29 Cdo 1310/2019-275
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci
žalobce J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou,
advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti
žalovaným 1) E. V., narozenému XY, bytem XY, 2) E. M., narozené XY, bytem XY,
zastoupené JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská
3347/7, PSČ 434 01, a 3) M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr.
Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01,
o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 34/2007 o dovolání žalobce proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo
48/2018-239, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č.
j. 33 Cm 34/2007-213, zrušil ve vztahu ke druhé žalované (E. M.) a ke třetímu
žalovanému (M. H.) [dále též jen „žalovaní“] směnečný platební rozkaz ze dne
17. března 2006, č. j. 33 Sm 239/2005-9, jímž původně uložil žalovaným (a E.
V.), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (J. D.) směnečný peníz ve výši
1.000.216,- Kč s 6% úrokem od 30. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu
3.334,- Kč a na nákladech řízení částku 95.665,- Kč (výrok I.), rozhodl o
náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu (výroky II. až
IV.). Přitom šlo v pořadí o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když první rozsudek
ze dne 3. července 2012, č. j. 33 Cm 34/2007-93, jímž soud prvního stupně
ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 7. října 2013, č. j. 12 Cmo 47/2013-125, a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. října
2017 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a oběma
žalovanými (druhý a třetí výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Dne 4. ledna 2002 vystavil žalobce v Ústí nad Labem směnku cizí, kterou
přikázal I. V., E. V. a žalovaným, aby zaplatili bez protestu dne 29. prosince
2002 výstavci směnečnou sumu 1.000.216,- Kč (dále jen „směnka“). Všichni
směnečníci (označení jménem a příjmením, datem narození a bydlištěm) směnku
akceptovali. Na rubové straně směnky jsou vyznačeny (mimo jiné) ověřovací
doložky notáře Mgr. Petra Michala (dále jen „ověřovací doložka“ a „notář“)
běžných čísel ověřovací knihy O II 83/2002 a O II 84/2002, podle nichž žalovaní
(označení jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm), jejichž totožnost byla
zjištěna platným úředním průkazem, směnku vlastnoručně před notářem podepsali. Ověřovací doložky dále obsahují údaje ? dne 9. ledna 2002 v Teplicích,
razítko Mgr. T. N., notářská koncipientka, nečitelný podpis a razítko notáře. 2) Podle ověřovací knihy byl dne 9. ledna 2002 učiněn (pod pořadovými čísly 34
až 106) zápis obsahující údaje o tom, že byly (mimo jiné) ověřeny podpisy
žalovaných (s uvedením jejich rodných čísel a adres). U těchto údajů je
nečitelný podpis, přičemž „předmětem osvědčení“ byla mimo jiné směnka. Podpisy
ověřovala notářská koncipientka. „U ověřovacích zápisů jsou činěny opravy
formou škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, není zřejmé, který podpis
patří ke které ověřované listině, ani neodpovídají pořadová čísla v ověřovací
knize číslům uvedeným na směnce, neboť na rubu směnky jsou uvedena pořadová
čísla 82 - 85, u třetího žalovaného je v ověřovací knize na rubu strany pět
číslo 34 se šipkou 105, 106 a u jeho jména jsou označeny jiné směnky, na rubu
čísla listu 6 je označena i směnka, avšak bez označení osoby. U jednotlivých
ověřovaných podpisů chybí podpis ověřovatele, je zde pouze parafa u prvního
ověřovaného podpisu pod č. 34, nikoli již u podpisu žalovaných“. 3) Ve znaleckém posudku ze dne 16. listopadu 2009, č. j. 36/516/08,
vypracovaném Mgr.
Lenkou Plzákovou, znalkyní z oboru písmoznalectví,
specializace ruční písmo, znalkyně poté, co vyloučila technické padělání
podpisů žalovaných na směnce, rozborem a vzájemným porovnáním podpisů na směnce
a srovnávacích podpisů dospěla k závěrům, podle nichž: a) je pravděpodobnější,
že podpis na směnce, který „má znít“ na jméno „M.“, je pravým podpisem druhé
žalované, než jím není, a b) je pravděpodobnější, že podpis na směnce, který
„má znít“ na jméno „H.“, není pravým podpisem třetího žalovaného, než jím je. 4) Podle znaleckého posudku ze dne 17. ledna 2012, č. j. 8/P-2011,
vypracovaného Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy
Karlovy Vary, o. p. s., znalec poté, co vyloučil možnost technického padělání,
dospěl k závěru, podle něhož je pravděpodobnější, že podpisy na směnce jsou
pravými podpisy žalovaných psané za zhoršených podmínek, než že by šlo o jejich
napodobeniny. 5) Podle závěrů revizního znaleckého posudku ze dne 26. října 2016,
č. j. KÚP-8238-1/ČJ-2015-2301GR, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha
Policie České republiky, je podpis na směnce pravděpodobně pravým podpisem
druhé žalované; u podpisu třetího žalovaného na směnce je pravděpodobnější, že
jde o pravý podpis, než že by šlo o padělek. Současně se revizní znalec vyjádřil ke znaleckému posudku Mgr. Plzákové,
přičemž se: a) ztotožnil s jeho závěry ohledně podpisu druhé žalované, s tím,
že výsledek zkoumání mohl být dále upřesněn vzhledem k většímu množství
srovnávacího materiálu, a b) nesouhlasil s jeho závěry ohledně podpisu třetího
žalovaného a podrobně vysvětlil důvody, které k tomu vedly. Dále plně souhlasil
se závěry znaleckého posudku Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín
Vysoké školy Karlovy Vary; i zde však připustil „mírné“ upřesnění ve vztahu k
podpisu druhé žalované. Konečně připomenul, že v oboru písmoznalectví se v
České republice používá stupnice závěrů: padělek, s vysokou pravděpodobností
padělek, pravděpodobně padělek, pravděpodobnější padělek než pravý, nelze
rozhodnout, pravděpodobnější pravý než padělek, pravděpodobně pravý, s vysokou
pravděpodobností pravý a pravý. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 134 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 74
odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu)
– zdůraznil, že na rubové straně směnky se nachází legalizační doložky,
vyhotovené koncipientkou notáře, podle kterých směnku podepsali (mimo jiné)
žalovaní, jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem. Jelikož
zápisy (ohledně ověření podpisů žalovaných) obsažené v ověřovací knize, na
které ověřovací doložky odkazují, vykazují zásadní vady, v jejichž důsledku
(mimo jiné) nelze ztotožnit údaje s ověřovacích doložek s údaji v ověřovací
knize, měl za vyvrácenou domněnku pravdivosti ověřovacích doložek; proto z nich
při posouzení pravosti podpisů žalovaných nevycházel.
Za stavu, kdy ani další v řízení provedené důkazy neumožňují spolehlivě
uzavřít, že podpisy žalovaných na směnce jsou pravé (i revizní znalec
vyhodnotil podpisy žalovaných na směnce jako pravé jen v úrovni střední
pravděpodobnosti a tvrzení žalobce ohledně skutečnosti, že žalovaní směnku
podepsali, nebylo podpořeno žádným dalším důkazem), odvolací soud shledal
správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobce důkazní břemeno v
tomto směru neunesl, včetně toho, že se svou nepřítomností u jednání před
soudem prvního stupně zbavil i možnosti být poučen podle ustanovení § 118a
odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (dosud Nejvyšším
soudem nezodpovězené), zda „ověřovací doložka vydaná notářem při ověřování
podpisu na směnkách pozbývá významu, platnosti a charakteru veřejné listiny v
případě, že obsahuje pochybení způsobené pracovníky notáře při notářské
činnosti, resp. ověřování podpisů“ (jinými slovy, zda skutečnost, že legalizace
neproběhla v souladu s ustanoveními zákona a vykazuje vady, v důsledku kterých
nelze ztotožnit údaje z ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize, vyvrací
domněnku pravosti a pravdivosti obsahu ověřovací doložky jako veřejné listiny).
Podle dovolatele „pochybnosti o pravdivosti ověřovací doložky nevyvracejí
domněnku její pravosti a pravdivosti a nevyvracejí pravdivost údajů na doložce
vyznačených“. Naopak závěry, k nimž dospěl odvolací soud, zcela popírají
„princip veřejné listiny a legalizace“. Přitom je zcela nepřípustné, aby
pochybení ze strany notáře (notářské koncipientky) šlo k tíži žalobce a vedlo
ke zhoršení jeho právního postavení co do (ne)možnosti realizace práva ze
směnky.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaní považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné; zároveň mají
pochybnosti o tom, zda dovolání obsahuje všechny náležitosti vyžadované
občanským soudním řádem.
V doplňujícím vyjádření žalobce poukazuje na závěry obsažené v rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 67/2018-240, který
byl vydán v řízení mezi týmiž účastníky ve věcech skutkově a právně totožných.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění)
se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení
právní otázky dovolatelem otevřené, dosud v daných skutkových souvislostech
Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo
jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou
zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo
prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost
toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Podle ustanovení § 6 notářského řádu notářské zápisy a jejich stejnopisy,
výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření (dále jen "notářské listiny")
jsou veřejnými listinami, jestliže splňují náležitosti stanovené pro ně tímto
zákonem. Podle ustanovení § 64 notářského řádu, nezná-li notář účastníky, svědky úkonů,
důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána
platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář
tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním
průkazem. Podle ustanovení § 74 notářského řádu legalizací notář ověřuje, že určitá osoba
v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se již
nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totožnosti této osoby
platí § 64 (odstavec 1). Legalizace se vyznačí na listině formou ověřovací
doložky, která obsahuje: a) běžné číslo ověřovací knihy, b) jméno, příjmení,
bydliště, popřípadě místo pobytu, rodné číslo,
není-li, nebo nelze-li je zjistit, datum narození žadatele, c) údaj, jak byla
zjištěna totožnost žadatele, d) konstatování, že uvedená osoba listinu
vlastnoručně před notářem podepsala nebo že uznala podpis na listině za
vlastní, e) místo a den ověření, f) podpis ověřujícího a otisk úředního razítka
notáře (odstavec 2). Notář provedením legalizace neodpovídá za obsah listiny
(odstavec 3). Podle ustanovení § 41 kancelářského řádu, přijatého sněmem Notářské komory
České republiky podle ustanovení § 37 odst. 3 písm. m) zákona č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění účinném k datu
vyhotovení ověřovacích doložek na směnce (k 9. lednu 2002) [dále jen „notářský
kancelářský řád“], notář vede knihu protestů, rejstříky a ostatní evidenční
pomůcky, které nejsou veřejně přístupné (odstavec 1). Při zakládání a vedení
knihy protestů, rejstříků a ostatních evidenčních pomůcek se postupuje také
podle příslušných příloh tohoto předpisu (odstavec 2). Podle ustanovení § 42 odst. 2 notářského kancelářského řádu notář vede tyto
ostatní evidenční pomůcky: a) ověřovací knihu (příloha č. 4). Podle ustanovení § 43 odst. 2 notářského kancelářského řádu ověřovací knihy se
vedou ve svazcích, které vydávají příslušné notářské komory. Podle ustanovení § 44 notářského kancelářského řádu zápisy do rejstříků a
ostatních evidenčních pomůcek (dále jen „rejstříky“) se provádějí neprodleně
poté, co nastal důvod pro jejich provedení (odstavec 1).
Zápisy do rejstříků se
provádějí trvalým způsobem, Výjimkou jsou dočasné zápisy prováděné ve sloupcích
rejstříků určených pro poznámky (odstavec 2). Zápisy do rejstříků se provádějí
čitelně. Nesprávné údaje musí být přeškrtnuty tak, aby byl škrtnutý text
čitelný (odstavec 4). Příloha č. 4 (Návod k vedení ověřovací knihy) obsahuje: A) vzor titulní strany
svazku ověřovací knihy a B) vzor záhlaví levé strany dvojlistu a vzor záhlaví
pravé strany dvojlistu. Dále upravuje provádění zápisů notáře při ověřování
pravosti podpisů (dále jen „legalizace“), tvorbu běžného čísla ověřovací knihy
a způsob vyplňování jednotlivých sloupců (1 až 10) ověřovací knihy. Dále Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle
nichž:
1) Je-li listina opatřena ověřovací doložkou notáře, která neobsahuje
náležitosti
předepsané ustanovením § 74 odst. 2 notářského řádu, nelze podpisy na ní
uvedené považovat za ověřené ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 tohoto zákona
[usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97,
uveřejněné pod číslem 4/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„R 4/99“), jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník
2005, pod číslem 43]. 2) Legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu) je listinou
odlišnou od smlouvy nebo jiné listiny, na níž je vyznačena (rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, uveřejněný pod číslem
32/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); obsahuje-li všechny
předepsané náležitosti, je veřejnou listinou (srov. důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 133/2017). 3) Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce
tíží žalobce (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009,
sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, a
ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, jakož i usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, ze dne 29. dubna 2013,
sp. zn. 29 Cdo 114/2013 a ze dne 25. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). 4) Je-li podpis dlužníka na směnce ověřen doložkou obsahující náležitosti
vyžadované ustanovením § 4 odst. 3 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody
opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu obecními úřady a o
vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady [tj. má-li ověřovací doložka
na směnce povahu veřejné listiny (§ 134 o. s. ř)], je na dlužníku, který popírá
pravost svého podpisu, aby prokázal opak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009). Byť odvolací soud (v souladu s výše uvedeným) přiznal ověřovacím doložkám na
směnce povahu veřejných listin, měl současně za vyvrácenou pravdivost toho, co
je v nich osvědčeno (tj.
pravost podpisů žalovaných), a to z důvodu, že zápisy
v ověřovací knize vykazují zásadní vady (popsané v odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně), v jejichž důsledku mimo jiné nelze ztotožnit údaje z
ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize. Tato úvaha odvolacího soudu však nemůže obstát již v rovině vlastní
argumentace. Mají-li totiž ověřovací doložky vskutku povahu veřejné listiny,
potom potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal,
a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo
potvrzeno (§ 134 o. s. ř.). Přitom odvolacím soudem popsané vady zápisů v
ověřovací knize notáře samy o sobě nedokazují, že žalovaní směnku (za okolností
obsažených v ověřovacích doložkách notáře) nepodepsali. Současně nelze přehlédnout, že odvolací soud hodnotil zápisy v ověřovací knize,
aniž by jakkoli zmínil (a zohlednil) právní úpravu obsaženou v notářském
kancelářského řádu (v rozhodném znění). Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243de
odst. 1 a 2 o. s. ř). Pro účely dalšího postupu v řízení (a hodnocení údajů uvedených v ověřovací
knize) Nejvyšší soud poukazuje (s výhradou, že tak činí na základě částečné a
neověřené fotokopie tří samostatných listů této knihy, které jsou přílohou
spisu) na obsah (sporného) zápisu:
a) Sloupec 1 (běžné číslo) - „34 ?105 106“. b) Sloupec 2 (den ověření) - „9. 1. 02“. c) Sloupec 3 (jméno, příjmení, r. č., bydliště osoby, jejíž podpis
je ověřován a její podpis) - „I. V., RČ XY, XY“, „M. H., RČ XY, XY“, E. M., RČ
XY, XY“, „E. V., RČ XY, XY“. Výše uvedené údaje jsou zapsány pod sebou a pod každým z nich se nachází
nečitelný podpis. d) Sloupce 4 a 5 (listina byla před notářem podepsána/podpis byl
před notářem uznán za vlastní) - „I/-“. e) Sloupec 6 (označení listiny) - „(…) směnka na 1,000.216 Kč slovy
jedenmiliondvěstěšestnáctkorunčeských ze dne 4. 1. 02 splatná 29.12.02 (…)“. V tomto sloupci je (mimo výše uvedeného) označeno dalších dvanáct
„směnek na 75.000,- Kč“ (s uvedením dat vystavení a splatnosti), „smlouva o
půjčce se zástavní smlouvou, kterou se zastavuje nemovitá věc, ze dne 7. 1. 02“
a „plná moc ze dne 7. 1. 02 udělená I. V. panu J. D.“. Zmíněné údaje jsou zapsány pod sebou; pod označením každé ze směnek je ještě
uvedeno „1 x 4“ (číslicí čtyři je přepsána původní číslice tři). f) Sloupec 9 (zjištění totožnosti úředním průkazem) - na úrovni jednotlivých
jmen obsažených ve sloupci 3 - „PH 139649“; „HP 766561“; „HP 777105“; „PH
139703“. g) Sloupec 10 (podpis ověřujícího) - nečitelný podpis nacházející se na úrovni
jména osoby (I. V.) a „2.190,-“. Všechny shora popsané údaje jsou uvedeny v rámci jednoho záznamu; předchozí a
následující záznam jsou odděleny vodorovnou čárou. Úkolem odvolacího soudu bude, aby posoudil, zda je (shora popsaný) zápis v
ověřovací knize (za předpokladu, že odpovídá originálu ověřovací knihy) v
souladu s pravidly upravenými v notářském kancelářském řádu (včetně přílohy č. 4).
Dospěje-li k negativnímu závěru, výslovně uvede, o jaká konkrétní pochybení
jde, včetně toho, zda tato pochybení mají (mohou mít) význam z hlediska
hodnocení ověřovacích doložek jako veřejných listin (§ 6 a § 74 odst. 2
notářského řádu, ve spojení s § 134 o. s. ř.). Uzavře-li, že ověřovací doložky mají povahu veřejné listiny, vyhodnotí, zda se
žalovaným podařilo vyvrátit pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo
potvrzeno; v opačném případě, tj. dospěje-li k závěru, podle něhož ověřovací
doložky nejsou veřejnými (nýbrž jen „běžnými“) listinami, posoudí, zda žalobce
unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisů žalovaných na směnce. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.