWR jednající v působnosti valné hromady přijmout rozhodnutí o rozdělení „kapitálových fondů a zisku z minulých let zároveň s návrhem představenstva na rozdělení zisku za rok 2009“. Představenstvo přijalo usnesení, kterým schválilo uzavření smlouvy s NWR o poskytnutí úvěru až do výše 500.000.000 EUR za účelem financování výplaty dividendy a dalších rozdělovaných prostředků.

5) NWR jako jediná akcionářka žalobkyně přijala dne 18. 5. 2010 v působnosti valné hromady rozhodnutí, kterým schválila návrh představenstva na rozdělení zisku žalobkyně za rok 2009 ve výši 1.480.001.334,45 Kč s tím, že celá částka bude použita na výplatu dividendy. 6) Česká spořitelna, a. s., dopisem ze dne 23. 6. 2010 zaslala žalobkyni „nezávaznou indikativní informaci o úrokových sazbách“ pro čerpání úvěru za účelem výplaty dividendy ve výši 12.802.500.000 Kč s datem splatnosti 14. 2. 2018, které sestávají z „tranše 1 – pevná úroková sazba ve výši 7,48 % p.

a., tranše 2 – PRIBOR 6 – měsíční, tranše 3 – EURIBOR 6 měsíční PRIBOR, marže 3,75 %, marže se vztahuje pouze k tranši 2 a 3, závazková provize 0,60 % p. a.“. 7) Citibank Europe plc, organizační složka, dopisem ze dne 23. 6.

2010 zaslala žalobkyni „nezávaznou indikativní informaci o úrokových sazbách“, která zní „tranše 1 – částka úvěru 222.081.585 EUR, platnost 8 let, jednorázová splátka, základní sazba 8-Y IRS, marže 6 % p. a., fixní marže (8-Y IRS na úrovni přibližně 2,75 %), tranše 2 – 1.735.200.000 CZK, splatnost 6 let, splátky 1 x ročně, základní sazba 6M PRIBOR, marže 4,50 %, tranše 3 – 208.000.000 EUR, splatnost 6 let, splátky 1 x ročně, základní sazba 6M EURIBOR 4,50 %“. 8) Úvěrovou smlouvou ze dne 12. 7. 2010 (dále též jen „úvěrová smlouva“) se NWR zavázala poskytnout úvěr žalobkyni, která měla vypůjčené prostředky použít na výplatu dividend a dalších závazků akcionářům. „Úrok bude vznikat z nesplacené jistiny úvěru za každé úrokové období, ve výši 8,115 % pro tranši 1 a v roční sazbě, která je součástí příslušené nabídkové sazby a marže pro každou tranši 2 a tranši 3.“

9) Žalobkyně a NWR uzavřely dne 12. 7. 2010 dohodu o započtení vzájemných pohledávek, a to pohledávky NWR na výplatu zisku a dalších rozdělitelných zdrojů za rok 2009 v celkové výši 12.802.500.000 Kč, o jejichž rozdělení rozhodla NWR jako jediná akcionářka žalobkyně v působnosti valné hromady, a pohledávky žalobkyně na poskytnutí úvěru na základě úvěrové smlouvy. 10) Dozorčí rada na jednání konaném dne 23. 10. 2010 schválila uzavření úvěrové smlouvy mezi NWR a žalobkyní v objemu do 500.000.000 EUR.

11) Citibank Europe plc, organizační složka, dopisem ze dne 10. 4. 2012 zaslala žalobkyni „indikativní informaci“ o tom, že úvěr ve výši 120.000.000 EUR s dobou splatnosti 8 let by prodloužila za cenové podmínky fixní úrokové sazby „v rozmezí 8,75 % – 9,25 %“. 12) Na jednání představenstva žalobkyně konaném dne 14. 5. 2012 informovala žalovaná 2) o záměru NWR přijmout v působnosti valné hromady rozhodnutí „o rozdělení zisku generovaného v roce 2011 podle návrhu představenstva“. Představenstvo přijalo usnesení, kterým schválilo uzavření dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě o poskytnutí úvěru ve výši 120.000.000 EUR za účelem financování výplaty dividendy.

Splatnost úvěru bude v roce 2020 a „úvěrová sazba ve výši 8 % bude daňově uznatelným nákladem“. 13) Dne 15. 5. 2012 přijala NWR jako jediná akcionářka žalobkyně v působnosti valné hromady rozhodnutí, kterým schválila návrh představenstva na rozdělení zisku žalobkyně za rok 2011 ve výši 6.095.025.041 Kč s tím, že celá částka bude použita na výplatu dividendy. 14) Dne 21. 5. 2012 uzavřely NWR a žalobkyně dodatek č. 1 k úvěrové smlouvě, podle něhož se úvěrová smlouva doplňuje o tranši 4 ve výši 120.000.000 EUR s úrokem „ve výši 8,875 %“.

15) Dne 21. 5. 2012 uzavřely žalobkyně a NWR dohodu o započtení vzájemných pohledávek, a to pohledávky NWR na výplatu dividendy za rok 2011 v celkové výši 6.095.025.041 Kč a pohledávky žalobkyně na poskytnutí úvěru na základě dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě. 16) Podle výroční zprávy žalobkyně za rok 2015 byly tranše 1 (ve výši 205.296.000 EUR) a tranše 3 (ve výši 5.563.535.000 Kč) ze smlouvy o úvěru kapitalizovány ke dni 7. 7. 2015.

[4] Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně nejprve uvedl, že „předstupněm“ vzniku škody je vznik škodné události. Ze skutkového základu, jak je uveden výše, však soud prvního stupně dovodil, že „nedošlo ke škodnému ději tak, jak byl vymezen žalobou“.

[5] Žalobkyně tvrdila, že „dne 18. 5. 2010 došlo k předčasnému splacení syndikovaného úvěru a k jeho nahrazení novým výrazně nevýhodnějším úvěrem z úvěrové smlouvy“, v důsledku čehož žalobkyně na úrocích zaplatila nejméně o 1.773.408.706 Kč více.

[6] Podle soudu se však skutkový děj „odehrál jiným, než v žalobě tvrzeným způsobem“, a to tak, že syndikovaný úvěr byl sice splacen předčasně dne 27. 4. 2010, avšak „nebyl nahrazen“ nevýhodnější úvěrovou smlouvou. Úvěrová smlouva totiž nebyla určena ke splacení syndikovaného úvěru, ale „na výplatu dividendy, nerozděleného zisku a dalších rozdělitelných zdrojů“, k čemuž mělo dojít na základě dohody o započtení závazků ze dne 12. 7. 2010.

[7] Soud nevyzýval žalobkyni podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť podle judikatury Nejvyššího soudu není poučení na místě v případě, že je prokázáno, že se skutek nestal.

[8] Pro případ, že by „žaloba byla chápána také tak, že okolnosti předčasného splacení úvěru jsou zde vylíčeny toliko informativně“, se soud prvního stupně zabýval též otázkou, zda žalovaní porušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře při uzavírání úvěrové smlouvy a jejího dodatku s NWR.

[9] Vzhledem k tomu, že NWR jako jediná akcionářka žalobkyně rozhodla „o výplatě vlastních zdrojů žalobkyně, muselo představenstvo ‚najít‘ prostředky“, které na uhrazení pohledávky použije. Výhoda prostředků získaných z cizích zdrojů podle soudu spočívala v možnosti „daňové odpočitatelnosti úroků z takto čerpaného úvěru“, neboť úvěr byl „sjednán na základě tržních předpokladů, což v daném případě prokazují … nabídky dvou nezávislých bank“. Uzavření úvěrové smlouvy s NWR „za obdobných nákladů“ jako u bankovního úvěru bylo pro žalobkyni „méně rizikové“, neboť NWR mohla využít kapitalizace pohledávky a „žalobkyni v rozsahu poskytnutých prostředků oddlužit“. Žalovaní tak při výkonu své funkce jednali s péčí řádného hospodáře.

[10] Ještě před vyhlášením rozsudku, při jednání soudu prvního stupně konaném dne 6. 6. 2022, soud část žaloby, „kterou se žalobkyně domáhá, aby soud zavázal žalované společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1.773.408.706 Kč s příslušenstvím, a tvrdí přitom …, že žalobkyni vznikla jednáním žalovaných škoda ve výši (i) 18.897.500.025 Kč odpovídající vyplacenému zisku a ostatních kapitálových fondů, a (ii) 2.786.785.110 Kč odpovídající úrokovým nákladům spojeným s financováním výplaty zisku a ostatních kapitálových fondů v letech 2010 a 2012, které byly skutečně vyplaceny NWR“, podle § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil „k samostatnému projednání a rozhodnutí“. Řízení o vyloučené věci bylo dále vedeno pod sp. zn. 28 Cm 100/2022.

[11] Usnesením ze dne 11. 7. 2022, č. j.

28 Cm 100/2022-9, vyzval soud žalobkyni k odstranění vad žaloby, jež byla vyloučena k samostatnému řízení, a poučil ji podle § 43 odst. 2 o. s. ř.

[12] Usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 28 Cm 100/2022-128, soud žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), neboť žalobkyně ani přes výzvu soudu vady žaloby neodstranila a žaloba je neurčitá a neprojednatelná.

[13] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 Cmo 49/2023-152, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[14] Učinil tak proto, že Krajský soud v Ostravě o předmětu řízení vymezeným žalobou v celém rozsahu rozhodl rozsudkem ze dne 6. 6. 2022, č. j. 28 Cm 65/2018-566, a tak byl předmět (původního) řízení zcela vyčerpán. Odvolací soud uvedl, že důvodem k vyloučení věci k samostatnému řízení nemohou být odlišná (duplicitní) skutková tvrzení vedoucí k téže žalované částce. K vyloučení věci k samostatnému řízení pak nemohlo dojít již z důvodu, že soud prvního stupně považoval žalobu týkající se vylučované věci za neprojednatelnou.

[15] Poté Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vydaný v řízení vedeném pod (původní) sp. zn. 28 Cm 65/2018 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý až šestý výrok).

[16] Podle odvolacího soudu „rozhodnutím soudu prvního stupně o vyloučení části věci fakticky k žádnému vyloučení nedošlo, přičemž napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení z pohledu všech žalobních tvrzení“. Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně správně zabýval pouze „úrokovým diferenciálem“, neboť „z obsahu žaloby … je bez pochybností zřejmé, že se jí žalobkyně po žalovaných domáhá (pouze) náhrady škody v podobě rozdílu úroků uhrazených při nejnižší možné úrokové marži podle úvěrové smlouvy a úroků uhrazených při nejvyšší možné úrokové marži podle smlouvy o syndikovaném úvěru“. Tento závěr odvolací soud vyslovil již v usnesení ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 Cmo 49/2023-152, a neshledal důvod odchýlit se od něj ani v tomto řízení.

[17] Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou podjatosti soudkyně soudu prvního stupně Mgr. Pavly Halfarové (dále též jen „P. H.“), když její vyjádření pronesené na konci ústního odůvodnění vyhlášeného rozhodnutí (týkající se případné odpovědnosti za zbytečně vynaložené náklady soudního sporu a povinnosti členů statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře) „nesvědčí o její zaujatosti vůči žalobkyni“ a lze je pouze „označit za nadbytečné“.

[18] Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „žalobní skutek se nestal“.

[19] Podle § 42 a 79 o. s. ř. je žalobkyně „odpovědná za vymezení žalobního skutku“, který vymezila „jako vzájemně provázaný a na sebe navazující souhrn jednotlivých jednání či událostí, přičemž tímto souhrnem … měla být žalobkyni žalovanými způsobena škoda ve výši 1.773.408.706 Kč“.

Žalobkyně pak žalovaným vytýkala především skutečnost, že syndikovaný úvěr splatili dne 18. 5. 2010 a že tak učinili v souvislosti „s návrhem představenstva na rozdělení zisku a dalších složek vlastního kapitálu a po schválení uzavření úvěrové smlouvy za účelem financování rozdělení zisku a dalších složek vlastního kapitálu“.

[20] Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně byl však syndikovaný úvěr splacen již 27. 4. 2010 bez souvislosti „s návrhem představenstva na rozdělení zisku a dalších složek vlastního kapitálu, ani se záměrem uzavřít úvěrovou smlouvu, ani s rozhodnutím NWR o rozdělení zisku a dalších složek vlastního kapitálu“. Jak uvedla sama žalobkyně, o záměru NWR o rozdělení zisku a dalších složek vlastního kapitálu se představenstvo dozvědělo až dne 17. 5. 2010. Dne 18. 5. 2010 byl splacen odlišný úvěr, poskytnutý žalobkyni NWR na základě smlouvy „Payment Agreement“ uzavřené dne 26. 4. 2010.

[21] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva“, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, případně které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, anebo mají být vyřešeny jinak. Jedná se o otázky:

1) „zda je po právu, pokud nárok uplatněný žalobou obsahoval výčet a popis rozhodujících skutkových okolností, avšak soudy se zabývaly pouze jejich částí (neopomenutá část) a zbylá část (opomenutá část) nebyla věcně projednána“,

2) „zda je po právu, pokud o možnosti věcného neprojednání (opomenuté) části žaloby nebyla dovolatelka poučena podle § 43 o. s. ř.“, 3) „zda je po právu, pokud k názoru soudu vedoucímu k rozhodnutí o věcném neprojednání opomenuté části žaloby se nemohla dovolatelka vyjádřit v žádné fázi soudního řízení a nebyla poučena podle § 118a o. s. ř.“, 4) „zda je po právu, pokud soud zamítnul nárok uplatněný žalobou (v neopomenuté části), protože tvrzený skutek se nestal, navzdory tomu, že ze skutkového stavu zjištěného soudem plyne, že v porovnání s vylíčením skutku v žalobě je dána totožnost jednání a/nebo totožnost následku (přestože popis skutkových okolností v žalobě se lišil od skutkového stavu zjištěného soudem)“, 5) „zda je po právu, pokud soud zamítnul nárok uplatněný žalobou (v neopomenuté části), protože tvrzený skutek se nestal, navzdory tomu, že ze skutkového stavu zjištěného soudem plyne, že jednání nebo následek popsaný v žalobě je shodný se zjištěným skutkovým stavem alespoň částečně, když je dána shoda mezi popsanými a zjištěnými skutkovými okolnostmi charakterizujícími jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace“, 6) „zda je po právu, pokud soud zamítnul nárok uplatněný žalobou (v neopomenuté části), protože tvrzený skutek se nestal, jak byl v žalobě popsán, avšak soud nepoučil dovolatelku dle § 118a o.

s. ř. a/nebo nepostupoval podle § 118 o. s. ř. před vydáním rozhodnutí ve věci a svůj postup odůvodnil tak, že není důvodu pro postup soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř., pokud žaloba byla zamítnuta na základě zjištěného skutkového stavu a nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno“, a 7) „zda je po právu, pokud z napadeného rozsudku není možné seznat důvody, které vedly odvolací soud k závěrům vyjádřeným v napadeném rozsudku“.

[22] Podle dovolatelky odvolací soud především pochybil tím, že pokládal žalobu za projednanou jako celek, ačkoli pominul „skutková vymezení žaloby“ spočívající v tom, že „žalovaní (z čehož někteří jednající ve střetu zájmů) v rozporu s právními předpisy převedli majetek dovolatelky na NWR (na základě protiprávního rozdělení vlastního kapitálu dovolatelky), resp.

vytvořili dluh vůči dovolatelce, a tím jí způsobili škodu ve výši nejméně celé žalované částky; žalovaní (jednající ve střetu zájmů) opomenuli vytvářet faktické majetkové rezervy na útlum důlní činnosti a faktické majetkové rezervy na ztrátová období, a tím dovolatelce způsobili škodu ve výši celé žalované částky; žalovaní nevedli řádně účetnictví, když opomenuli vytvářet účetní rezervy na útlum důlní činnosti, a opomenuli řádně zaúčtovat rezervy na dluhy z ručení za NWR vůči třetím osobám“. Soud prvního stupně tuto „část žaloby“ vyčlenil do samostatného řízení, odvolací soud však řízení o této „části žaloby“ zastavil. Uvedená „část žaloby“ tak nebyla věcně projednána.

[23] Dovolatelka, odkazujíc na judikaturu Ústavního soudu, má též za to, že ji měl odvolací soud poučit podle § 43 o. s. ř. Jestliže odvolací soud dovodil, že „bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení z pohledu všech žalobních tvrzení“, ač neprojednal skutky uvedené výše, je zřejmé, že mu „nebyl předmět řízení seznatelný“.

[24] Nadto odvolací soud o tomto svém názoru dovolatelku nepoučil podle § 118a o. s. ř., a neumožnil jí tak se k jeho názoru o projednání celého předmětu řízení vyjádřit.

[25] Odkazujíc na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se „žalobní skutek nestal“. Vymezení pojmu žalobního skutku nevyžaduje, aby „skutkové okolnosti byly vylíčeny zcela přesně“, ale postačí, pokud „z vylíčení skutkových okolností plyne dostatečně určitý závěr o základu žaloby, který je nezaměnitelně vymezen … tím, že jsou popsány okolnosti, ze kterých je každý žalobní skutek složen, a to tedy buď popis jednání … nebo popis následku jednání“.

Rozhodující skutkovou okolností z hlediska totožnosti jednání je podle dovolatelky „ukončení výhodné smlouvy a/nebo uzavření nevýhodné smlouvy“, čímž došlo k porušení péče řádného hospodáře. Není přitom rozhodné, zda byl syndikovaný úvěr splacen dne 27. 4. 2010 nebo dne 18. 5. 2010, ani zda to mělo souvislost s rozdělením vlastního kapitálu žalobkyně. Totožnost jednání mezi „popsaným a zjištěným skutkovým stavem“ je podle dovolatelky dána tím, že smlouva o syndikovaném úvěru byla ukončena a úvěrová smlouva byla uzavřena, a totožnost následku je dána tím, že „úrokové platby byly zaplaceny dovolatelkou ve prospěch NWR“.

[26] Pro případ, že by se zjištěný skutkový stav odchyloval od v žalobě popsaného skutkového stavu, má dovolatelka za to, že „jednání nebo následek (případně obojí) jsou shodné alespoň částečně, a je dána shoda v podstatných okolnostech, protože mj. skutkové okolnosti charakterizují následek z hlediska jeho právní kvalifikace (tj. náhrady škody za porušení péče řádného hospodáře)“.

[27] Dovolatelka, odkazujíc na ustálenou judikaturu přijatou k § 118a o. s.

ř., se domnívá, že odvolací soud porušil svou povinnost vyplývající z tohoto ustanovení, když dovolatelku nepoučil o tom, že je možné věc po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru účastníka, nepoučil ji, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení a že nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti (jež se měly týkat doby čerpání úvěrové smlouvy, účelu úvěrové smlouvy, splacení syndikovaného úvěru), nebo je uvedla neúplně.

[28] Podle dovolatelky je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť není patrné, jaké úvahy vedly odvolací soud k závěru, že žaloba byla projednána jako celek a že se žalobní skutek nestal. Odvolací soud se především nevyjádřil k otázce totožnosti jednání a totožnosti následku. Nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu dovolatelka shledává též v okolnosti, že soud nezdůvodnil, proč neprovedl jí navržené důkazy.

[29] Dovolatelka též namítá, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně soudu prvního stupně P. H. To vyplývá z jejího sdělení, jež závěrem na jednání soudu konaném dne 6. 6. 2022 adresovala dovolatelce, členům jejího představenstva a právnímu zástupci, podle něhož „tak, jako dnes tady stojí žalovaní a čelí žalobě na porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, může se stát, že někdy příště se tady setkáme v opačném gardu a bude se posuzovat jednání s péčí řádného hospodáře osob jednajících za dovolatelku, které vyvolaly toto řízení a pokračovaly v něm, přestože již pouhým nahlédnutím do účetních dokladů je zřejmé, že ta žaloba byla vystavena na skutku, který se nikdy nestal“.

[30] Toto sdělení podle dovolatelky „zakládá objektivně důvodné pochybnosti o tom, že soudkyně při rozhodování nejednala nestranně“. Není totiž zřejmé, odkud se soudkyně dozvěděla, že se má v budoucnu „údajně“ posuzovat otázka péče řádného hospodáře osob jednajících za dovolatelku, či že se „setkáme v opačném gardu“. Stejně tak není zřejmé, proč toto soudkyně dovolatelce sdělovala. Dovolatelka má za to, že takové „poučování“ účastníků soudu nepřísluší. „Nezákonnost“ tohoto postupu pak dokládá též odůvodnění odvolacího soudu, podle něhož byla tato poznámka soudkyně „nadbytečná“.

[31] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně.

[32] Žalovaní ve vyjádřeních k dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, anebo aby je jako nedůvodné zamítl.

[33] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky určitosti předmětu řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.

[34] Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec první). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec druhý).

[35] Podle § 79 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

[36] Z ustálené judikatury dovolacího soudu se podává, že: 1) Údaj o tom, čeho se navrhovatel návrhem domáhá (tzv. petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby navrhovatel vymezil petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné.

Přesný, určitý a srozumitelný petit není jen vyjádřením formálních náležitostí návrhu na zahájení řízení, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které navrhovatel zahájením řízení sledoval. 2) Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit.

Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny.

3) Žalobní petit je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. 4) Žalobní petit je nesprávný, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné. Žalobní petit musí vycházet z vylíčených rozhodných skutečností; v případě, že nevychází z těchto skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností, a kdy proto nelze dovodit, na základě čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout, je žalobní petit rovněž nesprávný, i když je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný.

Nesprávný je též takový žalobní petit, v němž došlo k chybám v psaní nebo v počtech anebo k jiným zřejmým nesprávnostem. 5) Vadný je i takový petit žaloby, který je v rozporu s vylíčením rozhodných skutečností obsaženým v žalobě. 6) Jestliže žalobce požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit.

Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody. 7) Neobsahuje-li návrh na zahájení řízení všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitý či nesrozumitelný, předseda senátu usnesením navrhovatele vyzve, aby návrh doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu návrh na zahájení řízení opraven nebo doplněn a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením návrh odmítne, byl-li navrhovatel o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.

s. ř.). Srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4726/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, a ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2230/2021, a v nich obsaženou judikaturu.

[37] V projednávané věci se dovolatelka domáhá náhrady škody v podobě rozdílu úroků uhrazených při nejnižší možné úrokové marži podle úvěrové smlouvy a úroků uhrazených při nejvyšší možné úrokové marži podle smlouvy o syndikovaném úvěru, kterou jí měli žalovaní způsobit tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře předčasně splatili výhodný syndikovaný úvěr a poté uzavřeli pro dovolatelku méně výhodnou úvěrovou smlouvu. Výše tvrzené škody se podle dovolatelky rovná částce 1.773.408.706 Kč.

[38] Dovolatelka se však (jak je patrné z bodu 12. a 13. žaloby a zejména z jejího přednesu při jednání soudu konaném dne 6. 6.

2022) domáhá též náhrady škody ve výši 18.897.500.025 Kč vzniklé jí v důsledku tvrzeného protiprávního jednání žalovaných spočívajícího v tom, že rozhodli o výplatě zisku a „ostatních kapitálových fondů“ v letech 2010 a 2012 v rozporu s § 178 odst. 2 a § 179 obch. zák., s dobrými mravy a s povinností loajality vůči dovolatelce a tuto výplatu též realizovali, a náhrady škody ve výši 2.786.785.110 Kč odpovídající úrokovým nákladům spojeným s financováním výplaty zisku a „ostatních kapitálových fondů“ v letech 2010 a 2012.

[39] V petitu žaloby se však dovolatelka domáhá zaplacení toliko částky 1.773.408.706 Kč, aniž by jasně a zřetelně uvedla, kterou z výše uvedených tvrzených škod tato částka představuje.

[40] Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka v žalobě požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), avšak neuvádí peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit.

[41] Uzavřel-li v této situaci odvolací soud, že „z obsahu žaloby … je bez pochybností zřejmé, že se jí dovolatelka po žalovaných domáhá (pouze) náhrady škody v podobě rozdílu úroků uhrazených při nejnižší možné úrokové marži podle úvěrové smlouvy a úroků uhrazených při nejvyšší možné úrokové marži podle smlouvy o syndikovaném úvěru“, je tento jeho závěr nesprávný.

[42] Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[43] Dovolatelka namítá zmatečnostní vadu uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Dovolací soud však existenci této vady neshledal.

[44] Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

[45] Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod. (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011).

[46] Pouhá skutečnost, že soudkyně P. H. na závěr jednání soudu konaného dne 6. 6.

2022 zdůraznila povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře též při podání žaloby a v průběhu vedení soudního řízení, hypotézu § 14 odst. 1 o. s. ř. nenaplňuje.

[47] Namítá-li dovolatelka též nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí; nehledě k tomu, že podle přesvědčení Nejvyššího soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům § 157 o. s. ř., není pochyb o tom, že dovolatelkou vytýkané (tvrzené) nedostatky nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[48] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatelky, rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[49] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

[50] V dalším řízení bude úkolem soudu prvního stupně postupovat podle § 43 o. s. ř., tj. vyzvat dovolatelku k odstranění shora popsané neurčitosti žaloby.

[51] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.