27 Cdo 65/2021-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
H. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Soppe, advokátem, se
sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti žalované Alfa
Plastik, a. s., se sídlem v Bruntále, Opavská 1435/45, PSČ 792 01,
identifikační číslo osoby 60793791, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o zaplacení
2.473.250 Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost
podaných žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2.
2018, č. j. 10 C 161/2016-189, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 21. 8. 2018, č. j. 47 Co 120/2018-299, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 13 C 359/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2020, č. j. 47 Co 117/2020-98, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2020, č. j.
47 Co 117/2020-98, se v prvním výroku, v části, jíž odvolací soud potvrdil
výrok I. usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2020, č. j. 13
C 359/2018-71, v rozsahu, jímž soud prvního stupně odmítnul žalobu pro
zmatečnost ze dne 17. 10. 2018, a v druhém výroku, jakož i usnesení Okresního
soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2020, č. j. 13 C 359/2018-71, ve výroku I.
v rozsahu, jímž soud prvního stupně odmítnul žalobu pro zmatečnost ze dne 17.
10. 2018, a ve výroku II., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se dovolání žalobce odmítá.
[1] Žalobou na obnovu řízení ze dne 16. 10. 2018 doručenou Okresnímu
soudu v Hradci Králové dne 25. 10. 2018 a žalobou pro zmatečnost ze dne 17. 10.
2018 doručenou témuž soudu dne 26. 10. 2018, doplněnými podáním ze dne 25. 1.
2020 (dále též jen „žaloby“), se žalobce domáhá zrušení rozsudku Okresního
soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2018, č. j. 10 C 161/2016-189, a rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2018, č. j. 47 Co 120/2018-299,
z důvodů podle § 228 odst. 1 písm. a) a § 229 odst. 1 písm. b), c) a odst. 2
písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“).
[2] Žalobu na obnovu řízení žalobce odůvodnil zejména tím, že soudy obou
stupňů nesprávně zamítly jeho žalobu o zaplacení 2.473.250 Kč s příslušenstvím,
když posoudily jako důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Žalobce
namítá, že se soudy nezabývaly tím, zda správce konkursní podstaty podal návrh
na pokračování v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm
677/98, ve kterém žalobce uplatňoval totožný nárok jako v poměrech nyní
projednávané věci, když byl na majetek žalobce prohlášen konkurs usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 12 K
37/2002, ani tím, zda byla vymáhaná pohledávka zapsána do konkursní podstaty.
Dále namítá, že v rámci odvolacího řízení nebylo nařízeno jednání, že
rozhodnutí soudů obou stupňů vychází ze skutkového zjištění nemajícího oporu v
provedeném dokazování a jsou zcela chaotická a že tvrzení odvolacího soudu,
podle něhož žaloba o zaplacení 2.473.250 Kč s příslušenstvím byla podána po
uplynutí subjektivní a objektivní promlčecí doby, není pravdivé.
[3] V žalobě pro zmatečnost žalobce navíc kromě tvrzení uvedených v
žalobě na obnovu řízení (posuzováno podle obsahu) uvedl, že mu byla postupem
odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem a že Krajský soud v Ostravě
ve stejné věci již dříve zahájil řízení vedené pod sp. zn. 3 Cm 677/98, které
dosud nebylo ukončeno, neboť usnesení ze dne 22. 7. 2004, č. j. 3 Cm
677/98-117, kterým Krajský soud v Ostravě zastavil výše uvedené řízení pro
nezaplacení soudního poplatku, je „nepřípustné, a proto se nemohlo stát
účinným“, jelikož bylo vydáno v době, kdy byl na majetek žalobce již prohlášen
konkurs.
[4] Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 2. 2020, č. j. 13
C 359/2018-71, žaloby odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o
žalobách (výrok II.).
[5] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 47
Co 117/2020-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 1. 2020, č. j. 13
C 359/2018-65, žalobce vyzval, aby žaloby doplnil tak, že budou splňovat
náležitosti obsažené v § 232 odst. 1 o. s. ř., tedy aby konktrétně uvedl, v
jakém rozsahu napadá rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2.
2018, č. j. 10 C 161/2016-189, důvod obnovy řízení v souladu s § 228 o. s. ř. a
důvod žaloby pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř., vylíčení skutečností, které
svědčí o tom, že žaloby jsou podány včas (tři měsíce od doby, kdy se žalobce
dozvěděl o důvodu obnovy řízení a tři měsíce od doručení napadeného
rozhodnutí), označení důkazů, jimiž má být důvodnost žalob prokázána a čeho se
žalobami domáhá. Žalobce byl zároveň poučen, že pokud žaloby podle pokynu
nedoplní, a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, budou žaloby
usnesením odmítnuty.
2) Žalobce ve vyjádření ze dne 25. 1. 2020 uvedl, že žaloby podal včas.
Co se týče sdělení důvodů pro obnovu řízení a pro zmatečnost, žalobce v tomto
vyjádření odkázal na § 228 a 229 o. s. ř., aniž by soudu uvedl jediný důvod,
pro který jsou podané žaloby přípustné. Důkazy k prokázání přípustnosti žalob
žalobce neoznačil vůbec.
[7] Na takto ustaveném základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního
stupně dospěl k závěru, podle něhož žaloby neobsahovaly konkrétní důvod, pro
který byly podány, což je činilo neprojednatelnými. Jelikož pro tento
nedostatek nešlo v řízení o žalobách pokračovat, soud žaloby odmítl podle § 43
odst. 2 o. s. ř.
[8] Odvolací soud uvedl, že v § 228 a 229 o. s. ř., které žalobce
citoval ve vyjádření ze dne 25. 1. 2020, „je upraveno několik různých
konkrétních důvodů, pro které lze žalobu podat. Aby mohl soud posoudit, zda
byly žaloby podány oprávněně, muselo by mu být známo, který konkrétní důvod
žalobce uplatnil. Žalobce tak např. mohl tvrdit, že existují nové skutečnosti,
rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl dříve použít, že lze provést
důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, že některý z účastníků
neměl způsobilost být účastníkem řízení, že účastník řízení neměl procesní
způsobilost, že rozhodoval vyloučený soudce, že soud nebyl správně obsazen
apod.“.
[9] Podle odvolacího soudu „důvodem obnovy řízení ani žaloby pro
zmatečnost nemůže být pouhá skutečnost, že žalobce není spokojen s předchozím
rozhodnutím soudu (založeném na závěru o promlčení uplatněného práva). Žaloba
na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost musí být založeny na specifických
skutečnostech, které soud o těchto žalobách rozhodující jako jediné zkoumá.
Žádnou z těchto žalob naopak nelze využít jako instrument k obecnému přezkumu
rozhodnutí okresního soudu. Takovému obecnému přezkumu slouží odvolání jakožto
základní a univerzální opravný prostředek“.
[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky procesního práva (podle obsahu dovolání otázka podstatných
náležitostí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost), při jejímž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [11] Dovolatel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, a ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5339/2008,
má za to, že „jeho žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost obsahovaly
všechny nezbytné náležitosti ve smyslu ust. § 42 odst. 4 a § 232 o. s. ř. včetně konkrétního (zákonného) důvodu, netrpěly vadami a byly tedy
projednatelné, a že v řízení bylo možno pokračovat, resp. že nebyly splněny
podmínky pro jejich odmítnutí pro vady postupem podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř.“. [12] Dovolatel rovněž namítá, že „zatímco v samotném nalézacím řízení
vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 161/2016 byl
zastoupen advokátem, který mu byl k jeho žádosti soudem ustanoven dle § 30 o. s. ř., tak žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o
žalobách okresní soud nevyhověl“. [13] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu,
jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. [14] Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhuje, aby Nejvyšší
soud dovolání jako vadné odmítl. [15] Dovolání není přípustné, napadá-li dovolatel první výrok usnesení
odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil výrok I. usnesení
Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2020, č. j. 13 C 359/2018-71, v
rozsahu, jímž soud prvního stupně odmítnul žalobu na obnovu řízení ze dne 16. 10. 2018. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl. [16] Závěr odvolacího soudu, podle něhož tvrzeními uvedenými v odstavci
[2] dovolatel uplatňovaný důvod obnovy řízení v žalobě na obnovu řízení ani
přes výzvu neuvedl, a proto žaloba na obnovu řízení trpí vadou, jež brání
pokračování v řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z
níž se podává, že uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje
požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité
a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy
řízení uvedených v ustanovení § 228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné
taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů
obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod
obnovy řízení obsažen (srovnej shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, a na ně navazující rozhodnutí). [17] Důvody žaloby na obnovu řízení uvedené v odstavci [2] totiž
obsahově neodpovídají důvodům obnovy řízení uvedeným v § 228 odst. 1 o. s. ř.,
tj. nejde o skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které dovolatel bez své viny
nemohl použít v původním řízení, ani o důkazy, které nemohly být provedeny v
původním řízení.
[18] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky
týkající se splnění podstatných náležitostí žaloby pro zmatečnost, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [19] Podle § 229 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout
také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo
pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo
pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo
elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo již dříve zahájeno
řízení [odstavec 2 písm. a)]. Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout
též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým
bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (odstavec 3 věta první). [20] Podle § 232 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém
rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti),
vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení
důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo
podal žalobu, domáhá. [21] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Při úvaze, jak má být důvod zmatečnosti v žalobě pro zmatečnost
uveden, je třeba v první řadě vzít v úvahu, že § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. vymezují jen skutkové podstaty, kterými může (a smí) být zdůvodněna žaloba pro
zmatečnost. 2) Pro závěr, zda napadené rozhodnutí opravdu trpí zmatečností, je však
třeba zjistit, zda skutečně došlo k porušení základních principů ovládajících
řízení před soudem, které ve smyslu § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. představují
zmatečnosti, popřípadě zda je takovými vadami postiženo řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo. Důvod zmatečnosti je proto třeba v žalobě pro
zmatečnost uvést nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 229
odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné,
v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; jen
taková konkretizace důvodu zmatečnosti umožní soudu rozhodujícímu o žalobě pro
zmatečnost posoudit, zda napadené rozhodnutí vskutku trpí takovými vadami, jež
představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem,
popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), a zda je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném
zájmu, aby takové pravomocné rozhodnutí bylo odklizeno. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011,
uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na ně
navazující rozhodnutí. [22] V poměrech projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, podle
něhož žaloba pro zmatečnost trpí vadou, jež brání pokračování v řízení, aniž se
zabýval tvrzeními vylíčenými v žalobě pro zmatečnost, které jsou uvedeny v
odstavci [3].
Z těchto tvrzení je přitom nepochybné, v čem dovolatel spatřoval
důvody zmatečnosti, když tyto obsahově odpovídají důvodům zmatečnosti uvedeným
v § 229 odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. Soudu prvního stupně proto nic
nebránilo v tom, aby žalobu pro zmatečnost projednal a rozhodl o ní. Neposoudil-li tudíž odvolací soud okolnosti vylíčené v žalobě pro zmatečnost
jako důvody zmatečnosti, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
[23] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud z úřední
povinnosti i ke zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takovou
jinou vadu spatřuje dovolatel v tom, že mu soudy v řízení o žalobách
neustanovily zástupce z řad advokátů, ačkoliv k tomu byly splněny zákonem
stanovené podmínky.
[24] Touto námitkou však dovolatel ve skutečnosti vyjadřuje nesouhlas s
usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2020, č. j. 13 C
359/2018-89, které nabylo právní moci dne 12. 5. 2020 a jímž bylo rozhodnuto,
že se žádost dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá; vzhledem k
uvedenému pravomocnému rozhodnutí soudu se Nejvyšší soud nemůže zabývat
posouzením otázky, zda u dovolatele byly v řízení o žalobách dány předpoklady
pro ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř., a to ani formou
předběžné otázky (srovnej např. shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp.
zn. 21 Cdo 5339/2008).
[25] Odvolací soud přesto zatížil řízení o žalobě pro zmatečnost
zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
[26] Podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost
účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený
soudce nebo přísedící.
[27] Podle § 14 odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali.
[28] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že úprava
obsažená v § 14 odst. 3 o. s. ř., jež z rozhodování věci vylučuje soudce, který
vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo věc, jež vyústila v
rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost, projednával, je odůvodněna poměrem
soudce k věci. Důvod vyloučení soudce uvedený v § 14 odst. 3 o. s. ř. je
založen na úvaze, podle níž posouzení přípustnosti a důvodnosti žaloby pro
zmatečnost vyžaduje přezkoumání řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí
napadeného žalobou pro zmatečnost (a tudíž samotného rozhodnutí) se zřetelem k
tomu, zda trpí hrubými vadami (zmatečnostmi). Zákon vychází z toho, že takové
posouzení by měl učinit soudce jiný, a proto vylučuje toho soudce, který
žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydal, nebo tuto věc projednával;
soudce však není vyloučen z projednávání a rozhodování věci po kasačním
výsledku řízení o této žalobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4198/2008, a ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo
2229/2008, či usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS
174/06).
[29] Je-li soudce podle § 14 odst. 3 o. s. ř. vyloučen z projednávání a
rozhodnutí žaloby pro zmatečnost, nemůže v řízení o takové žalobě činit žádné
úkony, a proto ani nemůže rozhodovat o odmítnutí žaloby pro zmatečnost podle §
43 odst. 2 o. s. ř.
[30] Jak vyplývá ze spisu, žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2018, č. j. 47 Co 120/2018-299,
vydali soudci Mgr. Martina Borovcová, JUDr. Romana Nováková a Mgr. Tomáš
Liskovský.
[31] Soudkyně Mgr. Martina Borovcová a JUDr. Romana Nováková přitom v
řízení o žalobě pro zmatečnost rozhodovaly i o odvolání dovolatele proti
usnesení ze dne 17. 2. 2020, č. j. 13 C 359/2018-71, jímž soud prvního stupně
odmítnul žalobu pro zmatečnost ze dne 17. 10. 2018, ačkoliv byly podle § 14
odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost vyloučeny.
[32] Z tohoto důvodu a z důvodu, že právní posouzení dovolatelem
otevřené otázky týkající se splnění podstatných náležitostí žaloby pro
zmatečnost není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl
uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1
o. s. ř. v uvedeném rozsahu zrušil včetně závislého výroku o náhradě nákladů
řízení. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají
i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu
zrušil i je a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[33] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[34] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu