27 Cdo 2931/2020-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyň a) BONTONFILM a. s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, PSČ 110
00, identifikační číslo osoby 26737493, a b) Filmexport Home Video s. r. o., se
sídlem v Praze 2, Na Moráni 1957/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby
49689193, obou zastoupených JUDr. Janem Křivánkem, advokátem, se sídlem v Praze
8, Pernerova 294/13, PSČ 186 00, proti žalovanému P. D., narozenému XY,
naposledy bytem XY, t. č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem V. K.,
advokátem, se sídlem XY, o zaplacení 162.460 Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 57/2015, o dovolání žalobkyň proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 7 Co 31/2019-288,
Dovolání se odmítá.
(výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV., V. a VI.). [2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyň v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první
výrok) a ve výrocích III., IV., V. a VI. je zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu prvního výroku) podaly
žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 238 odst. 1 písm. c) a §
243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. [4] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího
soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobkyň majících odlišný
skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč. [5] I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti
dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého
plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může
být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním
napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu). [6] Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více
samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k
jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny
v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011,
ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29
Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo
1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením
ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18). [7] V poměrech projednávané věci dovolání směřuje proti výroku rozsudku
odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o souhrnném nároku na
zaplacení částky 162.460 Kč s příslušenstvím, který se však skládá z více
samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na
náhradu škod způsobených tím, že žalovaný umístil bez svolení nositelů
autorských práv rozmnoženiny jednotlivých autorských děl na internetový server
www.youtube.com, a tato autorská díla tak sděloval veřejnosti. [8] Jednáním žalovaného spočívajícím v neoprávněném sdělení veřejnosti
filmu „Ovoce stromů rajských jíme“ měla žalobkyni a) vzniknout škoda
sestávající
– z ušlého zisku ve výši 38.392 Kč jakožto odměny, která by byla obvyklá za
získání takové licence v době neoprávněného nakládání s autorským dílem ve
smyslu § 40 odst. 4 zákona č.
121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), a
– z ušlého zisku ve výši 149 Kč spočívajícího v nerealizovaném prodeji jedné
rozmnoženiny výše uvedeného autorského díla, kterou by si musel žalovaný
zakoupit, aby s ní mohl nakládat. [9] Žalobkyni b) měla vzniknout škoda sestávající z ušlého zisku
spočívajícího v nerealizovaném prodeji jedné rozmnoženiny autorského díla,
kterou by si musel žalovaný zakoupit, aby s ní mohl nakládat, a z ušlého zisku,
o který byly její tržby za prosinec 2011 a leden 2012 nižší, než byl pravidelně
očekávaný zisk z prodeje jejích legálních výrobků, a to konkrétně:
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Bílá nemoc“,
– ve výši 299 Kč a 15.377 Kč za film „Bláznova kronika“,
– ve výši 99 Kč a 15.377 Kč za film „Ďáblova past“,
– ve výši 100 Kč a 15.377 Kč za film „Daleká cesta“,
– ve výši 59 Kč a 15.377 Kč za film „Krakatit“,
– ve výši 199 Kč a 15.377 Kč za film „Limonádový Joe aneb Koňská opera“,
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Pyšná princezna“ a
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Vyšší princip“. [10] Jelikož neoprávněné užití každého autorského díla bylo v dané věci
samostatným případem a o každém z uplatněných („dílčích“) nároků by mohlo být
vedeno samostatné řízení s potenciálně rozdílným výsledkem, a to právě vzhledem
k tomu, že každý z nároků má odlišný skutkový základ, přičemž ani jedna z výše
uvedených částek (nároků se samostatným skutkovým základem), které tvoří
předmět dovolacího řízení, nepřevyšuje zákonný limit 50.000 Kč, a jelikož ve
věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je
přípustnost dovolání vyloučena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod číslem 4/2021 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008,
sp. zn. III. ÚS 307/05, ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 363/17, či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18). [11] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení
poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného
rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6.
2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013,
a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný
pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[12] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval,
když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a
řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu