27 Cdo 311/2023-341
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců a) Z. K., a b) B. K., společně zastoupených Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalované B. V., zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, se sídlem v Brně, Skalky 2918/28, PSČ 616 00, o zaplacení 565.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 20/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 28 Co 85/2022-299, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.338,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupce.
příslušenstvím (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vyšel přitom zejména z toho, že:
1) Žalovaná nabyla spolu s otcem žalobců do bezpodílového spoluvlastnictví manželů družstevní podíl v Okresním stavebním bytovém družstvu (dále jen „bytové družstvo“), s nímž byl spojen nájem družstevního bytu. 2) Jejich manželství bylo rozvedeno dne 14. 2. 1998, avšak nedošlo k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
3) Otec žalobců (bývalý manžel žalované) zemřel dne XY. 4) Podle usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 8. 2016, č. j. 35 D 360/2016-89, nabyli žalobci v pozůstalostním řízení „právo na vypořádání společného družstevního podílu v Okresním stavebním bytovém družstvu (…) odpovídající ke dni úmrtí zůstavitele jedné polovině výše uvedeného družstevního podílu“.
5) Žalovaná dne 6. 9. 2017 převedla družstevní podíl za kupní cenu 1.130.000 Kč, aniž by žalobcům poskytla odpovídající plnění v rozsahu (celkově) jedné poloviny kupní ceny (565.000 Kč). K převodu družstevního podílu si od žalobců vyžádala plné moci.
[3] Soud prvního stupně, vycházeje z toho, že do tří let od rozvodu manželství a zániku „společného jmění manželů“ nedošlo ani k dohodě bývalých manželů, ani k rozhodnutí soudu o zrušení jejich společného nájmu družstevního bytu a určení, kdo z nich bude jako člen bytového družstva dále nájemcem bytu, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 354/2015, dovodil, že hodnota členského podílu přešla v souladu s § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), do režimu podílového spoluvlastnictví bývalých manželů s tím, že každému z bývalých manželů náležela jedna polovina této hodnoty.
[4] Každý ze žalobců tak podle soudu „pravomocně nabyl dědictví, jehož součástí je nikoliv právo na vypořádání družstevního podílu s žalovanou, odpovídající ke dni úmrtí zůstavitele jedné polovině členského podílu (jak je uvedeno v rozhodnutí o pozůstalosti), ale jedna polovina členského podílu v bytovém družstvu [§ 737 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále jen „z. o. k.“], jak vyplývá z § 1633 a § 1635 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle nichž dědí žalobci pozůstalost stejným dílem.“
[5] Jestliže žalovaná, jakožto spoluvlastnice družstevního podílu (se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné poloviny) a zmocněnkyně žalovaných (jimž každému náležel spoluvlastnický podíl na družstevním podílu o velikosti jedné čtvrtiny), tento družstevní podíl prodala, zaniklo ke dni převodu družstevního podílu společné členství žalobců a žalované v bytovém družstvu. Každému ze žalobců tak náleží jedna čtvrtina obvyklé hodnoty družstevního podílu, jež odpovídá sjednané kupní ceně.
[6] Městský soud v Praze jako soud odvolací ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok), maje skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda nedošlo-li za předchozí právní úpravy po rozvodu manželství ke zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu a společného nájmu družstevního bytu na základě dohody či rozhodnutím soudu, trvalo společné členství manželů v bytovém družstvu a trval společný nájem bytu manžely, a to až do smrti jednoho z manželů, či zda marným uplynutím zákonné lhůty k vypořádání „společného jmění manželů“ (dohodou či soudním rozhodnutím) došlo k transformaci družstevního podílu, včetně členství v družstvu, ze zákona na podílové spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy předmětem dědictví po zemřelém manželovi je spoluvlastnický podíl na družstevním (členském) podílu.
[8] Dovolatelka má za to, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3689/2010.
[9] Podle přesvědčení dovolatelky nebyly společný nájem a tudíž ani společné členství v bytovém družstvu po rozvodu jejího manželství s otcem žalobců zrušeny dle § 705 odst. 2 obč. zák. a trvaly až do okamžiku smrti bývalého manžela. Smrtí bývalého manžela došlo k zániku společného členství a dovolatelka se stala jedinou členkou družstva a jedinou nájemkyní (dle § 707 odst. 2 obč. zák.) s povinností vypořádat hodnotu členských práv a povinností, tedy vyplatit žalobcům polovinu hodnoty členských práv a povinností (družstevního podílu).
[10] Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, kterým „upravil“ závěr pozůstalostního řízení, čímž konstatoval, že žalobcům nenáleží právo na vypořádání, ale přímo polovina podílu v bytovém družstvu. Na základě uvedeného odvolací soud přiznal žalobcům žalovanou částku. Dovolatelka však činí spornou výši uplatněného nároku, neboť rozhodným okamžikem (zrušení společného nájmu a společného členství v bytovém družstvu) pro určení obvyklé ceny družstevního podílu je smrt bývalého manžela, nikoliv uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu. Náleží-li žalobcům právo na vypořádání, nemohlo dojít prodejem předmětného družstevního podílu k bezdůvodnému obohacení dovolatelky na úkor žalobců (jak tvrdí odvolací soud).
[11] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně označenému soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalobci považují napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nepřípustné, popřípadě nedůvodné. Zdůrazňují, že dovolatelka se na jejich úkor bezdůvodně obohatila, ponechala-li si celou kupní cenu za převedený družstevní podíl, bez ohledu na to, zda žalobci nabyli přímo spoluvlastnický podíl na družstevním podílu, či zda nabyli právo na vypořádání poloviny hodnoty družstevního podílu.
III. Přípustnost dovolání
[13] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[14] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro zodpovězení dovolatelkou předestřené otázky, jež dosud nebyla v souvislostech obdobných jako v projednávané věci Nejvyšším soudem vyřešena. IV. Důvodnost dovolání
[15] Podle § 705 odst. 2 obč. zák. nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
[16] Podle § 707 odst. 2 obč. zák. jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců.
[17] Podle § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.
[18] Podle § 737 z. o. k. na dědice družstevního podílu přechází nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu, včetně práv a povinností s tím spojených (odstavec první). Družstevní podíl, který byl ve společném jmění manželů, přechází na pozůstalého manžela; k tomu se přihlédne při vypořádání dědictví (odstavec druhý).
[19] Podle § 739 odst. 2 z. o. k. společné členství manželů zaniká vypořádáním společného jmění manželů nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle občanského zákoníku.
[20] Právní úprava účinná od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013 připouštěla společný nájem družstevního bytu (a tudíž i společné členství v bytovém družstvu) toliko v případě manželů (§ 700 odst. 3 obč. zák.). Společný nájem bytu ani členství v bytovém družstvu nezanikalo jako společné jmění manželů zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.), ale až na základě jiné právní skutečnosti (§ 705 odst. 2 obč. zák.). Jinou právní skutečností se rozuměla dohoda manželů, rozhodnutí soudu (§ 705 odst. 2 obč. zák.) nebo smrt jednoho z manželů (§ 707 odst. 2 obč. zák.) [viz dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3689/2010].
[21] Dokud nenastala jedna z uvedených právních skutečností, zůstávali bývalí manželé jak společnými nájemci družstevního bytu, tak společnými členy družstva. Zemřel-li jeden z bývalých manželů, zůstal (výlučným) členem bytového družstva a (výlučným) nájemcem družstevního bytu druhý z bývalých manželů, k čemuž soud přihlédl v řízení o dědictví (§ 702 odst. 2 obč. zák., per analogiam – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1285/2000, ze dne 21. 1. 2016, sp. zn.
26 Cdo 3531/2015, či ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3865/2017).
[22] Jelikož podíl v bytovém družstvu nebyl považován za věc v právním smyslu, ale (pouze) za tzv. jinou majetkovou hodnotu (§ 118 odst. 1 obč. zák.), uplatňovala se na něj právní úprava (spolu)vlastnictví toliko přiměřeně. Mimo jiné tak soudní praxe přiměřeně aplikovala na družstevní podíl, jenž náležel do společného jmění manželů, zákonnou nevyvratitelnou domněnku vypořádání podle § 150 odst. 4 obč. zák. Na družstevní podíl se tedy po marném uplynutí lhůty určené v posledně uvedeném ustanovení hledělo, jako by byl v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů (kteří zůstávali společnými nájemci a společnými členy bytového družstva). Nicméně dělo se tak pro účely majetkového vypořádání mezi bývalými manžely; zemřel-li jeden z manželů, předmětem dědictví se nestával spoluvlastnický podíl na družstevním podílu, nýbrž toliko právo na vypořádání s druhým z manželů, jenž se stal výlučným členem bytového družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu (viz předchozí odstavec).
[23] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2380/2007, a ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3689/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3838/2017.
[24] Shora popsané závěry platí obdobně i při výkladu právní úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů a společného nájmu družstevního bytu účinné do 31. 7. 1998.
[25] Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je situace částečně odlišná.
[26] Podíl v obchodní korporaci (a tedy i podíl v bytovém družstvu) je věcí v právním smyslu [§ 31 z. o. k., § 489 o. z.; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016 (uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, či ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4550/2018, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1018/2021, odst. 28]. Společnými členy bytového družstva mohou být i jiné osoby než manželé (§ 32 odst. 5 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, resp. § 32 odst. 4 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021).
[27] Společné členství bývalých manželů v bytovém družstvu zaniká dle § 739 z. o. k. buď vypořádáním společného jmění manželů, nebo marným uplynutím lhůty pro vypořádání společného jmění manželů. Stanou-li se bývalí manželé v důsledku marného uplynutí lhůty pro vypořádání společného jmění manželů podílovými spoluvlastníky družstevního podílu a zemře-li následně jeden z nich, přechází na dědice jeho spoluvlastnický podíl na družstevním podílu (a nikoliv, jako tomu bylo za předchozí právní úpravy, toliko právo na vypořádání vůči druhému z bývalých manželů).
[28] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci došlo k rozvodu manželství dovolatelky a otce žalobců za právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 (jež je také rozhodná pro vypořádání jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 1999, sp. zn.
31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či obdobně pro navazující právní úpravu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 599/2018, a judikaturu v něm citovanou), ale ke smrti otce žalobců došlo až za účinnosti stávající právní úpravy, je třeba zvážit, podle které z těchto úprav je namístě věc posoudit.
[29] Ke dni 31. 12. 2013 byli dovolatelka a její bývalý manžel společnými členy bytového družstva a společnými nájemci družstevního bytu. Na jejich podíl v bytovém družstvu se hledělo, jako by byl v jejich podílovém spoluvlastnictví (za přiměřeného použití právní úpravy spoluvlastnictví) a jejich podíly byly stejné (srov. výše).
[30] Ke dni 1. 1. 2014 se (i jejich) podíl v bytovém družstvu stal věcí v právním smyslu a na jeho regulaci od tohoto dne dopadala (mimo jiné) právní úprava (spolu)vlastnického práva v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (§ 3028 odst. 2 o. z.).
[31] Jelikož žádná právní norma neurčuje jinak, zůstali oba (do smrti bývalého manžela dovolatelky) společnými členy bytového družstva a společnými nájemci družstevního bytu (změna právní úpravy neměla vliv na trvání společného členství a společného nájmu). S ohledem na zákaz pravé zpětné účinnosti nelze opak dovozovat ani z § 739 odst. 2 z. o. k., jenž na projednávanou věc nedopadá ratione temporis (srov. ostatně výslovně § 775 z. o. k.).
[32] Na dědění po bývalém manželu dovolatelky (otci žalobců) se v souladu s § 3069 o. z. použije právní úprava účinná ke dni jeho smrti (tedy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jelikož od 1. 1. 2014 byl zůstavitel spoluvlastníkem družstevního podílu jakožto věci v právním smyslu (se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné poloviny), stal se předmětem dědictví tento spoluvlastnický podíl na družstevním podílu, který žalobci nabyli rovným dílem (každý tedy spoluvlastnický podíl o velikosti jedné čtvrtiny).
[33] Prodala-li následně dovolatelka družstevní podíl (jako jeho spoluvlastnice a jako zmocněnkyně žalobců, spoluvlastníků družstevního podílu), a obdržela-li celou kupní cenu, je povinna vydat každému ze žalobců čtvrtinu takto získané kupní ceny
(§ 2432 odst. 2 o. z.).
[34] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu je tudíž (co do výsledku) správný.
[35] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti, dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
[36] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobcům vzniklo vůči dovolatelce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
[37] Náklady žalobců se sestávají z odměny jejich zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. 2. 2023) podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.
177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 9.460 Kč, jež se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %, tj. na částku 7.568 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.620,78 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému ze žalobců k tíži dovolatelky celkem 9.338,78 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou se oprávnění domáhat jeho výkonu.