27 Cdo 4056/2017-243
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce A. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem
Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00,
proti žalovanému J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem
Večeřou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, o
zaplacení 87.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.
zn. 15 C 106/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 4. 4. 2017, č. j. 64 Co 103/2017-203, 64 Co 104/2017, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2017, č. j. 64 Co 103/2017-203,
64 Co 104/2017, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 15 C 106/2015-146, ve
znění usnesení ze dne 27. 12. 2016, č. j. 15 C 106/2015-150, uložil žalovanému
zaplatit žalobci 87.400 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok II.). Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce (jako zprostředkovatel) a žalovaný (jako zájemce) uzavřeli dne 18. 11. 2011 smlouvu o zprostředkování, jíž se žalobce zavázal zprostředkovat pro
žalovaného prodej (veřejně neobchodovatelných) akcií emitovaných společností
Pošumaví, a. s. (představujících podíl o velikosti 2,44 % základního kapitálu
společnosti). Smlouva byla uzavřena „ústně, přijetím nabídky žalobce formou
emailové zprávy zmocněnce žalovaného Z. M. N.“, dcery žalovaného (dále jen
„JUDr. Z. N.“). 2) Díky činnosti žalobce žalovaný prodal své akcie dne 7. 11. 2012 společnosti
AGRO Blatná a. s. za cenu 874.000 Kč. 3) Žalovaný „veškeré úkony související s vlastnictvím akcií činil
prostřednictvím zástupců, jimiž byli“ JUDr. Z. N., „syn žalovaného a nakonec J. při samotném prodeji akcií“. 4) Obvyklá výše provize za zprostředkování prodeje akcií „předmětného druhu“
činila v rozhodné době 5 až 15 % z prodejní ceny akcií. Na tomto základu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce (jakožto
zprostředkovatel) vyvinul činnost směřující k tomu, aby žalovaný (jakožto
zájemce) měl příležitost uzavřít „určitou smlouvu se třetí osobou“, a vznikl mu
tak nárok na provizi. Jelikož její výše nebyla sjednána, má nárok na provizi v
obvyklé výši (§ 647 odst. 1 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obch. zák.“), jež
činí 5 až 15 % z prodejní ceny akcií; žalobcem požadovaná částka (představující
10 % z prodejní ceny akcií) odpovídá obvyklé provizi. Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného ve výroku označeným rozsudkem
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud považoval za prokázané, že žalovaný měl možnost prodat své akcie
za celkovou cenu 874.000 Kč právě díky činnosti žalobce, který vlastnil akcie
téže společnosti a který dojednal prodej akcií vlastněných jak jím samotným,
tak i žalovaným, se zástupcem pozdějšího kupujícího (AGRO Blatná a. s.). Námitku žalovaného, podle níž JUDr. Z. N. nebyla oprávněna jej zastoupit při
uzavírání zprostředkovatelské smlouvy (neboť k tomu nebyla zmocněna), odvolací
soud nepovažoval za relevantní, neboť zprostředkovatelská smlouva je pro
nedostatek písemné formy (§ 33 odst. 1 a 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2013) neplatným právním úkonem (§ 40
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obč. zák.“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo
1036/2012, odvolací soud uzavřel, že žalobci svědčí právo na peněžitou náhradu
za bezdůvodné obohacení získané žalovaným tím, že žalobce pro něj
zprostředkoval prodej jím vlastněných akcií, a to ve výši odměny obvykle
poskytované za obdobné zprostředkovatelské činnosti v daném místě a čase.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné
podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), k řešení otázky pasivní věcné legitimace v řízení o zaplacení peněžité
náhrady za bezdůvodné obohacení, získané plněním z neplatné zprostředkovatelské
smlouvy, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu.
Dovolatel, odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28
Cdo 263/2010, a ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 360/2012, zdůrazňuje, že
„spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění poskytnutém na základě neplatné
smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na
to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný
nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení
i na úkor někoho jiného. Jinak řečeno, věcná legitimace, ať už aktivní nebo
pasivní, je dána pouze na straně účastníků smlouvy.“
V projednávané věci dovolatel opakovaně namítal, že JUDr. Z. N. nebyla
oprávněna za něj uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu, neboť k takovému úkonu
nebyla zmocněna. Odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval.
Přitom jde podle názoru dovolatele o „klíčovou“ okolnost pro rozhodnutí věci.
Bez ohledu na to, zda vztah mezi žalobcem a dovolatelem má být posouzen jako
smluvní či jako vztah z bezdůvodného obohacení, je nutné nejprve posoudit, zda
vůbec ke vzniku „přímého vztahu“ mezi účastníky řízení došlo. Měl-li dovolatel
jednat v zastoupení, musí být zjištěn důvod tohoto zastoupení; v opačném
případě je nutno uzavřít, že JUDr. Z. N. jednala bez plné moci a je ze svého
jednání zavázána sama (ledaže by dovolatel její jednání dodatečně schválil, což
nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokázáno). Vystupovala-li JUDr. Z. N. jako
nezmocněný jednatel, je ze svého jednání zavázána sama, bez ohledu na to, zda
je jí uzavřená smlouva platná či nikoliv. Dovolatel tudíž není v řízení pasivně
věcně legitimován.
Dále dovolatel namítá, že odvolací soud tím, že „bez výhrad akceptoval skutkový
stav popsaný v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (…), de facto
rezignoval na svoji přezkumnou funkci“. Odůvodnění napadeného rozhodnutí podle
přesvědčení dovolatele nevyhovuje požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.
Žalobce má dovolání za nepřípustné, neboť jeho „těžiště“ spočívá v „rozporování
skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně“. Zdůrazňuje, že JUDr. Z. N.
je dcerou dovolatele a advokátkou, u níž bylo legitimní předpokládat, že k
veškerým úkonům za dovolatele je řádně zmocněna. I kdyby nebyla zmocněna k
uzavření zprostředkovatelské smlouvy, šlo by v jejím případě o překročení plné
moci (udělené dovolatelem k zastupování při úkonech spojených s akciemi);
jelikož dovolatel neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas s jejím jednáním,
je jím vázán v souladu s § 33 odst. 1 obč. zák.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřené otázky
hmotného práva, již odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení
rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení
vydat (odstavec první). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný
plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z
právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých
zdrojů (odstavec druhý).
Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z
účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným
obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve
výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k citovaným ustanovením se (mimo jiné)
podává, že:
1) Mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatou
plnění z neplatného právního úkonu, jež jsou definovány v § 451 odst. 2 obč.
zák., je třeba rozlišovat.
2) Důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost účastníků smlouvy vzájemně
si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli (§ 457 obč. zák).
3) Spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou
ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v
souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v
souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor
někoho jiného. Věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze
na straně účastníků (neplatné) smlouvy.
Srov. např. dovolatelem přiléhavě citované rozsudky sp. zn. 28 Cdo 263/2010 a
sp. zn. 28 Cdo 360/2012 (jakož i rozhodnutí v nich uvedená), či rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3240/2016.
V projednávané věci odvolací soud (dovozuje, že zprostředkovatelská smlouva je
neplatná pro nedostatek písemné formy) uzavřel, že dovolatel se na úkor žalobce
bezdůvodně obohatil a je tudíž povinen za získané bezdůvodné obohacení
poskytnout peněžitou náhradu, aniž však posuzoval, zda byl stranou (neplatné)
zprostředkovatelské smlouvy.
Jak se přitom podává z výše citovaných rozhodnutí Nejvyšší soudu, jde-li o
bezdůvodné obohacení získané plněním poskytnutým na základě neplatné smlouvy,
je povinným k vydání bezdůvodného obohacení (či poskytnutí peněžité náhrady)
pouze ten, kdo je účastníkem této smlouvy.
Podle § 33 obč. zák. překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné
moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však
zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného
odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení
schválil (odstavec první). Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění
jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto
jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně
bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci
nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci
požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním
(odstavec druhý).
Stranou zprostředkovatelské smlouvy by se dovolatel mohl stát pouze tehdy,
byla-li JUDr. Z. N., vystupující jako jeho zmocněnkyně, oprávněna tuto smlouvu
za dovolatele uzavřít, anebo schválil-li dovolatel dodatečně ve lhůtě bez
zbytečného odkladu (od okamžiku, kdy se o uzavření smlouvy dozvěděl) její
jednání.
Jednala-li by JUDr. Z. N. bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný
jednatel), popř. překročila-li by při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy své
oprávnění vyplývající z plné moci udělené dovolatelem, aniž by dovolatel
následně její jednání dodatečně schválil, byla by ze svého jednání zavázána
sama (§ 33 odst. 2 obč. zák.). Dovolatel by naopak vázán nebyl a nebyl by tudíž
ani povinen k zaplacení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení získané
plněním z této neplatné smlouvy.
Jak totiž dovolatel přiléhavě zdůrazňuje, právní úprava překročení zástupčího
oprávnění, resp. jednání tzv. nezmocněného jednatele, se prosadí bez ohledu na
to, zda je smlouva uzavřená takovým neoprávněným zástupcem platná. Není-li
zastoupený bez dalšího vázán jednáním tzv. nezmocněného jednatele či jednáním
zmocněnce překračujícího oprávnění plynoucí z plné moci ani tehdy, je-li
smlouva uzavřená v jeho zastoupení platná, nemůže být tím spíše bez dalšího
vázán v případě, že smlouva uzavřená tzv. nezmocněným jednatelem či zmocněncem
překračujícím udělenou plnou moc je neplatná (např. pro nedostatek písemné
formy).
Jinak řečeno, nezmocněný jednatel, popř. zmocněnec překračující oprávnění
plynoucí z plné moci, jehož jednání zástupce dodatečně neschválil (§ 33 odst. 1
a 2 obč. zák.), je ze svého jednání zavázán sám bez ohledu na to, zda jím
uzavřená smlouva je platná či nikoliv. Není-li smlouva platná, je povinen vydat
bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy (§ 451 a násl.
obč. zák.), popř. nahradit škodu způsobenou jeho jednáním (§ 33 odst. 2 in fine
obč. zák.) [srov. též důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp.
zn. 28 Cdo 3232/2016, a ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4673/2016].
Bez posouzení, zda JUDr. Z. N. byla oprávněna zprostředkovatelskou smlouvu za
dovolatele uzavřít, nelze učinit závěr, zda se dovolatel stal smluvní stranou
této smlouvy a zda je tak pasivně věcně legitimován k zaplacení peněžité
náhrady za bezdůvodného obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy.
Jestliže se odvolací soud touto otázkou nezabýval, je jeho právní posouzení
věci neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Dospěje-li odvolací soud v dalším řízení k závěru, že JUDr. Z. N. nebyla
oprávněna za dovolatele zprostředkovatelskou smlouvu uzavřít, posoudí, zda
toliko překročila dovolatelem udělenou plnou moc, či zda (přestože je
advokátkou) jednala zcela bez zástupčího oprávnění (jako tzv. nezmocněný
jednatel). Jak totiž správně uvádí žalobce ve vyjádření k dovolání, v případě
překročení plné moci spojuje zákon (§ 33 odst. 1 obč. zák.) dodatečné schválení
s nečinností zastoupeného, kdežto v případě jednání tzv. nezmocněného jednatele
je nutné aktivní jednání zastoupeného (nečinnost zastoupeného má za následek,
že jednáním není vázán). K rozlišení obou situací srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2494/2016, uveřejněný pod
číslem 148/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z téhož rozhodnutí se
pak podává, že dodatečné schválení právního úkonu je možné učinit jak výslovně
(písemně nebo ústně), tak i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co
chtěl účastník projevit. Řečené platí i tehdy, vyžaduje-li právní předpis pro
dodatečně schvalovaný právní úkon písemnou formu.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta
první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se
podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu