29 Cdo 137/2023-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce T. K., proti žalovanému J. H.. zastoupenému Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem, se sídlem v Praze, Lublaňská 1731/19, PSČ 120 00, za účasti M. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. Martinem Langpaulem, advokátem, se sídlem v Praze, Zárubova 506/4, PSČ 142 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 39/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2022, č. j. 5 Cmo 58/2022-221, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 20. března 2020 se žalobce (T. K.) domáhal po žalovaném (J. H.) plnění ze směnky vlastní, vystavené žalovaným na řad vedlejšího účastníka (M. V.) dne 20. března 2016 s doložkou bez protestu, znějící na směnečný peníz 4.000.000 Kč, splatné v Praze dne 20. března 2017, převedené na žalobce rubopisem (dále též jen „sporná směnka“).
2. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 31. března 2022, č. j. 30 Cm 39/2020-179, [1] uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 2.500.000 Kč s 6% úrokem od 21. března 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 833 Kč, [2] rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, a [3] uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 125.417 Kč.
3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný námitky, v nichž (mimo jiné) uvedl, že spornou směnku nikdy nepodepsal, když směnka je padělkem, který vznikl dotištěním směnečného textu na listinu dříve podepsanou žalovaným, a jelikož je pravost sporné směnky zkoumána v trestním řízení vedeném u Krajského ředitelství policie hl. města Prahy pod „č. j. KRPA-311133-378/TČ-2017-000072“ (dále též jen „související řízení“), navrhuje přerušit řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), do doby pravomocného skončení uvedené trestní věci.
4. Usnesením ze dne 28. června 2022, č. j. 30 Cm 39/2020-212, soud prvního stupně přerušil řízení „do pravomocného skončení trestního stíhání žalobce zahájenéhoPolicií České republiky – Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy pod č. j. KRPA-311133-378/TČ-2017-000072“.
5. Soud prvního stupně – odkazuje na usnesení Policie České republiky ze dne 21. března 2022, č. j. KRPA-311133-378/TČ-2017-000072, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, vedlejšího účastníka a dalších osob (mimo jiné) pro zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (přičemž v bodu VII. výroku tohoto usnesení byla jako jedna z padělaných směnek uvedena sporná směnka), a cituje ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. – dospěl k závěru, že v souvisejícím řízení je posuzována otázka významná pro rozhodnutí v nyní projednávané věci (zda žalobce padělal spornou směnku, respektive zda žalobou uplatněný nárok je důsledkem trestné činnosti žalobce). K tomu dodal, že Policie České republiky je při svém vyšetřování „mnohem lépe vybavena ke zjištění, zda byla předmětná směnka padělkem či nikoli, a vzhledem k povaze trestního stíhání lze předpokládat, že ve věci bude postupováno neprodleně“.
6. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení souvisejícího trestního řízení.
7. Odvolací soud nejprve v obecné rovině zdůraznil, že § 109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Již z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoli o povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit. Důvody k přerušení řízení jsou přitom dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení tak spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována zbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat.
8. Při přezkoumání odvoláním napadeného usnesení pak odvolací soud vyšel z obsahu spisu, ze kterého se zejména podává, že: [1] Žalobou uplatněný nárok ze směnky zpochybnil žalovaný v námitkách (mimo jiné) tvrzením, že spornou směnku nepodepsal, přičemž uvedl, že směnka byla vytvořena tak, že její remitent (vedlejší účastník) na listinu podepsanou žalovaným směnku dotiskl. [2] V reakci na dotaz soudu prvního stupně, zda bude prováděno technické zkoumání sporné směnky soudním znalcem k ověření její pravosti, zaslalo Krajské ředitelství policie hl. města Prahy k založení do spisu 12. května 2022 kopii znaleckého posudku vypracovaného RNDr. Miloslavem Musilem, soudním znalcem z oboru kriminalistika a písmoznalectví, ze dne 16. července 2019 [dále jen „znalecký posudek“], podaného v souvisejícím řízení za účelem zjištění, jakým způsobem byla směnka vyhotovena (zda je podpis výstavce originálním zápisem nebo zda se jedná o reprografickou kopii a zda byl podpis výstavce vyhotoven dříve než vlastní text směnky nebo až po hlavním tisku textové části a podpisové doložky). [3] Vrchní komisař Krajského ředitelství policie hl. města Prahy zároveň dne 12. května 2022 soudu prvního stupně sdělil, že v současnosti nehodlá přibrat do řízení znalce za účelem zjištění pravosti podpisu výstavce na sporné směnce, jelikož ten dosud pravost svého podpisu nerozporoval.
9. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že postup soudu prvního stupně, který řízení přerušil, nebyl správný. V situaci, kdy součástí procesního spisu je znalecký posudek vypracovaný v souvisejícím trestním řízení, přičemž další znalecké zkoumání sporné směnky orgány činné v trestním řízení v současné době nepředpokládají, nemá žádný význam vyčkávat výsledku trestního stíhání žalobce. Soud prvního stupně si otázku pravosti podpisu sporné směnky může jako otázku předběžnou vyřešit sám. Pominout nelze ani okolnost, že důkazní břemeno ohledně pravosti směnky leží v řízení o její zaplacení na žalobci, který přerušení řízení neinicioval (naopak s ním vyslovil nesouhlas), přičemž je namístě mu splnění jeho důkazní povinnosti umožnit. Relevantním kritériem při posuzování, zda jsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., je pak rovněž rychlost řízení.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že přerušení řízení v poměrech dané věci odporuje zásadě hospodárnosti občanského soudního řízení. Důvodem přerušení řízení totiž nemá být pouze znalecké zkoumání pravosti sporné směnky v souvisejícím řízení, ale též zjištění orgánů činných v trestním řízení, zda byla sporná směnka výsledkem trestné činnosti remitenta (vedlejšího účastníka) a žalobce. Takový závěr přitom nelze učinit pouze na základě znaleckého posudku, nehledě k tomu, že závěry obsažené ve zpracovaném znaleckém posudku jsou neurčité.
12. Podle dovolatele lze naopak považovat za nehospodárné, bude-li místo policejního orgánu provádět dokazování soud prvního stupně. Navrhované přerušení probíhajícího řízení rovněž může zabránit vzniku škody v důsledku „negativního rozhodnutí soudu prvního stupně o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu“.
13. Vedlejší účastník navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje napadeného rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
16. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
Srov. například důvody rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2014“), jakož i důvody rozsudku ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 10. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 1552/2013. V posledně uvedeném usnesení přitom Nejvyšší soud odmítl dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v označené věci změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje, to vše za stavu, kdy soud prvního stupně dosud neprovedl účastníky navržené důkazy, včetně zjištění z listin, které tvoří součást vyšetřovacího spisu.
[2] Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Viz R 107/2014, včetně odkazu na důvody usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013.
[3] Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti K tomu srov. například usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, jakož i usnesení ze dne 14. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3401/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne
9. února 2016, sp. zn. I. ÚS 34/16).
[4] Nebylo-li v posuzované věci dosud vydáno pravomocné rozhodnutí trestního soudu, ponechává zákon na uvážení soudu (zohledňující zejména hospodárnost řízení), aby buď řízení přerušil a vyčkal rozhodnutí trestního soudu nebo aby si předběžnou otázku posoudil sám (srov. důvody usnesení ze dne 17. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 597/2013).
Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil například v usnesení ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2459/2020.
17. Odvolací soud se shora uvedenými hledisky při posouzení možnosti (ne)přerušení řízení zabýval, přičemž jím učiněné úvahy ústící v závěr o tom, že nejsou naplněny předpoklady určené ustanovením § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. pro přerušení řízení, nelze mít za zjevně nepřiměřené.
18. K výše řečenému lze doplnit, že v poměrech projednávané věci bylo řízení zahájeno před více než 4 lety, dosud ve věci neproběhlo první jednání, znalecký posudek vypracovaný v souvisejícím řízení je (již) obsahem spisu (č. l. 204 a násl.), přičemž soudu prvního stupně nic nebrání v tom, aby si otázku pravosti směnečné listiny (otázku jejího vzniku) posoudil sám jako otázku předběžnou. Za tohoto stavu nelze závěru odvolacího soudu, že v dané věci je hospodárné a vhodné v řízení pokračovat, nic vytknout.
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu