28 Cdo 1384/2025-1198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně APASON Property a.s., identifikační číslo osoby 042 17 390, se sídlem v Praze 10, Ústřední 388/18, zastoupené JUDr. Davidem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalovaným 1) SLUTO s.r.o., identifikační číslo osoby 255 95 318, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, 2) L. D., zastoupené Mgr. Petrem Skálou, advokátem se sídlem v Hvožďanech 168, a 3) T. S., zastoupenému JUDr. Davidem Bauerem, advokátem se sídlem v Koutě na Šumavě 71, o zaplacení 7 949 307 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 103/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2025, č. j. 11 Co 33/2025-1152, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Skály, advokáta se sídlem v Hvožďanech 168. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Davida Bauera, advokáta se sídlem v Koutě na Šumavě 71.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 12. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1129, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1064, neboť žalobkyně ve lhůtě nezaplatila soudní poplatek, k jehož úhradě byla tam označeným usnesením soudu vyzvána (výrok I), rozhodl o vrácení
(opožděně) zaplaceného soudního poplatku (výrok II), o náhradě nákladů řízení (výrok III) a uložil žalobkyni, aby v určené lhůtě sdělila soudu číslo účtu pro vrácení soudního poplatku (výrok IV).
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 7. 2. 2025, č. j. 11 Co 33/2025-1152, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III).
3. Rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno konkluzí, že podáním odvolání
(jímž žalobkyně napadla v dané věci vydaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1064) vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení před odvolacím soudem. Žalobkyně soudní poplatek (jenž se stal splatný podáním odvolání) nezaplatila a neučinila tak ani ve stanovené patnáctidenní lhůtě poté, co k tomu byla soudem vyzvána podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (jí poukázaná částka byla připsána na účet soudu až po uplynutí stanovené lhůty, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží).
4. Žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním (jímž dle jeho obsahu míří na tu část rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení); splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky týkající se výkladu a aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., jde-li o posuzování včasnosti úhrady soudního poplatku a prokazování jeho zaplacení, jež má být posouzena jinak; jako dovolací důvod ohlašuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolací argumentaci poukazuje na skutečnosti, jež dle jejího názoru prokazují, že soudní poplatek na výzvu soudu zaplatila včas. Odvolacím soudem odkazovanou judikaturu považuje za nepřiléhavou a argumentuje i možnou technickou chybou na straně příjemce poplatku (jde-li o připsání částky na bankovní účet). K tomu namítá též porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu včetně práva na přístup k soudu. Navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaní podali k dovolání nesouhlasná vyjádření.
6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
7. Přípustnost dovolání (jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v § 237 o. s. ř.
8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1875/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby (srov. bod 14 usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená, poukázat lze též na plenární nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, uveřejněný pod č. 193/2021 Sb.).
11. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu se výše rekapitulovaným východiskům ustálené rozhodovací praxe nikterak nepříčí. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 11. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1102 (doručeným zástupci žalobkyně dne 11. 11. 2024), k zaplacení soudního poplatku řádně vyzvána ve lhůtě patnácti dnů od doručení označeného usnesení s tím, že byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku. Byl-li pak soudní poplatek na účet soudu připsán až po uplynutí stanovené lhůty, je rozhodnutí odvolacího soudu (jenž jako správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; též jen „zákon o soudních poplatcích“) s ustálenou rozhodovací praxí zcela v souladu.
12. Nejvyšší soud neshledává ani důvody k přehodnocení dosavadní judikatury (k jinému posouzení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené právní otázky), k němž neskýtá prostor ani další zde uplatněná argumentace dovolatelky, nadto v situaci, kdy jde o závěry, jež jsou jako ústavně konformní hodnoceny i rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz shora citovaná rozhodnutí), kdy v postupu odvolacího soudu a jím vydaném rozhodnutí tak nelze spatřovat ani (dovolatelkou tvrzené) porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. Námitky dovolatelky, jimiž zpochybňuje konkrétní závěr o okamžiku připsání platby na účet soudu, nesou se pak zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnosti a úplnosti), jímž nelze založit přípustnost dovolání. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat výhradně správnost právního posouzení věci soudy nižších stupňů (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nikoli již jejich úvah skutkových (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1977/2022, bod 8, a ze dne 7.
3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 102/2023, bod 11). Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srovnej za všechny již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1977/2022). Spekuluje-li dovolatelka v tomto ohledu o možné technické chybě na straně banky, sluší se uvést, že ani takové okolnosti neměly soudy v dané věci za prokázané, nehledě na to, že pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou či provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla částka včas připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu (viz již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2661/20, nebo ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20). Vyslovuje-li dovolatelka přesvědčení, že „v případě záznamu o složení se jedná o naprosto nezpůsobilý důkazní prostředek, který není s to prokázat, k jakému okamžiku skutečně došlo k připsání platby na účet soudu“, lze současně uvést, že tzv. záznam o složení (jenž vyhotovuje účtárna a je zakládán do soudního spisu) aprobuje jako doklad potvrzující zaplacení soudního poplatku také soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.
11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, či ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4276/2019). K návrhu dovolatelky, aby soud pro rozhodnutí o dovolání opatřil další důkazy, včetně specifikovaného výpisu peněžního ústavu, Nejvyšší soud připomíná, že v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy nelze (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
14. Nejvyšší soud již jen pro úplnost dodává, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby svou povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh v určené lhůtě (stanovené v přiměřené délce) řádně splnil (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 438/18, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sen. zn. 29 ICdo 84/2023). Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích přitom vzniká mj. již podáním žaloby, odvolání nebo dovolání.
Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1) a pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku).
K zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže soud přihlédnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2825/2019, ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3581/2019, a ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020). Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je přitom do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání, dovolání).
Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní, propadné) lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2720/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 761/2023, z judikatury Ústavního soudu např. usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).
15. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nebyly v posuzované věci naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení. 16. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a k nákladům každého z žalovaných (oprávněných) patří odměna advokáta v částce 17 510 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; jelikož dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu nikoliv ve věci samé, přísluší advokátovi za úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 cit. vyhlášky; dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 3 771,60 Kč. 17. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 8. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu