27 Cdo 5544/2017-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a) A. Š., narozeného XY, bytem XY, a b) M. G., narozeného XY,
bytem XY, společně zastoupených Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem, se sídlem
v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, za účasti T., se sídlem XY,
identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí shromáždění delegátů spolku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3
pod sp. zn. 19 C 226/2016, o dovolání T. proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 13. 2. 2017, č. j. 22 Co 430/2016-115, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2017, č. j. 22 Co 430/2016-115,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2016, č. j. 19 C
226/2016-58, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Navrhovatelé se svým návrhem domáhají vyslovení neplatnosti
rozhodnutí shromáždění delegátů T. (dále jen „spolek“), které se konalo 2. 3. 2016, o odvolání A. V. z funkce předsedy výboru (statutárního orgánu) spolku a
o volbě J. M. do této funkce. [2] V návrhu na zahájení řízení navrhovatelé uvádějí, že jsou napadena i
další (dřívější) rozhodnutí shromáždění delegátů spolku, a sice:
1) rozhodnutí, kterými byli navrhovatelé 30. 3. 2011 odvoláni z funkce
předsedy a člena výboru (statutárního orgánu) spolku a kterými byli do těchto
funkcí zvoleni A.V. a M. K. (řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod
sp. zn. 19 C 62/2011), a
2) rozhodnutí, kterým byly 22. 1. 2014 přijaty nové stanovy spolku, a
kterým bylo rozhodnuto o (znovu)zvolení A. V. předsedou výboru spolku (řízení
je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 13/2015). [3] Navrhovatelé v návrhu na zahájení řízení navrhli, aby byl spolku pro
řízení vedené v projednávané věci ustanoven (procesní) opatrovník podle § 29
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
[dále jen „návrh“], což odůvodnili tvrzením, že v současné době není „postaveno
najisto“, kdo je osobou oprávněnou jednat za spolek v řízení před soudem. [4] V zájmu „hospodárnosti a vhodnosti“ navrhli navrhovatelé, aby byl
jako (procesní) opatrovník spolku ustanoven T. H., který je (procesním)
opatrovníkem spolku v (několika dalších) řízeních vedených u Obvodního soudu
pro Prahu 3 (konkrétně v řízeních vedených pod sp. zn. 19 C 62/2011, 18 C
133/2010, 11 C 118/2012 a 19 C 13/2015). [5] Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 7. 2016, č. j. 19 C
226/2016-58, vyhověl návrhu navrhovatelů a ustanovil spolku (procesního)
opatrovníka T. H., (dále jen „opatrovník“). [6] Soud vyšel z toho, že ve spolku působí více osob, které o sobě
tvrdí, že jsou oprávněny za spolek jednat. Přitom uvedl, že jakkoli
navrhovatelé „brojí proti jednotlivým rozhodnutím (...), ve skutečnosti jde
zejména o změnu statutárních orgánů,“ a tak „zůstává nadále sporné, zda změna
statutárních orgánů proběhla po právu.“ Za těchto okolností není jasné, kdo je
statutárním orgánem (resp. členem statutárního orgánu) spolku a v žádném z
probíhajících řízení nevyšlo najevo, že by existovala jiná (další) osoba
oprávněná za spolek v řízení jednat. [7] Otázku nebezpečí z prodlení soud posuzoval „ve vztahu a z pohledu
obou účastníků a jejich postavení ve sporu.“ Přitom dospěl k závěru, že návrh
na ustanovení (procesního) opatrovníka je „z pohledu právní jistoty“ důvodný. K
tomu uvedl, že „otázka spornosti toho, kdo je vlastně oprávněn za žalovanou
jednat (...) se rozhodnutím soudu o ustanovení opatrovníka (...) odstraňuje,
resp. dovoluje pokračovat následně soudu v předmětném řízení pro účely vyřešení
výše označených sporných otázek.“ Poté soud dodal, že opatrovník byl spolku
ustanoven také v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18
C 133/2010, 19 C 62/2011 a 7 C 269/2012. [8] K odvolání spolku (jednajícího J. M. a V. E.) Městský soud v Praze
usnesením ze dne 13. 2. 2017, č. j.
22 Co 430/2016-115, potvrdil usnesení soudu
prvního stupně. [9] Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolání podaly osoby
oprávněné za spolek v řízeních jednat. Vyšel přitom z toho, že „výhradně a
jedině ve vztahu k té části řízení, která se týká ustanovení opatrovníka,“ za
spolek může jednat i ten, jehož oprávnění takto jednat je sporné. Takovou
osobou je podle odvolacího soudu (mimo jiné) i J. M., neboť navrhovatelé v
projednávané věci zpochybňují jeho volbu do funkce předsedy výboru
(statutárního orgánu) spolku. [10] Poté odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně o tom, že
ve spolku působí více osob, které o sobě tvrdí, že jsou oprávněny za spolek
jednat, ale i tomu, že zůstává sporné, zda proběhla změna v obsazení výboru
(statutárního orgánu) spolku po právu. K osobě opatrovníka odvolací soud uvedl,
že jej považuje za vhodného, a to „v souladu se zásadou hospodárnosti řízení“.
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podal spolek (jednající J. M. a L. Š.) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice otázky, zda soud
může spolku ustanovit (procesního) opatrovníka z důvodu, že je sporné, kdo je
osobou oprávněnou za spolek jednat, jde-li o řízení o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí, kterými byli odvoláni dřívější a jmenováni noví členové
statutárního orgánu spolku. [12] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.)
a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i
usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k
dalšímu řízení. [13] Dovolatel předně uvádí, že navrhovatelé „opakovaně a bezdůvodně
činí vůči dovolateli šikanózní návrhy“, a to zřejmě jako odplatu za to, že byli
odvoláni z funkce členů výboru (statutárního orgánu) spolku. K tomu dodává, že
podle jeho mínění neexistují důvody pro ustanovení (procesního) opatrovníka. Spolek přijal rozhodnutí o odvolání A.V. z funkce předsedy výboru (statutárního
orgánu) spolku, jakož i o volbě J. M. do této funkce. Z toho je patrné, že za
spolek je v projednávané věci oprávněn jednat J. M. (jako předseda statutárního
orgánu spolku). Dovolatel má za to, že „pouze na základě tvrzení žalobce, která
budou teprve prokazována (…) nelze uzavřít, že je sporné, kdo je oprávněn za
dovolatele jednat“ (přitom odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze
dne 28. 6. 2011, sp. zn. 22 Co 243/2011, a ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 22 Co
556/2011). [14] Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001,
sp. zn. 20 Cdo 2850/99 (uveřejněný pod číslem 10/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), podle něhož byl-li účastníku řízení ustanoven
(procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v
ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal
s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jeho zákonným zástupcem nebo
s kolizním opatrovníkem), jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem
soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. [15] Zájmy opatrovníka má dovolatel za rozporné se zájmy spolku. Odvolacímu soudu přitom vytýká, že (procesního) opatrovníka ustanovil
„automaticky“, ačkoli dovolatel v jiných (paralelně probíhajících) řízeních
uváděl, že opatrovník neplní své povinnosti a jedná v rozporu se zájmy spolku. K tomu odkazuje na vyjádření opatrovníka (datované 11. 5. 2016), v němž
opatrovník uvedl, že role (procesního) opatrovníka nespočívá v tom, „aby
dohlížel na to, aby proces zásadních změn v orgánech, změn vnitřní struktury
(přijetí nových sportovních oddílů) a dalších srovnatelně závažných změn byl
řádný, zákonný a souladný se stanovami.“
[16] Opatrovník se k dovolání vyjádřil tak, že posuzovat, zda jsou dány
předpoklady pro ustanovení (procesního) opatrovníka, přísluší výhradně soudu.
Opatrovník byl do funkce ustanoven, aniž by o to usiloval. Po celou dobu výkonu
funkce si počíná s náležitou péčí a svědomitostí a ani J. M. nebo L. Š. neměli
k výkonu jeho funkce výhrady, dokud opatrovník nezaujal procesní stanovisko,
které se rozchází s jejich zájmy. [17] Navrhovatelé se k dovolání vyjádřili tak, že osobou oprávněnou
jednat za spolek je v poměrech projednávané věci výhradně opatrovník. Jestliže
podali dovolání J. M. a L. Š., jde o osoby, které k jednání za spolek nejsou
oprávněny, a proto by měl dovolací soud dovolání odmítnout. K námitce
dovolatele, že pouze na základě tvrzení žalobce, která mají být teprve
prokázána, nelze uzavřít, že je sporné, kdo je oprávněn za dovolatele jednat,
navrhovatelé uvádějí, že spornost toho, kdo je oprávněn za dovolatele jednat,
je „opakovaně a konzistentně potvrzována v jiných řízeních“. K osobě
opatrovníka navrhovatelé uvádějí, že hájí zájmy spolku (nikoli zájmy
navrhovatelů či jiných osob, jak nesprávně namítá dovolatel).
[18] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem
otevřené otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice zda soud může spolku
ustanovit (procesního) opatrovníka z důvodu, že je sporné, kdo je osobou
oprávněnou za spolek jednat, jde-li o řízení o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí, kterými byli odvoláni dřívější a jmenováni noví členové
statutárního orgánu spolku.
[19] Podle § 243 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen
„o. z.“), jsou orgány spolku statutární orgán a nejvyšší orgán, případně
kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy
mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich
povaze.
[20] Podle § 244 o. z. stanovy určí, je-li statutární orgán kolektivní
(výbor) nebo individuální (předseda). Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává
členy statutárního orgánu nejvyšší orgán spolku.
[21] Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem
hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti
rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se
neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
[22] Podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za právnickou osobu jedná člen
statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou
osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen;
je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická
osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna.
[23] Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanoví předseda senátu právnické
osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu
není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou
za ni jednat, opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení.
[24] Procesní pravidla, která vymezují okruh osob oprávněných jednat za
právnickou osobu v civilním soudním řízení, se uplatní i v řízení o vyslovení
neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Také zde tedy platí, že je-li statutární
orgán spolku individuální (§ 244 věta první o. z.), jedná za spolek před soudem
člen statutárního orgánu, a je-li statutární orgán spolku kolektivní (§ 244
věta první o. z.), jedná za spolek před soudem předseda jeho kolektivního
statutárního orgánu, případně člen kolektivního statutárního orgánu spolku,
který tím byl pověřen [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
[25] Již v usnesení ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015
(uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
Nejvyšší soud formuloval v poměrech společnosti s ručením omezeným závěr, podle
něhož nevyslovil-li soud (dosud) neplatnost usnesení valné hromady, je třeba na
toto usnesení hledět jako na platné (srov. například též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016).
[26] K tomu (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) dále srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97
(uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, nebo ze dne 21. 3.
2018, sp. zn. 27 Cdo 3347/2017.
[27] Právě citovaný závěr se prosadí také při přezkumu neplatnosti
rozhodnutí orgánu spolku (§ 258 o. z.). I zde tedy platí, že nevyslovil-li soud
(dosud) neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, je napadené rozhodnutí platné, a
to i tehdy, jde-li o rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu.
[28] Z toho vyplývá, že i v případech, kdy je přezkoumávána platnost
rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu, je za spolek v řízení oprávněna
jednat (i) osoba, jejíž volba je návrhem na zahájení řízení zpochybněna. Za
této situace nelze uvažovat o tom, že je ve smyslu § 29 odst. 2 o. s. ř.
sporné, kdo je osobou oprávněnou za spolek jednat. V řízení o přezkumu
platnosti rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu proto– bez dalšího –
nelze spolku ustanovit procesního opatrovníka z důvodu, že není jasné, zda bylo
platně přijato rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu spolku, jehož volba
je v řízení přezkoumávána.
[29] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyšel-li
odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) z toho, že zůstává sporné,
zda proběhla změna v obsazení výboru (statutárního orgánu) spolku po právu,
resp. z toho, že není jasné, kdo je členem výboru (statutárního orgánu) spolku,
nebylo jeho právní posouzení věci správné.
[30] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §
241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž by
ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zrušil
usnesení odvolacího soudu a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s.
ř.).
[31] V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne závěry
formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo
3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 87/2019“).
[32] Odvolací soud sice nezatížil řízení vadou, která (by) mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se v řízení o odvolání proti
usnesení o ustanovení (procesního) opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (v
souladu s § 212a odst. 6 o. s. ř.) nezabýval otázkou věcné příslušnosti soudu
prvního stupně (jestliže se touto otázkou– byť nesprávně – nezabýval ani soud
prvního stupně). K tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2.
2017, sp. zn. 29 Cdo 854/2015, uveřejněné pod číslem 66/2018 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015,
uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ve
vztahu k otázce pravomoci soudů například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5233/2009.
[33] Přesto v další fázi řízení nelze pominout, že s účinností od 1. 1.
2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným
řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85
písm. a) zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.
ř. s.“), v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné
krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]. Srov. například R 87/2019,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3476/2016, ze dne
19. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3365/2017, či ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo
5859/2016.
[34] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud
prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226
odst. 1 o. s. ř.).
[35] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
[36] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu