28 Cdo 5138/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně V. P., B., zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v
Blatné, Jana Wericha 576, proti žalovanému Ekonomické stavby s. r. o., IČO:
25224476, se sídlem Zruč – Senec, Ke Křižovatce 466, zastoupenému JUDr. Hanou
Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, o 125.209,- Kč s
příslušenstvím, vedené Okresním soudem Plzeň – sever pod sp. zn. 9 C 2/2010, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č.
j. 13 Co 570/2013-219, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co 570/2013-219,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby v částce 8.990,- Kč s
příslušenstvím) zaplacení částky 125.209,- Kč s příslušenstvím, neboť
žalovanému zaplatil částku 170.000,- Kč na základě smlouvy o budoucí smlouvě o
dílo (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“), v níž se žalovaný zavázal postavit
rodinný dom pro žalobce a jeho tehdejší manželku. Ve smlouvě o smlouvě budoucí
se strany dále dohodly, že žalobce uhradí žalovanému zálohu ve výši 170.000,-
Kč a žalovaný zahájí přípravné práce (práce na projektové dokumentaci a další
„inženýrskou“ činnost). Dále smlouva o smlouvě budoucí obsahovala ustanovení,
podle něhož v případě, že nedojde k uzavření smlouvy o dílo, uhradí žalobce
žalovanému hotové výdaje a odměnu za činnosti spojené s přípravou projektové
dokumentace a další přípravné činnosti. Současně měl žalovaný v případě
neuzavření smlouvy o dílo nárok na paušální náhradu ve výši 50.000,- Kč + DPH
za stejné činnosti, za které mu náležela náhrada hotových výdajů a odměna, jak
bylo výše uvedeno. Počátkem roku 2008 žalobce od smlouvy o smlouvě budoucí
odstoupil z důvodu rozvodu se svou tehdejší manželkou. Následně proběhly mezi
stranami jednání, jejichž cílem bylo dohodnout se na vypořádání zálohy
zaplacené žalobcem ve výši 170.000,- Kč. Protože se strany neshodly na rozsahu
provedených prací, kdy žalovaný neprokázal jejich realizaci před odstoupením
žalobce od smlouvy a rovněž se neshodly na výši odměny, která žalovanému za
tyto práce náleží, domáhá se žalobce částky 125.209,- Kč, kterou mu je podle
jeho názoru žalovaný povinen vydat, neboť nárok žalovaného na odměnu za
provedené práce vyčíslil částkou 35.801,- Kč a 8.990,- Kč mu již žalovaný
zaplatil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť mu podle smlouvy o smlouvě budoucí
náleží jednak paušální náhrada ve výši 50.000,- Kč + DPH a dále pak odměna za
jeho činnosti vykonané pro žalobce ve výši stanovené podle Sazebníku pro
navrhování nabídkových cen projektových prací a inženýrských činností vydaného
nakladatelstvím UNIKA (dále jen „sazebník UNIKA“), jak bylo dohodnuto ve
smlouvě o smlouvě budoucí. Celkově tak žalovaný své nároky ohodnotil částkou
161.309,50 Kč s tím, že zbytek zálohy ve výši 8.990,- Kč již žalobci vyplatil. Okresní soud Plzeň – sever jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2013, č. j. 9 C 2/2010-190, žalobě co do částky 75.391,88 Kč vyhověl, v částce
49.817,12 Kč ji zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uvedl,
že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná pro neurčitost a zabýval se otázkou,
zda mezi účastníky došlo k vzniku jiného smluvního podkladu, na základě kterého
žalovaný vykonal přípravné činnosti pro stavbu rodinného domu. Dospěl přitom k
závěru, že mezi účastníky řízení došlo konkludentně k uzavření smlouvy o
zhotovení věci na zakázku podle § 644 a násl. obč. zák. (podtyp smlouvy o dílo)
s prvky smlouvy příkazní podle § 724 a násl. obč. zák. Předmětem smlouvy bylo
zhotovení projektové dokumentace a další činnosti podle požadavků a se
souhlasem žalobce.
Protože mezi účastníky řízení jako stranami konkludentní
smlouvy nebyla sjednaná cena díla, je žalobce povinen uhradit žalovanému cenu
obvyklou, kterou určil soudem ustanovený znalec částkou 71.948,- Kč bez DPH,
tedy 85.618,12 Kč s DPH. Pro úplnost dovolací soud na tomto místě předesílá, že
se soud prvního stupně nezabýval možným rozporem mezi písemným vyhotovením
znaleckého posudku a výpovědí znalce, ačkoliv na možnost rozporu žalobce
poukazoval ve svém závěrečném návrhu (rozpor bude podrobněji rozveden v
souvislosti s přípustností a důvodností dovolání). Soud prvního stupně následně
od zálohy ve výši 170.000,- Kč zaplacené žalobcem odečetl výše uvedenou částku
85.618,12 Kč, na kterou měl žalovaný nárok, dále částku 8.990,- Kč, kterou již
žalovaný vrátil žalobci a uzavřel, že žalovaný je povinen uhradit žalobci ještě
75.391,88 Kč a v tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13
Co 570/2013-219, k odvolání žalobce zamítavý výrok rozsudku soudu prvního
stupně potvrdil a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech
řízení. Výrok soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, nebyl
odvoláním napaden. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, jakož i
se závěrem o tom, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena smlouva o dílo,
jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace a další činnosti. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, i pokud jde o
částku, kterou soudní znalec určil hodnotu činností vykonaných žalovaným pro
žalobce, přičemž námitkou žalovaného o rozporu písemného vyhotovení znaleckého
posudku s výpovědi znalce se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Dále pak
uvedl, že soud prvního stupně vzal správně za prokázané, že žalobce všechny
práce žalovaného na projektové dokumentaci schválil, a že žalobce nenavrhl
žádný důkaz ke svému tvrzení o tom, že žalovaný projektovou dokumentaci
vyhotovil až dodatečně. Jde-li o náklady řízení před soudem prvního stupně,
odvolací soud částečně vyhověl dovolání žalobce z důvodu, že soud prvního
stupně nesprávně určil hodnotu jednoho úkonu právní služby. B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 Co
570/2013-219, podal žalobce dovolání, v němž namítl:
a) práce žalovaného na projektové dokumentaci a ostatních činnostech
neměly být vůbec započaty z důvodu včasného odstoupení žalobce od smlouvy o
smlouvě budoucí. b) žalovaný neprokázal, že provedl práce, za které požaduje odměnu ještě
před odstoupením žalobce od smlouvy o smlouvě budoucí, neboť rozpracovanou
projektovou dokumentaci předložil žalobci až téměř rok po odstoupení žalobce od
smlouvy. c) soudy se odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu týkající
se hodnocení znaleckých posudků, když nevěnovaly pozornost rozporu písemného
vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí znalce, jde-li o hodnotu činností
vykonaných žalovaným.
d) znalcem určená hodnota činností vykonaných žalovaným již obsahovala
DPH, a proto soudy nižších stupňů postupovaly nesprávně, připočetly-li k
znalcem určené částce DPH. e) v rozhodnutí o nákladech řízení měla být zohledněna skutečnost, že
žalovaný zavinil zahájení řízení, když nepřistoupil na mimosoudní dohodu
navrženou žalobcem, podle níž by byl povinen uhradit žalobci téměř totožnou
částku, jako podle rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeného odvolacím soudem. f) při rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně měla být
zohledněna skutečnost, že rozhodnutí soudu záviselo ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. na znaleckém posudku a žalobci měla být přiznána plná náhrada nákladů
řízení. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání s tím, že dovolatel
zejména polemizuje s hodnocením důkazů soudem. Podle žalovaného se soudy
vypořádaly se všemi námitkami žalobce a od ustálené judikatury dovolacího soudu
se neodchýlily. Dále uvedl, že soudy správně ke znalcem určené částce
připočetly DPH, neboť znalec činnosti žalovaného ohodnotil podle sazebníku
UNIKA, který navýšení cen o DPH u plátců DPH předpokládá. Poukázal na
skutečnost, že všechny činnosti prováděl se souhlasem žalobce, což bylo v
řízení prokázáno. Jde-li o náklady řízení, neshledává žalovaný prostor pro
aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť uvedené ustanovení je podle
něj aplikovatelné toliko v řízeních o náhradě újmy na zdraví a nikoliv v řízení
o vypořádání ceny provedeného díla. C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou
zastoupenou advokátem, že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a
odst. 2 o. s. ř. Podle § 237 o. s. ř. „je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího
soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak.“. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání
„přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem
bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o
vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v
§ 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“. Ačkoliv je předmětem dovolacího řízení částka 49.817,12 Kč s příslušenstvím
neuplatní se pro posouzení přípustnosti dovolání peněžitý limit 50.000,- Kč
uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se v souzené věci
jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, když žalovaný – podnikatel měl pro
žalobce – spotřebitele zhotovit projektovou dokumentaci a vykonat další
přípravné činnosti nezbytné pro výstavbu rodinného domu. Namítá-li dovolatel rozpor písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí
znalce (sub c/), je třeba v uvedeném směru vycházet z ustanovení § 127 odst. 1
o. s.
ř., podle něhož v případě písemného vyhotovení znaleckého posudku soud
znalce vyslechne s výjimkou „odůvodněných případů“, kdy se může spokojit s
písemným posudkem znalce. Dále je rozhodné ustanovení § 132 o. s. ř.: „Důkazy
hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v
jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za
řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“. Podle ustálené judikatury
dovolacího soudu týkající se hodnocení znaleckého posudku platí, že soud
„hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické
odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení
důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou
náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke
všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, dále zda závěry posudku
nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého
posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014). Dále platí, že soud musí vyslechnout znalce,
pokud účastník řízení proti posudku vznese výhrady, jejichž vyjasnění je pro
rozhodnutí ve věci samé podstatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009) a primárně se má snažit odstranit rozpory
znaleckého posudku vysvětlením či výslechem znalce (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 625/2013). V souzené věci
je ve znaleckém posudku hodnota projektové dokumentace a ostatních prací
provedených žalovaným určena podle sazebníku UNIKA částkou 71.948,- Kč. K
uvedené částce dospěl znalec tak, že procentuálně určil stadium (28 %)
rozpracovanosti projektové dokumentace a ostatních prací a dále určil minimální
hodnotu projektové dokumentace a ostatních prací v případě jejich kompletního
dokončení žalovaným částkou 221.600,- Kč. Uvedeným způsobem dospěl k částce
62.048,- Kč (28 % z 221.600,- Kč), k níž přičetl částku 9.900,- Kč za práce
žalovaného nezahrnuté v cenách sazebníku UNIKA. Pro úplnost dovolací soud
uvádí, že z minimální hodnoty projektové dokumentace a ostatních prací v
případě jejich kompletního dokončení znalec vycházel proto, že rodinný dom
objednaný žalobcem byl jednoduchou stavbou, od čehož se podle znalce odvíjí i
cena projektové dokumentace a ostatních přípravných prací. Ve znaleckém posudku
je rovněž uvedeno, že ceny podle sazebníku UNIKA lze považovat za ceny obvyklé,
nakolik jsou průběžně aktualizovány s ohledem na ceny sjednané na trhu (srov. č. l. 129), z čehož pak vycházel i soud prvního stupně ve svém rozsudku (srov. č. l. 194). Naproti tomu ve své výpovědi znalec k dotazu právního zástupce
žalobce na obvyklou cenu projektu v případě nezohlednění sazebníku UNIKA uvedl,
že by se jednalo „o cenu projektu zhruba v mezích 50.000,- Kč až 80.000,- Kč,
max. 100.000,- Kč v případě specifické stavby.“ (srov. č. l. 167).
Uvedené
vyjádření znalce je možné interpretovat dvojím způsobem, a to buď tak, že
znalec uvádí obvyklou cenu činností vykonaných žalovaným pro žalobce ve fázi
rozpracovanosti 28 %, anebo tak, že znalec uvádí obvyklou cenu činností
vykonaných žalovaným pro žalobce v případě, že by byly kompletně dokončeny. Zatímco první z interpretací výpovědi soudního znalce odpovídá písemnému
vyhotovení znaleckému posudku, druhá je s písemným vyhotovením znaleckého
posudku v rozporu, neboť v něm je jako minimální cena projektové dokumentace a
ostatních prací žalovaného v případě, že by byly kompletně dokončeny, uvedena
částka 221.600,- Kč, ačkoliv dle citované výpovědi znalce by se jednalo o cenu
v mezích 50.000,- Kč až 80.000,- Kč. Soud prvního stupně se tímto možným
rozporem v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval, ačkoliv na něj žalobce
upozorňoval ve svém závěrečném návrhu a neučinil tak ani odvolací soud, ačkoliv
žalobce námitku v uvedeném směru vznesl též v odvolání. K odstranění
pochybností přitom stačilo zopakovat výslech znalce. Dovolacímu soudu
nepřísluší provádět hodnocení důkazů, nicméně tento možný rozpor zavdává
příčinu k pochybnostem, zda soudy obou stupňů dostály své povinnosti hodnotit
logickou konzistenci odůvodnění závěrů znaleckého posudku a odstranit případné
rozpory znaleckého posudku ve smyslu výše citované ustálené judikatury
dovolacího soudu, neboť v odůvodnění svých rozhodnutí tento možný rozpor
opomíjí navzdory zcela konkrétním námitkám žalobce v závěrečném návrhu (srov. č. l. 179) i v odvolání (srov. č. l. 202). Za situace, kdy žalobce vznesl
konkrétní námitku vůči znaleckému posudku, resp. výpovědi znalce, jejíž
vyjasnění bylo pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, měly soudy nižších stupňů
zopakovat výslech znalce, aby byla odstraněna pochybnost o závěrech znalce
(srov. obdobně výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009), a v případě, že by rozpor nebyl výslechem, či písemným
vysvětlením znalce odstraněn, nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem
(srov. § 127 odst. 2 o. s. ř.). Na právě uvedeném závěru nic nemění ani
skutečnost, že rozpor v samotném písemném vyhotovení znaleckého posudku nebyl
dán a vznikl teprve výslechem znalce, neboť výslech znalce je typicky jednou z
dílčích součástí důkazu znaleckým posudkem (srov. § 127 odst. 1 o. s. ř.), a
proto musí být logicky konzistentní s písemným vyhotovením posudku. Z uvedeného
důvodu nelze než uzavřít, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené
judikatury dovolacího soudu ukládající soudům zabývat se logickou
konzistentností znaleckého posudku a odstranit případné rozpory znaleckého
posudku, jakož i od judikatury týkající se otázky, za jakých podmínek je třeba
provést výslech znalce, kterou lze analogicky vztáhnout i na otázku, za jakých
podmínek je třeba zopakovat výslech znalce, a proto námitka dovolatele o
rozporu písemného vyhotovení znaleckého posudku s výpovědí znalce zakládá
přípustnost i důvodnost dovolání.
Uvádí-li dovolatel, že není zřejmé, zda byly započaty práce žalovaného na
projektové dokumentaci před odstoupením žalobce od smlouvy (sub b/) a dále, že
neměly být vůbec započaty (sub a/), čímž by žalovanému nevznikly žádné náklady,
nejsou jeho námitky důvodné, neboť dovolání je možné odůvodnit jen právní
otázkou (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolatelovy námitky žádnou právní
otázku nenastolují. Nadto dovolací soud uvádí, že dle skutkových zjištění soudu
prvního stupně, které převzal a zrekapituloval odvolací soud, žalobce všechny
činnosti žalovaného schválil. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně
rovněž plyne, že žalovaný vykonával projektovou činnost již před odstoupením
žalobce od smlouvy, což se žalobci nepodařilo vyvrátit. Namítá-li dovolatel, že cena určena znalcem již obsahovala DPH (sub d/) a soud
k ní proto již DPH neměl připočítat, nelze než uvést, že se jedná o námitku
čistě skutkovou, neboť v této otázce je ze znaleckého posudku i výpovědi znalce
zřejmé, že cena určena znaleckým posudkem DPH neobsahuje (srov. č. l. 123 a
165). Je pravdou, že vyjádření znalce ve stanovisku k námitkám žalovaného
určité pochybnosti vzbuzuje (srov. č. l. 152), nicméně ty byly jednoznačně
odstraněny výslechem znalce (srov. č. l. 165) soudem prvního stupně. Protože
touto námitkou dovolatel nenastoluje žádnou právní otázku a dovolání lze
odůvodnit toliko námitkami stran právního posouzení (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), není ani tato námitka dovolatele důvodná. Namítá-li dovolatel, že žalovaný celé řízení zavinil tím, že nepřistoupil na
jeho nabídku mimosoudní dohody, a měl by proto nahradit žalobci náklady řízení
v celém rozsahu (sub e/), není tato námitka důvodná, neboť náhradu nákladů
řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Zásada zavinění se uplatní výjimečně, a
to zejména v případě, kdy bylo řízení zastaveno (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013), dále v případě
tzv. separace nákladů, které hradí účastník řízení, který je zavinil porušením
svých procesních povinností (srov. § 147 o. s. ř.), a nakonec také v případech,
kdy žalovaný sice neměl úspěch ve věci, ale svým chováním nezavdal příčinu k
podání návrhu na zahájení řízení (srov. § 143 o. s. ř.). O žádný z uvedených
případů v souzené věci nejde, a proto soudy obou stupňů postupovaly správně,
pokud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházely ze zásady úspěchu ve
věci.
Nakonec dovolatel namítl, že mělo být soudy použito ustanovení § 142 odst. 3 o.
s. ř., podle něhož může soud přiznat účastníku plnou náhradu nákladů řízení v
případě částečného úspěchu mimo jiné za situace, kdy rozhodnutí soudu záviselo
na znaleckém posudku (sub f/). V uvedeném směru je třeba vyjít z ustálené
judikatury dovolacího soudu, podle níž může být ustanovení § 142 odst. 3 o. s.
ř. aplikováno v případě, kdy je účastník částečně neúspěšný proto, že oproti
znalci jinak odhadl výši plnění, nikoliv však v případě, kdy důvodem jeho
částečného neúspěchu je skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1280/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1969/2013,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2170/2014). Jinými
slovy, ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. může být zpravidla aplikováno v
situaci, kdy žalobce je částečně neúspěšný proto, že výši bezdůvodného
obohacení užíváním pozemku A odhadl odlišně od znalce, nikoliv však za situace,
kdy je částečně neúspěšný proto, že požadoval vydání bezdůvodného obohacení za
užívání pozemků A a B a v soudním řízení bylo zjištěno, že žalovaným byl užíván
jen pozemek A. Uvedené pro souzenou věc znamená, že ustanovení § 142 odst. 3 o.
s. ř. může být aplikováno, pokud žalobce ve své žalobě vycházel ze stejného
rozsahu prací vykonaných žalovaným jako soudní znalec a jeho neúspěch je dán
toliko odlišným oceněním těchto prací. Naopak, pokud žalobce vycházel z jiného
rozsahu prací vykonaných žalovaným, prostor pro aplikaci ustanovení § 142 odst.
3 o. s. ř. nebude dán. Také v tomto směru bude na odvolacím soudu, aby tuto
otázku posoudil.
Z důvodu shora uvedených dovolací soud bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.)
rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §
226 odst. 1 o. s. ř.)
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových
stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu