28 Cdo 2736/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause, ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., IČO 255 89 644, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, s adresou pro doručování 602 00 Brno, Orlí 36, insolvenčního správce dlužníka LOGEA s.r.o., IČO 274 42 578, se sídlem v Tuřanech, Byseň 1, proti žalované V. H., Ž., zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o zaplacení 13 606 521 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 226/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2015, č. j. 25 Co 8/2015-173, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2015, č. j. 25 Co 8/2015-173, se ve výroku I. mění tak, že se mění rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se řízení nezastavuje. II. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2015, č. j. 25 Co 8/2015-173, a výrok II. usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 11. 2014, č. j. 3 C 226/2013-156, se zrušují.
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, že soud prvního stupně nařídil přípravné jednání ve věci na den 24. 11. 2014 v 8:30 hod. a předvolání k němu bylo doručeno do datové schránky žalobkyně a zástupce žalované dne 9. 7. 2014, a žalované dne 11. 7. 2014, přičemž předvolání adresované žalobkyni obsahovalo mimo jiné i poučení, že nedostaví-li se k přípravnému jednání a ani se včas z důležitého důvodu neomluví, soud řízení podle § 114c odst. 7 o.
s. ř. zastaví. K přípravnému jednání dne 24. 11. 2014 se v 8:30 hod. dostavil pouze zástupce žalované. Z úředního záznamu z 24. 11. 2014 zjistil, že pracovnice žalobkyně v 12:35 hod. telefonicky sdělila, že žalobkyně se k přípravnému jednání nedostavila z důvodu náhlého onemocnění Mgr. Jiří Zrůstka dne 23. 11. 2014, což sám sdělil pouze na sekretariát advokátní kanceláře. Omluva žalobkyně z účasti na přípravném jednání nařízeném na den 24. 11. 2014 v 8:30 hod. pro náhlou zdravotní indispozici Mgr.
Jiřího Zrůstka došla do datové schránky soudu prvního stupně dne 24. 11. 2014 až v 17:29:58 hod. spolu s lékařskou zprávou. Z uvedeného soud dovodil, že žalobkyně se z účasti na přípravném jednání nařízeném na 24. 11. 2014 v 8:30 hod. neomluvila, aniž by jí v tom bránila ospravedlnitelná překážka, neboť Mgr. Jiří Zrůstek onemocněl již 23. 11. 2014, a proto měl dost času zařídit omluvu žalobkyně z účasti na přípravném jednání buď osobně, nebo prostřednictvím advokátní kanceláře ještě před zahájením přípravného jednání.
K negaci procesních následků ve smyslu § 114c odst. 7 o. s. ř. stačila pouze včasná omluva a nikoli její prokázání ještě před tím, než začalo přípravné jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4084/2010). Požadavky na žalobkyni z hlediska omluvy její účasti na přípravném jednání dne 24. 11. 2014 v 8:30 hod. nebyly náročné či nesplnitelné, přesto jim nedostála, a proto k zastavení řízení došlo v souladu s ustanovením § 114c odst. 7 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež pokládá za
přípustné podle § 237 o. s. ř. a jako dovolací důvod tvrdí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. s tím, že odvolací soud posoudil včasnou omluvu z jednání nesprávně jako opožděnou. Právní otázka, která nebyla dosud vyřešena, tak spočívá v posouzení, kdy je omluva ve smyslu § 114c odst. 7 o. s. ř. včasná. Odvolací soud zpochybňuje včasnost omluvy a nikoliv její důvodnost, přičemž po Mgr. Jiřím Zrůstkovi nebylo možné spravedlivě požadovat, aby se soudu z jednání omluvil už před zahájením přípravného jednání před soudem prvního stupně, neboť zdravotní komplikace jej zastihly teprve v předvečer tohoto jednání. Omluva z jednání je podle § 114c odst. 7 o. s. ř. včasná i tehdy, když dojde do sféry soudu po konání přípravného jednání, zaslala-li dovolatelka tuto omluvu, jakmile jí překážky objektivního charakteru přestaly v zaslání této omluvy bránit. Odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. I. ÚS
1084/08, ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 2022/07, a ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. II. ÚS 491/98, a též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2041/2000, usnesení ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004, a usnesení ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2015/2009. Mgr. Jiří Zrůstek se z přípravného jednání omluvil ihned, jakmile to bylo objektivně možné, omluvu je nutno tedy vyhodnotit jako včasnou s tím, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 114c odst. 7 o.
s. ř. Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, kterou odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 114c odst. 7 o. s. ř. platí, že nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný navrhovatel, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem, aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o tomto následku musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. Citované ustanovení upravuje zákonem stanovený způsob, jak rozhodnout (ukončit řízení) v případě, že žalobce o účast na přípravném jednání neprojeví zájem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.
Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 806). Pokud se k přípravnému jednání nedostaví žalobce (a ani jeho zástupce), má se při splnění podmínek v § 114c odst. 7 o. s. ř. za to, že žalobce v řízení nehodlá pokračovat a soud řízení zastaví. Aby omluva žalobce byla relevantním procesním úkonem, pro který soud řízení nezastaví, musí být učiněna z důležitého důvodu. Za přiměřeného užití § 153b odst. 4 o. s. ř. je třeba dovodit, že žalobce může důvod omluvy tvrdit a případně dokládat ještě do konce řízení o odvolání, kterým napadl usnesení soudu o zastavení řízení pro svoji nepřítomnost při přípravném jednání (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R.
a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 401). Možnost analogického využití judikatury k § 153b o. s. ř. při výkladu § 114c o. s. ř. potvrdil i Nejvyšší soud, který v rozsudku ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4084/2010, uvedl, že otázku, kdy jde v souvislosti s § 114c o. s. ř. o důležitý důvod, který žalovaného omlouvá z účasti na jednání soudu, je třeba vykládat tak, jak to činí judikatura k podmínkám pro vydání rozsudku pro zmeškání. Podle § 153b odst. 4 o.
s. ř. pak platí, že zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Dovolací soud předně zdůrazňuje zásadu priority ochrany práv účastníků soudního řízení, kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat, což plyne i z judikatury Ústavního soudu. Ten připomíná, že hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků.
Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. Opakem tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím porušení smyslu § 1 a § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/2014), k návrhu na zrušení § 153b odst. 1, 4 a 5 o.
s. ř.)]. V nálezu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 78/2013), Ústavní soud dále uvádí, že při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného. Při vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje.
Citované závěry převzal za své i Nejvyšší soud, a to například v usnesení ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, či v usnesení ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 123/2013, v němž mimo jiné uvedl, že při rozhodování o vydání rozsudku pro zmeškání musí soudy brát v úvahu rovněž i to, zda se žalovaný vyjádřil k podané žalobě, či zda navrhl důkazy ke své obraně atd. Uvedené lze přiměřeně vztáhnout i na nyní projednávanou věc, kdy se dovolatelka nedostavila k přípravnému jednání ze zdravotních důvodů (na straně jednatele) a svou neúčast nestihla před zahájením přípravného jednání ani omluvit, a učinila tak až po jeho skončení.
Ve věci však nebyla naplněna judikaturou vymezená základní podmínka, a sice zřejmý nezájem a nečinnost na straně dovolatelky (žalobkyně), která by se odmítala aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně soudní řízení protahovala. Naopak, přístup dovolatelky v řízení je bezpochyby nutno označit za aktivní. Po tom, co byla ustanovena insolvenčním správcem dlužníka LOGEA s. r. o., aktivně podávala procesní podání (č. l. 87) a vůli v řízení pokračovat dala výslovně najevo návrhem na pokračování v řízení (č. l.
90). Z toho u ní nelze v žádném případě dovozovat pasivitu či nezájem na soudním řízení. V obecné rovině dospěl Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k závěru (viz např. usnesení sp. zn. 23 Cdo 123/2013, uvedené výše, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010), že relevantní příčina, pro kterou může strana požádat o omluvu z prvního jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti.
Omluvitelným důvodem jsou nejen události objektivního charakteru (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), ale i okolnosti účastníkem způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za důvod ospravedlňující zmeškání jednání. Skutečností znemožňující účast na jednání je podle ustálené judikatury také jeho nemoc (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004).
Samotný omluvitelný důvod musí být vždy uplatněn ve vztahu k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán. Omluva účastníka ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže (nemohl) jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak (viz usnesení sp. zn. 23 Cdo 123/2013, cit. výše). Konkrétně otázkou významu včasnosti omluvy z jednání se pak Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 1.
12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 188/2015. Za ospravedlnitelný důvod nedostavení se na první jednání ve věci označil okolnosti, jež soudu v době vydání rozsudku objektivně nemohly být známy a které účastníku zabránily se k jednání dostavit, případně svou neúčast předem řádně omluvit. Omluvitelným důvodem ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř.
tak není skutečnost, která žalovanému byla známa předem – třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na jednání – jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3677/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2130/2014). Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání tedy bude opodstatněným, doloží-li žalovaná strana, že se nemohla dostavit na jednání a ani se z něj v rámci určité časové hranice omluvit.
Není přitom na dovolacím soudu, aby tuto časovou hranici vztahoval v obecné rovině k určitému jednoznačně vymezenému okamžiku, a stanovil pravidlo nad rámec zákonné úpravy činnosti soudů (viz usnesení sp. zn. 28 Cdo 188/2015, cit. výše). Odvolací soud dovodil, že žalobkyně (její jednatel) měla dostatek času doručit omluvu z jednání před zahájením přípravného jednání, a to buď osobně, či prostřednictvím advokátní kanceláře, čímž mohla zabránit nepříznivým procesním následkům své neúčasti na přípravném jednání.
To se však nestalo, aniž by jí v tom bránila ospravedlnitelná překážka. Dovolací soud se s tímto závěrem neztotožňuje, a naopak vychází z toho, že akutní zdravotní potíže, které se u Mgr. Zrůstka objevily již v předvečer přípravného jednání, mu objektivně zabránily (mohly zabránit) v samotné účasti na jednání nařízeném na následující den v čase od 8:30 hod., přičemž jejich akutní charakter vyplývá z předložené lékařské zprávy. Vzhledem k tomu, že tato lékařská zpráva z vyšetření Mgr. Zrůstka byla vyhotovená v čase 11:26 hod., je nutné vycházet z toho, že zdravotní obtíže mu neumožnily podat zprávu soudu dříve než po lékařském vyšetření a zároveň je patrné z časových souvislostí, že neprodleně po vyšetření lékařem kontaktoval pracovnici advokátní kanceláře, která jej ve 12:35 telefonicky u soudu omluvila.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že omluva dovolatelky (jejího jednatele) naplňovala obecné požadavky dovozené judikaturou pro omluvu řádnou a včasnou. Dovolatelka za důvod k neúčasti na jednání označila zdravotní problémy, které jsou ospravedlnitelným důvodem, obzvláště v souvislosti s dobou, kdy propukly. Svá tvrzení dovolatelka doložila kopií lékařské zprávy, přičemž uvedla konkrétní údaje o časovém průběhu potíží, o tom, proč se nemohla přípravného jednání zúčastnit, proč nebylo možné zastoupení kolegou z advokátní kanceláře, a konečně z jakých důvodů nebyla schopna podat soudu informaci o své neúčasti před zahájením jednání.
Podle dovolacího soudu tato tvrzení vedou k závěru, že omluva jednatele žalobkyně byla řádná a včasná. Přihlížel dovolací soud dále k tomu, že ačkoliv dovolatelka doručila omluvu soudu po konání přípravného jednání, byla doručena téhož dne, jakož i k jinak aktivnímu přístupu dovolatelky jak před přípravným jednáním, tak po zastavení řízení. Zastavil-li tedy odvolací soud řízení z důvodu nedoručení včasné omluvy, neshledal dovolací soud uvedený postup za dané situace správným a upřednostnil zájem na projednání věci.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je s ohledem na aktuální rozhodovací praxi, s níž se dostalo do rozporu, nesprávné. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud ve shodě s ustanovením § 243d písm. b) o. s. ř. – aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na změnu rozhodnutí, která fakticky znamená, že v řízení bude pokračováno, bylo nutné odpravit obě rozhodnutí soudů nižších stupňů o nákladech řízení, a proto je dovolací soud zrušil. V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.