27 Cdo 4056/2018-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v exekuční věci
oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem v
Praze 9, Sokolovská 217/42, PSČ 190 22, identifikační číslo osoby 00005886,
proti povinnému J. K., narozenému XY, bytem v XY, pro 808 Kč s příslušenstvím,
o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 22. 5. 2015, č. j. 54 Co 157/2015-215, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 54 Co 157/2015, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 7. 8. 2017, č. j. 4 Co 116/2017-302, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2011, č. j. 54 Co
1/2011-33, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2010, č.
j. 36 EXE 6326/2010-9, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného k
uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 808 Kč s příslušenstvím a provedením
exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D.
[2] Proti posledně uvedenému usnesení podal povinný dovolání. Obvodní
soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 5. 3. 2012, č. j. 36 EXE 6326/2010-53, zamítl
návrh povinného na ustanovení zástupce (výrok I.) a odmítl dovolání povinného
pro opožděnost (výrok II.). Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, které
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2015, č. j. 54 Co 157/2015-215,
odmítl. Proti posledně označenému usnesení Městského soudu v Praze podal
povinný žalobu pro zmatečnost. [3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 54 Co
157/2015-295, nepřiznal povinnému osvobození od soudních poplatků a neustanovil
mu zástupce z řad advokátů. K odvolání povinného Vrchní soud v Praze usnesením
ze dne 7. 8. 2017, č. j. 4 Co 116/2017-302, potvrdil usnesení soudu prvního
stupně. [4] Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež Nejvyšší
soud - aniž v souladu s § 241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přezkoumával splnění podmínky
povinného zastoupení - odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné. [5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [6] Přípustnost dovolání je upravena v § 237 až § 238a o. s. ř.; podle §
238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a
usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv,
o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží. [7] Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní
i v případě dovolání proti usnesení, jež bylo vydáno v řízení o žalobě pro
zmatečnost, kterou účastník brojí proti rozhodnutí o nařízení exekuce pro
pohledávku ve výši 808 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000
Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. [8] Srov. pro řízení o žalobě na obnovu řízení usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013 (uveřejněné pod číslem 85/2013
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo
4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016,
sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jejichž závěry se prosadí obdobně i v řízení o žalobě
pro zmatečnost (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo
1848/2017).
že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo
425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního
soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[10] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval,
když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a
řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu