27 Cdo 955/2022-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelek a) J. S., narozené XY, bytem XY, b) I. E., narozené XY, bytem XY,
c) P. M., narozené XY, bytem XY, a d) P. A., narozené XY, bytem XY, všech
zastoupených Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře,
Palackého 351/6, PSČ 390 01, za účasti P., se sídlem XY, identifikační číslo
osoby XY, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 177/2019, o dovolání
navrhovatelek proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j.
14 Cmo 139/2021-93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatelky jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit
společnosti P. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
[1] Navrhovatelky se „žalobou“ doručenou soudu prvního stupně 16. 9. 2019 domáhají, aby soud vyslovil neplatnost usnesení, jimiž dne 17. 6. 2019
valná hromada společnosti P. (dále jen „společnost“ a „valná hromada“):
1) schválila zprávu o vztazích za hospodářský rok 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017 (dále jen „první usnesení valné hromady“),
2) schválila zprávu o vztazích za hospodářský rok 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018 (dále jen „druhé usnesení valné hromady“) a
3) pověřila jednatele společnosti, aby „pokračovali v přípravě projektu
rozdělení společnosti odštěpením“ (dále jen „třetí usnesení valné hromady“ a
společně jen „usnesení valné hromady“). b) Řízení před soudem prvního stupně
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 80 Cm
177/2019-64, vyslovil, že usnesení valné hromady jsou „nicotná“ (výroky I. až
III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
4) Navrhovatelka a) je společnicí společnosti s podílem o velikosti 1,3
%. 5) Navrhovatelka b) je společnicí společnosti s podílem o velikosti 0,3
% (správně 0,7 %). 6) Navrhovatelka c) je společnicí společnosti s podílem o velikosti 1,1
%. 7) Navrhovatelka d) je společnicí společnosti s podílem o velikosti 0,9
%. 8) Podle článku VII. odst. 2 písm. e) společenské smlouvy společnosti ze
dne 26. 5. 2014 (dále jen „společenská smlouva“) „náleží do působnosti valné
hromady udělování pokynů jednateli a schvalování koncepce podnikatelské
činnosti společnosti (včetně jednacího řádu pro jednatele), nejsou-li v rozporu
s právními předpisy; valná hromada může zejména zakázat jednateli určité právní
jednání, je-li to v zájmu společnosti“. 9) Pozvánkou ze dne 27. 5. 2019 (dále jen „pozvánka“) svolali jednatelé
společnosti valnou hromadu. Podle programu jednání uvedeného v pozvánce měla
valná hromada rozhodovat:
1) pod bodem 4 o návrhu na přijetí usnesení ve znění: ,,valná hromada
schvaluje zprávu o vztazích (…) za hospodářský rok od 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017“,
2) pod bodem 6 o návrhu na přijetí usnesení ve znění: „valná hromada
schvaluje zprávu o vztazích (…) za hospodářský rok od 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018“ a
3) pod bodem 7 o návrhu na přijetí usnesení ve znění: ,,valná hromada
bere na vědomí a schvaluje zprávu vypracovanou jednateli společnosti o způsobu
řešení bytové situace nájemníků a pověřuje jednatele společnosti, aby činili
nezbytné kroky směřující k realizaci projektu rozdělení společnosti odštěpení
sloučením dle přiložené zprávy jednatelů“. 10) Dne 17. 6. 2019 valná hromada přijala navrhovatelkami napadaná
usnesení. Pod bodem 7 bylo přijato usnesení ve znění: „Valná hromada pověřuje
jednatele společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení
společnosti P., odštěpením“. O bodu 7 programu valné hromady hlasovali
společníci s 32 hlasy pro návrh, společníci se 14 hlasy proti návrhu a
společníci se 4 hlasy se hlasování zdrželi. 11) Navrhovatelka a) nebyla na valné hromadě přítomna. 12) Společnice společnosti paní A.
vznesla na valné hromadě proti
projednávanému bodu 7 protest ve znění „Je projednáváno něco, pro co nejsou
splněny podmínky a co je neprojednatelné.“. Navrhovatelka c) se k protestu
připojila. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně konstatoval, že první
a druhé usnesení valné hromady jsou „nicotná“, neboť schvalování zprávy o
vztazích není v působnosti valné hromady. Tuto působnost podle něj valné
hromadě společnosti s ručením omezeným nesvěřuje ani zákon ani společenská
smlouva a v projednávané věci nebylo prokázáno, že by si schvalování zprávy o
vztazích valná hromada postupem podle § 190 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále
jen „z. o. k.“), vyhradila. [5] Rovněž na třetí usnesení valné hromady je dle soudu prvního stupně
potřeba hledět, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 2 z. o. k.). Je tomu tak
proto, že je neurčité a nesrozumitelné a jeho znění neodpovídá návrhu usnesení
uvedenému v bodu 7 pozvánky. Zprávu vypracovanou jednateli, která postup
rozdělení společnosti vymezovala, valná hromada – v rozporu s návrhem usnesení
uvedeném v bodu 7 pozvánky na valnou hromadu – neschválila, a zatímco podle
návrhu usnesení uvedeného v pozvánce měla valná hromada pověřit jednatele
společnosti „k realizaci projektu rozdělení společnosti odštěpení sloučením“,
tak třetím (skutečně) přijatým usnesením valná hromada toliko uložila
jednatelům společnosti, aby pokračovali v přípravě „neurčitého projektu
rozdělení společnosti odštěpením, a to bez bližší konkretizace, jakým způsobem
by vůbec mělo být odštěpení provedeno, zdali odštěpením se založením nových
společností, odštěpením sloučením či kombinací obou těchto forem odštěpení.“
c) Odvolací řízení
[6] K odvolání navrhovatelek (směřujícímu proti výroku IV. usnesení
soudu prvního stupně) a společnosti (směřujícímu proti rozhodnutí soudu prvního
stupně v plném rozsahu) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 14 Cmo 139/2021-93, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. je změnil tak, že návrh na vyslovení
neplatnosti třetího usnesení valné hromady v části „týkající se pověření
jednatelů společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení
společnosti odštěpením“, zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů (třetí výrok). [7] Taktéž podle názoru odvolacího soudu společenská smlouva společnosti
valné hromadě nesvěřila působnost schvalovat zprávy o vztazích. Taková
působnost není ani záležitostí, která patří do působnosti valné hromady podle §
190 odst. 2 z. o. k. Jelikož schvalování zprávy o vztazích nenáleží do
působnosti žádného z orgánů společnosti, nemohla si tuto působnost valná
hromada vyhradit. Na první a druhé usnesení valné hromady se proto podle
odvolacího soudu hledí, jako by nebyla přijata. [8] Ve vztahu k třetímu usnesení valné hromady odvolací soud – odkazuje
na článek VII. odst. 2 písm. e) společenské smlouvy – konstatoval, že
„schvalování (podnikatelské) činnosti společnosti do působnosti valné hromady
spadá“.
Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda byl proti třetímu usnesení
valné hromady podán protest. Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč., pak dospěl k závěru, že k protestu ve znění „Je projednáváno něco, pro
co nejsou splněny podmínky a co je neprojednatelné.“ se nepřihlíží, neboť jeho
obsah nelze dovodit ani za použití pravidel upravených v § 555 až § 558 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a ten je tak neurčitý. [9] K námitce společnosti odvolací soud dodal, že společník se
neplatnosti usnesení valné hromady může domáhat toliko z důvodů, které on sám,
popř. jiná oprávněná osoba, uplatnili formou protestu, a to bez ohledu na to,
zda se jednání valné hromady zúčastnil, ledaže protest nemohl podat z vážného
důvodu. II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání
[10] Proti druhému a třetímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podaly
navrhovatelky dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které mají být
dovolacím soudem posouzeny jinak, respektive které v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice otázek:
1) zda je usnesení valné hromady, kterým měli být pověřeni jednatelé
společnosti, aby pokračovali v přípravě projektu rozdělení společnosti
odštěpením, „nicotné“, a
2) zda lze podat určitý protest proti neurčitému usnesení valné hromady. [11] Dovolatelky namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhují, aby jej ve druhém a třetím výroku Nejvyšší soud zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, „in eventum“, aby rozhodnutí
odvolacího soudu ve druhém a třetím výroku změnil tak, že se usnesení soudu
prvního stupně potvrzuje. [12] Podle dovolatelek (poukazujících na rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 1. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000) jsou závěry soudu prvního stupně o
„nicotnosti“ usnesení valné hromady správné, neboť valná hromada se „zabývala
věcmi, o kterých v rámci své působnosti rozhodovat nemůže“. [13] K tomu dovolatelky dodávají, že třetí usnesení valné hromady je
neurčité, nesrozumitelné a jeho znění neodpovídá návrhu usnesení uvedenému v
pozvánce na valnou hromadu. Při svolávání valné hromady pak podle nich došlo
„ke značné míře nesrovnalostí“ a zápis z valné hromady je neúplný. [14] „Nicotnost“ usnesení valné hromady má podle dovolatelek soud
posuzovat i bez podání protestu a vyslovit ji může i v případě, že se
navrhovatel domáhal vyslovení pouze jeho neplatnosti. Jelikož se na usnesení
valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, je podle jejich názoru „zcela
nadbytečné zabývat se případně jeho relativní neplatností, jejíž podmínkou je
podání protestu.“
[15] Ve vztahu k druhé dovolací otázce dovolatelky odvolacímu soudu
vytýkají, že se při přezkumu třetího usnesení valné hromady zabýval výhradně
tím, zda byl proti tomuto usnesení podán řádný protest. Uvádějí, že ačkoli se
soud prvního stupně při dokazování (s ohledem na svůj odlišný právní názor) na
skutkové okolnosti týkající se protestu nezaměřoval, odvolací soud (ohledně
této otázky) převzal jeho neúplná skutková zjištění. Podle mínění dovolatelek
odvolací soud sice může mít právní názor odlišný od soudu prvního stupně, musí
však svůj jiný právní názor zdůvodnit a s právním názorem soudu prvního stupně
se vypořádat. To v projednávané věci v otázce „nicotnosti“ třetího usnesení
valné hromady odvolací soud neučinil a neuvedl, proč jeho „nicotnost“
nespatřuje. b) Vyjádření k dovolání
[16] Ve vyjádření k dovolání z 3. 3. 2022 společnost ohledně první z
dovolacích otázek konstatuje, že „touto se již dostatečně vypořádal soud
druhého stupně, když usoudil, že otázka pověření jednatelů spadá do schvalování
koncepce podnikatelské činnosti společnosti a tedy spadá i do působnosti valné
hromady [k tomu viz článek VII. odst. 2 písm. e) společenské smlouvy]“.
[17] K druhé z dovolacích otázek uvádí, že „pokud jde o otázku
správnosti zápisu (…) zápis nebyl dovolatelkami nikdy sporován a jeho obsah tak
nebyl ani předmětem posouzení“ soudy nižších stupňů. [18] Určitost a srozumitelnost usnesení valné hromady je dle názoru
dovolatelky nutné posuzovat s ohledem na obsah pozvánky na valnou hromadu,
která toto usnesení přijala. [19] Připomíná, že k pozvánce na valnou hromadu byla přiložena „Zpráva
jednatelů o řešení bytové situace nájemníků“, která podrobně vysvětlovala
projekt „rozdělení společnosti sloučením“. Na valné hromadě se pak „vždy
hovořilo jen a pouze o tomto projektu rozdělení sloučením, a o žádném jiném“. Třetí usnesení valné hromady pak „bylo upraveno na žádost společníků, kteří se
valné hromady účastnili, s čímž souhlasil i majoritní společník (…), a tudíž
všem společníkům přítomným na valné hromadě bylo jasné, o čem se v této chvíli
jedná.“
[20] Třetí usnesení valné hromady tak podle ní valná hromada přijala v
rámci své působnosti a není neurčité ani nesrozumitelné. [21] Z těchto důvodů společnost navrhuje, aby dovolací soud dovolání
dovolatelek odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání
[22] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[23] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek vad
usnesení valné hromady, jež mohou způsobovat, že se na něj hledí, jako by
nebylo přijato, která v rozhodování dovolacího soudu (v souvislostech
předestřených v dovolání) dosud nebyla vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použité právní předpisy
[24] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních
korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020.
[25] Je tomu tak proto, že podle čl. II bodu 12 zákona č. 33/2020 Sb.,
kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
(zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další
související zákony, bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona učiněno
právní jednání vedoucí k rozhodnutí orgánu obchodní korporace, dokončí se takto
zahájený proces podle zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
[26] Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu,
které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje
donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v
případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá
působnost rozhodnout.
[27] Podle § 45 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí
orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení
občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se
příčí dobrým mravům (odstavec 1). Na rozhodnutí orgánu obchodní korporace se
hledí, jako by nebylo přijato, také tehdy, je-li jeho obsah neurčitý nebo
nesrozumitelný anebo zavazuje-li k nemožnému plnění (odstavec 2).
[28] Podle § 190 odst. 2 písm. o) z. o. k. do působnosti valné hromady
patří další případy, které do působnosti valné hromady svěřuje tento zákon,
jiný právní předpis nebo společenská smlouva.
[29] Podle § 195 z. o. k. jednateli přísluší obchodní vedení
společnosti. Má-li společnost více jednatelů, kteří netvoří kolektivní orgán,
vyžaduje se k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny z nich,
ledaže společenská smlouva určí jinak (odstavec 1). Nikdo není oprávněn
udělovat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51
odst. 1 (odstavec 2).
b) K otázce, zda valná hromada přijala usnesení ve své působnosti
[30] Ustanovení § 190 odst. 2 písm. o) z. o. k. umožňuje, aby
společenská smlouva svěřovala do působnosti valné hromady společnosti s ručením
omezeným i jiné záležitosti než ty, které jí svěřuje zákon. Ujednání
společenské smlouvy, které podle citovaného ustanovení rozšiřuje působnost
valné hromady, však nemůže být v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. Tak
by tomu bylo zejména tehdy, pokud by společenská smlouva svěřovala do
působnosti valné hromady záležitost spadající do obchodního vedení či
umožňovala valné hromadě, aby jednateli udělovala (mimo režim § 51 odst. 2 z.
o. k.) pokyny týkající se obchodního vedení (§ 195 z. o. k.).
[31] V projednávané věci Nejvyšší soud (stejně jako soud odvolací) nemá
pochyb o tom, že „pověření jednatelů společnosti, aby pokračovali v přípravě
projektu rozdělení společnosti odštěpením,“ představuje udělení pokynu
jednateli, jež do působnosti valné hromady společnosti svěřuje článek VII.
odst. 2 písm. e) společenské smlouvy. O obchodní vedení společnosti nejde (k
vymezení obchodního vedení srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo
1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sb. rozh. obč., zejména odst. 27).
[32] Závěr odvolacího soudu, podle něhož valná hromada přijala třetí
usnesení v záležitosti, o které měla působnost rozhodnout, je tudíž správný.
c) K určitosti usnesení valné hromady
[33] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ke zdánlivosti
právního jednání se podává:
1) Jednání po obsahové stránce neurčitá nebo co do formy (užití
výrazových prostředků) nesrozumitelná, u nichž pro vadu projevu nelze stanovit
právní následky, které by byly způsobilé účastníky zavazovat, označuje zákon za
zdánlivá („nicotná“). Projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy
dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má
projevená vůle vyvolat.
2) Nesrozumitelnost je spjata s výrazy, jimž nelze porozumět, takže
obsah projevené vůle zůstává zahalen tajemstvím. Neurčitost nebo
nesrozumitelnost se může týkat celého právního jednání nebo jen některé jeho
části. „Nicotnost“ působí ex lege a soud k ní přihlédne i bez návrhu účastníků
z úřední povinnosti.
3) K závěru o zdánlivosti právního jednání pro neurčitost či
nesrozumitelnost soud přistoupí jen tehdy, nepodaří-li se mu výkladem celého
právního jednání nebo jeho části podle § 555 a násl. o. z. ozřejmit, k jakým
právním následkům projevená vůle účastníků směřovala.
[34] K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020,
sp. zn. 33 Cdo 99/2020, ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2954/2020, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3352/2021.
[35] Usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je právním
jednáním (srov. v poměrech družstev usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12.
2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018). V projednávané věci valná hromada přijala
usnesení, jímž pověřila jednatele společnosti, aby pokračovali v přípravě
projektu rozdělení společnosti odštěpením. Takové usnesení není neurčité.
[36] Je tomu tak proto, že soud prvního stupně i dovolatelky zaměňují
neurčitost usnesení valné hromady s jeho obecností. Usnesení, kterým valná
hromada uděluje pokyn svému statutárnímu orgánu, tak není (nutně) neurčité jen
proto, že nedosahuje míry konkrétnosti podle představ jednotlivých společníků.
Jinak řečeno, není vyloučeno, aby valná hromada udělila statutárnímu orgánu
společnosti pokyn i v obecné formě, aniž by šlo o neurčité rozhodnutí (jak se
stalo v projednávané věci).
[37] Názor, podle něhož třetí usnesení valné hromady je neurčité,
protože z něj „nejsou patrna základní fakta štěpení, není jasné, kolik vznikne
společností, zda současná společnost zanikne, není objasněn cíl štěpení“, není
správný, neboť v poměrech projednávané věci valná hromada svým rozhodnutím
toliko vyjádřila vůli v rozdělení pokračovat, o konkrétních parametrech
rozdělení nerozhodovala, tudíž nebylo nezbytné, aby je ve svém rozhodnutí
specifikovala.
[38] A konečně vadu, pro kterou by se na třetí usnesení valné hromady
hledělo, jako by nebylo přijato, nezpůsobuje ani to, že jeho znění (podle
názoru dovolatelek) neodpovídá návrhu uvedenému v pozvánce na valnou hromadu.
Mohlo by totiž jít jedině o vadu, jejímž důsledkem může být toliko neplatnost
přijatého usnesení valné hromady (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, ze dne 20. 11. 2019, sp. zn.
27 Cdo 1407/2019, či ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3973/2018). Otázku
případné neplatnosti třetího usnesení valné hromady však dovolání nepředkládá,
a dovolacímu přezkumu ji tudíž neotevírá.
d) K otázce, zda lze podat určitý protest proti neurčitému usnesení
valné hromady
[39] Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že třetí usnesení valné
hromady není neurčité, nezabýval se druhou dovolatelkami formulovanou otázkou,
neboť její řešení nemůže ovlivnit výsledek řízení (nemůže vést k rozhodnutí,
jež by bylo pro dovolatelky příznivější).
[40] K této otázce Nejvyšší soud (aniž by to mělo vliv na výsledek
dovolacího řízení) toliko podotýká, že proti neurčitému usnesení valné hromady
není zapotřebí protestovat, neboť na takové usnesení se hledí, jako by nebylo
přijato (srov. § 45 odst. 2 z. o. k.).
e) Shrnutí
[41] Jelikož se dovolatelkám prostřednictvím uplatněných dovolacích
důvodů a jejich obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu
zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud jejich dovolání zamítl podle § 243d odst.
1 písm. a) o. s. ř.
[42] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3
větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť Nejvyšší soud
dovolání zamítl, a společnosti tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
[43] Náklady řízení společnosti sestávají z odměny advokáta za jeden
úkon právní služby (vyjádření společnosti k dovolání podepsané 3. 3. 2022)
podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši
3.100 Kč a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve
výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle
§ 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelek
celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. 2. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu