28 Cdo 2757/2024-654
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: AGOSTO FIN s. r. o., IČO 27840689, se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, náměstí Msgre Šrámka 885/7, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované: E. M., zastoupená JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Radlická 3301/68, o zaplacení 201 213,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 212/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2024, č. j. 57 Co 131/2024-613, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 6. 2024, č. j. 57 Co 131/2024-613, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2024, č. j. 16 C 212/2018-596, ve výroku I, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání [podaného žalobkyní proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 16 C 212/2018-555, kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 120 797,50 Kč od 22. 5. 2018 do 28. 9. 2020 a dále úroku ve výši 0,25 % ročně jdoucího z částky 120 797,50 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení (výrok I), žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni 80 416 Kč s příslušenstvím (výrok II), žaloba byla zamítnuta v části o zaplacení 120 797,50 Kč s příslušenstvím (výrok III) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky IV, V, VI)] zastaveno řízení o odvolání žalobkyně (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně jej ve výroku II změnil tak, že se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nevydává (výrok II usnesení odvolacího soudu).
2. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
3. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku, resp. otázka zastupitelnosti při jeho placení (srov. dikci ustanovení § 50b odst. 4 písm. a/ o. s. ř.), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, publikované pod č. 1/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2920/2020, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2786/2016, ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5450/2015, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1853/2003, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2015, nebo ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2214/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, publikované pod č. 2/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 1597/12; srov. též závěry odborné literatury – JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 50b; dále LAVICKÝ, Petr. Civilní proces. Praha: Wolters Kluwer, 2016, Praktický komentář, komentář k § 50b; nebo VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k § 9).
5. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že účastníci řízení jsou v podmínkách zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání odvolání (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb.) a připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena ve výzvě k jeho zaplacení. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. přitom výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví – aniž by byla stanovena výjimka (kromě důvodů výslovně uvedených v § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.) či podmínka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované pod č. 1/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1138/2019, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19).
6. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že soud prvního stupně nepochybil, doručil-li výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání pouze zástupci dovolatelky z řad advokátů (dne 9. 4. 2024), kterému udělila procesní plnou moc, a poté, co soudní poplatek v soudem určené patnáctidenní lhůtě neuhradila, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), když zde nebyla dána některá ze skutečností uvedených v ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona, nijak se od výše citované judikatorní praxe, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
7. Dovolatelkou odkazovaná judikatura pak na projednávanou věc nedopadá, neboť nastolenou otázku řeší v kontextu někdejší úpravy správního soudnictví, přičemž závěry v ní dovozené byly překonány nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, publikovaným pod č. 193/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.1. 2. Vytýká-li dovolatelka porušení práv na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dlužno uvést, že závěry odvolacího soudu respektující zákonnou úpravu a ustálenou judikatorní praxi za odporující ústavně zaručeným právům nepochybně označit nelze (srov. přitom např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 671/02 a sp. zn. III. ÚS 1597/12, obě cit. výše, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1056/12, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2328/18, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2674/18, ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3733/18, či ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3344/19, shledávající doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka v občanském soudním řízení za ústavně konformní). 3. Napadá-li dovolatelka usnesení odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 4. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje. 5. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 6. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. 7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu