U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci žalobce S. M., o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2013, č. j. 57 Co
784/2013-90, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 Nc 1/2014, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. dubna
2015, č. j. 8 Co 129/2015-35, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. března 2015, č. j. 82 Nc 1/2014-18,
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro
zmatečnost a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 10. dubna 2015, č. j. 8 Co 129/2015-35, Krajský soud v Ostravě
k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jelikož dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil,
že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), Okresní soud v Ostravě ho
usnesením ze dne 13. března 2017, č. j. 82 Nc 2/2016-42, doručeným žalobci dne
17. března 2017, vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a poučil
ho, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací
řízení zastaveno. Žalobce (podáním ze dne 24. března 2015) požádal (mimo jiné) o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen
advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické
vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s
výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem
(odstavec čtvrtý). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit. Není-li uvedený nedostatek podmínek
řízení odstraněn, soud řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec druhý). Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního
stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro
dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015,
uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení,
neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst.
1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co
je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně
známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O
zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku
pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není
(subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února
2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). Nedoložil-li dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně své aktuální osobní a
majetkové poměry, a neosvědčil-li tak splnění podmínek upravených v § 138 odst. 1 o. s. ř., odpovídá závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nelze
přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit advokáta, ustálené
judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává, že žadatel o
osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce musí věrohodně
verifikovat své majetkové poměry. Neučiní-li tak, nelze jej ani osvobodit od
soudních poplatků, ani mu ustanovit zástupcem advokáta (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo
2282/2015, ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. února
2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016; dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne
3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, dostupné na webových stránkách Ústavního
soudu). Jelikož je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou
Nejvyššího a Ústavního soudu, a dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním
práva, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce;
je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby
bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno
povinné zastoupení dovolatele. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a
kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení
o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu